Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 279/2025-38

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 24 040 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 964 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 964 Kč od 21. 7. 2025 a částku ve výši 688 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 688 Kč od 21. 7. 2025 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 796 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 442,15 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 808,66 Kč, zákonným úrokem z prodlení částky 4 127,83 Kč od 21. 2. 2025 do 20. 7. 2020 ve výši 15 % a zákonným úrokem z prodlení částky 1 163,83 Kč od 21. 7. 2025 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 8 % ročně z částky 3 967,38 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a částky 13 592 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 952,66 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 133,19 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5 481,36 Kč od 21. 2. 2025 do 20. 7. 2025 ve výši 15 % a zákonným úrokem z prodlení částky 4 793,6 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení ve výši 15 % a úrokem 15 % ročně z částky 5 217,26 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 964 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 964 Kč od 21. 7. 2025 a částku ve výši 688 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 688 Kč od 21. 7. 2025 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se co do částky 6 796 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 442,15 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 808,66 Kč, zákonným úrokem z prodlení částky 4 127,83 Kč od 21. 2. 2025 do 20. 7. 2020 ve výši 15 % a zákonným úrokem z prodlení částky 1 163,83 Kč od 21. 7. 2025 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 8 % ročně z částky 3 967,38 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a částky 13 592 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 952,66 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 133,19 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5 481,36 Kč od 21. 2. 2025 do 20. 7. 2025 ve výši 15 % a zákonným úrokem z prodlení částky 4 793,6 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení ve výši 15 % a úrokem 15 % ročně z částky 5 217,26 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 26. 8. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 24 040 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení, vyzval žalobkyni k doplacení soudního poplatku a ve věci nařídil jednání.

4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru, předpisem splátek, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou, dokladem o odeslání, žádostí o úvěr, pracovní smlouvou, potvrzením o nemocenské a výplatními lístky.

5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:

6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 3. 11. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 5 000 Kč, úvěr byl žalovanému vyplacen, úroky byly ujednány ve výši 254 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 450 Kč, administrativní poplatek ve výši 692 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 900 Kč, žalovaný měl celkovou dlužnou částku ve výši 9 296 Kč dle smlouvy žalovaný zaplatit ve 14měsíčních splátkách po 664 Kč do 3. 1. 2023, žalovaný na splátkách uhradil 2 036 Kč, dluh na jistině představuje 2 964 Kč.

7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dále dne 2. 7. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 10 000 Kč, úvěr byl žalovanému vyplacen, úroky byly ujednány ve výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, administrativní poplatek ve výši 929 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 1 800 Kč, žalovaný ničeho nezaplatil. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč měl dle smlouvy žalovaný zaplatit ve 14měsíčních splátkách po 1 328 Kč do 2. 9. 2022, žalovaný na splátkách uhradil 9 312 Kč, dluh na jistině představuje 688 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen.

9. Předžalobní výzva ze dne, která byla odeslána dne 17. 7. 2025 je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.

10. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Žalovaný v průběhu řízení nezpochybňoval uzavření ani jedné smlouvy, převzetí peněz ani žalovanou částku, k žalobě se nevyjádřil, k nařízenému jednání se opakovaně nedostavil.

11. Podle občanského smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s , věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle občanského dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení, dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle občanského po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný, výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

19. Podle občanského kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Z ustanovení o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 vyplývá, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy a výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat, například předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění a podobně. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru.

21. Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splácení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.

22. Obdobně je tato myšlenka formulována v nálezu Ústavního soudu č. 199/11, z nějž je zřejmé, že stát neposkytne ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splácen, nýbrž spíše s cílem dosažení většího zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru, dlužník, ať už z nevědomosti či bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

23. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu dána důvodně, nikoli však v celém rozsahu.

24. V prvé řadě se soud zabýval nárokem na vrácení neuhrazené jistiny.

25. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud dovodil, že úvěrující společnost, tj. právní předchůdce žalobkyně a žalovaný zcela nepochybně měli za cíl uzavřít smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákona, neboť mezi nimi skutečně byly uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru a na základě těchto smluv žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 5 000 Kč v prvním případě a 10 000 Kč ve druhém případě. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaný doposud uhradil na první úvěr 2 036 Kč, představuje dluh na jistině 2 964 Kč, ve druhém případě 688 Kč.

26. Soud nárok žalobkyně neposoudil z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru podle občanského , ale s přihlédnutím k ustanovení a spotřebitelského ve znění účinném do 28. 5. 2022 a judikatury Ústavního soudu podle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení, a to pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti. Soud nemohl nároky posoudit dle ustanovení a 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že smlouvy byly uzavřeny dne 3. 11. 2021 a dne 2. 7. 2021 tj. za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do 28. 5. 2022. Nedostatek posouzení úvěruschopnosti nevedl dle platného znění zákona k absolutní neplatnosti smlouvy, ale relativní relativní neplatnosti, tj. soud nemohl bez návrhu k neplatnosti přihlížet. Úvěrovaný musel tento nedostatek vznést jako námitku. V dané věci žalovaný takovou námitku nevznesl, v řízení byl nečinný. Z tohoto důvodu soud dovodil v projednávané věci absolutní neplatnost smlouvy dle obecných ustanovení občanského zákona, vzhledem k závěrům Ústavního soudu, dle kterého je nedostatek posouzení úvěruschopnosti porušením základních zásad a principů občanského zákona. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy vypořádal soud vzájemné nároky dle ustanovení a občanského Z tohoto důvodu má žalobkyně právo rovněž na zákonné úroky z prodlení od doručení předžalobní výzvy.

27. Žalobkyně sice tvrdila a prokazovala, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností, předložila soudu doklady o příjmech, nemocenských dávkách. Za situace, kdy se úvěrující společnost vůbec nezabývala výdaji žalovaného, nezkoumala jeho možnosti splácet úvěr, i přes prodlení s úhradou prvního dluhu, poskytla žalovanému další úvěr, nedostatečně vyhodnotila nemocenské dávky, považuje soud posouzení úvěruschopnosti žalovaného za nedostatečné a nikoli řádné. Podle soudu úvěrující společnost porušila příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. Příslušná ustanovení , 2 ukládají každé úvěrující společnosti, aby se zabývala úvěruschopností úvěrovaného, tedy zkoumala, jaké jsou finanční a majetkové poměry úvěrovaného, a to, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Ústavní soud České republiky ve svém nálezu dovodil povinnost obecných soudů zkoumat, zda úvěrující společnost při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřila schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit a pokud soud tuto úvěruschopnost nezkoumal, zasáhl tím do základního práva spotřebitel na soudní ochranu zaručeného v d.

28. S ohledem na shora uvedené soud dovodil, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná. Soud se zabýval tím, zda se úvěrující společnost dostatečně zabývala úvěruschopností v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, tj. tím, jaké jsou finanční a majetkové poměry úvěrovaného, jaký je rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji, a zda je schopen hradit závazky, které vyplývaly ze smlouvy. Posouzení schopností žalovaného splácet úvěry shledal nedostatečné, dovodil absolutní neplatnost smlouvy a nároky posoudil z titulu bezdůvodného obohacení.

29. V projednávané věci soud navíc dovodil právo žalobkyně na příslušenství, tj. zákonné úroky z prodlení od doručení předžalobní výzvy. Podle soudu na daný případ závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. nedopadají.

30. Ve zbývajícím rozsahu soud z důvodů shora uvedených žalobě nevyhověl a žalobu ve zbytku výrokem II zamítl.

31. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení Žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně neúspěšná, žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.