Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 190/2024-46
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Machytkou ve věci
žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Česká republika - Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného
o určení vlastnictví k nemovitosti
takto:
I. Určuje se, že vlastníkem st. parcely č. hodnota, jejíž součástí je rodinný dům čp. 98 v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsané na LV č. hodnota u právnická osoba pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště adresa, je Jméno žalobce, r.č. RČ, bytem adresa, adresa.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 150 Kč k rukám právního zástupce žalobce Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Určuje se, že vlastníkem st. parcely č. , hodnota, , jejíž součástí je rodinný dům čp. 98 v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště , adresa, , je , Jméno žalobce, , r.č. , RČ, , bytem , adresa, , , adresa, .II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 150 Kč k rukám právního zástupce žalobce , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal určení, že je vlastníkem parcely č. st. Anonymizováno, jejíž součástí je stavba rodinného domu č.p. 98, zapsané na listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území a obec adresa u právnická osoba pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště adresa. Svůj návrh odůvodnil tím, že v květnu roku 1969 zakoupil uvedenou nemovitost od dosavadního vlastníka pana jméno FO a od této doby nemovitost nepřetržitě užívá, stará se o ni, provádí její údržbu a do roku 2019 platil příslušnou daň z nemovitosti. V oprávněnosti držby byl v roce 2015 ubezpečen ze strany společnosti právnická osoba., resp. právnická osoba, která s ním, jakožto vlastníkem pozemku, následně uzavřela dne datum smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene. V roce 2019 pak bylo zjištěno, že žalobce není v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětného pozemku, neboť je zde stále zapsán předchozí vlastník jméno FO a z důvodu nedostatečné identifikace vlastníka přešlo vlastnictví pozemku dne 1. 1. 2024 na Českou republiku. Žalobce dále uvedl, že kupní smlouvu, na základě které nabyl své vlastnické právo k pozemku od předchozího majitele, se mu dohledat nepodařilo a nemůže tak touto cestou dokázat své vlastnické právo. Nicméně má za to, že v jeho případě jsou zcela naplněny zákonné podmínky mimořádného vydržení pozemku ve smyslu ustanovení § 1095 o.z., když pozemek držel od roku 1969 v dobré víře, že je jeho oprávněným vlastníkem. Svůj naléhavý právní zájem na podané žalobě spatřuje v tom, aby byl odstraněn závadný právní stav zapsaný v katastru nemovitostí, který neodpovídá skutečnému stavu.
2. Žalovaný k návrhu žalobce uvedl, že na něj přešlo vlastnické právo k předmětnému pozemku ke dni 1. 1. 2014 z důvodu nedostatečné identifikace dosavadního vlastníka, kterým byl jméno FO, ačkoli žalovaný dosud v katastru nemovitostí jako vlastník zapsán není, neboť zde přešlo vlastnictví na stát ex lege. jméno FO pozemek zdědil po svém otci jméno FO v roce 1969 a zůstal tak nadále jeho vlastníkem. Žalobce nijak nedoložil, že by pozemek od pana jméno FO zakoupil a neprokázal tímto své vlastnické právo a nabývací titul. Vzhledem k tomu, že nikdy nebyl žalobce zapsán v katastru jako vlastník, nemohl být v dobré víře, že jeho držba pozemku je oprávněná, poctivá a pravá. Rovněž je sporné, jak mohl žalobce od pana jméno FO nemovitost nabýt již v květnu, když dědické řízení po jméno FO mělo skončit až v listopadu 1969, čímž žalobce nemohl být v přesvědčení, že nemovitost skutečně nabyl do svého vlastnictví a nemohl se tedy ani řádně ujmout držby. Dále není zřejmé, zdali byla nemovitost nabyta do BSM žalobce a jeho manželky či nikoli a zdali byla předmětem dědictví po zemřelé manželce žalobce. Pokud tedy žalobce (nebo i jeho manželka) nebyl zapsán jako vlastník, nemohl být pozemek ani předmětem dědictví a žalobce tedy musel vědět, že mu pozemek nepatří. Žalovaný má tedy za to, že se žalobce od počátku ujal držby pozemku v nepoctivém úmyslu, neboť mu muselo být zřejmé, že kupní smlouvu uzavřel (pokud ji vůbec uzavřel) s osobou, která v dané době ani nebyla vlastníkem pozemku a že nikdy nebyl sám zapsán v evidenci nemovitostí a následně v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného pozemku.
