Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 5/2025-18
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Valentou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
o 14 416 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud jde o zaplacení 9 816 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 416 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 %, žaloba se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Pokud jde o zaplacení 9 816 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 416 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 %, žaloba se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném 14 416 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum.
2. Soud zjistil z dále uvedené úvěrové smlouvy, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč s tam uvedenou splatností. Dle tvrzení žalobkyně i žalobkyní předložené tabulky částečných úhrad, jak soud zjistil i z této tabulky, žalovaný na dluh uhradil 13 400 Kč.
3. Na předžalobní upomínku žalovaný nikterak nereagoval, jak se podává z předžalobní upomínky, potvrzení o jejím doručení a z tvrzení žalobkyně.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 z.s.ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalobkyně jako věřitelka v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se žalovaným jako žalovaným v postavení spotřebitele dne datum smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaný však svůj závazek porušil. Žalobkyně eviduje vůči žalovanému dlužné částky shora specifikované. Žalovaný zaplatil pouze 7 400 Kč.
13. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., v režimu příslušných ustanovení z.s.ú. Na jejím základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením podle § 1879 a násl. o. z., důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaný získal, a to včetně úroku a poplatků (vč. za pojištění) v dohodnuté výši.
14. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že žalobkyně učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 z.s.ú. a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného).
15. Žalobkyně sice tvrdila, že žalobkyně s odbornou péčí prověřovala tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření jeho úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků. Soud má však za to, že tak tomu v projednávaném případě nebylo. Z vágních tvrzení žalobkyně nelze dovodit, jakými listinami přesně byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, a jaké konkrétní údaje z nich byly zjištěny, ani jakými konkrétními listinami byly výdaje žalovaného ověřeny. Zejména pak v protikladu k evidenční kartě klienta, z níž soud zjistil, že obsahuje kolonky stran typu bydlení žalovaného. Tam se uvádí, že žalovaný bydlí ve spolubydlení, avšak počet členů v domácnosti činí pouze 1 osobu. Výdaje žalovaného byly pak určeny částkou 14 308 Kč bez návaznosti na konkrétní zjištění, jak a s kým žalovaný bydlí, zdali je počet členů jeho domácnosti opravdu pouze jedna osoba – v protikladu k tvrzení, že bydlí ve spolubydlení (zřejmě tedy bez nájemní smlouvy, avšak není uvedeno kolik a komu za bydlení platí. Žalobkyně k nákladům na bydlení pouze vágně uvedla že jde o „životní výdaje na bydlení“ 4 872 Kč měsíčně. Dále se tam uvádí, že má 0 nezaopatřených dětí, ale že platí výživné 3 500 Kč měsíčně. Rovněž se tam uvádí, že žalovaný hradí měsíčně 1 526 Kč nebankovní závazky – není uvedeno jaké, a tyto výdaje nebyly nikterak ověřeny, jak se podává z kolonky doplňující/upřesňující informace. Soud má tato tvrzení za příliš vágní, navíc v souhrnu vnitřně rozporná, a neposkytují tak dostatečný obrázek o výdajových stránkách žalovaného. Žalobkyně se potom jednání soudu dne datum nezúčastnila. Zmeškala tím pro sebe možnost být poučena v tomto směru soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.
16. Soud proto uzavřel, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná (viz též § 87 odst. 1 z.s.ú.); k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 4 600 Kč a představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně jako poskytovatelka úvěru žalovanému poskytla (12 000 Kč) a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (7 400 Kč) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, ze dne datum).
17. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 87 odst. 1 in fine z.s.ú. jako běžnou třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaný neúčastí u soudního jednání pro sebe zmeškal možnost být poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , aby tvrdil okolnosti, z nichž by soud mohl uzavřít, jaká doba k plnění je přiměřená jeho možnostem a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.
18. Z vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku dlužné jistiny jako náhradu za bezdůvodné obohacení v penězích. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že by je přiznal žalovanému, jenž byl procesně úspěšnější. Žádné mu však nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozsudkem splněna, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo soudní exekuci.