Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 44/2025-59

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Esslerovou ve věci

žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. Petrem Maškem sídlem Boušova 792, 190 14 Praha 9 – Klánovice

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 380 775,95 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 313 459,16 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 313 459,16 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 67 316,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20 353,5 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 768,77 Kč, úroku ve výši 10,49 % ročně z částky 377 384,95 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 377 384,95 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 67 316,79 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 31 301,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 313 459,16 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 313 459,16 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do částky 67 316,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20 353,5 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 768,77 Kč, úroku ve výši 10,49 % ročně z částky 377 384,95 Kč od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 377 384,95 Kč od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 67 316,79 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 31 301,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně právnická osoba. a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru Konsolidace a refinancování č. číslo smlouvy. Na základě této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr za účelem konsolidace. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 120měsíčních splátkách ve výši 5 959 Kč spolu s úroky a poplatky. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 10,49 % ročně. Celkem byla žalovanému poskytnuta částka 405 997 Kč. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení, banka dne datum v souladu s produktovými podmínkami úvěr zesplatnila. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným od své právní předchůdkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Přes výzvu žalovaný dluh žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.

4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením , (dále jen „“), bez přítomnosti žalovaného, když žalovaný svou neúčast na jednání ani neomluvil.

5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení ), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

6. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru Konsolidace a refinancování č. číslo smlouvy. Původní věřitel dle uzavřené smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 405 997 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách včetně příslušenství a smluvených poplatků. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 10,49 % ročně (prokázáno smlouvou o úvěru Konsolidace a refinancování č. číslo smlouvy, Formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum a Ceníky). Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila, že žalovaný má příjem ve výši 26 000 Kč měsíčně, vypočítané výdaje ve výši 9 638 Kč měsíčně, na splácení úvěrů vynakládá měsíčně částku 13 874 Kč a nemá negativní záznam v registrech SOLUS nebo NRKI (prokázáno Protokolem o ověření úvěruschopnosti žalovaného, Prohlášením banky k úvěruschopnosti). Protože žalovaný nehradil úvěr v souladu se smlouvou a podmínkami, původní věřitel úvěr zesplatnil ke dni datum (prokázáno Produktovými podmínkami) a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný dosud na dluh uhradil celkem částku 92 537,84 Kč (prokázáno výpisem z účtu, mimořádným výpisem z BÚ, Prohlášením o okamžité splatnosti úvěru s výzvou k úhradě dluhu ze dne datum). Žalobkyně nabyla pohledávku od své právní předchůdkyně smlouvou o postoupení pohledávek (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum). Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně potvrzení o odeslání). Žalovaný dluh nezaplatil ani poté, co k tomu byl žalobkyní vyzván (prokázáno předžalobní výzvou ze dne datum včetně potvrzení o odeslání).

7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení , (dále jen „o. z.“), a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“).

8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

9. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným o jeho příjmech a výdajích, které za pomocí svých interních postupů přepočítala, aniž by je ovšem reálně ověřovala, resp. k žalobě nebyly přiloženy žádné dokumenty prokazující příjmy, výdaje a závazky žalovaného v době uzavírání smlouvy (např. pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva). Žalobkyně byla především povinna na základě reálných a dostatečných podkladů posoudit, zda žalovaný bude s ohledem na jeho měsíční rozpočet a zejména výši poskytnutého úvěru a jeho splátek, schopen uhradit nový závazek. Žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti přistupovala zjevně nikoli individuálně, ale spíše formálně a statisticky, když z provedených důkazů nevyplývá, že by si podklady k finanční situaci žalovaného aktivně opatřovala. Řádně žalobkyně ověřila v příslušných registrech pouze zadluženost posuzovaného. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.

15. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).

16. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvních úroků a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení skutečně poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o. z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (405 997 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (92 537,84 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu o. z. v zákonné výši dle , avšak až od následujícího dne, kdy byla doručena žalovanému žaloba, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení věta první , když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 301,93 Kč, přičemž tato částka představuje 34,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,44 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,56 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 232 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 380 775,95 Kč sestávající z částky 9 860 Kč za každý z šesti úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 818,32 Kč za 114 ujetých km v částce 918,32 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6.3 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle , ve znění pozdějších předpisů) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 61 578,32 Kč ve výši 12 931,45 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.