Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 268/2024-23
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 33 859 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč a částku 15 859 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 480 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 700,44 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 859 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 190 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč a částku 15 859 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 480 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 700,44 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 859 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 190 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 859 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě dvou smluv, které se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost právnická osoba s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 27 655 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částku za zpracování úvěru a částku za komfortní a flexibilní splácení, a to v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas a do postoupení pohledávky uhradil 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 18 000 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 480 Kč (úrok 15 % ročně z dlužné jistiny od datum do datum) a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny 18 000 Kč od datum do zaplacení.
2. Předtím společnost právnická osoba se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota dne datum, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 24 946 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částku za zpracování úvěru a částku za komfortní a flexibilní splácení, a to v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 4 141 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 15 859 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 700,44 Kč (úrok 15 % ročně z dlužné jistiny od datum do datum) a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny 15 859 Kč od datum. Jelikož se žalobkyně rozhodla svou pohledávku vymáhat jako bezdůvodné obohacení, ke zkoumání úvěruschopnosti ničeho tvrdit nechtěla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nic dalšího nezaplatil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
5. Z listin y označené jako Smlouva o zápůjčce č. hodnota ze dne datum a ze Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost právnická osoba poskytla touto dohodou žalovanému při podpisu dohody částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit Providentu za tyto finanční prostředky navíc poplatek ve výši 24 946 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2 255 Kč. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na formuláři smlouvy.
6. Z listin y označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum, číslo smlouvy číslo, a ze Smluvních podmínek Smlouvy, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost právnická osoba touto dohodou poskytla žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit Providentu za tyto finanční prostředky navíc poplatek 24 946 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč s tím, že poslední splátka činí 2 126 Kč. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na formuláři smlouvy.
7. Listino u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum a podacím lístkem, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byl žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku zaplatil do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl dán ze strany žalobkyně do přepravy dne datum.
8. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy č. hodnota a smlouvy č. hodnota a zároveň žalovanou upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění těchto nároků domáhat soudní cestou. Upomínka byla dána k poštovní přepravě dne datum.
9. Z Tabulek umoření soud zjistil, že na smlouvu č. hodnota žalovaný uhradil celkem 2 000 Kč, a to úhradou jednorázovou dne datum, a na smlouvu č. hodnota žalovaný uhradil celkem 4 141 Kč, a to ve dvou platbách dne datum a dne datum.
10. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
11. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal jmenované společnosti vrátit částku spolu s poplatkem v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč, přičemž poslední splátka byla ujednána ve výši 2 126 Kč. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 4 141 Kč. Následně písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum poskytla společnost právnická osoba žalovanému znovu finanční prostředky, konkrétně částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný si tyto finanční prostředky převzal a zavázal se jmenované společnosti vrátit tuto částku spolu s poplatkem v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh uhradil celkem 2 000 Kč. Poslední splátku žalovaný uhradil dne datum. Společnost právnická osoba dne datum prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedených smluv dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum a datum smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky nejprve 20 000 Kč a následně 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU , jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU ).
17. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dneAnonymizováno18. 12. 2014 ve věci C-449/13Anonymizováno(bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
18. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když žalobkyně o tom soudu nepředložila žádná tvrzení ani důkazy a sama prohlásila, že z tohoto důvodu požaduje zpět pouze jistinu a zákonný úrok z prodlení. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit obě smlouvy o zápůjčce v souladu s § 87 odst. 1 ZSU za absolutně neplatnou, protože k absolutní neplatnosti je soud povinen i bez návrhu přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již výslovně zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU .
19. Jelikož byly obě smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztahy mezi nimi posoudit ve smyslu § 87 ZSU . Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti částky 20 000 Kč a 20 000 Kč a žalovaný jí vrátila částky 4 141 Kč a 2 000 Kč, pročež jí stále dluží částku 15 859 Kč na smlouvu č. hodnota a částku 18 000 Kč na smlouvu č. hodnota. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení uvedených částek.
20. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývajících částí jistin nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160 , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dle provedeného dokazování uhradil poslední splátky dne datum a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedené dluhy splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 33 859 Kč (81 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce 7 901,21 Kč (19 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT “) a na věc aplikoval § 14b citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 1. AT částku 500 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) AT 3krát 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 1 800 Kč) ve výši 378 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 1 355 Kč, činí 3 533 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 62 %, soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku 2 190 Kč.
22. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.