Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 344/2025-20

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro 25.627,39 Kč / úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 13.876,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11.893,85 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení a co do částky 251,04 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 256 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1411034425, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11.500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 13.876,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11.893,85 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení a co do částky 251,04 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 256 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1411034425, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 25.627,39 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 2. 3. 2025 mezi společností právnická osoba. a žalovaným.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, Všeobecnými obchodními podmínkami, předpisem denních splátek, informacemi pro spotřebitele, údaji o poskytovateli úvěru, přehledem bankovních transakcí, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, interním dokladem – identifikované příjmy, výpovědí a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

4. Dne 2. 3. 2025 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši úvěrového rámce 60.700 Kč a žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit v denních splátkách po 114,59 Kč (3.168 Kč měsíčně) od 1. 4. 2024 do 24. 7. 2026 spolu s úrokem ve výši 0,983 % denně s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z jistiny (RPSN 1634,75 %). Žalovaný zvolil doplňkovou službu Presto (poplatek ve výši 165 Kč měsíčně). Pro případ prodlení žalovaného byla v čl. VIII. Sjednána povinnost žalovaného uhradit účelně vynaložené náklady ve paušální výši 35 Kč denně (max. 499 Kč měsíčně), poplatek za upomínku ve výši 105 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále právo žalobkyně úvěr zesplatnit, ocitne-li se žalovaný v prodlení po dobu alespoň 91 dnů a neuhradí-li dluh ani po výzvě žalobkyně v dodatečné lhůtě 30 dnů. V čl. IX. Smlouvy bylo sjednáno oprávnění žalobkyně od smlouvy odstoupit. Žalovaný na úvěr vyčerpal dne 2. 3. 2025 celkem 11.500 Kč, žalobkyni však ničeho neuhradil. Žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou po dobu 92 dnů smlouvu dne 2. 7. 2025 vypověděla (doklad o doručení či odeslání nedoložen). Žalobkyně vyčíslila pohledávku za žalovaným částkou 11.500 Kč na jistině, částkou 228,85 Kč za vyplacení tranší úvěru, částkou 13.482,50 Kč na úroku (neuvedeno, za jaké období byl kapitalizován), částkou 165 Kč na poplatek za službu „Presto a částkou 251,04 Kč na smluvní pokutě (2. 4. 2025 – 1. 7. 2025) Dopisem ze den 8. 10. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluh do 3 dnů.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. Podle výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

10. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. a násl. , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a poplatky. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalovanému poskytla, žalovaný však svému závazku úvěr řádně splatit nedostál, žalobkyni na splátkách ničeho neuhradil. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

14. Po přezkumu smlouvy a jejích jednotlivých ujednání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. až 1815 a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. ) dospěl soud k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. , neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (částka požadovaná žalobkyní více jak dvojnásobně převyšuje samotnou jistinu dluhu, úrok byl sjednán ve výši mnohonásobně přesahující běžně poskytované úroky z úvěrů – 0,983 % denně – 358 % ročně, RPSN ve výši 1634,75 %, Poplatek za službu Presto 165 Kč měsíčně), účelně vynaložené náklady při prodlení 499 Kč měsíčně, smluvní pokuta při prodlení 0,1 % denně) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.

15. Krom toho žalobkyně, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uvedla, že žalovaný byla lustrován v databázích umožňující posouzení úvěruschopnosti – CEE, Insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr TelcoScore, registr hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, registr „sankční seznamy“, dále vycházela z informací od o svých příjmech a poměrech. K důkazu předložila výpis z běžného účtu žalovaného pořízený systémem Kontomatik, interní doklad označený jako „Identifikovatelné příjmy“ a interní doklad označený jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“. Z interních dokladů vyplývalo, že žalobkyně ověřila příjem žalovaného v částce 25.134 Kč, dále zde bylo uvedeno, že v žije sám, měsíční náklady na bydlení činí 3.000 Kč, nezbytné výdaje činí 0 Kč, zbytné výdaje 3.000 Kč. Z interního dokladu Identifikovatelné příjmy sice vyplývalo, že by celkové příjmy žalovaného měly dosahovat částky cca 30.000 Kč, avšak krom toho, že nebylo zřejmé, jakého původu by tyto příjmy měly být, nebyly z něj zřejmé výdaje žalovaného, a především tento důkaz byl v rozporu s výpisem z běžného účtu žalovaného, z něhož plynulo, že celkové výdaje žalovaného v měsíci únoru 2025 přesahovaly příjmy, které činily částku 10.711 Kč a byly tvořeny v částce 10.000 Kč půjčkou od společnosti Creamfinance. Z výpisu ani nevyplývalo, že by žalovaný měl nějaký pravidelný příjem ve formě mzdy. Za dané situace není soudu jasné, jak mohla žalobkyně ověřit příjem žalovaného v částce přesahující 25.000 Kč, když taková výše příjmů žalovaného z výpisu z účtu nevyplývala, a není mu ani jasné, jaké úvahy mohly vést žalobkyni k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splácet, když v měsíci předcházejícím uzavření úvěrové smlouvy čerpal jiné půjčky. Žalobkyně dle názoru soudu dostatečně neprověřila skutečné finanční, majetkové a osobní poměry žalovaného z hlediska schopnosti splácet úvěr, a tedy nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , Nejvyššího správního soudu sp. zn. a Nejvyššího soudu sp. zn. , úvěruschopnost žalované nebyla posouzena s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , ve znění pozdějších předpisů. O tomto závěru soudu nepřímo svědčí i skutečnost, že žalovaný žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Uzavřená smlouva je proto dle ust. absolutně neplatná.

16. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen dle ust. poskytnuté plnění žalobkyni vrátit z titulu bezdůvodného obohacení, na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Protože žalobkyně poskytla žalovanému částku 11.500 Kč a žalovaný ničeho neuhradil, vyhověl soud ve výroku I. žalobě co do částky 11.500 Kč. Na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok, a proto soud žalobu ve zbývajícím rozsahu ve výroku II. rozsudku zamítl. Ve vztahu k úrokům z prodlení a určení počátku prodlení žalovaného přihlédl soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu týkající se vypořádání bezdůvodného obohacení, a to k rozhodnutí sp. zn. , v němž uzavřel, že „ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí lhůtou 3 dnů od právní moci rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnější žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

18. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 256 Kč vychází z ust. , podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. b) Sazebníku částku 1.282 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 1.026 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 256 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.