3. Soud ve věci provedl všechny účastníky předložené či navržené důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění.
4. Z žádosti o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí a následně uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí se společností právnická osoba. ze dne datum včetně technického výkresu stavby soud zjistil, že je v těchto listinách žalobce označen jako vlastník předmětného pozemku. Z potvrzení Městyse adresa ze dne 14. 2. 2024 soud zjistil, že starosta obce potvrzuje, že žalobce je na adrese rodinného domu č.p. 98, nacházejícím se na parcele č. hodnota, trvale hlášen k pobytu od 26. 5. 1969 a jeho syn Jméno žalobce, nar. v r. 1971 je zde hlášen k trvalému pobytu od 9. 10. 1985. Z výpisů z listu vlastnictví č. hodnota vyplývá, že jako vlastník pozemku č. hodnota je stále zapsán jméno FO s tím, že vlastnictví k pozemku nabyl na základě dědického rozhodnutí Státního notářství adresa sp.zn. Anonymizováno, ze dne 10. 11. 1969, které nabylo právní moci téhož dne, což plyne i ze samotného textu rozhodnutí, které bylo v rámci řízení rovněž provedeno důkazem a koresponduje i se zápisem v knihovní vložce č. hodnota, podle kterého se jméno FO stal vlastníkem pozemku a domu v roce 1954. Ze sdělení Finančního úřadu, územní pracoviště adresa ze dne 9. 12. 2024 má soud za prokázáno, že žalobce se v roce 1993 přihlásil jako poplatník daně z nemovitosti za nemovitosti zapsané na LV č. hodnota s tím, že tuto daň platil až do roku 2019, kdy bylo FÚ zjištěno, že není zapsán jako vlastník nemovitostí a jeho poplatková povinnost byla tímto ukončena. Z dědického spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. Anonymizováno, zejména pak z protokolu ze dne 5. 4. 2016, který byl notářkou sepsán s dcerou žalobce a zůstavitelky jméno FO nar. datum, zemřelé datum soud zjistil, že dcera uvedla, že pozemek společně s domem č.p. 98 její rodiče v roce 1969 sice zakoupili, ale nikdy na ně nebyl evidován v katastru nemovitostí. Rovněž tak z konečného usnesení č.j. Anonymizováno ze dne 16. 5. 2016 bylo zjištěno, že předmětný pozemek nebyl předmětem dědictví a řízení bylo zastaveno z důvodu nezanechání žádného majetku. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce koupil nemovitosti do svého osobního vlastnictví v roce 1969, tj. v době předcházející uzavření manželství a narození dětí za cenu 7 700 Kčs. Kupní smlouvu uzavřel s jméno FO růžičkou v písemné podobě u prodávajícího doma v adresa za přítomnosti manželky prodávajícího. Nikdo jiný u podpisu smlouvy nebyl. Po podepsání smlouvy již s prodávajícím v žádném dalším kontaktu nebyl. Při uzavření smlouvy se dohodli, že žalobce zajistí přepis nemovitostí na katastru nemovitostí (resp. v evidenci nemovitostí), což však neučinil z toho důvodu, že své písemné vyhotovení smlouvy ztratil a poté již celou záležitost nijak neřešil. Ke zjednání nápravy pak nedospěl ani poté, co jej zhruba po roce od zakoupení upozorňovali někteří sousedé, že dům s pozemky na sebe stále nemá evidován, ani poté, co mu toto bylo potvrzeno z katastrálního úřadu.
