Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 278/2025-33

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 35 198,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 140 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 19 870,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 903,59 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 046,66 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 384,27 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok 14,75 % ročně z částky 15 384,27 Kč od 28.1.2025 do zaplacení, částku 6 187,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 805,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 805,11 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 242,04 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 15 % ročně z částky 3 242,04 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 140 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 19 870,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 903,59 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 046,66 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 384,27 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok 14,75 % ročně z částky 15 384,27 Kč od 28.1.2025 do zaplacení, částku 6 187,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 805,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 805,11 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 242,04 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 15 % ročně z částky 3 242,04 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 5. 2025 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 35 198,20 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 2. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě níž poskytla žalované v hotovosti částku 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 18 735 Kč, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 459 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 31. 3. 2024. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když poslední splátka byla uhrazena dne 10. 2. 2023. Žalovaná uhradila pouze 5 796,83 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila částku 29 010,37 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 046,66 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 903,59 Kč a úrok a úrok z prodlení od 28. 1. 2025 do zaplacení. Dále její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 12. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě níž poskytla žalované v hotovosti částku 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 8 251 Kč, a to v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 294 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 11. 6. 2023. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když poslední splátka byla uhrazena dne 10. 2. 2023. Žalovaná uhradila pouze 9 063,17 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila částku 6 187,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 805,11 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 603,60 Kč a úrok a úrok z prodlení od 28. 1. 2025 do zaplacení. Pohledávky byly ke dni 27. 1. 2025 postoupeny na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila.

3. V podání doručeném soudu dne 24. 9. 2025 vzala žalobkyně žalobu zčásti co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 798,49 Kč zpět bez uvedení důvodu. Soud proto v souladu s ustanovením v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní řízení v usnesení ze dne 4. 11. 2025 částečně zastavil a o zbylém nároku meritorně rozhodl.

4. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to 2x smlouvy o úvěru včetně obchodních podmínek, 2x karty zákazníka, smluvních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, potvrzení o úplatě, tabulky umoření na čl. 20-21 spisu, předžalobní výzvy včetně podacího archu.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 2. 10. 2022 mezi společností právnická osoba a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 17 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 18 735 Kč, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 459 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 31. 3. 2024. Z karty zákazníka soud zjistil, že v ní žalovaná uvedla, že druh jejího bydlení je „nájemník“, je svobodná, vyživuje 1 osobu, je na mateřské dovolené, má příjem 8 333 Kč a 630 Kč, další příjmy domácnosti činí 21 116 Kč a na jiné dluhy platí splátky 1 194 Kč měsíčně a další odhadované výdaje činí 3 512 Kč. Při sepsání karty předložila 2 složenky 8/2022 a 9/2022. Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 6. 2022 mezi společností právnická osoba a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 8 251 Kč, a to v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 294 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 11. 6. 2023. Z karty zákazníka soud zjistil, že v ní žalovaná uvedla, že druh jejího bydlení je „nájemník“, je svobodná, vyživuje 1 osobu, je na mateřské dovolené, má příjem 8 333 Kč a 630 Kč, další příjmy domácnosti činí 16 000 Kč a na jiné dluhy platí splátky 0 Kč měsíčně a další odhadované výdaje činí 4 250 Kč. Při sepsání karty předložila 2 složenky 4/2022 a 5/2022. Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 27. 1. 2025 mezi společností právnická osoba postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovanou. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě 2 uzavřených smluv o úvěru předala žalované částky 17 000 Kč a 7 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že obě smlouvy o úvěru je nutno hodnotit jako neplatné, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smluv o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně si sice dle záznamu v kartě zákazníka vyžádala složenky placené žalovanou na mateřské dovolené jako jediné doklady o příjmech a výdajích a osobních poměrech žalované, avšak ani tyto doklady soudu nepředložila. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nijak nezkoumala příjmovou a hlavně výdajovou stránku žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalované nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení žalované, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení a energie, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, podrobněji nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust.

8. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou nevrácené jistiny, tedy částku 9 140 Kč (rozdíl mezi jistinou 17 000 Kč a 7 000 Kč dle tvrzení žalobkyně již žalovanou uhrazenou částkou 5 796,83 Kč a 9 063,17 Kč). Na úvěr č. hodnota s jistinou 17 000 Kč žalovaná uhradila 5 796,83 Kč, na úvěr č. hodnota s jistinou 7 000 Kč žalovaná uhradila 9 063,17 Kč, tedy jej přeplatila a dluh zde zcela uhradila, a soud započetl přeplatek 2 063,17 Kč na dluh na jistině u úvěru č. hodnota. Ustanovení upravující vydání bezdůvodného obohacení v takovém případě je pak speciální k a násl. , jehož úprava zde použije jen subsidiárně. Z ust. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. -262, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. -160. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti dluhu byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto soudním rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Ve zbytku, tedy aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 19 870,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 903,59 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 046,66 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 384,27 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok 14,75 % ročně z částky 15 384,27 Kč od 28.1.2025 do zaplacení, částku 6 187,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 805,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 805,11 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 242,04 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 15 % ročně z částky 3 242,04 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků, jakož i z důvodu, že se žalovaná dosud nedostala se zaplacením přiznaného dluhu do prodlení, zamítnul.

9. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle a násl. , ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávky za žalovanou. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávek a je oprávněna tyto pohledávky vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, vůči níž byla žaloba z větší části zamítnuta a řízení částečně zastaveno z důvodů, které žalovaná nezavinila, proto by měla právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Jelikož však žalované s řízením prokazatelně žádné náklady nevznikly, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).