Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 C 337/2023

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0, 323 00 Plzeň

o zaplacení 49 474,83 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 500 Kč od 30. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky 70 912,35 Kč spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 49 474,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 474,83 Kč od 15. 12. 2022 do 29. 12. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36 974,83 Kč od 30. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 500 Kč od 30. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba co do zaplacení částky 70 912,35 Kč spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 49 474,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 474,83 Kč od 15. 12. 2022 do 29. 12. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36 974,83 Kč od 30. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 49 474,83 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 6 202,91 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 49 474,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 27 734,61 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 49 474,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 30. 5. 2019 a dne 11. 9. 2019 dvě jednotlivé smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě mu právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky v celkové výši 80 000 Kč (45 000 Kč + 35 000 Kč), jež žalovaný převzal v hotovosti, což potvrdil podpisem smluv. Nedílnou součást citovaných smluv tvořily smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na další straně zmíněných smluv. Před uzavřením smluv právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze , o spotřebitelském úvěru. Poskytnutou zápůjčku se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 69 781 Kč (35 959 Kč a 33 822 Kč), představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v celkové výši 19 605 Kč (11 028 Kč a 8 577 Kč), s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky v celkové výši 30 637 Kč (15 017 Kč a 15 620 Kč) a náklady za hotovostní inkaso splátek v celkové výši 19 539 Kč (9 914 Kč a 9 625 Kč) v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč (u první smlouvy) a po 3 824 Kč (u druhé smlouvy), přičemž poslední splátka byla stanovena u první smlouvy na den 30. 11. 2020 a u druhé smlouvy na den 11. 3. 2021. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, když sjednané splátky řádně a včas nesplácel, poslední splátka byla z jeho strany uhrazena dne 2. 6. 2021, do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 67 500 Kč (na první smlouvu 42 100 Kč a na druhou smlouvu 25 400 Kč). Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky u první smlouvy ve výši 24 967,09 Kč a na dlužném poplatku částky 13 891,91 Kč, u druhé smlouvy ve výši 24 507,74 Kč a na dlužném poplatku částky 18 914,26 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 se žalobkyně stala věřitelem uvedených pohledávek, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. K tomuto dni činila dlužná částka u první smlouvy 72 438,29 Kč a u druhé smlouvy 68 574,84 Kč, jejich příslušenství tvořily úroky a úroky z prodlení v zákonné výši. Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. y mu byly doručovány v souladu s ust. a násl. , (dále jen „ “) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle ve spojení s soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 30. 5. 2019 a dne 11. 9. 2019 dvě jednotlivé smlouvy označené jako smlouvy o zápůjčce, v nichž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 45 000 Kč a 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem u první smlouvy ve výši 35 959 Kč (celkem 80 959 Kč) a u druhé smlouvy ve výši 33 822 Kč (celkem 68 822 Kč) v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč a po 3 824 Kč, poslední splátku ve výši 4 493 Kč a 3 814 Kč. Zmíněné poplatky byly tvořeny úrokem v celkové výši 19 605 Kč (11 028 Kč a 8 577 Kč), poplatky za administrativní činnost v celkové výši 30 637 Kč (15 017 Kč a 15 620 Kč) a hotovostním režimem splátek v celkové výši 19 539 Kč (9 914 Kč a 9 625 Kč). Nedílnou součást smluv tvořily smluvní podmínky. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % ročně (smlouvy o zápůjčce z uvedených dnů včetně žádosti o spotřebitelský úvěr). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný zaplatil poslední splátku dne 2. 6. 2021, celkem uhradil částku 67 500 Kč, zbývající část již nedoplatil. Pohledávky za žalovaným byly společností právnická osoba postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 16. 12. 2022 byla tato skutečnost oznámena žalovanému (zmíněný dopis). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil.

4. Podle ust. , (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. dvě jednotlivé smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků v celkové výši 80 000 Kč vrátit za 18 měsíců rovněž i úrok, dále úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové výši 69 781 Kč, jež téměř dosahuje výše zapůjčených jistin. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Vedle toho byl žalovaný pro případ prodlení povinen hradit i smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.

9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. , vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ “), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. , který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. nebo ). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. o. z. Právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. o. z. ( o. z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaný zavázal k placení úroku v roční výši u první smlouvy 53,3 % (za 18 měsíců v částce 35 959 Kč), u druhé smlouvy 64,4 % (za 18 měsíců v částce 33 822 Kč). Dané výše však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysoké. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností od jednoho roku do pěti let však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření první úvěrové smlouvy 8,3 % ročně, ke dni uzavření druhé úvěrové smlouvy 8,44 % ročně, tyto sazby úroky sjednané mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšují. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouvy byly uzavřeny adhézním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvy s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatné, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě.

10. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. -91, sp. zn. , č.j. -116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. , , , apod.). Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. -111 po posouzení všech aspektů projednávané věci žalobkyni nepřísluší se odůvodněně dovolávat možnosti oddělitelnosti ujednání o úroku, resp. dalších sjednaných poplatků. Odvolací soud zdůraznil, že jde o obchod s chudobou, pro věc je významné posouzení jejího souladu se zásadami obecné spravedlnosti a proporcionality.

11. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobkyni náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež její právní předchůdce poskytl žalovanému, když se o tuto částku žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť mu bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 o.z. Soud proto žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z., spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 12 500 Kč (poskytnutá jistina 45 000 Kč a 35 000 Kč mínus dosavadní úhrady 42 100 Kč a 25 400 Kč), neboť žalovaný, který byl řádně vyzván k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že takovou výzvu žalobkyně žalovanému zasílala dne 16. 12. 2022 spolu s oznámením o postoupení pohledávek. Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. o. z. ve spojení s prováděcím předpisem ( ), neboť se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatil. Protože žalobkyně při výpočtu částečné kapitalizace úroků z prodlení vycházela z nesprávné výše jistiny i data prodlení, soud zamítl celou kapitalizovanou částku a žalobkyni přiznal nárok na dané příslušenství ode dne 30. 12. 2022 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě stanovené v první prokazatelné výzvě k úhradě dluhu žalovanému – oznámení o postoupení pohledávky, obsahující výzvu k úhradě dluhu, jež byla datována dnem 16. 12. 2022 (tedy 16. 12. 2022 + 10 dnů lhůty k úhradě + 3 dny pro předpokládané doručení písemnosti dle o.z.)). Žalovanému byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

12. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. Vzhledem k tomu, že neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch, právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení by náleželo žalovanému. Protože však z obsahu spisu soud nezjistil žádné náklady na straně žalovaného, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.