Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 363/2025-31

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně.,

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupena Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému:Jméno žalovaného

bytem Adresa žalovaného,

o zaplacení částky 14 595,92 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 595,92 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 783,9 Kč, úrokem ve výši 8,9 % ročně jdoucím z částky 14 595,92 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 595,92 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 595,92 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 783,9 Kč, úrokem ve výši 8,9 % ročně jdoucím z částky 14 595,92 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 595,92 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 14 595,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela elektronicky, prostřednictvím elektronického bankovnictví žalovaného, dne 25.8.2020. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 8,90 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 483,76 Kč. Žalovaný neuhradil splátky splatné v březnu, dubnu a květnu 2024 a žalobkyně proto využila svého práva a od smlouvy odstoupila. Dluh žalovaného se stal splatným v celém rozsahu ke dni 3.5.2024. Na dluh žalovaný celkem uhradil částku 105 233,66 Kč a na jistině nadále dluží žalovanou částku 14 595,92 Kč.

2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si od něho vyžádala informace o jeho měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaný sdělil, že jeho měsíční příjem činí 28 000 Kč, což ověřila kontrolou jeho účtu. Výdaje žalovaný uvedl, že má ve výši 0 kč, proto je stanovila dle ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 3 860 Kč. Splátky jiným společnostem žalovaný uvedl rovněž ve výši 0 kč, žalobkyně z registrů CBCB zjistila, že má splátkové zatížení 9 000 Kč. Nové splátkové zatížení s poskytovaným úvěrem by tak činilo 11 483,76 Kč. Za této situace dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 9.1.2026, se ani bez omluvy nedostavil. Z jednání se omluvila žalobkyně. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků a vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů, které k žalobě připojila žalobkyně.

4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 25.8.2020 uzavřeli elektronickou cestou smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta na účet č. č. účtu dne částka 100 000 Kč (smlouva o úvěru, výpis z účtu „m konto“). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě včetně poplatků splácet v 48 měsíčních splátkách po 2 483,76 Kč. Datum poslední splátky pak vycházel na den 21.11.2022 (smlouva o úvěru, kalendář splátek). Žalovaný zpočátku splátky hradil, neuhradil splátky splatné v březnu, dubnu a květnu 2024 (historie úvěru, výpis z úvěrového účtu). Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě zbylého dluhu (dopis z 3.5.2024). Žalobkyně pak žalovaného k úhradě dluhu vyzývala před podáním žaloby (dopis ze dne 3.7.2025, poštovní podací arch).

6. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně před poskytnutím úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 28 000 Kč; příjmy žalobkyně uvedla, že ověřila z účtu žalovaného. Z výpisů z účtu, který k tomu poskytla, však bylo zjištěno, že jediná pravidelná platba na účet žalovaného byla označená od „jméno FO“ a nedosahovala ani výše 20 000 Kč. Žalobkyně tak zřejmě při ověřování příjmů vycházela dále i z nahodilých a nepravidelných plateb, které byly na účet žalovaného mimo tuto platbu připisovány. V takovém případě však považuje soud za nedostatečné, pokud nezjišťovala od spotřebitele další údaje, tedy z čeho a jak pravidelně jeho příjmy plynou, zda je zaměstnán, apod. Naopak výdaje od žalovaného ve skutečnosti žalobkyně ani nezjišťovala, spokojila se s jeho tvrzením, že jsou ve výši 0 Kč, a nahradila je statistickým údajem, zvláště za situace, kdy žalovaný zatajil existenci dalších úvěrů či půjček, jejich existenci nahlédnutím do registrů žalobkyně zjistila a tyto splátky na ně činily 9 000 Kč. (Žádost o spotřebitelský úvěr, výpis z účtu žalovaného).

7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě neměl soud za prokázané; naopak z jejích tvrzení a předložených důkazů vyplývá, že nedostatečně ověřila i příjmovou stránku žalovaného, výdajovou ani ve skutečnosti od žalovaného nezjistila a nemohla ji tak ani nijak ověřit, jaké náklady má žalovaný na bydlení, stravu, dopravu apod. Soud tedy v dané věci nemohl učinit závěr o tom, že žalobkyně skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného, když mu měla v úmyslu poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč, a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný v žádosti sdělil a tyto pouze formalisticky přejala a podpořila statistickými údaji. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..

14. Žalobkyni však v daném případě nevznikl nárok ani na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 100 000 Kč, ale uhradil na tento dluh již částku 105. 233,66 Kč. Soud tedy žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl, když k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného vůči žalobkyni nedošlo.

15. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle , kdy žalovaný byl ve věci plně úspěšný, ale žádné náklady mu v něm nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný dobrovolně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávnění domáhat jeho výkonu prostřednictvím exekuce.