Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 495/2021-81
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 75 098,34 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 27 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 27 000 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 20 086,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 482,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 870 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 27 000 Kč od 19. 12. 2020 do 24. 11. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 27 000 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 1,50 % ročně a úrok 29 % ročně z částky 27 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 10 600 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 10 600 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 17 411,51 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 017,37 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 925,44 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 321,80 Kč od 19. 12. 2020 do 24. 11. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 10 600 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 1,50 %, zákonný úrok z prodlení ročně z částky 4 721,80 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úrok 29 % ročně z částky 15 321,80 Kč od 19. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 27 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 27 000 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 20 086,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 482,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 870 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 27 000 Kč od 19. 12. 2020 do 24. 11. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 27 000 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 1,50 % ročně a úrok 29 % ročně z částky 27 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 10 600 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 10 600 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.IV. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 17 411,51 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 017,37 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 925,44 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 321,80 Kč od 19. 12. 2020 do 24. 11. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 10 600 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 1,50 %, zákonný úrok z prodlení ročně z částky 4 721,80 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úrok 29 % ročně z částky 15 321,80 Kč od 19. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném v tomto řízení domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu dvou smluv o zápůjčce uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa (dále jen „původní věřitel“). Svou aktivní legitimaci ve sporu odvozuje žalobkyně od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, na jejímž základě na ní původní věřitelka postoupila pohledávky uplatněné v tomto řízení. První část nároku ve výši 47 086,83 Kč opírá žalobkyně o Smlouvu o zápůjčce č. hodnota ze dne 15. 9. 2019 (dále též jako „Smlouva 1“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 27 000 Kč. Jistina byla poskytnuta v hotovosti v den uzavření Smlouvy 1 oproti podpisu žalovaného. Žalovaný se v souvislosti se Smlouvou 1 zavázal zaplatit částku ve výši 23 225 Kč, která se skládá z a) kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 1 ve výši 4 829 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, b) odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10 436 Kč a c) z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 960 Kč a pojistného (bylo-li sjednáno). Žalobkyní je plnění pod body a) – c) souhrnně označováno též jako „poplatek“. Celkovou částku zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 838 Kč do 8. 11. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, nehradil ani za období po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek. Ze Smlouvy 1 požaduje žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 47 086,83 Kč (sestávající dlužné jistiny ve výši 27 000 Kč a poplatku ve výši 20 086,83 Kč), dále kapitalizované úroky ve výši 870 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z jistiny 27 000 Kč od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře dne 9. 11. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 482,50 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 27 000 Kč od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky 23. 1. 2020 do 18. 12. 2020) a úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 27 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 27 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Druhou část nároku opírá žalobkyně o Smlouvu o zápůjčce č. hodnota ze dne 22. 5. 2019 (dále též jako „Smlouva 2“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 22 000 Kč. Jistina byla poskytnuta v hotovosti v den uzavření Smlouvy 2 oproti podpisu žalovaného. Žalovaný se v souvislosti se Smlouvou 2 zavázal zaplatit částku ve výši 19 017 Kč, která se skládá z a) kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 2 ve výši 3 935 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, b) odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a c) z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč a pojistného (bylo-li sjednáno). Žalobkyní souhrnně a) – c) označováno též jako „poplatek“. Celkovou částku zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 684 Kč do 15. 7. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední příslušnou splátku žalovaný uhradil dne 25. 8. 2019. Ke dni 15. 1. 2020 provedl původní věřitel vyčíslení a dlužná jistina činila částku 15 321,80 Kč a dlužný poplatek částku 12 689,71 Kč. Po tomto datu nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Ze Smlouvy 2 požaduje žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 28 011,51 Kč (sestávající dlužné jistiny ve výši 15 321,80 Kč a poplatku ve výši 12 689,71 Kč), dále kapitalizované úroky ve výši 1 925,44 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z jistiny 15 321,80 Kč od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře dne 16. 7. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 017,37 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 321,80 Kč od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky dne 2. 9. 2019 do 18. 12. 2020), úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 321,80 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 321,80 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Ke kontraktačnímu procesu žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím zápůjček posuzoval původní věřitel schopnost žalovaného zápůjčky splácet, a to tak, že zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smluv ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů. Tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžadovaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného včetně ověření dokladů v sekci „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaný zároveň podpisem smluv potvrdil, že před uzavřením smluv poskytl původní věřitelce úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet zápůjčku. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky, přesto však dluh neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.