5. Podle § 80 o.s.ř. Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
6. Podle § 1095 o.z. Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.
7. Podle § 3066 o.z. Do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.
8. Ohledně otázky prokázání existence naléhavého právního zájmu na straně žalobce má soud za prokázáno, že tento je u žalobce dán, neboť skutečnost, že nemovitost, kterou aktivně a nepřerušeně užívá od roku 1969, měla přejít do vlastnictví České republiky počínaje 1. 1. 2024, má zcela zásadní význam v oblasti jeho majetkových vztahů a rovněž v rovině osobní, neboť se současně jedná o jeho bydliště. Co se týče podmínek pro mimořádné vydržení pozemku na straně žalobce, soud v souladu se závěry Nejvyššího soudu učiněnými v rozhodnutí č.j. 22 Cdo 2307/2022 ze dne 10. 5. 2023 zkoumal zejména existenci poctivého úmyslu, resp. neexistenci nepoctivého úmyslu na straně žalobce v době, kdy se ujal držby pozemku, tj. k období roku 1969. Z výslechu žalobce, výpovědi jeho dcery v rámci dědického řízení po manželce žalobce má soud za prokázáno, že žalobce v roce 1969 koupil pozemek a dům od stávajícího vlastníka jméno FO a od této doby zde rovněž bydlí, což plyne ze sdělení starosty Městyse adresa. Vzhledem k tomu, že se v roce 1993 žalobce přihlásil k placení daně z předmětné nemovitosti (kterou platil až do roku 2019) a že v roce 2016 s ním ze strany právnická osoba byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí, jako s vlastníkem pozemku, jej muselo dále utvrdit v tom, že je oprávněným vlastníkem a držitelem pozemku. Na tomto místě je pak třeba zdůraznit, že v době výslechu žalobce vyplynulo, že žalobce je zjevně ve své podstatě člověk jednodušší povahy a na dotazy ohledně toho, proč situaci se zápisem nemovitostí do evidence nemovitostí nijak neřešil, odpovídal že „byl blbej“ nebo že „je blbej“. Tato nedostatečnost na straně žalobce byla patrná i z toho, kdy si nepamatoval rok uzavření sňatku, narození vlastních dětí apod. a toto rovněž plynulo i ze samotného verbálního projevu žalobce. Lze tedy konstatovat, že v době uzavření kupní smlouvy byl v plném přesvědčení toho, že mu zakoupené nemovitosti náleží, a to i přes to, že jako vlastník nebyl zapsán v evidenci nemovitostí, o čemž se následně dozvěděl. Soud je tedy v této záležitosti naprosto přesvědčen, že se žalobce v roce 1969 neujal držby pozemku v nepoctivém úmyslu ke škodě původního vlastníka, neboť v tomto roce uzavřel kupní smlouvu a zaplatil kupní cenu, přičemž následné zjištění, že by nemusel být skutečným vlastníkem pozemku nemá vliv na to, že byl při vzniku držby v poctivém úmyslu a že tuto držbu vykonává dosud tj. nepřetržitě od roku 1969 s tím, že již překročil dobu 20 let držby a tato doba neskončila dříve než k 1. 1. 2019 podle § 3066 o.z. a žalovaný se tak nejdříve k tomuto datu stal vlastníkem pozemku č. hodnota na základě institutu mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o.z. V tomto smyslu soud uvěřil výpovědi žalobce, neboť při výslechu nebyly zaznamenány žádné pochybnosti o tom, že by žalobce neměl vypovídat pravdu, tyto skutečnosti shodně vnímala i jeho dcera, když vypovídala v rámci dědického řízení a pro neexistenci nepoctivého úmyslu na straně žalobce dle názoru soudu svědčí i to, že jméno FO ani jeho právní nástupce se po celou dobu držby pozemku žalovaným nepokoušel žádným způsobem tuto držbu zpochybnit např. žalobou na ochranu vlastnického práva podle § 1040 odst. 1 o.z., nebo žalobou na určení podle § 80 o.s.ř. , či jiným dříve platným právním institutem. Výše popsaný stav byl soudu prokázán z provedených důkazů po jejich zhodnocení jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech, a proto soud rozhodl tak, že žalobce je vlastníkem předmětného pozemku, čímž žalobě v plném rozsahu vyhověl.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalobce byl v tomto řízení zcela úspěšný, a proto má vůči žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 150 Kč, vypočítané dle vyhl. č. 177/1996 Sb. , což představuje odměnu za 2,5 úkonu právní služby po 2 500 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, jednoduchá předžalobní výzva), 3 režijní paušály po 300 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Odměnu za účast při jednání, související režijní paušály a náhradu cestovného žalobce nepožadoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ).