Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 359/2019
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 15 771 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení, se pro částku 970,45 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 420 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se co do, částky 10 380,55 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 247,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 880,82 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 924,42 od 15. 6. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úroku ve výši 27 % ročně z částky 8 924,42 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení, se pro částku 970,45 Kč, zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 420 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba se co do, částky 10 380,55 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 247,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 880,82 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 924,42 od 15. 6. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úroku ve výši 27 % ročně z částky 8 924,42 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 28. 2. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem ve výši 15 711 Kč s příslušenstvím a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO: IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným došlo dne 14.7.2016 k uzavření Smlouvy o zápůjčce č. tel. číslo, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v hotovosti, a to v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se tak zavázal krom poskytnutých finančních prostředků uhradit poplatek ve výši 8 561 Kč skládající se z úroku ve výši 1 770 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 491 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 300 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a poplatků ve výši 18 561 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 310 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 7. 9. 2017. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas. S ohledem na tuto skutečnost tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo dne 22. 1. 20217 právo na uhrazení celé zbývající doposud neuhrazené části celkové dlužné částky, která představovala jistinu ve výši 8 924,42 Kč a poplatek ve výši 6 846,58 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se žalobkyní dne 14. 6. 2018. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. Žalovaný byl rovněž upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.
2. Podáním ze dne 8.7.2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. Soud v souladu s ust. § 96 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
5. Žalobkyně na výzvu soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti reagovala vyjádřením ze dne 8.7.2024, kdy uvedla, že má za to, že právní předchůdce žalobkyně naplnil zákonnou povinnost prověřování úvěruschopnosti žalovaného, a to především na základě vyhodnocení údajů a informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zj. že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník chemické výroby ve společnosti Anonymizováno, jeho měsíční příjem činil 11 417 Kč, jiný čistý příjem 700 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši příjmů a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stranách této karty. Právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nedisponují kopiemi předložených dokladů, kdy žadatelé o půjčku dokumenty zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalobkyně odkazovala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020 -97 ze dne 31. 7. 2020, kdy soud konstatuje, že listin y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže není důvod pochybovat o předložení těchto listin tehdejšímu věřiteli. Žalovaný na zápůjčku uhradil 5 580 Kč.
6. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 7. 2016 bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřeli předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, kdy v této se předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal, že je bude poskytnuté finanční prostředky společně s poplatkem ve výši 18 501 Kč splácet v pravidelných 60 měsíčních splátkách (splátka první až předposlední ve výši 310 Kč, poslední splátka ve výši 271 Kč). Převzetí finančních prostředků v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy byla postoupena z předchůdce žalobkyně na žalobkyni.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávek za její osobou, a to ze smlouvy o zápůjčce tel. číslo včetně příslušenství této pohledávky, na žalobkyni. Z podacího lístku ze dne 13. 7. 2018 bylo zjištěno, že oznámení bylo žalovanému odesláno.
9. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 1. 2019 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 20 775,87 Kč, a to nejpozději do 23. 1. 2019. Z podacího lístku ze dne 17. 1. 2019 bylo zjištěno, že upomínka byla žalovanému odeslána.
10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dne 14. 6. 2016 uzavřela smlouvu o zápůjčce, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal, že je bude splácet v pravidelných 60 měsíčních splátkách (splátka první až předposlední ve výši 310 Kč, poslední splátka ve výši 271 Kč). Žalovanému byly finanční prostředky předchůdkyní žalobkyně poskytnuty v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně tvrdila, že se v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného se tohoto dotazovala na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace pak měly být zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas. Žalovaný na výše uvedený úvěr uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 5 580 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným, včetně jejího příslušenství, na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, což bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 13. 7. 2018. Žalobkyně žalovanému vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínku prostřednictvím svého právního zástupce, na kterou žalovaný nereagoval, dlužnou částku nezaplatil.
11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
13. Dle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.
14. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 1958 odst. 1 , 2 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
17. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
19. Shora citovaný § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr" nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebitelem a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé). Odborná péče však v intencích zákona o spotřebitelském úvěru znamená, že vedle těchto informací od spotřebitele věřitel získá další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověří, to vše při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů.
20. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy.
21. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvy o zápůjčce (dle § 2390 o.z. ) shora specifikovanou, na jejichž základě žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními.
22. Je zřejmé, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 9 odst. 1 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr (zápůjčku) poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala před poskytnutím zápůjčky schopnost žalovaného úvěr splácet, avšak k prokázání svých tvrzení soudu nepředložila žádný důkaz, a to ani zákaznickou kartu klientu, na kterou v rámci svého vyjádření ze dne 8. 7. 2024 odkazovala. Žalobkyně také nedoložila žádný důkaz prokazující tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, ani žádný důkaz prokazující jeho poměry. S ohledem na výše uvedené soud nemohl shledat, že by se právní předchůdkyně žalobkyně řádně zabývala schopností žalovaného splácet úvěr, neboť tuto tvrzenou skutečnost nikterak důkazně nepodložila. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 39 zák. č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále již jen „obč. zák.“).
23. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 9 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
24. Žalovaný je za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru (jistina ve výši 10 000 Kč) poníženou o již učiněné splátky (dle tvrzení žalobkyně bylo na zápůjčku uhrazeno 5 580 Kč) v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 4 420 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968 , § 1970 o.z. ), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
25. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
26. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.