Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 264/2022
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 79 246,39 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 206 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 49 040,39 Kč, úroku ve výši 8 274,09 Kč od 17. 8. 2018 do 30. 4. 2022, úroku ve výši 22,68% ročně z částky 79 246,39 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11, 75% z částky 79 246,39 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 206 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do částky 49 040,39 Kč, úroku ve výši 8 274,09 Kč od 17. 8. 2018 do 30. 4. 2022, úroku ve výši 22,68% ročně z částky 79 246,39 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11, 75% z částky 79 246,39 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 18. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba, dříve Anonymizováno Anonymizováno (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 17. 8. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, kde se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky s úvěrovým rámcem do 75 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách a zaplatit sjednaný úrok. V rámci uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný požádal o sjednání podmínek čerpání a splácení. Dle těchto podmínek se společnost zavázala převést částku uvedenou v přehledu podmínek, jako odchozí úhradu z úvěrového účtu na bankovní účet zprostředkovatele za účelem úhrady prodejní ceny zboží či služeb. Společnost svoji povinnost splnila a na účet zprostředkovatele zaslal dne 20.8.2018 částku ve výši požadovaného úvěru tj. částku 3 059 Kč. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil a úvěr řádně a včas nesplácel, čímž se dostal do prodlení. Od data prodlení byla pak společnost oprávněna žalovanému účtovat poplatky dle sazebníku a úročit úvěr úrokovou sazbou ve výši 22,68%. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel, prohlásila uvedená společnost celý úvěr splatným ke dni 30. 4. 2022. Žalobou uplatněný nárok byl žalobkyni postoupen na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2022, o čemž byl žalovaný informován. Celková dlužná částka ve výši 79 246,39 Kč se skládá z nesplacené jistiny úvěru 75 339,44 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, pokut ve výši 1 269,50 Kč a pojistného ve výši 2 037,45 Kč. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení dlužné částky v rámci zaslané předžalobní upomínky.
2. Na základě výzvy soudu, jakým způsobem zkoumala žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně reagovala dopisem ze dne 21. 11. 2022, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, a to na základě dostatečných informací zjištěných přímo od žalovaného a jednak z informací získaných nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zjišťovala osobní a majetkové poměry žalovaného, kdy zjistila, že příjem žalovaného ze zaměstnání činí 25 215 Kč, celkové náklady domácnosti a další výdaje činí 12 000 Kč a ostatní finanční závazky činí 5 000,- Kč. Žalovaný byl dále lustrován v bankovních a nebankovních registrech (SOLUS, BRKI, NKRI).
3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
4. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání již návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, byť jí byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.
5. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:
6. Z informací o bonitě klienta, dotazů do rejstříku SOLUS, předdotazů bylo zjištěno, že si společnost před poskytnutím smlouvy o úvěru zjišťovala, zda má žalovaný již nějaké úvěry sjednány, což bylo potvrzeno, žalovaný byl lustrován v rejstříku SOLU s negativním výsledkem.
7. Z výplatní pásky za měsíc červen 2018 bylo zjištěno, že žalovaný měl v tomto měsíci čistý příjem ve výši 24 223 Kč. Z výplatní pásky za měsíc červenec 2018 bylo zjištěno, že žalovaný měl v tomto měsíci čistý příjem vše výši 30 240,- Kč.
8. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíc červenec 2018 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek účtu činil 5,04 Kč a konečný zůstatek 3,23 Kč, kdy kreditní obrat činil 24 492 Kč a debetní obrat 24 493,82 Kč.
9. Z kopie občanského průkazu byly zjištěny nacionále žalovaného.
10. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb č. hodnota, soud zjistil, že tuto dne 17. 8. 2018 uzavřela společnost a žalovaný, kdy si sjednali že společnost poskytne žalovanému bankovní produkty a služby dle aktuální nabídky. Z listin y nazvané Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, Přihláška k pojištění pro revolvingový úvěr, soud zjistil, že tuto dne 17. 8. 2028 uzavřela společnost a žalovaný, kdy žalovaný uvedl své poměry, tj. že je svobodný, nemá žádné vyživované děti, bydlí nájmu, čistý měsíční příjem žalované činí 25 215 Kč, přičemž náklady na bydlení činí 10 000 Kč, ostatní pravidelné výdaje ve výši 2 000 Kč, finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet apod.) ve výši 5 000 Kč. Ve smlouvě se společnost zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem do 45 000 Kč a maximálním úvěrovým rámcem do 500 000 Kč, kdy výše prvního čerpání z aktuálního úvěrového rámce měla činit 3 059 Kč a měla být hrazena přímo zprostředkovateli/obchodníkovi v den dodání zboží. Žalovaný se naproti tomu zavázal takto poskytnuté finanční prostředky splácet, kdy celková výše měsíční splátky měla činit minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, spolu s úroky ve výši 22,68 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Dále se zde společnost zavázala poskytnou žalovanému pojištění schopnosti úvěr splácet za zde uvedených podmínek. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a informacích o zprostředkovateli soud zjistil, že společnost by měla žalovanému poskytnout revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 45 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Úvěr bylo možné čerpat odchozí úhradou, výběrem v hotovosti nebo prostřednictvím platby úvěrovou kartou/platební nálepkou. Bylo také možné požádat o zvláštní způsob čerpání na nákup zboží. Jako zprostředkovatel úvěru byla uvedena společnost právnická osoba.
