Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 250/2024-51
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o 14 316 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 698 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 698 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 5 618 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 518,83 Kč, s úrokem ve výši 1 265,41 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 698 Kč od datum do datum, s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 8 698 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 698 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 698 Kč od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 5 618 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 518,83 Kč, s úrokem ve výši 1 265,41 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 698 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 8 698 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 14 316 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 518,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 265,41 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 698 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 8 698 Kč od datum do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na základě které poskytla žalované v hotovosti jistinu ve výši 10 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 24,36 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s částkou ve výši 5 618 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 118 Kč a částku za zpracování úvěru ve výši 1 500, a to ve 12 měsíčních splátkách po 1 302 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když uhradila celkem pouze 1 302 Kč. Poslední splátka byla splatná dne datum. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději k tomuto datu právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum, postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně tak požadovala zaplacení 14 316 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 698 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 5 618 Kč. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, když žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti vyžádaným dokladům. V tomto vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z předložených výplatních pásek za měsíc prosinec 2021 a leden 2022. V příslušném registru pak ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla k dispozici kopie dokladů, jelikož uchazeči o zápůjčku takové doklady pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), v nepřítomnosti obou účastníků, když se žalobkyně z jednání omluvila a žalované se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR žalobkyně na č. l. 25 spisu/. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně podepsala dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč s úrokovou sazbou 69 % ročně, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 618 Kč sestávající z kalkulačních položek kapitalizovaného úroku ve výši 4 118 Kč a částky ve výši 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, a to ve 12 měsíčních splátkách po 1 302 Kč (poslední splátka ve výši 1 296 Kč). Finanční prostředky ve výši 10 000 Kč byly žalované poskytnuty bezhotovostně, a to na její bankovní účet /viz smlouva o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru na č. l. 20 – 21, potvrzení o provedení transakce na č. l. 42, sdělení banky ze dne datum na č. l. 38 spisu/. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je rozvedená, její nejvyšší dosažené vzdělání je vyšší odborné, je zaměstnaná, bydlí v nájmu, má 1 vyživovací povinnost, její měsíční příjmy jsou ve výši 29 592 Kč měsíčně a příjmy domácnosti jsou celkově ve výši 32 892 Kč. Uvedla, že má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, když externí splátky představují částku 3 000 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje jsou ve výši 19 000 Kč. V kolonce účel úvěru je uvedeno ,,neočekávané výdaje“. K úvěru měla předložit dvě výplatní pásky, a to za měsíc prosinec 2021 a leden 2022. Tyto listin y však v řízení ze strany žalobkyně předloženy nebyly /viz zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr na č. l. 19 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 1 302 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 24 spisu/. Dne datum podepsaly právní předchůdkyně žalobkyně v postavení postupitele a žalobkyně v postavení postupníka smlouvu o postoupení pohledávek, v níž si smluvní strany sjednaly mj. postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. O sjednání smlouvy byla žalovaná informována dopisem ze dne datum, ve kterém byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 13 – 18 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 22 spisu, oznámení o postoupení a informace o zpracování osobních údajů na č. l. 23 spisu, podací lístek na č. l. 26 spisu/. Zásilka byla žalované odeslána dne datum a dne datum byla doručena /viz sledování zásilek na č. l. 49 spisu/. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum /viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě na č. l. 28 - 29 spisu, podací lístek na č. l. 27 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedené platby) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne 31. 7. 2020, č. j. spisová značka, neboť z této listin y neplynou žádné skutečnosti rozhodné pro danou věc. Nelze k důkazu provádět listin u směřující k právnímu hodnocení věci.
6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Úvěrová smlouva však nebyla sjednána platně, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (s odbornou péčí) zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu soud uvádí, že není postačující vycházet pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018/. Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zcela rezignovala na kontrolu výdajů žalované, když vycházela toliko z jejích příjmů, které měly být podloženy dvěma výplatními páskami. Žádným relevantním způsobem nebyla zjišťována (natož ověřována) výdajová stránka u žalované, když bylo toliko vycházeno z toto, že její výdaje jsou ve výši 19 000 Kč měsíčně, včetně splátky jiného úvěru, a to navíc za situace, kdy žalovaná uvedla, že žije v nájmu a má jednu vyživovací povinnost. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti /srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK/.
18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že eviduje od žalované platby v celkové výši 1 302 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 8 698 Kč, o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně bezdůvodně obohatila. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalované, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne datum, kdy byla zásilka žalované doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Žalobkyně ve výzvě poskytla žalované lhůtu k vrácení dluhu do 10 dnů. Lhůta uplynula dne datum, od následujícího dne, tedy od datum, je žalovaná v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť účastníci byli v řízení v zásadě stejně úspěšní. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.