Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 145/2024-27
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného,
trvale bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 14 930,09 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částku ve výši 14 930,09 Kč s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 9 830,10 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 9 830,10 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částku ve výši 14 930,09 Kč s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 9 830,10 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 9 830,10 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 14 930,09 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru číslo hodnota. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému finanční rámec ve výši 10 000 Kč a žalovaný se za poskytnuté prostředky zavázal platit úrok ve výši 16,90 % ročně a dále poplatky dle Ceníku. Žalovaný však nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy žalobce k zaplacení již splatných splátek úvěru, využil žalobce svého práva a prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný, neboť žalovaný byl ke dni zesplatnění v prodlení. Žalovaný se tak počínaje dnem následujícím po zesplatnění dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. Žalobce dále uvedl, že při schvalování úvěru ověřil úvěruschopnost žalovaného. K výzvě ze strany soudu pak uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta banka žádosti klienta vyhověla. Žalobce uvedl, že žalovaný dluží žalobci částku 14 930, 09 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 2 229,42 Kč představující náklady spojené s prodlením ve výši 300 Kč za 10 dní v prodlení dle ceníku (bodu 7) (který je nedílnou součástí smlouvy o úvěru dle článku 9, bod 9.9), tj. za měsíc 6/2023 900 Kč, za měsíc 7/2023 900 Kč. Dále je poplatek tvořen cenou za pojištění úvěru pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti dle smlouvy o úvěru článek 6, bod 6.1 ve výši měsíční úhrady, která je vypočtena z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru k poslednímu dni každého kalendářního měsíce procentní sazbou uvedenou v ceníku, (pojištění standard 1% z celkové vyčerpané nesplacené částky), tj. 30.4.2023 vyčerpáno 9.991,40 Kč (poplatek za pojištění činí 99 Kč, přičemž byl částečně uhrazen dne 15. 5. 2023 částkou 61,58 Kč, k úhradě zbývá 37,42 Kč), 31. 5. 2023 vyčerpáno 9.830,10 Kč (poplatek za pojištění činí 98 Kč), 30. 6. 2023 vyčerpáno 9.830,10 Kč (poplatek za pojištění činí 98 Kč), 31. 7. 2023 vyčerpáno 9.830,10 Kč (poplatek za pojištění činí 98 Kč), 31. 8. 2023 vyčerpáno 9.830,10 Kč (poplatek za pojištění činí 98 Kč). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal smlouvou o revolvingovém úvěru, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřená mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 22. 9. 2021. Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč a žalovaný se za poskytnutí úvěru zavázala zaplatit úrok ve výši 16,90 % ročně. Žalovaný se úvěr zavázal splácet splátkami minimálně po 300 Kč měsíčně, a to tak, že splátka mu bude stržena na základě souhlasu s inkasem z jeho bankovního účtu. Dále si žalobce s žalovaným dohodli pojištění úvěru. Z listiny nazvané „Stav úvěru v minulosti“ a „Podklady pro soudní jednání“, má soud za prokázané, že žalovaný vyčerpal z úvěrového rámce v období od 22. 10. 2021 do 12. 4. 2023 částku 11 950 Kč a zaplatil na splátkách částku 3 044,90 Kč. Ke dni zesplatnění pak dlužil žalobci částku 9 830,10 Kč na jistině, 1 814,30 Kč na řádném úroku, 1 056,27 Kč na úroku z prodlení a 2 229,42 Kč na poplatcích. Z listiny nazvané „Poslední výzva k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy“ a podacího archu ze dne 16. 8. 2023 má soud za prokázané, že žalobce žalovaného dne 12. 8. 2023 vyzval k úhradě dluhu ve výši 2 741 Kč, a to do 13. 9. 2023 s oznámením, že pokud do této doby nebude dluh uhrazen stává se splatný celý úvěr. Z listin nazvaných „Výzva k zaplacení před podáním žaloby“ ze dne 24. 4. 2024 a obálek má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu v částce 14 471,53 Kč. Tyto výzva pak zaslal na dvě poslední známé bydliště žalovaného. Z ceníku žalobce má soud za prokázané, že článek VI. upravuje výši pojistného na základě výše vyčerpané částky. Z posouzení úvěruschopnosti klienta má soud za prokázané, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že nemá žádné výdaje, pouze hradí nájem v částce 9 000 Kč. K této skutečnosti nedoložil žádné listiny. K jeho příjmu uvedl, že je ve výši 22 893 Kč. Tato skutečnost byla ověřena z výpisu z bankovního účtu. Dále uvedl, že nemá žádné jiné půjčky. Kontrolou ze strany žalobce však bylo zjištěno, že informace uvedené v žádosti nejsou pravdivé. Žalovaný měl uzavřenou smlouvu o půjčce na částku 800 352 Kč s měsíční splátkou 8 910 Kč. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobkyně, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.
