Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 81/2025-19
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Köpplovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
o 105 288,92 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 086 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 25 202,92 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 256,95 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 600 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 90 900 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 90 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 086 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 25 202,92 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 256,95 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 600 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 90 900 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 90 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je zaplacení částky 105 288,92 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 7. 2023, č. hodnota (dále jen „spotřebitelský úvěr“) uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO: IČO, se sídlem adresa.
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů.
4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listin y předložené žalobkyní a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti: Smlouvou o úvěru ze dne 14. 7. 2023, vedenou pod č. hodnota má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru s opakovaným čerpáním, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 90 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách do doby úhrady celkové dlužné částky, když informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen právnímu předchůdci žalobkyně hradit, byla žalovanému právním předchůdcem žalobkyně sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, dostupnému online na účtu Creditea www.creditea.cz a o vystavení rozpisu plateb byl žalovaný vyrozuměn e-mailem. Roční úroková sazba činila 48 % a RPSN 61,13 %. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalovanému. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 10. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaný uhradil celkem částku 17 777,43 Kč a dále přihlédl k listin ě nazvané jako „Tabulka umoření (transakční výpis)“, ze které zjistil, že žalovaný z uvedené částky uhradil na jistinu 7 863,43 Kč když tuto částku opětovně vyčerpal a na smluvní úrok uhradil částku 9 914 Kč.
5. Právní předchůdce žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zohlednil sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací) a zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, na základě výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu, kde zkoumal a vyhodnocoval transakce žalovaného a učinil závěr, že žalovaný je schopen splácet poskytnutý úvěr. Tvrzení o úvěruschopnosti žalobkyně nijak neprokázala, přestože k tomu byla vyzvána usnesením ze dne 19. 3. 2025, č. j. 16 C 81/2025 -11.
6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO: IČO, se sídlem adresa) neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Žalobkyně k výzvě soudu usnesením ze dne 19. 3. 2025, č. j. 16 C 81/2025 -11 sice doplnila informaci o tom, že právní předchůdce úvěruschopnost zjistil z výpisů z bankovního účtu žalovaného nebo z náhledu do jeho bankovního účtu, již ale konktrétně neuvedl, z jakých zjištění závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet hodnotil, tj. jaký byl obvyklý měsíční příjem žalovaného a z jaké činnosti, jaké jsou jeho obvyklé výdaje, jaká je jeho forma bydlení a je splnění jakých závazků se žalovaný již v minulosti zavázal. Právní předchůdce žalobkyně se rovněž nikterak nezajímal o to, jaké jsou osobní poměry žalovaného, tj. zda je svobodný a případně jaké má vyživovací povinnosti. Jelikož úvěruschopnost takto právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO: IČO, se sídlem adresa) neposuzoval, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku , jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.
8. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku ), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí.
9. Protože žalovaný uhradil částku 17 777,43 Kč a z této částky opětovně částku 7 863,43 Kč čerpal, tj. uhradil proto pouze částku 9 914 Kč, ale byla mu poskytnuta částka 90 000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše právním předchůdcem žalobkyně poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovaným (90 000 Kč – 9 149 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění, tj. pro částku 80 086 Kč, vyhověl a ve zbývající části žalobu z důvodů výše uvedených zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. , když úspěch a neúspěch žalobkyně byl přibližně stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.