Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 271/2025-84
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., sídlem Adresa žalobkyně, IČO Anonymizováno,
zastoupená Jméno Zástupce A, advokátkou, sídlem Anonymizováno, Anonymizováno, PSČ Anonymizováno
proti
žalované: Jméno žalované A, bydlištěm Anonymizováno Jméno žalované B, Anonymizováno, PSČ Anonymizováno, narozená dne Datum narození žalované A,
zastoupená Jméno Zástupce B, advokátem, sídlem Anonymizováno, Anonymizováno, PSČ Anonymizováno
o zaplacení 171 716 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 11, 5 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11, 5 % p.a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částka s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaná od datum vykonávala pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy, kterou účastnice řízení uzavřely dne datum, práci „HR specialisty“. Dne datum dala žalovaná žalobkyni výpověď, na jejímž základě zanikl pracovní poměr účastnic řízení dne datum. Ještě před uplynutím výpovědní doby však žalovaná dala jménem žalobkyně dne datum výpověď zaměstnankyni Ivě jméno FO, kterou odůvodnila zrušením pracovního místa této zaměstnankyně. Přitom žalovaná o rozvázání pracovního poměru uvedené zaměstnankyně vyrozuměla generálního ředitele žalobkyně, jemuž ovšem sdělila, že důvodem rozvázání pracovního poměru je výpověď daná zaměstnankyní. Teprve datum, předtím, než žalobkyně vyplatila dotčené zaměstnankyni odstupné, vyšlo najevo, že skutečným důvodem rozvázání jejího pracovního poměru byla výpověď, kterou jí jménem žalobkyně dala žalovaná. Žalobkyně však o zrušení pracovního místa této zaměstnankyně nerozhodla a ani žalovaná nebyla oprávněna takové rozhodnutí přijmout. Žalobkyně proto chtěla výpověď, kterou jejím jménem dala uvedené zaměstnankyni žalovaná, odvolat, avšak tato zaměstnankyně s odvoláním výpovědi nesouhlasila. V důsledku toho pracovní poměr žalobkyně a dotčené zaměstnankyně zanikl a žalobkyně jí vyplatila odstupné ve výši částka. V této výši tak vznikla žalobkyni v důsledku porušení povinností žalované při plnění jejích pracovních úkolů, které žalovaná zavinila přinejmenším ve formě vědomé nedbalosti, škoda, kterou žalovaná je povinna žalobkyni nahradit. Žalovaná tuto povinnost nesplnila ani přes výzvu žalobkyně ze dne datum. Jejím příslušenstvím je proto úrok z prodlení v zákonné výši.
2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě shodně se žalobkyní skutkově tvrdila, že na základě pracovní smlouvy, kterou účastnice řízení uzavřely dne datum, vykonávala od datum pro žalobkyni práci „HR specialisty“. Dne datum dala žalovaná žalobkyni výpověď, na jejímž základě jejich pracovní poměr zanikl dne datum. Žalovaná dále shodně se žalobkyní skutkově tvrdila, že jménem žalobkyně dala v dubnu 2025 výpověď zaměstnankyni žalobkyně Ivě jméno FO, která pro žalobkyni vykonávala práci specialisty dodavatelské kvality v oddělení jakosti. Vedoucí tohoto oddělení jméno FO totiž rozhodl o zrušení pracovního místa uvedené zaměstnankyně a dal žalované pokyn, aby vyhotovila výpověď a doručila ji dotčené zaměstnankyni. Žalovaná tedy postupovala na základě tohoto pokynu. Ostatně svědek jméno FO důvod výpovědi předtím s dotčenou zaměstnankyní projednal. Žalovaná popřela, že by snad jednala svévolně.
3. Z pracovní smlouvy, kterou dne datum uzavřely žalobkyně jako zaměstnavatelka a žalovaná jako zaměstnankyně, soud zjistil, že jako den nástupu do práce ujednaly datum, jako druh práce „HR specialista“ a jako místo výkonu práce provozovnu žalobkyně v Milovicích.
4. Z popisu pracovního místa soud zjistil, že nadřízeným žalované byl finanční ředitel. K její pracovní náplni náleželo též zpracovávání personální agendy. Podle dalšího popisu pracovního místa žalované byl jejím nadřízeným ředitel závodu.
5. Z výpovědi, kterou dala žalovaná žalobkyni dne datum, soud zjistil, že žalovaná rozvázala pracovní poměr účastnic řízení.
6. Z pracovní smlouvy, kterou žalobkyně jako zaměstnavatelka dne datum uzavřela s jméno FO, dříve Vobořilovou, soud zjistil, že jako den nástupu do práce ujednaly datum, jako druh práce „SQA“ a jako místo výkonu práce provozovnu žalobkyně v Milovicích.