3. Žalovaný je státním občanem Bulharské republiky s bydlištěm tamtéž, proto se soud zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je založena dle čl. 7 nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis), neboť předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy a zdejší soud je příslušný pro místo, kde měl být závazek splněn. Dle čl. 3 nařízení Řím I. je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť účastníci řízení toto právo výslovně zvolili ve Smlouvě o zápůjčce ve spojení se smluvními podmínkami (čl. 10 Smluvních podmínek).
4. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalovaného bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
5. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.
6. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
7. Žalovaný a zástupce původního věřitele dne 21. 5. 2019 podepsali Žádost o spotřebitelský úvěr. Žalovaný požádal o zápůjčku ve výši 100 000 Kč. Jako svůj druh bydlení zaškrtl pole nájemník, u dosaženého vzdělání zaškrtl „středoškolské“, rodinný stav zaškrtl „ženatý“. Uvedl, že nemá vyživované děti, není majitelem auta. Dále vyplnil, že je osobou samostatně výdělečně činnou ve stavebnictví s čistým příjmem 18 900 Kč, celkové příjmy činí 18 900 Kč. Jeho odhadované měsíční výdaje mají dle žádosti činit 10 000 Kč, bez bližších podrobností o jejich složení. Zaškrtl, že nemá zápůjčku u jiné společnosti, též nemá bankovní účet vedený na své jméno. V poli „Ověřené dokumenty“ žádosti je zaškrtnuto pole daňové přiznání 2018. /Žádost ze dne 15. 9. 2019 na č. l. 18 spisu/
8. Zástupce původního věřitele a žalovaný v pozici zákazníka opatřili podpisy dne 22. 5. 2019 dokument označený jako Smlouva o zápůjčce – Zelená v hotovosti č. hodnota. Na základě této smlouvy je uzavírána smlouva o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky uvedené v tomto formuláři. Smlouva předpokládá poskytnutí zápůjčky ve výši 22 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Podpisem zákazník stvrzuje, že uvedenou částku v hotovosti obdržel. Dále je ujednáno, že za poskytnutí zápůjčky náleží původnímu věřiteli poplatek ve výši 19 017 Kč, který je tvořen součtem úroku ve výši 3 935 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Splátkové období je ujednáno týdenní. Celková dlužná částka 50 225 Kč je dle Smlouvy splatná formou 60 splátek splatných vždy ke konci splátkového období. Výše jednotlivé splátky je stanovena na 661 Kč. /Smlouva o zápůjčce č. 545095967 na č. l. 23 spisu/
9. Žalovaný a zástupce původního věřitele dne 15. 9. 2019 podepsali Žádost o spotřebitelský úvěr. Žalovaný požádal o zápůjčku ve výši 25 000 Kč. V případě druhu bydlení zaškrtl pole nájemník, u dosaženého vzdělání zaškrtl středoškolské, rodinný stav zaškrtl ženatý, jako účel a povahu zápůjčky označil opravy/rekonstrukce. Uvedl, že nemá vyživované děti. Dále vyplnil, že je osobou samostatně výdělečně činnou s čistým příjmem 18 900 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 5 000 Kč, celkové příjmy činí 23 900 Kč. Běžné měsíční výdaje má žalovaný na externí splátky zápůjček ve výši 3 500 Kč, interní splátky 3 000 Kč a odhadované měsíční údaje ve výši 8 000 Kč. Zaškrtl, že má zápůjčku u jiné společnosti, bankovní účet není veden na jeho jméno. V poli „Ověřené dokumenty“ žádosti jsou zaškrtnuta pole pracovní smlouvy/ŽL a daňové přiznání 2018. /Žádost ze dne 15. 9. 2019 na č. l. 18 spisu/
10. Zástupce původního věřitele a žalovaný v pozici zákazníka opatřili podpisy dne 15. 9. 2019 dokument označený jako Smlouva o zápůjčce – Zelená v hotovosti č. hodnota. Na základě této smlouvy je uzavírána smlouva o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky uvedené v tomto formuláři. Smlouva předpokládá poskytnutí zápůjčky ve výši 27 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Podpisem zákazník stvrzuje, že uvedenou částku v hotovosti obdržel. Dále je ujednáno, že za poskytnutí zápůjčky náleží původnímu věřiteli poplatek ve výši 23 225 Kč, který je tvořen součtem úroku ve výši 4 829 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10 436 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 960 Kč. Splátkové období je ujednáno týdenní. Celková dlužná částka 50 225 Kč je dle Smlouvy splatná formou 60 splátek splatných vždy ke konci splátkového období. Výše jednotlivé splátky je stanovena na 838 Kč. /Smlouva o zápůjčce č. 282828187 na č. l. 21 spisu/
