Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

108 C 145/2025-65

Městský soud v Brně rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Stříteckou ve věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o 25 688,36 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 002,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení a částky 185,60 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 002,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení a částky 185,60 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 25 502,76 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota distančním způsobem, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 76 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná dne 6. 5. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 27. 9. 2025. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. č. účtu, a to v částce 11 500 Kč dne 6. 4. 2024. Žalovaná své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy porušila, dostala se do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně smlouvu dne 2. 12. 2024 vypověděla. Žalovaná sjednané splátky řádně nesplácela. Žalovaná žalobkyni dluží částku ve výši 25 502,76 Kč, která se sestává z jistiny ve výši 11 500 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 228,85 Kč, smluvního úroku ve výši 13 502,65 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 84,18 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatku za službu „informační SMS servis ve výši 22,08 Kč. Dále se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, žalobce uplatňuje za 90 dnů prodlení žalovaného smluvní pokutu v období od 7. 5. 2024 do 5. 8. 2024.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše 76 000 Kč, kdy žalovaná se zavázala tento vrátit v pravidelných denních splátkách. V čl. VI. byla sjednána úroková sazba ve výši denního úroku 0,983 %. RPSN činilo 1818,92 %. První splátka byla splatná dne 6. 5. 2024 a datum splatnosti úvěru – poslední den trvání byl stanoven na 27. 9. 2025. Poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. V čl. VII byla sjednána výše poplatků za doplňkové služby, kdy za službu „klidné spaní“ poplatek činil 3,66 Kč denně, poplatek za službu „Presto“ činil 165 Kč za každou tranši a poplatek za službu „Informační SMS servis“ činil 0,96 Kč denně. V čl. VIII. bod 1 byla sjednána pro případ prodlení smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky (viz smlouva o úvěru č. hodnota vč. informací pro spotřebitele, přehled denních splátek, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru).

5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalované byly na účet, který byl označený ve smlouvě o úvěru, zaslány dne 6. 4. 2024 prostředky ve výši 11 500 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaná žila v domácnosti společně s dalšími 3 osobami, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem byly 3 osoby. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky byla 0 Kč, výdajů na bydlení 5 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 500 Kč a ostatní nezbytné výdaje 2 000 Kč. Vypočítané minimální výdaje činily 7 343,33 Kč. Čistý měsíční příjem měl činit 53 898 Kč, čistý měsíční příjem uvedený spotřebitelem byl 30 000 Kč. Rezerva pro výdaje 780 Kč. Disponibilní příjem 22 600 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo shledáno jako úspěšné.

Z principů posuzování a filozofie žalobkyně bylo zjištěno, že sama žalobkyně má nastaveny podmínky a principy ověřování úvěruschopnosti klientů, jedná se zejména o získávání informací z různých databází (tyto však soudu nedoložila). Ohledně příjmů spotřebitele požaduje jejich řádné doložení (to rovněž nebylo soudu předloženo). Rovněž tak od klientů požaduje doložit jejich pravidelné měsíční výdaje (což také nebylo učiněno, resp. soudu doloženo).

6. Z výpisu z účtu žalované pro období od 5. 4. 2023 do 5. 4. 2024 soud zjistil, že počáteční zůstatek byl 0 Kč a konečný zůstatek 5 150,12 Kč (po jednom roce). Na účet žalované přicházely nepravidelné příchozí platby v nižších částkách. Z celou dobu 1 roku zde nebyla zaznamenána žádná platba, ze které by se dalo dovodit, že se jedná o pravidelnou mzdu žalované. Velké množství příchozích plateb dávala na účet samotná žalované. Další platby byly zasílány žalované od různých osob, avšak dosahovaly výše v řádu nižších tisíci korun. Pokud však byl na úče vložen určitý finanční obnos z výpisu z účtu vyplývá, že tento byl ihned poté vybrán či z něj byly činěny další odchozí platby. Pokud se týká výdajů byly zde převážně platby zasílané na sázkové portály, vždy po menších částkách, nicméně těchto plateb bylo měsíčně velmi mnoho.

7. Žalobkyně přistoupila k výpověď smlouvy o úvěru emailem ze dne 2. 12. 2024, neboť žalovaná porušila své povinnosti, kdy řádně a včas nesplácela poskytnutý úvěr. Žalobkyně současně vyzvala žalovanou k úhradě částky v celkové výši 26 493,36 Kč (uvedené zjištěno z emailu ze dne 2. 12. 2024).

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 11. 2024 vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky ve výši 26 493,36 Kč z titulu dlužných splátek úvěru dle smlouvy ze dne 6. 4. 2024, a to 3 dnů a dále nákladů řízení ve výši 9 002 Kč s tím, že byla poučena o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů. Předmětná výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 27. 11. 2024.

9. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je nutno aplikovat o spotřebitelském úvěru. V dané věci se mělo jednat o spotřebitelský úvěr dle ust. cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové částce 11 500 Kč.

10. Podle ust. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

11. Podle ust. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C–679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. ).

