Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 203/2025-25

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátem, AK adresa, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, adresa, o zaplacení částky 772.931,38 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 655.314,08 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 1.10.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 117.617,30 Kč, pro úrok ve výši 66.698,30 Kč a ve výši 12,99 % ročně z částky 772.931,38 Kč od 18.2.2025 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 75.589,25 Kč a ve výši 14,75 % ročně z částky 772.931,38 Kč od 18.2.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 22.023,40 Kč k rukám tituly před jménem právnická osoba, AK adresa, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 655.314,08 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 1.10.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se pro částku 117.617,30 Kč, pro úrok ve výši 66.698,30 Kč a ve výši 12,99 % ročně z částky 772.931,38 Kč od 18.2.2025 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 75.589,25 Kč a ve výši 14,75 % ročně z částky 772.931,38 Kč od 18.2.2025 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 22.023,40 Kč k rukám , tituly před jménem, , právnická osoba, , AK , adresa, , do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 772.931,38 Kč s úrokem ve výši 66.698,30 Kč a ve výši 12,99% ročně z částky 772.931,38 Kč od 18.2.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 75.584,23 Kč a ve výši 14,75% ročně z částky 772.931,38 Kč od 18.2.2025 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 5.5.2023 smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 770.196,- Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit. Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházel z údajů získaných od žalovaného, od třetích stran, registrů dlužníků, evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobce poskytnuté informace ověřovala a ze zjištěných informací dospěla k závěru, že je v možnostech žalovaného úvěr splatit. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 770.196,- Kč na jeho úvěrový účet. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných 120. měsíčních splátkách ve výši 11.698,- Kč splatných k 20 dni měsíce počínaje 20.6.2023. Žalovaný svůj závazek neplnil ke dni sepsání návrhu dluží 772.931,38 Kč na jistině. Mezi účastníky byla sjednána úroková sazba úvěru ve výši 12,99% ročně. Žalovaný se dostával do prodlení s plněním splátek opakovaně. Žalovaný přes opakované výzvy svůj dluh neuhradil. Žalobce prohlásil s účinností k 22.6.2024 celý úvěr za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k úhradě. Žalovaný dluží žalobci částku 772.931,38 Kč na jistině dluhu, kapitalizovaný úrok za období od 23.6.2024 do 17.2.2025 ve výši 66.698,30 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 23.6.2024 do 17.2.2025 ve výši 75.584,23 Kč. Před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzval k úhradě nesplaceného zůstatku úvěru.

V podání ze dne 17.9.2025 žalobce uvedl, že předkládá protokol o zkoumání úvěrových schopností a dokládá přiznání k dani z příjmu za rok 2022, kterým žalovaný prokazoval svůj příjem. Žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 770.196,- Kč, kdy částkou 753.826,- Kč byl dne 5.5.2023 splacen starší splátkový úvěr vedený žalobcem na úvěrovém účtu č. č. účtu a zbylá část ve výši 16.370,- Kč byla žalovanému poskytnuta na jeho běžný účet. Žalovaný na úvěr uhradil celkem (bez rozlišení položek) částku 114.881,92 Kč.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z y označené jako „posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že žádost byla poskytnuta přes mobilní bankovnictví, žalovaný uvedl příjem 27.780,- Kč. Pracovník banky příjem stanovil interním výpočtem na základě doloženého daňového přiznání. Banka dále ověřila, že žalovaný nebyl v aktivním insolvenčním řízení a z CBCB předchozí splátkovou morálku žalovaného. Žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace (záznam o podvodném jednání, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení). Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Banka stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace (data uvedená žalovaným) podle svého interního ekonomického modelu, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 10.101,- Kč. Žalovaný uvedl v žádosti splátky 0,- Kč. Banka zjistila u žalovaného poskytnuté úvěry: revolvingový úvěr u Anonymizováno s limitem 20.000,- Kč a orientační splátkou 1.000,- Kč, kontokorentní úvěr Anonymizováno s limitem 20.000,- Kč s orientační splátkou 600,- Kč, úvěr pro fyzické osoby s úvěrovým limitem 800.000,- Kč, splátka 9.792,- Kč s počátečním datem 17.6.2022 (konsolidován). Splátka nového úvěru činila 11.698,- Kč, nové splátkové zatížení činilo 13.298,- Kč.

Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2022 soud zjistil, že základ daně činila částka 266.688,- Kč a daň byla stanovena ve výši 39.990,- Kč. Příjmy žalovaného činila částka 666.720,- Kč a výdaje 400.032,- Kč.

V žádosti o úvěrový produkt žalovaný uvedl, že je vyučen, hlavní zdroj příjmů – podnikatel, je ženatý, počet členů domácnosti 4, z toho 2 bez příjmu, bydlí v družstevním bytě. U povinných výdajů: výše nájmu – ostatní výdaje např. výživné a srážky ze mzdy – 0, splátky úvěrů jinde než v Anonymizováno – 0. Závazky po splatnosti – ano.

Ze smlouvy o úvěru ze dne 5.5.20230 soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 770.196,- Kč. Částka 761.365,- Kč bude použita na splacení úvěru právnická osoba. č. úvěrového účtu č. účtu. Použití zbývajících prostředků úvěru je na uvážení žalovaného. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 12,99% ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 20.5.2033 v pravidelných měsíčních splátkách po 11.698,- Kč v 20. den každého kalendářního měsíce, počínaje 20.6.2023. RPSN úvěru je ve smlouvě uvedena ve výši 14,1%. Celková splatná částka (součet poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů) činí 1.392.099,- Kč.

