Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
219 C 213/2025-35
Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 30 060,53 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 738,16 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 738,16 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 7 322,37 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 060,53 Kč od 4. 6. 2025 do 27. 7. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 322,37 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení a rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 22 738,16 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 260,42 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 738,16 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 738,16 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 7 322,37 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 060,53 Kč od 4. 6. 2025 do 27. 7. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 322,37 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení a rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 22 738,16 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 260,42 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 30 060,53 Kč s příslušenstvím z důvodů, že společnost právnická osoba, IČO IČO, s ní dne 03. 06. 2024 uzavřela smlouvu o úvěru č.hodnota, na jejímž základě jí poskytla na její bankovní účet č. č. účtu peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit společnosti právnická osoba uvedené peněžní prostředky a zaplatit jí úrok, to vše v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek společnosti právnická osoba, kde se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním svého jména, data narození, rodného čísla, adresy bydliště, telefonního čísla a e-mailové adresy, dále odsouhlasila znění smlouvy, byl jí zřízen uživatelský účet, dále požádala o poskytnutí konkrétní výše peněžních prostředků, společnost právnická osoba jí zaslala návrh smlouvy s konkrétní výší poskytovaných peněžních prostředků a žalovaná jej přijala. Společnost právnická osoba prověřila schopnost žalované splatit požadované peněžní prostředky na základě tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích a dále na základě lustrace žalované v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a registrech SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaná se však dostala do prodlení s placením. Společnost právnická osoba jí z toho důvodu opakovaně upomínala a v upomínce ze dne 19. 07. 2025 žalovanou v souladu s ujednáním smlouvy vyzvala k okamžitému vrácení všech poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků. Žalobkyní požadovaná částka 30 060,53 Kč se skládá z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 22 738,16 Kč, ze smluvního úroku ve výši 6 787,86 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 534,51 Kč a dále ze zákonného úroku z prodlení 04. 06. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud věc projednal při jednání dne 08. 12. 2025, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně ani její zástupkyně a ani žalovaná se k jednání nedostavily ani nepožádaly o odročení. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Z písemnosti označené jako smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. hodnota ze dne 03. 06. 2024 (č. l. 5–6) soud zjistil, že v uvedené písemnosti jsou jako smluvní strany označeny společnost právnická osoba, IČO IČO, jako věřitel a žalovaná jako klient. V písemnosti je uvedeno, že společnost právnická osoba se zavazuje poskytnout žalované na její bankovní účet č. č. účtu peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. V písemnosti bylo dále uvedeno, že žalovaná se zavazuje vrátit společnosti právnická osoba poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit jí úrok ve výši 110,18 % ročně z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, a to ve 12. splátkách splatných dle splátkového kalendáře vždy do 3. dne v měsíci, počínaje od 03. 07. 2024 a konče 03. 06. 2025. Pro případ prodlení se splacením byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení. Podle písemnosti byly součástí smlouvy také obchodní podmínky právnická osoba Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného, namísto toho obsahovala pouze údaje o kódu zaslaném v SMS na telefonní číslo tel. čísloa email. e-mail.
6. Z výpisů z běžného účtu (č. l. 7) soud zjistil, že dne 30. 6. 2024 byla provedena platba ve výši 50 000 Kč pod variabilním symbolem Anonymizováno ve prospěch účtu č. č. účtu.
7. Dále soud ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 (č. l. 12-15 a 19, 20, včetně výpisu ze systému soudu) včetně dodatku č. 1 ze dne 12. 12. 2024, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 07. 2025 zjistil, že na základě smlouvy ze dne 12. 12. 2024 společnost právnická osoba postoupila pohledávku vůči žalované související se smlouvou číslo hodnota na žalobkyni, o čemž žalovanou vyrozuměla žalobkyně dopisem ze dne 19. 7. 2025 na základě plné moci udělené jí pro ten účel společností právnická osoba
8. Konečně z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 7. 2025 (č. l. 16) včetně podacího lístku (č. l. 18) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným téhož dne advokát tituly před jménem jméno FO jako zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 31 187,86 Kč související se smlouvou uzavřenou se společností právnická osoba dne 03. 06. 2024, a to nejpozději do 3 dnů s tím, že podání bylo odesláno dne 23. 07. 2025.
9. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost právnická osoba v červnu 2024 poskytla žalované na bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč. Podle žalobkyní předložené písemnosti se žalovaná zavázala vrátit společnosti právnická osoba poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit jí ujednaný úrok, což však v plné míře nesplnila, když dle tvrzení žalobkyně uhradila na svůj dluh na jistině toliko částku 27 261,84 Kč. Pohledávka vůči žalované byla společností právnická osoba postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Dopisem ze dne 19. 7. 2025 pak žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení dlužné částky do 3 dnů, výzva byla odeslána 23. 07. 2025.
10. Z ostatních provedených důkazů soud žádná pro věc podstatná zjištění neučinil.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) „[s]mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) „[p]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „[p]skytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, „[p]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“
14. Podle § 2993 o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“
15. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
16. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by společnost právnická osoba před poskytnutím úvěru řádně s odbornou péčí ověřovala schopnost žalované jako spotřebitelky úvěr splácet. Jelikož žalovaná uzavřela smlouvu jako spotřebitelka, což vyplývá z obsahu smlouvy s ní i z označení její osoby ve smlouvě rodným číslem, spadá tento právní vztah pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru.
17. Soud měl v úmyslu při jednání vyzvat žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, jednak že společnost právnická osoba s odbornou péčí posoudila schopnost žalované jako spotřebitelky splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, jednak že žalovanému byla odeslána výzva k plnění dříve než v dopise ze dne 19. 7. 2025. Žalobkyně se jednání před soudem nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 o. s. ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a ve vztahu k případně dřívější výzvě k plnění neunesla. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by společnost právnická osoba skutečně a případně jak konkrétně ověřovala, zda má žalovaný dluhy, zda je proti němu vedena exekuce či zda případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení a jaké má příjmy a výdaje (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka).
18. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
19. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.
20. Žalovaná však od společnosti právnická osoba převzala celkovou částku 50 000 Kč. Ze žalobních tvrzení přitom vyplývá, že z uvedené částky zůstalo nesplaceno 22 738,16 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura Soudního dvora. V daném případě se tak žalovaná na úkor žalobkyně, na niž byla daná pohledávka postoupena podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., co do částky 22 738,16 Kč bezdůvodně obohatila, je proto povinna plnění v rozsahu tohoto bezdůvodného obohacení, představující nesplacenou jistinu, žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z.
21. Vedle práva na zaplacení jistiny vzniklo žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 28. 7. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popřípadě uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně prokazatelně poprvé učinila dne 23. 7. 2025, kdy odeslala žalované výzvu k plnění s určením data splatnosti do 3 dnů. Tato výzva pak byla žalované ve smyslu § 573 o. z. doručena a splatnost nastala po uplynutí lhůty k plnění dne 27. 07. 2025 s tím, že ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení.
22. Ve zbylém rozsahu, tedy co do úroku, smluvní pokuty a zbylé části úroku z prodlení, byla žaloba s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru výrokem II. zamítnuta.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 260,42 Kč, přičemž tato částka představuje 51,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,64 % a úspěchu žalované v rozsahu 24,36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 504 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 060,53 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 30 060,53 Kč sestávající z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 30 060,53 Kč sestávající z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.