Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 297/2025-42

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Alexandrou Vaňkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 30 720 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 440 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 21. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 239,58 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 13 592 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 368,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 384,2 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 3 165,14 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 7 237,13 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, částky 12 688 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 483,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 424,99 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 5 872,88 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 5 658,92 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 440 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 21. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 239,58 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se co do částky 13 592 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 368,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 384,2 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 3 165,14 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 7 237,13 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, částky 12 688 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 483,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 424,99 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 5 872,88 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 5 658,92 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že dne 26. 1. 2022 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně se společností právnická osoba., Smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 10 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč. Úvěr měl být splacen ve 14. měsíčních splátkách po 1 328 Kč, a to ve lhůtě do 26. 3. 2023 V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu. Žalobkyně požaduje částku skládající se z jistiny 7 237,13 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 268,01 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 3 252 Kč, z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru případu ve výši 989,15 Kč, z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti ve výši 1 285,71 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 1 384,20 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 608,08 Kč. Dále uvedla, že dne 3. 9. 2021 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně se společností právnická osoba., Smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 15 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč. Úvěr měl být splacen ve 14. měsíčních splátkách po 1 992 Kč, a to ve lhůtě do 3. 11. 2022. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu. Žalobkyně požaduje částku skládající se z jistiny 5658,92 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 213,96 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 2 553 Kč, z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru případu ve výši 497,83 Kč, z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti ve výši 964,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 800 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 2 281,16 Kč, z úroku z prodlení ve výši 1 333,98 Kč. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 a to s účinností ke dni 25. 3. 2025.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že dle jejího názoru je pohledávka promlčená. Dále namítla, že úroky z prodlení a smluvní pokuty požadované žalobkyní požaduje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. Dne 26. 5. 2025 zaslala žalobkyni písemný návrh na uzavření splátkového kalendáře, když na toto nebylo reagováno. Dále požádala o možnost splácet případnou dlužnou částku ve splátkách.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že před podpisem smlouvy vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 10 000 Kč a 15 000 Kč. Žalovaná na tyto uhradila částku 5 560 Kč a 18 000 Kč. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota dne 26. 1. 2022 a smlouvy o úvěru č. hodnota dne 3. 9. 2021 ve smyslu ust. , (dále jen „“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tyto smlouvy je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. neplatné.

4. Za vadná považuje soud u smlouvy č. hodnota ujednání o výši úhrady za poskytnutí úvěru v částce 4 900 Kč (ve výši 49 % poskytnutého úvěru), úhrady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a úhrady za inkaso splátek v hotovosti v místě bydliště v částce 1 800 Kč, neboť žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 14 měsíců zavázala společně s úrokem na poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč zaplatit celkem částku 18 592 Kč, tedy jistinu navýšenou o téměř 86 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. V tomtéž článku smlouvy bylo sjednáno zpoplatnění zaslaných upomínek částkou 750 Kč za každou z nich, sestávající se z nákladů spojených se zasláním upomínky ve výši 250 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Oznámení o zesplatnění pak bylo zpoplatněno částku 1 500 Kč. Zatímco na první straně smlouvy byl sjednán pevný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 507 Kč, na druhé straně smlouvy je uvedeno, že úroková sazba u úvěru se splatností 14 měsíců činí 8 % ročně, RPSN pak 272,44 %, přičemž žalobkyně se podanou žalobou domáhá nejen zaplacení dosud neuhrazené části pevného úroku, ale i dále plynoucího úroku ve výši 8 % ročně. V projednávané věci byl sice sjednán úrok ve výši 8 % ročně, nicméně spolu s poplatky se jedná o úrok mnohonásobně převyšující obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 rok až 5 let v této době. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V době sjednání úvěrové smlouvy obvyklé výše spotřebitelského úroku činily cca 8,04 % ročně, a nikoliv výše uvedených více než 86 % ročně. Tedy výše úroků uvedená ve smlouvě převyšovala téměř 10,7 x obvyklou výši úroků. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud po zhodnocení všech výše uvedených okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.

