Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 79/2025-39
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované
trvale bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 16 981 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 110 Kč s úrokem z prodlení z částky 2 110 Kč ve výši 15 % p.a. od 16. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Ve zbývající části se žalobní návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 110 Kč s úrokem z prodlení z částky 2 110 Kč ve výši 15 % p.a. od 16. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Ve zbývající části se žalobní návrh zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 16 981 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) byla dne 16. 11. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit částku 14 871 Kč představující kapitalizované úroky a poplatek za zpracování úvěru. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit částku 29 871 Kč v 78 splátkách po 383 Kč, a to do 15. 5. 2021. Na dluh však uhradila pouze 12 890 Kč.
K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v rámci zákaznické karty, které byly navíc ověřeny listinami v zákaznické kartě uvedenými, tj. pracovní smlouva a dvě výplatní pásky. Dále z dostupného rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Právní předchůdce žalobkyně tak došel k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr řádně splácet.
2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 22. 5. 2025, když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 12. 5. 2025).
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 a seznamem postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 29. 7. 2024.
4. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
8. Smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou dne 16. 11. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vzal soud za prokázané, že touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se pak zavázala tento splatit spolu s poplatkem ve výši 14 871 Kč v 78 týdenních splátkách po 383 Kč.
Dle tabulky umoření žalovaná na dluh uhradila celkem 12 890 Kč.
9. Ze zákaznické karty ze dne 16. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaná deklarovala, že je svobodná, žije v nájmu s partnerem, je zaměstnaná s čistým měsíčním příjmem 19 800 Kč, přičemž jako další příjem do domácnosti uvedla částku 20 000 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty na částku 6 500 Kč. Tvrzené údaje měla doložit pracovní smlouvou a pracovními páskami za měsíce 10, 11/2019.
10. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze zákaznickou kartu s údaji zjištěnými od žalované. Nepředložila však žádné důkazy ohledně konkrétních měsíčních příjmů a výdajů žalované (např. pracovní smlouvu, výplatní lístky, nájemní smlouvu, SIPO apod.). Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374/2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208/2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU/1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že příjmy ani výdaje žalované nebyly řádně ověřeny, když nebyla předložena např. pracovní smlouva, výplatní lístky, nájemní smlouva, SIPO apod. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 2 110 Kč (poskytnutých 15 000 Kč mínus splacených 12 890 Kč). Zároveň byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).
11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když v převážné míře úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení, písemně, trojmo, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.