11. Žalobkyně evidovala ke dni 12. 1. 2021 k osobě žalovaného nezaplacený zůstatek úvěru ze smlouvy č. hodnota ve výši 27 000 Kč, neevidovala žádné úhrady. /Tabulka umoření z 12. 1. 2021 na č. l. 29 spisu/
12. Žalobkyně evidovala do 25. 8. 2019 k osobě žalovaného ze smlouvy č. hodnota platby v celkové výši 11 400 Kč. /Tabulka umoření z 12. 1. 2021 na č. l. 30 spisu/
13. Žalobkyně jako postupník a původní věřitel jako postupitel uzavřeli Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, jejímž předmětem bylo úplatné postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikovaných v Příloze 1. /Smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 33 spisu/
14. Původní věřitel adresoval žalovanému dokument označený jako Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021. Zde uvedl, že žalobkyně se na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 stala věřitelkou pohledávek za žalovaným v celkové výši 98 089,95 Kč bez příslušenství, které vznikly ze smluv č. hodnota a č. hodnota. /Oznámení na č. l. 26 spisu/
15. Dne 25. 1. 2021 žalobkyně podala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému. /Podací lístek na č. l. 27 spisu/
16. V seznamu postupovaných pohledávek je na řádku č. 1106 evidován údaj o smlouvě žalovaného č. hodnota. /Seznam na č. l. 31 spisu/
17. V seznamu postupovaných pohledávek je na řádku č. 6857 evidován údaj o smlouvě žalovaného č. hodnota. /Seznam na č. l. 32 spisu/
18. Právní zástupce žalobkyně adresoval žalovanému dne výzvu k plnění ze dne 9. 11. 2021. V této výzvě požádal jménem žalobkyně k úhradě pohledávek ve výši 97 340,33 Kč nejpozději do 24. 11. 2021. Jako právní důvod vzniku pohledávek je označena smlouva o zápůjčce č. hodnota a smlouva o zápůjčce č. hodnota. Žalovaný byl upozorněn na možnost vymáhání pohledávek soudní cestou. /Předžalobní výzva na č. l. 19 spisu/
19. Dne 10. 11. 2021 podal právní zástupce žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému, podací číslo Anonymizováno. /Podací lístek na č. l. 28 spisu/
20. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
21. Žalovaný požádal dne 21. 5. 2019 původního věřitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 100 000 Kč, a to prostřednictvím žádosti na standardizovaném formuláři, ve kterém uvedl, že bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání, je ženatý, nemá vyživované děti, je osobou samostatně výdělečně činnou ve stavebnictví s čistým příjmem 18 900 Kč, což je celkový příjem jeho domácnosti. Žalovaný v žádosti uvedl, že jeho odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč. V době žádosti o půjčku žalovaný tvrdil, že nemá zápůjčku u jiné společnosti. Původní věřitel k žádosti ověřil dokument předložený žalovaným – daňové přiznání za rok 2018. Dne 22. 5. 2019 pak původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce č. hodnota, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti zápůjčku 22 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 19 017 Kč v 60 splátkách po 661 Kč. Poplatek sestával z úroku ve výši 3 935 Kč, částky zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Celkem tak byla k úhradě předepsána částka 41 017 Kč. Dle smlouvy zápůjčka byla poskytnuta v hotovosti s týdenním režimem splátek. Žalovaný na plnění z této smlouvy uhradil celkem 11 400 Kč. Žalovaný dále požádal dne 15. 9. 2019 původního věřitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč za účelem rekonstrukce, a to prostřednictvím žádosti na standardizovaném formuláři, kde uvedl, že bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání, je ženatý, nemá vyživované děti, je osobou samostatně výdělečně činnou ve stavebnictví s čistým příjmem 18 900 Kč, což je celkový příjem jeho domácnosti. Uvedl také další příjmy domácnosti ve výši 5 000 Kč, s nimiž jeho celkové příjmy činí 23 900 Kč. Žalovaný vyplnil ve formuláři, že má odhadované měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč, externí splátky zápůjček ve výši 3 500 Kč a interní splátky ve výši 3 000 Kč. Původní věřitel k žádosti ověřil dokument předložený žalovaným – daňové přiznání za rok 2018 a nespecifikované pracovní smlouvy. Žalovaný a původní věřitel poté uzavřeli dne 15. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce č. hodnota, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti zápůjčku 27 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 23 225 Kč v 60 splátkách po 838 Kč. Poplatek sestával z úroku ve výši 4 829 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10 436 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 960 Kč. Celkem tak byla k úhradě předepsána částka 50 225 Kč. Dle smlouvy zápůjčka byla poskytnuta v hotovosti s týdenním režimem splátek. Žalovaný na plnění z této smlouvy nerealizoval žádné úhrady. Původní věřitel jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsali dne 18. 12. 2020 smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávka za žalovaným ze smluv č. hodnota a č. hodnota postoupeny na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému adresováno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovanému byl odeslán dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 11. 2021, jehož obsahem byla předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ze smluv o zápůjčce č. hodnota a č. hodnota.
22. Shora uvedené bylo zjištěno u listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.
23. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další směrodatné skutečnosti nad rámec výše uvedených.
24. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).
25. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
26. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
27. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
28. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
29. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
30. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
31. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
33. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc „zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.
34. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy, jimiž bylo sjednáno, že žalovanému bude poskytnuta finanční částka, tedy „zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v hotovosti při uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy.
35. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.
36. Dále bylo uzavřeno, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutno se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé.
37. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný v rámci kontraktačního procesu tvrdil, že má příjmy jako osoba samostatně výdělečně činná. Zároveň však bylo prokázáno, že toto byl jediný údaj, který byl ověřen, když v kartě zákazníka je uvedena jediná listina, z níž byly údaje ověřeny, a to „daňové přiznání“, ev. „pracovní smlouvy/živnostenský list“ (v případě druhé smlouvy). Dle žádostí o úvěr, které sloužily jako podklad pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nebyly zkoumány jakékoli další doklady, zejména například výpisy z účtu žalovaného či doklady prokazující jeho reálné výdaje. Takovéto hodnocení bonity žalovaného je však zcela nedostatečným. Vždy je třeba ověřit výši příjmů a výdajů tvrzených klientem v zákaznické kartě. Jak je uvedeno shora, nelze vycházet při hodnocení úvěruschopnosti pouze z údajů uvedených v zákaznické kartě. Tyto je třeba vždy ověřit listinami dokládajícími konkrétní uváděné údaje, ale také porovnat s příslušnými statistickými údaji, aby bylo zřejmé, že uváděné údaje jsou odpovídající realitě. Toto však v daném případě nebylo vůbec provedeno. Příjmy žalovaného a zejména jeho výdaje ověřovány nebyly. Nadto není z žádostí o úvěr žádným způsobem patrné, jakým způsobem žalovaný uspokojoval svou bytovou potřebu, když měl být nájemníkem, avšak nevykázal žádné výdaje na nájemné a je stěží uvěřitelné, že tyto by měly být zahrnuty v jeho tvrzených celkových výdajích (10 000 Kč v případě první žádostí, 8 000 Kč v případě druhé žádosti). Dále bylo, minimálně v případě druhé žádosti, třeba také hodnotit, že žalovaný již čerpal úvěry, jak se ze zákaznické karty podává, což naopak značí potřebu vyšší pozornosti při přezkumu úvěruschopnosti, neboť je zde zvýšené riziko neschopnosti splácet závazky. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že proces ověření úvěruschopnosti žalovaného byl při uzavírání obou smluv o zápůjčce proveden nedostatečně, pročež jsou uvedené smlouvy je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatné.
38. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že „výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.
39. V případě smlouvy č. hodnota žalovaný při podpisu smlouvy obdržel od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti částku 27 000 Kč. Na plnění z této smlouvy žalovaný neuhradil ničeho, což nebylo v řízení sporováno. Za situace, kdy byla smlouva shledána neplatně sjednanou, je žalovaný povinen nadále k úhradě částky 27 000 Kč v režimu §§ 2991, 2993 o. z. Žalobkyně se z titulu této první smlouvy domáhala úhrady částky 47 086,83 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2482,5 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 870 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 27 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úroku 29 % ročně z částky 27 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný byl zavázán k úhradě částky 27 000 Kč, pro částku 20 086,83 Kč byl žalobní návrh zamítnut. Dále byl žalovaný zavázán k plnění úroku z prodlení z částky 27 000 Kč, a to od data 25. 11. 2021 (den následující po lhůtě k zaplacení stanovené v předžalobní výzvě), neboť od tohoto data již žalovaný musel být seznámen se svou povinností plnit žalované z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož k prodlení došlo pozdějším datem, než tvrdila žalobkyně, byla žaloba zamítnuta i co do rozdílu výše úroku (1,50 %). Žaloba s návrhem na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející datu 25. 11. 2021 byla zamítnuta, a to jak pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 482 Kč za období od 23. 1. 2020 do 18. 12. 2020, tak pro běžící úrok z prodlení z částky 27 000 Kč od 19. 12. 2020 do 24. 11. 2021. Dále jako nedůvodný byl návrh zamítnut v té části, v níž se žalobkyně domáhala smluvního úroku kapitalizovaného ve výši 870 Kč a dále běžícího ve výši 29 % ročně z částky 27 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, neboť ujednání o tomto úroku pramení z neplatné smlouvy.
40. V případě smlouvy č. hodnota žalovaný při podpisu smlouvy obdržel od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti částku 22 000 Kč. Na plnění z této smlouvy žalovaný uhradil 11 400 Kč, což nebylo v řízení sporováno. Žalobkyně se z titulu této druhé smlouvy domáhala úhrady částky 28 011,51 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 017,37 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 925,44 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 321,80 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně a úroku 29 % ročně z částky 15 321,80 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Za situace, kdy byla smlouva shledána neplatně sjednanou byl žalovaný v režimu §§ 2991, 2993 o. z. zavázán k úhradě částky 10 600 Kč (22 000 Kč – 11 400 Kč), pro částku 17 411,51 Kč (28 011,51 Kč – 10 600 Kč) byl žalobní návrh zamítnut. Pokud jde o úrok z prodlení, byl soudem přiznán od data 25. 11. 2021 (den následující po lhůtě k zaplacení stanovené v předžalobní výzvě), neboť od tohoto data již žalovaný musel být seznámen se svou povinností plnit žalované z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba s návrhem na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející datu 25. 11. 2021 byla zamítnuta, a to jak pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 017,37 Kč za období od 2. 9. 2019 do 18. 12. 2020, tak pro běžící úrok z prodlení z částky 15 321,80 Kč od 19. 12. 2020 do 24. 11. 2021 a ze zbytku jistiny za období následující. Dále jako nedůvodný byl návrh zamítnut v té části, v níž se žalobkyně domáhala smluvního úroku kapitalizovaného ve výši 1 925,44 Kč a dále běžícího ve výši 29 % ročně z částky 15 321,80 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, neboť ujednání o tomto úroku pramení z neplatné smlouvy.
41. Pro úplnost soud uvádí, že o úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
42. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 75 098,34 Kč, přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 37 600 Kč, neúspěšnou byla pro částku 37 498,34 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků řízení byl tedy v zásadě téměř shodný. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.