Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 326/2024-144

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 545 647 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 370 406,91 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 538 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 370 406,91 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 175 240,09 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 499,70 Kč, úrokem ve výši 7,90 % ročně z částky 318 547,69 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 10,20 % ročně z částky 163 410,31 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 10,90 % ročně z částky 53 019 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 45 462,74 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 175 240,09 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 370 406,91 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 753 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 370 406,91 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 538 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 370 406,91 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 175 240,09 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 499,70 Kč, úrokem ve výši 7,90 % ročně z částky 318 547,69 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 10,20 % ročně z částky 163 410,31 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 10,90 % ročně z částky 53 019 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 45 462,74 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 175 240,09 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 370 406,91 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 753 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Původní žalobkyně právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně) se po žalovaném domáhala zaplacení částky 322 952,69 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným dne 7. 1. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru – Konsolidace půjček č. hodnota. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 385 000 Kč, kdy část úvěru byla použita na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalovaného a zbývající část úvěru byla žalovanému poskytnuta neúčelově převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s poplatky a úroky, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 650,79 Kč. Žalovaný nedostál svým povinnostem ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 20. 11. 2023 zesplatnila, současně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu. Žalobkyni tedy vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 318 547,69 Kč, poplatků v celkové výši 4 405 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 10 835,05 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 28 383 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně také zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 329 382,74 Kč (sestávající z dlužné jistiny a kapitalizovaných úroků z úvěru) od 29. 6. 2024 do zaplacení.

Právní předchůdkyně žalobkyně se po žalovaném dále domáhala zaplacení částky 166 915,31 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným dne 7. 1. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru – Expres půjčka č. hodnota. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, a to neúčelově převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s poplatky a úroky, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 837,44 Kč. Žalovaný nedostál svým povinnostem ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 20. 11. 2023 zesplatnila, současně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu. Žalobkyni tedy vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 163 410,31 Kč, poplatků v celkové výši 3 505 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 7 176,44 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 14 759,06 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně také zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 170 586,75 Kč (sestávající z dlužné jistiny a kapitalizovaných úroků z úvěru) od 29. 6. 2024 do zaplacení.

Právní předchůdkyně žalobkyně se po žalovaném dále domáhala zaplacení částky 55 779 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným dne 23. 8. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru – Expres půjčka č. hodnota. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, a to neúčelově převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s poplatky a úroky, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 328,80 Kč. Žalovaný nedostál svým povinnostem ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 20. 11. 2023 zesplatnila, současně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu. Žalobkyni tedy vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 53 019 Kč, poplatků v celkové výši 2 760 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 2 488,21 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 858,68 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně také zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55 507,21 Kč (sestávající z dlužné jistiny a kapitalizovaných úroků z úvěru) od 29. 6. 2024 do zaplacení.

Výše specifikované pohledávky za žalovaným byly v průběhu tohoto řízení postoupeny na žalobkyni a žalobkyně je tak nadále aktivně legitimována k jejich vymáhání (srov. usnesení zdejšího soudu o procesním nástupnictví č. j. -130).

2. Žalobkyně podáním ze dne 15. 4. 2025 vzala žalobu částečně zpět co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 10 835,05 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení (odpovídající úroku z prodlení z kapitalizovaných úroků z úvěru na základě smlouvy č. hodnota), úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 176,44 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení (odpovídající úroku z prodlení z kapitalizovaných úroků z úvěru na základě smlouvy č. hodnota) a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 488,21 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení (odpovídající úroku z prodlení z kapitalizovaných úroků z úvěru na základě smlouvy č. hodnota). Týmž podáním navrhla rozšíření žaloby o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 405 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení (odpovídající úroku z prodlení z poplatků na základě smlouvy č. hodnota), úrok z úvěru ze smlouvy č. hodnota ve výši 7,90 % ročně z částky 318 547,69 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 505 Kč (odpovídající úroku z prodlení z poplatků na základě smlouvy č. hodnota), úroku z úvěru ze smlouvy č. hodnota ve výši 10,20 % ročně z částky 163 410,31 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 760 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení (odpovídající úroku z prodlení z poplatků na základě smlouvy č. hodnota) a úroku z úvěru ze smlouvy č. hodnota ve výši 10,90 % ročně z částky 53 019 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení. Soud řízení částečně zastavil dle návrhu žalobkyně, současně připustil rozšíření žaloby (srov. usnesení zdejšího soudu o částečném zastavení řízení a připuštění změny žaloby č. j. -138).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v , (dále jen „ “) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když s tímto postupem účastníci souhlasili.

4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav.

5. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 7. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček (dále jen „Smlouva“), na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 385 000 Kč s tím, že část úvěru ve výši 383 244,97 Kč bude užita ke splacení dluhu žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně evidovaného na účtu č. č. účtu a část úvěru ve výši 1 755,03 Kč bude žalovanému poskytnuta neúčelově bankovním převodem ve prospěch běžného účtu č. č. účtu. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 650,79 Kč, společně s pojištěním ve výši 461 Kč, úroky a poplatky, splatnými vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 2. 2021. Úroková sazba úvěru byla smlouvou stanovena ve výši 7,90 % ročně, RPSN ve výši 8,19 % ročně (Smlouva č. hodnota). Dle článku IV. odst. 6 Smlouvy je banka oprávněna v případě prodlení klienta s úhradou pohledávek banky mimo jiné prohlásit svým rozhodnutím dluh klienta za ihned splatný. Ke Smlouvě byl přiložen Formulář – vysvětlení některých pojmů užívaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Konsolidaci půjček a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy oba tyto dokumenty shrnují podstatné náležitosti a podrobnosti úvěru (vysvětlení některých pojmů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Součástí smlouvy byly učiněny též Všeobecné produktové podmínky, které žalobkyně doložila. Smlouva byla uzavřena k žádosti žalovaného ze dne 7. 1. 2021, v rámci které žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, je zaměstnán na dobu neurčitou jako pracovník v gastronomii u zaměstnavatele jméno FO s průměrným měsíčním příjmem 19 600 Kč. Měsíční výdaje uvedl v nulové výši. Z výčtu současných závazků klienta je zřejmé, že žalovaný měl u právní předchůdkyně žalobkyně ke dni sepisu žádosti aktivní jeden splátkový kontrakt, který měl být konsolidován sjednávaným úvěrem (žádost o úvěr). Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně užila matematických modelů (MMS, DTI, DSTI) k výpočtu úvěruschopnosti žalovaného, když měsíční náklady žalovaného vyčíslila částkou 2 857,44 Kč představující dosavadní interní splátky žalovaného, přičemž při svých výpočtech kalkulovala s částkou průměrných životních nákladů ve výši 6 242,45 Kč (vyjádření).

6. Dne 7. 1. 2021 žalovaný úvěr čerpal postupnými platbami ve výši 383 244,97 Kč a 1 755,03 Kč, v souladu s podmínkami Smlouvy. Na pohledávku ze smlouvy o úvěru č. hodnota žalovaný žalobkyni uhradil celkem 155 193,74 Kč, včetně částky 6 600 Kč uhrazené na poplatcích za upomínky (výpis z úvěrového účtu č. č. účtu, umořovací tabulka ke smlouvě č. hodnota).

7. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla následně téhož dne, 7. 1. 2021, uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka (dále jen „Smlouva“), na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, které byly žalovanému poskytnuty neúčelově bankovním převodem ve prospěch běžného účtu č. č. účtu. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 837,44 Kč, společně s pojištěním ve výši 281 Kč, úroky a poplatky, splatnými vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 2. 2021. Úroková sazba úvěru byla smlouvou stanovena ve výši 10,20 % ročně, RPSN ve výši 10,69 % ročně (Smlouva č. hodnota). Dle článku III. odst. 6 Smlouvy je banka oprávněna v případě prodlení klienta s úhradou pohledávek banky mimo jiné prohlásit svým rozhodnutím dluh klienta za ihned splatný. Ke Smlouvě byl přiložen Formulář – vysvětlení některých pojmů užívaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Expres půjčku a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy oba tyto dokumenty shrnují podstatné náležitosti a podrobnosti úvěru (vysvětlení některých pojmů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Součástí smlouvy byly učiněny též Všeobecné produktové podmínky, které žalobkyně doložila. Smlouva byla uzavřena k žádosti žalovaného ze dne 7. 1. 2021, v rámci které žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, je zaměstnán na dobu neurčitou jako pracovník v gastronomii u zaměstnavatele jméno FO s průměrným měsíčním příjmem 19 994 Kč. Měsíční výdaje uvedl v nulové výši (žádost o úvěr). Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně užila matematických modelů (MMS, DTI, DSTI) k výpočtu úvěruschopnosti žalovaného, když měsíční náklady žalovaného vyčíslila částkou 6 368,28 Kč představující dosavadní interní splátky žalovaného, přičemž při svých výpočtech kalkulovala s částkou průměrných životních nákladů ve výši 6 812,27 Kč (vyjádření).

8. Dne 7. 1. 2021 žalovaný úvěr čerpal platbou ve výši 200 000 Kč na běžný bankovní účet uvedený ve smlouvě. Na pohledávku ze smlouvy o úvěru č. hodnota žalovaný žalobkyni uhradil celkem 94 813,68 Kč, včetně částky 4 200 Kč uhrazené na poplatcích za upomínky (výpis z úvěrového účtu č. č. účtu, umořovací tabulka ke smlouvě č. hodnota).

9. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dále dne 23. 8. 2021, uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka (dále jen „Smlouva“), na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, které byly žalovanému poskytnuty neúčelově bankovním převodem ve prospěch běžného účtu č. č. účtu. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 328,80 Kč, společně s pojištěním ve výši 132 Kč, úroky a poplatky, splatnými vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 9. 2021. Úroková sazba úvěru byla smlouvou stanovena ve výši 10,90 % ročně, RPSN ve výši 12,23 % ročně (Smlouva č. hodnota). Dle článku III. odst. 6 Smlouvy je banka oprávněna v případě prodlení klienta s úhradou pohledávek banky mimo jiné prohlásit svým rozhodnutím dluh klienta za ihned splatný. Ke Smlouvě byl přiložen Formulář – vysvětlení některých pojmů užívaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Expres půjčku a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy oba tyto dokumenty shrnují podstatné náležitosti a podrobnosti úvěru (vysvětlení některých pojmů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Součástí smlouvy byly učiněny též Všeobecné produktové podmínky, které žalobkyně doložila. Smlouva byla uzavřena k žádosti žalovaného ze dne 23. 8. 2021, v rámci které žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, je zaměstnán na dobu neurčitou jako pracovník v gastronomii u zaměstnavatele jméno FO s průměrným měsíčním příjmem 19 600 Kč. Měsíční výdaje uvedl v nulové výši (žádost o úvěr). Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně užila matematických modelů (MMS, DTI, DSTI) k výpočtu úvěruschopnosti žalovaného, když měsíční náklady žalovaného vyčíslila částkou 7 508,23 Kč představující dosavadní interní splátky žalovaného, přičemž při svých výpočtech kalkulovala s částkou průměrných životních nákladů ve výši 6 242,45 Kč (vyjádření).

10. Dne 23. 8. 2021 žalovaný úvěr čerpal platbou ve výši 70 000 Kč na běžný bankovní účet uvedený ve smlouvě. Na pohledávku ze smlouvy o úvěru č. hodnota žalovaný žalobkyni uhradil celkem 34 585,67 Kč, včetně částky 2 400 Kč uhrazené na poplatcích za upomínky (výpis z úvěrového účtu č. č. účtu, umořovací tabulka ke smlouvě č. hodnota).

11. Z potvrzení o výši příjmu vystaveného jméno FO dne 18. 5. 2020 vyplývá, že žalovaný ke dni vyhotovení potvrzení dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 19 764 Kč (vycházeje z údaje o celkovém čistém ročním příjmu ve výši 237 169 Kč).

12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. č. účtu z měsíce ledna 2021 vyplynulo, že dne 7. 1. 2021 byly na tento účet připsány částky 1 755,03 Kč a 200 000 Kč. Mimo tyto částky žalovaný v měsíci lednu obdržel pouze částku 4 500 Kč, jeho měsíční výdaje činily 194 252 Kč.

13. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. č. účtu z měsíce srpna 2021 vyplynulo, že dne 23. 8. 2021 byla na tento účet připsána částka 70 000 Kč. Mimo tyto částky žalovaný v měsíci srpnu obdržel pouze částku celkem 11 340 Kč, vkladem byly na tento účet vloženy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 88 115,31 Kč.

14. Dopisy ze dne 22. 11. 2023, odeslanými žalovanému následujícího dne, právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění pohledávek ze všech tří smluv o úvěru ke dni 20. 11. 2023 v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek, současně žalovaného vyzvala k jednorázové úhradě jednotlivých dluhů nejpozději do 6. 12. 2023 (tři oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 11. 2023, poštovní podací arch). Předžalobními upomínkami ze dne 3. 6. 2024, odeslanými téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek nejpozději do sedmi dnů od odeslání této výzvy, tj. do 10. 6. 2024 (předžalobní upomínka, podací lístek).

15. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření všech tří smluv o úvěru, tj. k 7. 1. 2021 i 23. 8. 2021 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

22. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

23. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny tři smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě uvedených smluv byly žalovanému poskytnuty úvěry ve sjednané výši, a žalovaný se zavázal je vrátit ve sjednaných splátkách spolu s úroky a poplatky. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když nehradil sjednané splátky řádně a včas. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z. (jak bylo zdejšímu soudu prokázáno v řízení o procesním nástupnictví).

24. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

25. Právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů jím uvedených v žádosti o úvěr, z potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem žalovaného, z výpisů z jeho běžného účtu, k posouzení jeho úvěruschopnosti pak užila matematických modelů. Žalobkyně však nesplnila svou povinnost prokázat, že její právní předchůdkyně skutečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Pokud žalobkyně soudu předložila výpisy z běžného účtu žalovaného pořízené v měsících, kdy došlo k uzavření jednotlivých smluv (leden a srpen 2021), tyto doklady se jeví jako zcela nedostatečný podklad pro posouzení pravidelných příjmů a výdajů žalovaného. Z těchto výpisů přitom dokonce nevyplývá žádný pravidelný příjem žalovaného, naopak jsou z nich zřejmé výdaje žalovaného v enormní výši, kdy lze uzavřít, že téměř veškeré prostředky získané z výše uvedených smluv o úvěru žalovaný ještě v témže měsíci vynaložil na své blíže neidentifikované potřeby. Současně ve všech žádostech o úvěr žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, aniž by pak zohlednil výši nájemného v deklarované výši svých výdajů, které tvrdil nulové. Právní předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost žádným způsobem neověřila. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření jednotlivých smluv se žalovaným kalkulovala toliko s výdaji žalovaného představující interní splátky jeho úvěrů, ostatní výdaje žalovaného (na bydlení, jídlo, ošacení a další běžné náklady) neověřovala vůbec. Současně bylo-li žalovaným k prokázání výše jeho příjmu předloženo potvrzení vystavené dne 18. 5. 2020 a z výpisů z běžného účtu žalovaného ani z dalších předložených listin nevyplynulo, že by tento příjem přetrvával až do měsíců, v němž byly uzavřeny jednotlivé smlouvy o úvěru, nelze bez dalšího učinit závěr ani o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala příjmy žalovaného v období bezprostředně předcházejícím uzavření jednotlivých smluv. Bez ověřených a úplných údajů o příjmech a výdajích žalovaného není možné komplexním způsobem provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného, tím spíše ani zhodnotit jeho celkové poměry a s tím spojenou schopnost úvěr splácet. Za této situace, kdy žalobkyně relevantní dokumenty, kterými byla prověřována možná úvěruschopnost žalovaného, neoznačila a nedoložila, nebylo možné zjistit, zda doklady o příjmech a výdajích žalovaného vůbec a jakým způsobem prověřovala.

26. Soud tak nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými příjmy a výdaji žalovaného a dostatečným způsobem prověřovala jeho úvěruschopnost. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na spotřebitele a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených žalovaným, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je to poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má uchovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.

27. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením žádné z uvedených smluv o úvěru řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit předmětné smlouvy jako absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 580 o. z. (viz také rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18), přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků.

28. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnuté jistiny ve výši 385 000 Kč, 200 000 Kč a 70 000 Kč, celkem 655 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byly poskytnuty bez právního důvodu. Dle výpisů z úvěrových účtů, umořovacích tabulek k jednotlivým smlouvám žalovaný před podáním žaloby uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 155 193,74 Kč, 94 813,68 Kč a 34 585,67 Kč, celkem 284 593,09 Kč k úhradě tak zbývá 370 406,91 Kč. Co do zaplacení této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného s úhradou na zaslané předžalobní upomínky, které byly shodně vyhotoveny i žalovanému odeslány dne 3. 6. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl těmito upomínkami vyzván k úhradě nejpozději do 10. 6. 2024, tak ode dne následujícího, tj. ode dne 11. 6. 2024, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z.: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok byl žalobkyni přiznán v zákonné výši stanovené dle ke dni 11. 6. 2024, tj. ve výši 14,75 % ročně. Za období ode dne 11. 6. 2024 do 28. 6. 2024 jej pak soud v souladu s žalobním návrhem kapitalizoval částkou 2 538 Kč, ode dne 29. 6. 2024 jej pak žalobkyni přiznal ve výši 14,75 % ročně z částky 370 406,91 Kč do zaplacení.

29. Ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

30. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle a Zavinění na zastavení řízení co se týče části úroků z prodlení je nutno shledat na straně žalobkyně, která vzala žalobu zpět bez toho, aniž by byla ze strany žalovaného uspokojena. Z původně požadované částky 799 538,92 Kč byla žalobkyně úspěšná co do částky 438 280,91 Kč (když výši úroků, úroků z prodlení soud kapitalizoval ke dni vydání tohoto rozsudku). Protože byla žalobkyně v řízení převážně úspěšná, náleží jí náhrada nákladů řízení v částce 8 753 Kč, když tato představuje 10 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 55 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 21 827 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a . , advokátního tarifu, ve znění ke dni učinění každého z úkonů, z tarifní hodnoty ve výši 545 647 Kč sestávající z částky 10 500 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, návrh na změnu účastníka řízení, návrh na částečné zpětvzetí a rozšíření žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle advokátního tarifu, ve znění ke dni učinění každého z úkonů, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 54 300 Kč ve výši 11 403 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.