13. Ohledně splnění povinnosti dle ust. žalobkyně odkázala na informace sdělené žalovanou, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela. Žalobkyně však nikterak nedoložila, že by při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení příjmové i výdajové stránky žalované předestřené informace nějak ověřovala. Žalobkyně uvedla, že měla k dispozici výpis z účtu žalované a nahlédla do dostupných registrů, toto tvrzení však nijak nedoložila. Není tak zřejmé, jakým způsobem žalobkyně ověřovala tvrzenou bonitu žalované a udržitelnost jejích příjmů, když vůbec není zřejmé, z jakých podkladů žalobkyně vycházela při hodnocení úvěruschopnosti žalované. Sice soudu předložila tvrzený výpis z účtu žalované, nicméně je zřejmé, že informace z něj nijak při schvalování úvěru nebrala v potaz. Z předloženého výpisu totiž vyplývá, že příjmy žalované nejsou nijak vysoké, jsou velice nepravidelné a z žádné příchozí platby za celý rok nebylo možno dovodit, že se jedná o pravidelnou mzdu či jiný pravidelný příjem. Z výpisu z účtu žalované dále vyplynulo, že s jejím životním stylem se její výdaje prakticky rovnají příjmům. Navíc je z předloženého výpisu zcela zjevné, že se žalovaná velice často, téměř na denní bázi zabývá sázkami a různými hrami. Téměř veškeré odchozí platby z účtu jsou směřovány na sázkové portály. Žalobkyně sama vyhodnotila, že rezerva žalované mezi příjmy a výdaji je měsíčně 780 Kč, což soudu přijde jako zcela nedostatečné pro splácení poskytnutého úvěru, kdy byly sjednány splátky denní. Zcela nelogické je pak vyhodnocení příjmů žalované, který sama uváděla příjmy ve výši 30 000 Kč, nicméně žalobkyně vyhodnotila jeho příjmy částkou 53 898 Kč. Jak již soud uvedl, z výpisu z účtu, který měla žalobkyně k dispozici nijak nevyplývá, že by žalovaná měla pravidelný příjem, ze kterého by bylo možno hradit úvěr. K příjmům si však nevyžádala ani pracovní smlouvu žalované či výplatní lístky, kdy zejména z pracovní smlouvy by bylo zřejmé, zda je žalovaná zaměstnána na dobu neurčitou, zda není ve zkušební době, a je tedy možno očekávat, že jí tvrzené příjmy bude dosahovat po celou dobu sjednaného splácení úvěru. Z předloženého výpisu z účtu je patrné, že žalovaná obdržela několik příchozích plateb od poskytovatelů nebankovních půjček, avšak žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná nemá žádné výdaje na splácení půjček, což je zarážející. Není ani zřejmé z jakých informací ohledně výdajů žalované vycházela, když v dokladu o posouzení úvěruschopnosti žalované výdaje nejsou nijak specifikovány. Přitom je zcela zřejmé, že žalovaná nějaké výdaje mít musí (platba za bydlení, stravu, dopravu, energie apod.). Žalobkyně však žádné výdaje doložit nepožadovala. Navíc součet uváděných pravidelných výdajů i dalších nezbytných a ostatních nezbytných výdajů neodpovídá žalobkyní vypočítané výši minimálních výdajů, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela. Žalobkyně nepožadovala doložení ani nájemní smlouvy k ověření výdajů za bydlení, ani dokladů SIPO či jiných dokladů k doložení plateb za energie, služby spojené s nájmem apod. Z výpisu z účtu žalované dále vyplývá, že jí bylo hrazeno od pana Loje výživné, z čehož se dá dovodit, že žalovaná pečuje o nezletilé dítě, tuto skutečnost však žalobkyně taktéž nijak při posuzovaní úvěruschopnosti žalované nezohlednila.

14. Žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalované, byť je zcela zřejmé, že pro svůj život musí měsíčně nějaké částky vynaložit. Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání, takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalované poskytla částku 11 500 Kč, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalované navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením a 2 , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovaným, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu).

15. Soud uzavírá, že počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalované, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení o. z. Dle ust. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že žalobkyně svoji povinnost dle ust. cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne 6. 4. 2024 je neplatná. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění a sjednaných poplatků ze smlouvy.

16. Podle ust. , (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované částku 11 500 Kč, je žalovaná tuto částku povinna žalobkyni vrátit dle ust. § 2993 o. z. z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto zavázal žalovanou vrátit žalobkyni částku 11 500 Kč, když dle ust. § 2991 o. z. se na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu.

18. Jestliže žalobkyně uplatňovala další nároky představující částku 13 502 Kč jako sjednaný úrok za půjčené peněžní prostředky, částku 228,85 Kč za poplatek tranší úvěru a smluvní pokutu ve výši 172,35 Kč, za sjednané poplatky částky 84,18 Kč, 165 Kč a 22,08 Kč, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobkyni nárok na tyto částky nevznikl.

19. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto případě se tak žalovaná zatím nemohla dostat do prodlení, kdy proto nárok na zákonné úroky z prodlení žalobkyni nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 20. 11. 2025, kdy již zamítnutá jistina a kapitalizované příslušenství přesahují částku, která byla žalobkyni výrokem I. přiznána. Soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná. Žalovaná by tak oproti žalobkyni měla právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady v tomto řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.