Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 345/2025-27
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 16 539,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 587,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % z této částky od 23. 5. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 1 951,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 908,82 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 72,69 Kč, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 16 239,51 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 16 239,51 Kč od 15. 3. 2025 do 22. 5. 2025 a z částky 1 951,53 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokátky, advokátky v adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 587,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % z této částky od 23. 5. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 1 951,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 908,82 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 72,69 Kč, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 16 239,51 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 16 239,51 Kč od 15. 3. 2025 do 22. 5. 2025 a z částky 1 951,53 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky v , adresa, .
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku ve výši částka za období od datum do datum, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka za období od datum do datum, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, a to s odůvodněním, že na základě smlouvy postoupení pohledávek se společností Anonymizováno. a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne právnická osoba. .(dále jen „Banka“) na ni přelo právo na zaplacení pohledávek vyplývajících ze Smlouvy o půjčce č. hodnota, kterou uzavřel žalovaný s Bankou. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru Banka splnila své zákonné povinnosti, když zkoumala úvěruschopnost žalované, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR), dále bylo využitu interních a externích datových zdrojů (BRKI/NRKI/SOLUS).
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne datum, Dodatku 1. ze dne datum, Smlouvy o postoupení pohledávek č. Anonymizováno ze dne datum, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, Potvrzení o úplatě a Přílohy 1 soud zjistil, že Banka postoupila pohledávky za žalovanou vyplývající ze smlouvy o půjčce č. hodnota společnosti Anonymizováno., která ji dne datum postoupila žalobkyni.
4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, datum a datum a podacími archy soud zjistil, že žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno.
5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne datum soud zjistil, že Banka se písemně dohodla se žalovanou, že jí bude poskytovat bankovní služby, tedy mimo jiné i zřízení a vedení běžného účtu.
6. Ze smlouvy o zřízení služeb přímého bankovnictví ze dne datum soud zjistil, že Banka se zavázala poskytnout žalované možnost využívání přímého bankovnictví.
7. Z návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce ve spojení s akceptací návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že se Banka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši částka a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 36 měsíčních splátkách po částka.
8. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že Banka před uzavřením smlouvy o úvěru vycházela z informací poskytnutých žalovanou o příjmu ve výši částka a výdajích na splátky půjček částka, na bydlení ve výši částka, na živobytí ve výši částka a na ostatní ve výši částka a dále z insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně však neprokázala, že by zjištěné údaje o příjmech a výdajích žalované Banka jakkoliv ověřila. K jednání se žalobkyně nedostavila, nemohlo se jí proto dostat poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř.
9. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že Banka dne datum převedla na běžný účet žalované částku částka.
10. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že Banka evidovala úhrady žalované ve výši celkem částka
11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne datum soud zjistil, že Banka vyhotovila výzvu žalované k okamžité úhradě dlužné částky z titulu smlouvy č. o půjčce č. hodnota.
12. Z předžalobní výzvy a podacího archu ze dne 12. 5 2025 soud zjistil, že zástupce žalobkyně dopisem odeslaným dne datum prostřednictvím právnická osoba. žalovanou vyzval k zaplacení pohledávek vyplývajících ze Smlouvy o půjčce č. hodnota ve lhůtě do 7 dnů od odeslání výzvy s upozorněním na soudní vymáhání.
13. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a Bankou byla uzavřena smlouva o úvěru, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda Banka řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Banka pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že Banka, která v souladu s ust. § 1789 o. z. postoupila pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru žalobkyni, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka. Banka neučinila před uzavřením smlouvy o úvěru spolehlivé zjištění, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr částka uhradit i s úroky ve 36 měsíčních splátkách po částka. Banka při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala zcela formálně, aniž by zjištěné údaje ověřila. Postup Banky v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Na základě toho nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, když Banka poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
22. Jestliže Banka přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku částka, má žalobkyně, jako její právní nástupkyně, právo ve smyslu ust. § 2993 o. z. na vrácení poskytnutého plnění a stejně tak i žalovaná. Žalovaná z titulu smlouvy o úvěru již uhradila částku částka. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na zaplacení částky částka, kterou žalovaná dosud žalobkyni neuhradila. Jelikož doba plnění nebyla mezi účastníky platně dohodnuta, měla žalovaná povinnost splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla věřitelem poprvé o plnění požádána. V řízení bylo prokázáno, že výzva žalované byl zasílána dne datum s termínem splatnosti do 7 dnů od odeslání. Soud dospěl k závěru, že do prodlení se žalovaná dostala teprve dne datum. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky částka a v souladu s ust. § 1970 o. z. přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne, kdy se žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k úspěchu jednotlivých účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky částka žalovaná byla úspěšná co do částky částka, žalobkyně tedy byla úspěšnější o 76,4 %. Žalobkyni proto náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 76,4 % z částky částka, tedy částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
24. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.