5. Za vadná považuje soud u smlouvy č. hodnota ujednání o výši úhrady za poskytnutí úvěru v částce 7 350 Kč (ve výši 49 % poskytnutého úvěru), úhrady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhrady za inkaso splátek v hotovosti v místě bydliště v částce 2 700 Kč, neboť žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 14 měsíců zavázal společně s úrokem na poskytnutou jistinu ve výši 1 444 Kč zaplatit celkem částku 12 888 Kč, tedy jistinu navýšenou o téměř 86 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. V tomtéž článku smlouvy bylo sjednáno zpoplatnění zaslaných upomínek částkou 750 Kč za každou z nich, sestávající se z nákladů spojených se zasláním upomínky ve výši 250 Kč a smluvní pokuty ve výši 500 Kč. Oznámení o zesplatnění pak bylo zpoplatněno částku 1 500 Kč. Zatímco na první straně smlouvy byl sjednán pevný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 1 444 Kč, na druhé straně smlouvy je uvedeno, že úroková sazba u úvěru se splatností 14 měsíců činí 15 % ročně, RPSN pak 272,44 %, přičemž žalobkyně se podanou žalobou domáhá nejen zaplacení dosud neuhrazené části pevného úroku, ale i dále plynoucího úroku ve výši 15 % ročně. V projednávané věci byl sice sjednán úrok ve výši 15 % ročně, nicméně spolu s poplatky se jedná o úrok mnohonásobně převyšující obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 rok až 5 let v této době. Nelze přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci musel poskytovat věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V době sjednání úvěrové smlouvy obvyklé výše spotřebitelského úroku činily cca 7,13 % ročně, a nikoliv výše uvedených 86 % ročně. Tedy výše úroků uvedená ve smlouvě převyšovala 12 x obvyklou výši úroků. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud po zhodnocení všech výše uvedených okolností, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.

6. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání u smlouvy č. hodnota pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku ve výši 10 000 Kč, z níž byla odečtena částka 5 560 Kč, již žalovaná žalobkyni uhradila, tj. částka 4 440 Kč. Výrokem I. tak soud žalobě co do částky 4 440 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání u smlouvy č. hodnota pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Žalobkyni by tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku ve výši 15 000 Kč, když žalovaná však již částku 18 000 Kč žalobkyni uhradila a žalobkyně tak z titulu této pohledávky nemá žádný nárok. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s , respektive žalobkyně tyto požadovala v nižší výši než zákonem uvedené.

7. K námitce žalované ohledně promlčení soud sděluje, že tato námitka je zcela lichá. Promlčecí lhůta dle ustanovení , , činí 3 roky ode dne zesplatnění. Žaloba byla podána dne 14. 10. 2025. Pohledávky tedy s ohledem na jejich zesplatnění (4. 11. 2022 a 27. 3. 2023) promlčené nejsou.

8. Žalovaná v odporu ze dne 3. 11. 2025 a i v dalším podání požádala o možnost splácet dlužnou částku ve splátkách. Soud proto žalovanou přípisem ze dne 26. 11. 2025 vyzval, nechť soudu doloží veškeré listinné důkazy, na základě nichž by soud mohl dospět k závěru o povolení splátek. Podle ustanovení uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Při úvaze, zda se peněžité plnění může stát ve splátkách, je nutno vycházet nejen z majetkových, sociálních a finančních poměrů dlužníka, nýbrž je nutno posoudit, zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách v určité výši nepředstavuje, s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení dlužníka s placením dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele, přičemž uvedeným hlediskům nelze vždy nadřadit finanční a majetkové poměry dlužníka. Žalovaná požádala o možnost splácení dlužné částky ve splátkách s tím, že uvedla, že je samoživitelka, pečuje o dceru, která studuje a syna, který je bez zaměstnání. K žádosti o splátkách však nedoložila žádné důkazy, z nichž by soud mohl vycházet. Navíc je nutno poukázat na to, že syn je zřejmě zletilý, nestuduje, ba naopak ani nepracuje a žalovaná tak nemá povinnost k jeho výživě. S ohledem na výši přiznané dlužné částky a s ohledem na výše uvedené soud nepovolil splácet dlužnou částku ve splátkách. Nicméně soud určil delší lhůtu k plnění, jenž umožní žalované danou částku včasně uhradit a lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil 30 dnů.

9. Výrokem II. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřených smluv o úvěru jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající v úrocích, smluvní pokutě a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

10. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. z. č. , , kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že větší poměr úspěchu byl na straně žalované, avšak na její straně dle názoru soudu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků toto právo nenáleží.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.