4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Ve skutkové rovině má soud za to, že žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru peněžní prostředky ve výši ve výši 11 950 Kč s tím, že na tuto pohledávku žalovaný zaplatil částku 3 044,90 Kč.
8. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že dle názoru soudu žalobce nepostupoval řádně při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
9. Předmětná smlouva byly uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.
11. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházel z informací požadovaných a získaných od žalovaného a z náhledu do rejstříků. Žalobce uvedl, že byla splněna zákonná povinnost, neboť byla s odbornou péčí posouzená schopnost žalovaného splatit spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a lustrací v rejstříku. Z listiny nazvané úvěruschopnost klienta je zjevné, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem 22 893 Kč, nemá splátky vůči jiným společnostem. Žalovaný uvedl výdaje v částce 0 Kč a 9 000 Kč jako výdaj na nájem. Konkrétní výdaje však neuvedl. Příjmy pak žalovaný taktéž nedoložil. Ze samotného zjištění žalobce pak vyplývá, že žalovaný dokonce v žádosti o úvěr zatajil půjčku v částce 800 352 Kč s měsíční splátkou 8 910 Kč. Za této situace, kdy žalobce vyšel ohledně příjmů a výdajů žalovaného pouze ze statistických údajů a od žalovaného tvrzených informací o příjmech a výdajích, které nijak neověřoval, soud dospěl k závěru, že žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná.
12. Nárok žalobkyně tak bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky, po odečtení všech plateb ze strany žalovaného, 8 905,10 Kč. V rozsahu uplatněného smluvního úroku, úroku z prodlení a poplatků byla žaloba žamítnuta.
13. Dále se soud zabýval lhůtou k vrácení poskytnuté jistiny, jež je vymezena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jaká lhůta je přiměřená možnostem žalovaného tíží toliko žalobce, který však odmítl k výzvě soudu tyto skutečnosti tvrdit, a tudíž ani neprokázal jaké jsou aktuální majetkové poměry žalovaného, respektive jaká je přiměřená lhůta pro vrácení zbývající části poskytnuté jistiny. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak přirozeně nemůžeAnonymizovánosplnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. (BUREŠ, Jaroslav. § 101 [Povinnosti účastníků]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 653, marg. č. 2.). Vzhledem k tomu, že žalobce se k výzvě soudu nevyjádřil k aktuálním majetkovým poměrům žalovaného (netvrdil je) a z provedeného dokazování ani tyto nebyly zjištěny, žalobce primárně neunesl břemeno tvrzení a rovněž ani břemeno důkazní, a proto soud žalobu i ohledně zbývající částky (8 905,10 Kč) zamítl, neboť nemá zjištěn dostatečný skutkový stav pro to, aby mohl stanovit lhůtu přiměřenou možnostem žalovaného, v níž by byl schopen žalobci vrátit zbytek poskytnuté jistiny.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na úspěch a neúspěch ve věci by právo na náhradu nákladů řízení měla žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.