Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 336/2024-50

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 230.278 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 191.430 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 191.430 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 38.848 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 32.320,52 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 226.850,78 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 34.579,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 227.980,78 Kč od 5. 10. 2023 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 36.550,78 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 29.097,94 Kč, a to k rukám zástupce žalobce, advokáta Jméno advokáta

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 191.430 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 191.430 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 38.848 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 32.320,52 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 226.850,78 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 34.579,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 227.980,78 Kč od 5. 10. 2023 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 36.550,78 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 29.097,94 Kč, a to k rukám zástupce žalobce, advokáta , Jméno advokáta

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2024 domáhal zaplacení částky 230.278 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 32.320,52 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 226.850,78 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 34.579,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 227.980,78 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 30. 9. 2021 uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu č. Anonymizováno (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 240.398 Kč na nákup zboží u prodejce s tím, že částka poskytnutého úvěru byla zaslána přímo prodejci. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 19,444657 % ročně v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5.252 Kč. Žalovaný se celkem zavázal uhradit částku ve výši 441.168 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy byla prověřena na základě informací a podkladů získaných od žalovaného, z nichž bylo zjištěno, že je zaměstnán s trvalým příjmem, což bylo doloženo výplatními páskami za období od 6-8/2021 a pracovní smlouvou, a dále nahlédnutím do úvěrového registru NRKI. Vzhledem k tomu, že v rámci posouzení nebyly zjištěny žádné pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalovaného ohledně jeho poměrů, byla žádost žalovaného o úvěr schválena. V této souvislosti žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaný za dobu téměř jednoho roku uhradil žalobci celkem částku 48.968 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, využil žalobce svého oprávnění a úvěr ke dni 16. 9. 2022 zesplatnil. Dlužná částka činila ke dni zesplatnění celkem 239.348 Kč a skládala se z nesplacených splátek do data zesplatnění úvěru ve výši 11.304 Kč, úroku z úvěru ve výši 2.297 Kč, nesplacené jistiny, kterou měl žalovaný uhradit po zesplatnění, ve výši 223.847 Kč, smluvních pokut ve výši 1.000 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 900 Kč. Žalovaný přes opakované výzvy žalobce dlužnou částku dosud nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), aniž ve věci nařizoval jednání.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z úvěrové smlouvy č. Anonymizováno ze dne 30. 9. 2021 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 30. 9. 2021 uzavřena úvěrová smlouva č. Anonymizováno, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 240.398 Kč za účelem úhrady kupní ceny zboží, vozidla Anonymizováno žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 5.252 Kč včetně případných doplňkových služeb. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 19,444657 %, celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 441.168 Kč.

6. Z printscreenu ze systému kontrol, z pracovní smlouvy ze dne 5. 8. 2020, z výplatních pásek za měsíce červen – srpen 2021, z úvěrové zprávy a matričního listu klienta ze dne 30. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobce zjišťoval informace o poměrech žalovaného z pracovní smlouvy ze dne 5. 8. 2020 a z výplatních pásek za měsíce červen – srpen 2021, z nichž zjistil, že žalovaný byl zaměstnán v Anonymizováno u společnosti Anonymizováno přičemž jeho čistý měsíční příjem činil v červnu 2021 částku 2.597 Euro a v měsících červenec a srpen 2021 částku 1.288,35 Euro. Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 32.640 Kč, k němuž připočetl čistý měsíční příjem partnerky ve výši 20.000 Kč. Žalobce dále provedl lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru SOLUS s tím, že žalovaný nebyl veden ani v jednom z těchto rejstříků. Z výpisu z NRKI bylo zjištěno, že domácnost žalovaného v době podání žádosti o úvěr již měla další úvěry, které splácela měsíčními splátkami v celkové výši 10.204 Kč (dva úvěry ze stavebního spoření, dva osobní úvěry, jeden kontokorentní úvěr a jeden úvěr z kreditní karty) a že dne 30. 9. 2021 byla žalovanému odmítnuta žádost o spotřební úvěr ve výši 240.398 Kč. Žalovaný v matričním listu uvedl měsíční výdaje domácnosti v částce 15.000 Kč. Žalobce k výdajové stránce uvedl, že byla stanovena na základě životního minima domácnosti žalovaného a normativních nákladů na bydlení na částku 17.515,60 Kč.

7. Ze saldokonta úvěrové smlouvy č. Anonymizováno bylo prokázáno, že žalovaný uhradil žalobci celkem částku ve výši 48.968 Kč s tím, že se dostal do prodlení již s úhradou druhé splátky úvěru a následně již splátky úvěru hradil nepravidelně.

8. Z předžalobní upomínky, výzvy k plnění ze dne 17. 5. 2023 a z poštovního podacího archu ze dne 17. 5. 2023 bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost jejího vymáhání soudní cestou v případě, že dlužná částka nebude uhrazena nejpozději do 24. 5. 2023.

9. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů, konkrétně z úvěrových podmínek společnosti právnická osoba. – právnická osoba+ platných od 10. 2. 2021, splátkového kalendáře pro smlouvu č. Anonymizováno, výzvy k zaplacení celého úvěru - zesplatnění ze dne 16. 9. 2022, poštovního podacího archu ze dne 19. 9. 2022 a z výpisu čerpání, splátek a úhrad, nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.

10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 30. 9. 2021 uzavřena úvěrová smlouva č. Anonymizováno, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 240.398 Kč za účelem nákupu zboží, který se žalovaný zavázal splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 5.252 Kč. Žalovaný však sjednané splátky úvěru řádně a včas nesplácel, přičemž doposud na dlužnou částku uhradil pouze 48.968 Kč. Zbývající dlužnou částku přes opakované výzvy žalobce dosud nezaplatil. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, dospěl soud na základě předložených listinných důkazů k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí nezkoumal. Žalobce si sice řádně ověřil, že žalovaný má pravidelný příjem ze zaměstnání i výši tohoto příjmu, výdajovou stránku potom stanovil podle životního minima a normativních nákladů na bydlení. Žalobce však při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nezohlednil, že domácnost žalovaného již byla v době uzavření Smlouvy zatížena celkem šesti úvěry (včetně dvou stavebních) s měsíčními splátkami v celkové výši 10.204 Kč a že podle výpisu z NRKI byla v den uzavření Smlouvy žalovanému odmítnuta žádost o úvěr ve výši 240.398 Kč. Jednalo se tedy o stejnou výši úvěru, který žalobce žalovanému poskytl a který měl žalovaný podle Smlouvy splácet v 84 měsíčních splátkách (tedy po dobu sedmi let) po 5.252 Kč. Z výše uvedeného je podle názoru soudu zřejmé, že pokud žalobce za této situace vyhodnotil žalovaného jako úvěruschopného, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně a s odbornou péčí.

11. Podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že žalobce na základě údajů, které měl o žalovaném k dispozici, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně a s odbornou péčí, a to zejména pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, neboť nezohlednil již existující splátkové zatížení domácnosti žalovaného. Za situace, kdy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 240.398 Kč, jež měl žalovaný splácet v 84 měsíčních splátkách po 5.252 Kč, přičemž již v té době domácnost žalovaného splácela celkem šest úvěrů měsíčními splátkami v celkové výši 10.204 Kč, existovaly dle názoru soudu již v okamžiku uzavření Smlouvy důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Na tom nic nemůže změnit ani námitka žalobce, že žalovaný za období od října 2021 do září 2022 uhradil žalobci celkem částku 48.968 Kč, neboť ze saldokonta úvěrové smlouvy č. Anonymizováno vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení již s úhradou druhé splátky a následně již většinu splátek hradil po lhůtě jejich splatnosti. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě shora uvedeného posoudil soud Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že žalobce tuto svou povinnost řádně nesplnil. Tento závěr bylo přitom možné učinit již na základě žalobcem dodatečně předložených listinných důkazů na výzvu soudu. Ve věci proto nebylo nutné nařizovat jednání a žalobce znovu poučovat podle

17. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 240.398 Kč a že žalovaný doposud na dlužnou částku zaplatil pouze 48.968 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dosud nesplacené dlužné jistiny ve výši 191.430 Kč. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z dlužné jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, a to s ohledem na shora citované závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , neboť žalovaný se do prodlení s úhradou zbývající dlužné jistiny dostane až v případě, že tuto částku nezaplatí ve lhůtě stanovené ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

18. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a úroků soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, neboť do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29.097,94 Kč, přičemž tato částka představuje 66,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,13 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16,87 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9.212 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 230.278 Kč sestávající z částky 9.260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 17. 5. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28.680 Kč ve výši 6.022,80 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.