Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 218/2025-43
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno
o zaplacení 67 176 Kč s příslušenstvím
takto:
I. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 640 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, se řízení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 360 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
III. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 176 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37 760 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 640 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, se řízení zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 360 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.III. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 176 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37 760 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 67 176 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 30. 6. 2023, 11. 7. 2023 a 22. 8. 2023, na jejichž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši celkem 36 000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej žalobkyni splácet měsíčními splátkami společně se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně, a to nejpozději k 30. dni v měsíci až do zaplacení. Žalovaný nesplácel úvěr stanovenými splátkami řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 4. 3. 2024. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen neuhrazenou jistinu ve výši 36 000 Kč a neuhrazený úrok v kapitalizované výši 14 400 Kč, který žalobkyně požadovala za první měsíc doby čerpání úvěru. Vedle toho žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou nárokovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 400 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení a dále zaplacení smluvní pokuty v kapitalizované výši 16 776 Kč. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný k ověření výše svého příjmu poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, výplatní listy a zároveň byl lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním ze dne 5. 11. 2025, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 12 640 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 640 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, neboť žalovaný částku 12 640 Kč uhradil již před podáním žaloby. Tato platba nebyla započtena z důvodu administrativního pochybení. Žalobkyně se tak nadále domáhá po žalovaném zaplacení částky 37 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37 760 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 16 776 Kč.
4. Dle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 tohoto ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
5. S ohledem na uvedené soud rozhodl dle § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že výrokem I. řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu částečně zastavil. Podmínky pro vrácení části soudního poplatku dle § 10 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích nebyly s ohledem na jeho výši naplněny.
6. Ve zbytku se soud žalobou věcně zabýval a za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.
7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 30. 6. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně stanovenými splátkami. V případě prodlení byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny Všeobecné obchodní podmínky. Smlouva byla podepsána za pomocí prostředků komunikace na dálku tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval na webových stránkách žalobkyně Anonymizováno, kam zadal své osobní údaje, registrace byla dokončena zadáním kódu z verifikační SMS. Zároveň potvrdil, že se řádně seznámil s podmínkami smlouvy o úvěru a souhlasí s nimi (zjištěno smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 6. 2023 a obchodních podmínek). Smlouva byla uzavřena k žádosti žalovaného, v rámci níž uvedl, že je svobodný, bydlí v obecním / státním bytě, je zaměstnán jako dělník u společnosti právnická osoba. s průměrným měsíčním příjmem 36 862 Kč, přičemž své výdaje vyčíslil částkou 25 000 Kč měsíčně (žádost o spotřebitelský úvěr č. hodnota). K ověření své identity žalovaný předložil fotokopii občanského a řidičského průkazu (fotokopie OP, ŘP). Smlouvy ze dne 11. 7. 2023 a 22. 8. 2023 žalobkyně nepředložila.
8. Žalobkyně zaslala na bankovní účet č. č. účtu, uvedený žalovaným ve smlouvě, třemi postupnými platbami označenými rodným číslem žalovaného celkem 36 000 Kč (výpisy z účtu žalobkyně).
9. Žalovaný dle předložených výplatních pásek z období měsíců března až května 2023 dosahoval průměrného příjmu ze zaměstnání u společnosti právnická osoba. ve výši 35 195 Kč. Příjem žalovaného v měsíci červnu 2023 ze zaměstnání u téže společnosti činil 41 052 Kč, což žalovaný žalobkyni doložil snímkem internetového bankovnictví zachycujícího označenou transakci (detail pohybu – bezhotovostní příjem).
10. Žalobkyně přípisem ze dne 1. 3. 2024 úvěr zesplatnila k témuž dni, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou stanovených splátek a vyzvala ho k úhradě dlužné částky do tří dnů (zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota). Předžalobní upomínkou ze dne 14. 6. 2025, odeslanou žalovanému téhož dne, byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek).
11. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
12. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ani netvrdila.
13. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
14. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
15. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“
16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).
17. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“
18. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru: poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Pokud se jedná o příjmy žalovaného, tyto žalobkyně ověřila prostřednictvím tří výplatních pásek žalovaného z měsíců bezprostředně předcházejících uzavření smlouvy o úvěru (tj. období od března 2023 do května 2023) a detailu pohybu na jeho bankovním účtu obsahujícího příjem žalovaného z června 2023. Výdaje žalovaného přitom žalobkyně zjevně nezkoumala nijak blíže, tyto nijak neověřovala, nezkoumala, z jakých položek se skládají a spoléhala se pouze na tvrzení žalovaného, že tyto činí 25 000 Kč měsíčně. Žalobkyně, vědoma skutečnosti, že žalovaný bydlí dle svého tvrzení v žádosti o úvěr v nájemním bytě (obecním / státním), měla od žalovaného vyžádat zejména doklad osvědčující výši jeho nákladů na bydlení (nájemní smlouva), když výše těchto nákladů představuje významnou položku v rozpočtu každého spotřebitele a nelze je operativně ihned snížit. Pokud se jedná o ostatní výdaje žalovaného (na jídlo, ošacení, dopravu a další osobní potřeby), tyto žalobkyně také žádným způsobem nezkoumala. Žalobkyně dále tvrdila, že osobu žalovaného lustrovala v příslušných registrech a databázích, žádný výstup však soudu nedoložila Soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Ve vztahu k povinnosti zkoumat úvěruschopnost je ještě třeba zmínit, že se jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Porušení povinnosti poctivého jednání při uzavírání úvěrových smluv může mít za následek přestupkovou, popř. trestněprávní odpovědnost klienta, nikoli však zánik, či oslabení povinnosti poskytovatele úvěru dostát požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
20. Na základě popsaných zjištění a úvah soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu ve výši 36 000 Kč, a to ve lhůtě přiměřené jeho možnostem.
21. Jelikož žalovaný na poskytnutou jistinu žalobkyni uhradil dle jejího tvrzení, které žalovaný nerozporoval, celkem 12 640 Kč, k úhradě zbývá 23 360 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení jistiny ve výši 23 360 Kč (výrok II.).
22. Pokud jde o lhůtu k plnění, soudu nezbývá než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno, jaké jsou možnosti žalovaného poskytnutou jistinu vrátit a jaká je tedy doba přiměřená těmto možnostem. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, dle kterého: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“
23. V důsledku toho, že žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný a soudu neuvedl, jaká je doba přiměřená jeho možnostem, přičemž není ani v možnostech soudu toto zjistit, stanovil soud lhůtu šesti měsíců, jako lhůtu, která se mu jeví přiměřená s ohledem na výši dlužné částky, přičemž se jedná o dobu, v níž lze řešit možnost získání potřebné částky např. dalším zaměstnáním, přivýdělkem, refinancováním dluhu od příbuzných či jiných subjektů se řádným posouzením aktuální úvěruschopnosti žalovaného, případně zvážit možnosti insolvenčního řízení apod. Případné zamítnutí žaloby pro předčasnost a odkázání žalobkyně na možnost uplatnit u soudu nárok na určení doby přiměřené možnostem žalovaného soud považuje za nehospodárné a zbytečné rozmnožování soudních sporů, když lze očekávat, že ani v takovém řízení by žalovaný nebyl činný. Pokud je smyslem a účelem této úpravy ochrana spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet a zprostředkovaně ochrana společnosti jako celku, bylo nutno poskytnout žalovanému tuto lhůtu pro splnění povinnosti, přičemž se jedná o delší lhůtu, než stanovuje § 160 odst. 1 o. s. ř., v němž je upravena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. Není však možno podporovat chování dlužníků, kteří si půjčují finanční prostředky, aniž by je následně spláceli, a spoléhají na případné zamítání žalob pro neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti a pro předčasnost, když v řízení ovládaném zásadou dispoziční není ze strany soudu možné kvalifikovaným způsobem zjistit jejich aktuální možnosti vracet poskytnuté jistiny, přičemž je pravidlem, že žalovaní spotřebitelé bývají v řízení často nečinní a rezignují na zásadu „jen bdělým náleží práva“.
24. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
25. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle § 146 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Zavinění na částečném zastavení řízení je nutno shledat na straně žalobkyně, která vzala žalobu zpět z důvodu administrativního pochybení při podání žaloby. Na náhradu nákladů řízení by tedy měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná (když výši úroků z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí). Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.