Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 358/2023
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci
Anonymizovaný odstavec
proti
Anonymizovaný odstavec
o zaplacení 10 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 800 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 800 Kč od 27. 2. 2023 do 5. 3. 2023 se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 071 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 800 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 800 Kč od 27. 2. 2023 do 5. 3. 2023 se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 071 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 10 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 800 Kč od 27. 2. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 20. 6. 2014 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, jež žalovaný převzal v hotovosti, což potvrdil své podpisem smlouvy. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 14 400 Kč, představující úroky ve výši 20 % z jistiny, tj. částku 4 000 Kč, úplaty ve výši 9 800 Kč a administrativního poplatku ve výši 600 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 15. 7. 2015. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, když neuhradil 4. splátku, splatnou dne 19. 10. 2014. Zaplatil na svůj závazek částku 600 Kč (administrativní poplatek) a 8 600 Kč. Tato částka v celkové výši 9 200 Kč byla započtena na jistinu. Dnem splatnosti poslední splátky (15. 7. 2015) nastala splatnost celého úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 1. 2016 se stala věřitelem uvedené pohledávky společnost právnická osoba. Na základě projektu fúze sloučením došlo k fúzi zanikající společnosti právnická osoba. do nástupnické společnosti právnická osoba. Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listin y mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.
3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 20. 6. 2014 smlouvu o úvěru, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 14 400 Kč (celkem 34 400 Kč) v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Výše výpůjční úrokové sazby činila 20 % z jistiny (citovaná smlouva, předpis splátek). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný celkem uhradil částku 9 200 Kč. Tato skutečnost vyplývá i z listin y nazvané zpráva klienta. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba postoupena společnosti právnická osoba. (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 1. 2016 včetně seznamu postupovaných pohledávek), přičemž z důvodu fúze sloučením se nástupkyní stala žalobkyně. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 24. 2. 2023, který byl odesílán dne 27. 2. 2023 (předžalobní upomínka z uvedeného dne včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil.
4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
5. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. Podle ust. § 2991 odst. 1 , 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. smlouvu o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení se ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z. ). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč vrátit za 13 měsíců rovněž i poplatek za poskytnutí úvěru v celkové výši 14 400 Kč. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, což koresponduje s roční úrokovou sazbou ve výši 66,5 %. Tato částka je v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a době splácení.
8. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018 , vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník “), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb. , který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009 ). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o. z. Právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o. z. (§ 1802 o. z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaný zavázal k placení úroku v roční výši 66,5 % (za 13 měsíců v částce 14 400 Kč). Danou výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 14,07 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě.
9. Krajský soud v Plzni opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. 25 Co 255/2019 -91, sp. zn. 25 Co 277/2019 , č.j. 25 Co 325/2019 -116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. 64 Co 247/2018 , 25 Co 240/2020 , 25 Co 235/2020 , 64 Co 221/2020 apod.). Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 25 Co 47/2022 -111 po posouzení všech aspektů projednávané věci žalobkyni nepřísluší se odůvodněně dovolávat možnosti oddělitelnosti ujednání o úroku, resp. dalších sjednaných poplatků. Odvolací soud zdůraznil, že jde o obchod s chudobou, pro věc je významné posouzení jejího souladu se zásadami obecné spravedlnosti a proporcionality.
10. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a žalobkyni náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež jeho právní předchůdce poskytl žalovanému, když se o tuto částku žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť mu bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 o.z. Soud proto žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2993 o.z. , spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 10 800 Kč (poskytnutá jistina mínus dosavadní úhrady), neboť žalovaný, který byl řádně vyzván k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že takovou výzvu žalobkyně žalovanému zasílala dne 27. 2. 2023. Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb. ), neboť se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatil. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na dané příslušenství ode dne 6. 3. 2023 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě stanovené v první prokazatelné výzvě k úhradě dluhu žalovaného (ta byla stanovena jako neprodleně, přičemž za přiměřenou lhůtu soud považuje lhůtu 3 dnů) – předžalobní upomínka, obsahující výzvu k úhradě dluhu, jež byla odesílána 27. 2. 2023 (tedy 27. 2. 2023 + 3 dny přiměřená lhůta k úhradě + 3 dny pro předpokládané doručení písemnosti dle § 573 o.z. )), a to ve výši, kterou žalobkyně požadovala a jež nepřesahuje zákonem stanovenou sazbu. Žalovanému byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 a § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci z převážné části úspěšná (její nepatrný neúspěch spočíval toliko v zamítnutí části příslušenství), soud dle výše citovaného § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT “) a náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT . Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. , tj. o částku 220,50 Kč. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 2 071 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.
12. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT , neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodnou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalované osoby, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobkyně je v obdobných věcech zastupována různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016 -41).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.