Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 194/2025-20

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Krištofovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 16 580 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 400 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se do částky 8 180 Kč a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 580 Kč od datum do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. rozsudku zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 400 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se do částky 8 180 Kč a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 580 Kč od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. rozsudku zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 16 580 Kč s tím, že žalovaná uzavřela dne datum se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uhradit tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 8 180 Kč, a to v týdenních splátkách po 303 Kč. Žalovaná dosud na dluh uhradila částku 1 600 Kč, kterou žalobkyně započetla v poměru 83,47 % na jistinu, v poměru 16,53 % na souhrnný poplatek. Zbývající dlužnou částku ve výši 16 580 Kč žalovaná dosud neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo hodnota, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který byl žalované vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž žalovaná se zavázala tento splatit včetně úroku ve výši 1 970 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, tedy celkem částky 18 180 Kč, v 60 týdenních splátkách po 303 Kč, počínaje datum. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. , (dále jen „ “), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku je ve smyslu ust. neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Ve smlouvě byla sjednána povinnost žalované uhradit žalobkyni na jistinu ve výši 10 000 Kč úrok ve výši 1 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, tedy celkem částku 18 180 Kč, to vše se splatností úvěru mírně převyšujícím jeden rok. Pokud přitom žalobkyně určuje poplatky ve výši 6 200 Kč, tedy v rozsahu cca 62 % poskytnuté jistiny, pak je zřejmé, že v případě těchto „poplatků“ nejde o nic jiného než o formu úroku. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen pevný úrok v částce 1 970 Kč, avšak při součtu úroku a poplatků ve výši 8 170 Kč, se reálně jednalo o úrok ve výši cca 110 % ročně v době, kdy obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů činila 9,50 % ročně, jak vyplývá z údajů publikovaných Českou národní bankou. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. ), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jehož obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.

4. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. , mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. . Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 10 000 Kč, poníženou o částečnou úhradu žalované ve výši 1 600 Kč. Soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 8 400 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. , a to v souladu s ust. včetně úroku z prodlení ve výši dle za dobu od datum do zaplacení, kdy byla žalovaná na základě výzvy žalobkyně k zaplacení ze dne datum, odeslané téhož dne, v níž byla žalované uložena povinnost plnit do sedmi dnů od doručení výzvy, v prodlení s plněním.

5. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve sjednaném poplatku a úrocích z prodlení s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.

6. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. , , kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že úspěch obou účastníků byl v řízení obdobný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.

Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.