Podle dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 20.6.2023 se strany dohodly na změně termínu splátek, počínaje červencem 2023 se žalovaný zavázal splácet pravidelné měsíční splátky k 9. dni každého kalendářního měsíce, výše měsíční splátky se nemění. s

Dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne 24.11.2023 se strany dohodly: na základě žádosti došlo k odložení placení pravidelných měsíčních splátek pro období od 9.12.2023 včetně do 8.1.2024, výše následujících splátek se tím navýší na 11.831,- Kč a dojde k posunu dne konečné splatnosti úvěru na 11.4.2033.

Podle výpisu z účtu žalovaného částka 753.826,- Kč byla dne 5.5.2023 převedena na účet č. č. účtu a částka 16.370,- Kč byla převedena dne 5.5.2023 na účet č. č. účtu.

Dopisem ze dne 21.5.2024 označeným jako poslední výzva k úhradě dlužné částky vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve výši 34.287,- Kč nejpozději do 22.6.2024. Současně jej upozornil, že má právo požadovat okamžité splacení celého úvěru ve výši 774.722,- Kč.

V dopise ze dne 22.6.2024 žalobce oznámil žalovanému, že rozhodl o okamžité splatnosti celkového dluhu. Ode dne 22.6.2024 je celková částka ve výši 786.497,- Kč splatná.

Dle tvrzení žalobce a transakční historie žalovaný zaplatil celkem částku 114.881,92 Kč.

Výzvou ze dne 17.2.2025 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 915.213,91 Kč nejpozději do 5 dnů od doručení výzvy.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 5.5.2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne 5.5.2023 čerpal peněžní prostředky ve výši 770.196,- Kč. Částka 753.826,- Kč byla použita na splacení úvěru, který žalobce poskytl žalovanému dne 17.6.2022 a částka 16.370,- Kč byla převedena dne 5.5.2023 na účet žalovaného. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně neplnil (byl žalobcem vyzván k zaplacení dluhu ve výši 34.287,- Kč poslední výzvou ze dne 21.5.2024) a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 22.6.2024 rozhodl o okamžité splatnosti úvěru. Úvěr se tak stal splatný ke dni 22.6.2024. Dluh žalovaného ke dni zesplatnění činila částka 786.497,- Kč. Podle tvrzení žalobce žalovaný zaplatil celkem částku 114.881,92 Kč. Výzvou ze dne 17.2.2025 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky 915.213,91 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru nebo z.s.ú.) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce prověřil na základě žádosti žalovaného a předložení daňového přiznání za rok 2022. Pracovník banky příjem žalovaného stanovil dle žádosti interním výpočtem na základě doloženého daňového přiznání na částku 27.780,- Kč. Pokud jde o výdaje žalobce stanovil životní výdaje žalovaného na 10.101,- Kč dle ekonomického modelu, který vychází z dat Českého statistického úřadu. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného, a žalobce uvedl, že žalovaný uvedl v žádosti výdaje ve výši 0 Kč. Žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalovaného nevypovídají), aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalovaného. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U nákladů žalovaného žalobce vycházel z částky 10.101,- Kč, aniž by tyto údaje ověřil (ani z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Žalobce pominul i skutečnost, že s žalovaným uzavřel dne 17.6.2022 (před rokem) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 800.000,- Kč a částka 753.826,- Kč byla použita na konsolidaci tohoto úvěru. Žalobce tak poskytl žalovanému finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil jeho schopnost dlužnou částku řádně splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. a sp. zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).

Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 770.196,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 770.196,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 114.881,92 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 655.314,08 Kč (770.196 – 114.881,92) a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o. z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 29.9.2025. Nárok se stal splatným 30.9.2025 a žalovaný se dostal do prodlení od 1.10.2025. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 1.10.2025 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp. zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 1.065.600,33 Kč (částku 772.931,38 Kč + úrok ve výši 66.698,30 Kč + 70.420,10 Kč – úrok 12,99 % ročně z částky 772.931,38 Kč od 18.2.2025 do 31.10.2025 + úrok z prodlení 75.589,25 Kč + 79.961,30 Kč – úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 772.931,38 Kč od 18.2.2025 do 31.10.2025). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 661.714,58 Kč (částka 655.314,88 Kč + 6.400,50 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z 655.314,08 Kč od 1.10.2025 do 31.10.2025). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 62 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 38 %. Poměr úspěchu tedy činí 24 % ve prospěch žalobce.

Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 30.918,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby ( , d) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění před podáním žaloby, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 31.10.2025) po 11.420,- Kč ( vyhl. č. ), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby ( , d) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění před podáním žaloby, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 31.10.2025) po 450,- Kč ( , 3 vyhl. č. ), náhrada cestovních výdajů zástupce žalobce za cestu k jednání soudu adresa a zpět osobním automobilem ve výši 1.756,- Kč (základní náhrada ve výši 1.212,20 Kč při ujetých 209 km x 5,80 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 543,92 Kč při ujetých 209 km, prům. spotřebě 7,5 l a ceně paliva 34,70 Kč/l - vyhl. č. ), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce při cestě k jednání z adresa a zpět za 7 půlhodin po 150,- Kč (dle , odst. 3 vyhl. č. ) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 10.560,- Kč ( ). Celkem 91.764,- Kč z toho 24% činí částka 22.023,40 Kč, které soud žalobci přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.