7. Z organizačního schématu žalobkyně účinného od datum soud zjistil, že svědek jméno FO byl manažerem jakosti přímo podřízeným generálnímu řediteli a nadřízeným zaměstnankyně jméno FO.
8. Z výpovědi svědka jméno FO soud zjistil, že svědek vykonával pro žalobkyni činnost jinak než v pracovněprávním vztahu. Pravidelně se účastní porad vedení žalobkyně. Na jaře roku 2025 porada vedení žalobkyně v důsledku poklesu objemu zakázek rozhodla o snížení počtu zaměstnanců a pověřila jej, aby v oddělení jakosti zrušil jedno pracovní místo. Svědek se rozhodl zrušit pracovní místo zaměstnankyně jméno FO, toto rozhodnutí s ní projednal, oznámil je žalované a dal jí pokyn, aby zařídila rozvázání pracovního poměru dotčené zaměstnankyně. Rozhodnutí o organizační změně nebylo vyhotoveno písemně. V létě 2025 se v poradě vedení žalobkyně diskutovalo, zda zaměstnankyně jméno FO dala sama výpověď, nebo s ní byl pracovní poměr rozvázán ze strany žalobkyně. Svědek přitom potvrdil, že došlo k rozvázání pracovního poměru s touto zaměstnankyní z organizačních důvodů.
9. Z výpovědi, kterou dala žalobkyně, jejímž jménem jednala žalovaná, zaměstnankyni Ivě jméno FO dne datum, soud zjistil, že žalobkyně rozvázala pracovní poměr s touto zaměstnankyní v důsledku zrušení jejího pracovního místa.
10. Ze zprávy elektronické pošty, kterou žalovaná odeslala dne datum svědku jméno FO, soud zjistil, že žalovaná svědku zaslala listinu, která obsahovala „výpověď s odstupným“ pro zaměstnankyni Ivu jméno FO.
11. Ze zprávy elektronické pošty, kterou žalovaná odeslala dne datum jméno FO, soud zjistil, že mu zaslala výpověď doručenou zaměstnankyni Ivě jméno FO, s tím, že jejím důvodem je zrušení pracovního místa zaměstnankyně, a upozornila jej, že pracovní poměr zaměstnankyně zanikne datum s právem na odstupné.
12. Z vyúčtování mzdy zaměstnankyně jméno FO za období června 2025 soud zjistil, že žalobkyně této zaměstnankyni vyplatila odstupné ve výši částka. Totéž soud zjistil z oznámení o odchozí platbě ze dne datum.
13. Z krátkých textových zpráv, které si žalobkyně a zaměstnankyně jméno FO vyměnily v období od datum do datum, soud zjistil, že se žalobkyně pokusila zaměstnankyni oslovit ve věci jejího pracovního poměru, avšak bezvýsledně.
14. Z organizačního schématu žalobkyně účinného od datum soud zjistil, že pracovní místo zaměstnankyně jméno FO žalobkyně neobsadila. Totéž soud zjistil z organizačního schématu žalobkyně účinného od datum.
15. Z dopisu zástupkyně žalobkyně žalované ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu zástupkyně žalobkyně odeslala žalované dne datum, jak vyplývá z dodejky.
16. Účastnice řízení tedy dne datum uzavřely pracovní smlouvu, na jejímž základě žalovaná od datum vykonávala pro žalobkyni práci „HR specialisty“. Žalovaná dala dne datum žalobkyni výpověď a jejich pracovní poměr na jejím základě zanikl dne datum. Vedení žalobkyně pověřilo na jaře 2025 svědka jméno FO, aby rozhodl o zrušení jednoho pracovního místa v oddělení jakosti, které vedl. Svědek jméno FO rozhodl o zrušení pracovního místa zaměstnankyně jméno FO a dal žalované pokyn, aby vyhotovila a doručila výpověď této zaměstnankyni. Žalovaná na základě uvedeného pokynu jménem žalobkyně rozvázala pracovní poměr dotčené zaměstnankyně výpovědí ze dne datum, na jejímž základě zanikl pracovní poměr uvedené zaměstnankyně dne datum. O tom vyrozuměla dne datum svědka jméno FO a dne datum upozornila jméno FO, že pracovní poměr této zaměstnankyně zanikne s právem na odstupné, které pak žalobkyně uvedené zaměstnankyni vyplatila ve výši částka.
17. Z vyúčtování mzdy žalované ani ze mzdového listu žalované za rok 2025 soud nezískal žádné skutkové zjištění významné pro projednávanou věc.
18. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu výslechem svědků jméno FO a právnická osoba a návrh žalované na provedení důkazu výslechem svědkyně jméno FO, neboť již provedené důkazy ustavují skutkový děj v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci.
19. Podle § 301 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zaměstnanci jsou povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci.
20. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
21. Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se podle § 250 odst. 2 zákoníku práce poměrně omezí.
22. Podle § 250 odst. 3 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.
23. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.
24. Podle § 257 odst. 2 zákoníku práce výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.
25. Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je podle § 257 odst. 4 zákoníku práce zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění.
26. Podle § 52 písm. c) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.
27. Podle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.
28. Žalovaná splnila pokyn svědka jméno FO a jménem žalobkyně rozvázala pracovní poměr žalobkyně a zaměstnankyně jméno FO v důsledku zrušení jejího pracovního místa. Snížení počtu zaměstnanců v oddělení jakosti, které svědek vedl, přitom svědku uložila porada vedení žalobkyně. Je potud bez významu, že svědek jméno FO nebyl zaměstnancem žalobkyně a že žalovaná o této okolnosti věděla nebo musela vědět. Je tomu tak proto, že rozhodnutí o organizační změně sice zpravidla přijímá statutární orgán zaměstnavatele, který je právnickou osobou, avšak zaměstnavatel takovým rozhodnutím může pověřit i jinou osobu (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Mimoto z výpovědi svědka i z organizačních schémat žalobkyně, kterých se žalobkyně dovolala, vyplývá, že svědek byl zařazen do vedení žalobkyně a vystupoval jako vedoucí oddělení jakosti, do něhož byla zařazena i zaměstnankyně jméno FO.
29. Význam rovněž nemá, zda bylo rozhodnutí o organizační změně zachyceno písemně. Zákoník práce nebo jiné právní předpisy totiž nestanoví, že by rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách muselo být přijato (vydáno) vždy jen písemně, a ani nepředpokládají, že by muselo být zaměstnavatelem „vyhlášeno“ nebo jiným způsobem zveřejněno (tak již v poměru k právní úpravě účinné před datum rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy, roč. 1999, č. hodnota, s. 374).
30. Žalovaná tedy nejen neporušila povinnost, která by se vztahovala k vykonávané práci, nýbrž právě naopak splnila pokyn, který jí dal svědek jméno FO k provedení rozhodnutí o organizační změně, v jejímž důsledku bylo zrušeno pracovní místo zaměstnankyně jméno FO. Vznikla-li přitom žalobkyni povinnost vyplatit dotčené zaměstnankyni odstupné, nešlo o následek protiprávního činu žalované, nýbrž právě rozhodnutí žalobkyně o zrušení pracovního místa této zaměstnankyně, které přijala osoba k tomu oprávněná.
31. Ostatně i okolnost, že žalovaná o výpovědi, kterou na základě tohoto pokynu jménem žalobkyně dala zaměstnankyni Ivě jméno FO, vyrozuměla svědka jméno FO a že upozornila jméno FO na zánik pracovního poměru této zaměstnankyně, nesvědčí o tom, že by žalovaná jednala svévolně nebo svůj postup před žalovanou nějak skrývala.
32. Z uvedeného plyne, že v projednávané věci chybějí předpoklady odpovědnosti žalované jako zaměstnankyně za škodu, a proto soud žalobu zamítl.
33. Plně procesně úspěšné žalované přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve výši částka (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), které sestávají z odměny za zastupování advokátem a náhrady jeho hotových výdajů ve výši částka (dva úkony právní služby po částka při tarifní hodnotě částka, a to převzetí a příprava zastoupení a účast při jednání konaném dne datum, dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po částka, celkem částka, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši částka) a z jedné paušální náhrady hotových výdajů za úkon, který žalovaná učinila dříve, než se dala zastoupit advokátem (vyjádření k žalobě) podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve výši částka.
34. První porada zástupce žalobce se žalovanou je zahrnuta do odměny za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu.
35. Výši paušální náhrady za úkon, který žalovaná učinila dříve, než se dala v řízení zastoupit advokátem, soud určil podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, protože nedůvodný rozdíl ve výši paušalizace hotových výdajů účastníků řízení zastoupených advokátem a hotových výdajů účastníků řízení, kteří advokátem zastoupeni nejsou, zakládá rozpor s ústavní zásadou rovnosti účastníků řízení. Z uvedeného důvodu soud postupem podle čl. 95 odst. 1 Ústavy v rozsahu určení výše paušální náhrady vyhlášku č. 254/2015 Sb. nepoužil a tuto výši určil podle advokátního tarifu, který představuje právní úpravu nejbližší řešené otázce (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).
36. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013).
37. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.