Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 92/2025-22
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Nikolou Hönigovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 11 577 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky datum, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky ve výši 1 578 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 68,52 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 577 Kč ve výši 12 % ročně od datum do datum, zákonného úroku z prodlení z částky 1 578 Kč ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 883 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , datum, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ohledně částky ve výši 1 578 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 68,52 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 577 Kč ve výši 12 % ročně od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení z částky 1 578 Kč ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 883 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 11577 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil svou povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru č. hodnota (ID žádosti) uzavřené mezi účastníky dne datum, na základě níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 30 dnů od poskytnutí, tj. do datum. Žalovaný v průběhu úvěrového vztahu načerpal celkovou částku 10 000 Kč a na svůj dluh uhradil toliko 1 Kč. Žalovaný nesplácel svůj dluh řádně a včas a dostal se do prodlení se zaplacením. Vedle jistiny ve výši 10 000 Kč se žalobkyně domáhá zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, za expres výplatu ve výši 199 Kč, za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, za SMS servis ve výši 49 Kč, za účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výší 600 Kč, úroků a úroků z prodlení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.
3. Soud nařídil jednání na den datum a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále též „o.s.ř. “). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. , v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že účastníci se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum dohodly na uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota (ID žádosti), na jejímž základě žalobkyně poskytne žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet, a dohodly si podmínky splacení úvěru a úroků. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 48,3 % ročně splatit do 30 dnů od poskytnutí ve výši jedné splátky 10 330 Kč. Dále byly sjednány doplňkové služby za expres výplatu, bezpečnou splátku, SMS servis. Další podmínky sjednaného úvěru byly uvedeny v úvěrových podmínkách žalobkyně, které jsou součástí úvěrové smlouvy. (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. hodnota (ID žádosti) ze dne datum a sazebníku). Žalobkyně provedla ověření bonity žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne datum podle své metodiky k posouzení úvěruschopnosti klienta, přičemž jsou uvedeny jen příjmy žalovaného ve výši 30 000 Kč bez doložení zdroje této informace, nejsou uvedeny výdaje, vedle toho údaje získané z registrů SOLUS, NRKI, ISIR apod. (zjištěno z karty klienta). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč, a to dne datum bezhotovostně na bankovní účet č. č. účtu. Na splátkách pak zaplatil celkově 1 Kč, a to dne datum jako potvrzující platba uzavření úvěru. Dne datum zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne datum (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne datum včetně poštovního podacího archu ze dne datum).
5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Soud má po hodnocení důkazů za prokázaná tvrzení žalobkyně ke kontraktačnímu procesu proběhnuvšímu mezi žalobkyní a žalovaným; má za prokázané, že celková částka 10 000 Kč byla žalovaným čerpána prostřednictvím převodu na jeho účet; má za prokázané, že dne datum byla žalovanému zaslána výzva k úhradě dluhu ze smlouvy do datum. Soud naopak nemá za prokázané, že se žalobkyně dostatečně a řádně s odbornou péčí zabývala úvěruschopností žalovaného.
6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne datum uzavřel s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě čerpal od žalobkyně jako úvěr částku 10 000 Kč, uhradil však pouze 1 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela toliko z informací, jež jí žalovaný sdělil, aniž by je blíže ověřovala a zabývala se jimi, nezjišťovala žádným způsobem výdaje žalovaného. Úvěr byl splatný ke dni datum.
7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
8. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni 28.10.2024, není-li dále uvedeno jinak (dále též „ZSÚ“), který je tak na věc nutno aplikovat, a to zejména jeho § 86 a § 87 .
9. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
14. Žalobkyně v daném případě neprokázala, že by coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ. Z nijak neověřených údajů o majetkových poměrech žalovaného ve smlouvě o úvěru nelze prokázané provedené posuzování úvěruschopnosti považovat za dostatečné ve smyslu § 86 ZSÚ. Poskytovatelka úvěru neověřila příjmy žalovaného a nezabývala se ani dostatečně jejími výdaji. Znalost příjmů a výdajů žadatele o úvěr uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr bez jejich bližšího ověření nelze v žádném případě považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti. Pokud žalovaný uvedl, že jeho rodinná domácnost má měsíční příjmy ve výši 30 000 Kč, přičemž další příjmy ostatních členů domácnosti jsou pro posouzení úvěruschopnosti irelevantní, a nejsou uvedeny žádné výdaje žalovaného, pak to muselo nutně vést poskytovatelku úvěru, postupovala-li by v souladu s § 86 ZSÚ, ke zkoumání pravdivosti tohoto údaje, a zjišťování výdajové stránky žalovaného. Poskytovatelka úvěru jinými slovy nevycházela ze spolehlivých a dostatečných informací získaných od žadatele o úvěr, musela mít na základě údajů sdělených žadatelem o úvěr důvodné pochybnosti (zejména o deklarovaných měsíčních příjmech a žádných výdajích), které ji měly vést k dalším úkonům nutným pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud na základě provedeného dokazování nemá posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné a proto konstatoval, že smlouva je podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (nyní podle zákona, dříve dovozeno judikaturou SDEU a Nejvyššího soudu). Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech. S ohledem na omluvenou absenci zástupce žalobkyně na jednání jí pak soud nemohl poučit ve smyslu § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnění důkazů k prokázání jí uvedených tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.
15. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy, je možno uvažovat toliko o pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Žalobkyně podle provedeného dokazování podle absolutně neplatné úvěrové smlouvy žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Na dluh žalovaný uhradil toliko 1 Kč. Žalovaný, jenž se o částku 10 000 Kč obohatil na úkor žalobkyně, je tedy povinen dosud nezaplacený rozdíl 9 999 Kč žalobkyni vydat. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele.
17. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kdy úrok z této částky soud stanovil do budoucna, tj. od datum, měsíc po vyhlášení rozsudku tak, aby byla žalovanému poskytnuta dostatečná lhůta pro uhrazení. Soud za dostatečnou pariční lhůtu sice stanovil 3denní lhůtu dle § 160 o.s.ř. , nicméně úrok z prodlení posunul. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022 , s p. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravou vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ve vztahu k ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. Samotný zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů a konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud (srov. S., J., J., L., V., P., W., L., F., J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. B., 2017, s. 436-440).
18. Soud tak žalobě vyhověl pouze co do výše nesplacené jistiny a stanovil zákonný úrok z prodlení až po měsíci od vyhlášení rozsudku. Žalovaný má tak povinnost částku 9 999 Kč uhradit sice již do 3 dnů, tak se pohledávka stane dospělou, nicméně úrok z prodlení v případě neuhrazení soud žalobkyni přiřkl až měsíc po vyhlášení rozsudku. Žalovaný má tak dostatečný prostor pro uhrazení pohledávky. Z těchto důvodů soud žalobě v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Podtržené částky uvedené ve výroku II. zohledňují vyhovující výrok ve výroku I. rozsudku, pro lepší matematickou orientaci.
19. O nákladech řízení soud rozhodl dle poměrného procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla procesní úspěch v části, kde bylo žalobě vyhověno (v částce 9 999 Kč, tj. 86 % řízení), žalovaný měl naopak procesní úspěch v části, kde došlo k částečnému zamítnutí žaloby (v částce 1 578 Kč, tj. 14 % řízení). Po odečtení neúspěchu od úspěchu (86 % - 14 % = 72 %), má žalobkyně právo na náhradu 72 % jí vzniklých nákladů řízení. Žalobkyni, jež byla v řízení zastoupena, vznikly náklady řízení v celkové výši 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, tj. odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 11 577 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 2 300 Kč ve výši 315 Kč. Soud tedy uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 72 % z jejích nákladů řízení ve výši 1 883 Kč (výrok III).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.