11. Z dopisu ze dne 21. 8. 2018 bylo zjištěno, že tímto dopisem společnost oznamuje žalovanému informace ohledně úvěru s úvěrovým rámcem 45 000 Kč, roční úrokovou sazbou 22,68 %, výší měsíční splátky min. 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč.
12. Z listin y nazvané platební historie soud zjistil, že se jedná o interní dokument společnosti představující výpis plateb vyhotovený společností. Dle platební historie bylo žalovaným načerpáno 184 773,- Kč, evidováno saldo k 18.3.2022 ve výši 87 520,48 Kč s tím, že celkem mělo být žalovaným uhrazeno 154 567 Kč a dne 22. 8. 2018 je zde evidována transakce ve výši 3 059 Kč, představující čerpání úvěru prostřednictvím nákupu zboží/služeb na prodejním místě.
13. Z dopisu ze dne 25. 3. 2022 soud zjistil, že jím společnost odstoupila od úvěrové smlouvy, neboť se žalovaný dostal se splácením do prodlení, prohlásila veškeré závazky z poskytnutého úvěru splatnými ke dni 30. 4. 2022 a žalovaného tak vyzvala k zaplacení celkem 87 521 Kč.
14. Z listin y nazvané smlouva o postoupení pohledávek, včetně potvrzení ze dne 11. 5. 2022 a dalších příloh soud zjistil, že tuto uzavřely dne 17. 5. 2022 žalobkyně a společnost. Společnost postoupila žalobkyni soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení.
15. Z dopisu ze dne 23. 5. 2022 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že pohledávka za ní uplatněná v tomto řízení byla postoupena žalobkyni. Dopis byl podle přiloženého podacího archu žalované odeslán 23. 5. 2022.
16. Z dopisu ze dne 31. 5. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě celkem 100 895,05 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se pak podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán dne 31. 5. 2022.
17. Z informačního dopisu společnosti, interního sdělení ze dne 1. 7. 2018 soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť pro danou věc neobsahují žádné relevantní údaje.
18. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Společnost s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě společnost poskytla žalovanému finanční prostředky v úvěrovém rámci, kdy žalovaný vyčerpal celkem 184 773 Kč, jak vyplývá z doložené platební historie. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,68 % ročně v pravidelných měsíčních. Dopisem ze dne 25. 3. 2022 pak společnost oznámila žalovanému, že jelikož je v prodlení se splácením, odstupuje od smlouvy a prohlašuje veškeré závazky z této smlouvy splatnými ke dni 30. 4. 2022. Žalovaný na základě úvěrové smlouvy uhradil žalobkyni celkem 154 567 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2022, což bylo žalovanému oznámeno písemností odeslanou dne 23. 5. 2022, následně zástupce žalobkyně také zaslal dne 31. 5. 2022 žalovanému předžalobní výzvu.
19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Dle § 1958 odst. 1 , 2 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
22. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
24. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (dle § 2395 o.z. ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný načerpal celkem 184 773 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky s účinností ze dne 17. 5. 2022 (§1879 o.z. ), o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem odeslaným dne 23. 5. 2022. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
27. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (právnická osoba), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
28. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
29. V projednávané věci uzavírala žalobkyně (její právní předchůdkyně) s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatelka úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
30. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
31. Schopnost žalovaného splácet žalobkyně prověřila na základě informací poskytnutých společnosti žalovaným, výpisu z účtu žalovaného (červenec 2018), výplatných pásek (červen, červenec 2018) a do databází bankovních a nebankovních registrů, kdy z výše uvedeného vyplývá, že průměrná výše příjmu žalovaného za červen, červenec 2018 činila 27 232 Kč. Příjem žalovaného byl sice dokladován výplatními páskami, avšak již nebylo tvrzeno a ani dokladováno, zda má žalovaný uzavřený pracovní poměr u zaměstnavatele na dobu určitou či neurčitou. Tato skutečnost má dozajista vliv na schopnost žalovaného disponovat dostatečným množstvím finančních prostředků i v budoucnu a moci tak úvěr splácet. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaný uváděl náklady na bydlení 10 000 Kč, ostatní pravidelné výdaje ve výši 2 000 Kč, finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet apod.) ve výši 5 000 Kč. Výdaje žalovaného byly tvrzeny, avšak krom jednoho výpisu z účtu (červenec 2018) nebyly vůbec dokladovány. Nebylo tam možné ověřit, zda výdaje žalovaného skutečně odpovídají měsíčně vynakládané částce. Právě s ohledem na další úvěry žalovaného měla být úvěruschopnost žalovaného podrobněji zkoumána, a to především co se týká výše jednotlivých úvěrů, splátek, ale i data jejich splatnosti. Také zkoumání však právní předchůdkyně žalobkyně neučinila. Soud má s ohledem na výše uvedené za to, že žalobkyně řádně neprověřila tvrzení žalovaného především o výši jeho výdajů. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úrokovou sazbou splatit, kdy ohledně výdajů vycházela pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřila. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9 Co 109/2020 ).
32. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 občanského zákoníku je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ).
33. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem 184 773 Kč, žalovaný na úvěr uhradil 154 567 Kč.
34. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru poníženou o již učiněné splátky v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 30 206 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále „o.z. “), neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968 , § 1970 o.z. ), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
35. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , tedy podle kritéria úspěchu ve věci, kdy v této věci byl převážně úspěšný žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, a žádné náklady na jeho straně nebyly ze spisu soudem zjištěny, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
36. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.