Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 349/2019

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci

žalobce: Anonymizováno Anonymizováno s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 386 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 387 500 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení.

II. Žaloba se v částce 13 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 400 000 Kč od 28. 10. 2016 do 21. 10. 2019 a z částky 13 500 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení, a v částce 443 974 Kč a v úroku ve výši 32 % ročně z částky 400 000 Kč od 27. 10. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 386 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 387 500 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení.II. Žaloba se v částce 13 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 400 000 Kč od 28. 10. 2016 do 21. 10. 2019 a z částky 13 500 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení, a v částce 443 974 Kč a v úroku ve výši 32 % ročně z částky 400 000 Kč od 27. 10. 2019 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení , , (dále jen „ ”)

2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 27. 4. 2016, na základě kterého žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 400 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci jistinu společně s dohodnutým smluvním úrokem a případně s dalším příslušenstvím a uplatněnými sankcemi pokud na zaplacení dalšího příslušenství vznikne žalobci dle smlouvy nárok. Úvěr žalobce žalované poskytl na dobu šesti měsíců. Smluvní strany se ve smlouvě dohodly na vypůjčení úrokové sazby ve výši 32 % ročně, tato úroková sazba byla dohodnuta jako pevná, tedy na celou dobu trvání úvěru. RPSN bylo sjednáno ve výši 41,55 %. Dále se strany ve smlouvě dohodly na zaplacení částky 10 000 Kč představující náklady žalobce na vypracování smluvní dokumentace a poplatky katastrálnímu úřadu. Žalovaná se tedy zavázala ve lhůtě do šesti měsíců zaplatit žalobci částku 474 000 Kč. Závazek žalované byl ve prospěch žalobce zajištěn zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví otce žalované. Na tento dluh žalovaná opakovaně zaplatila částku 4 500 Kč, a to dne 26. 3. 2017, dne 17. 4. 2017 a dne 29. 6. 2017, tedy celkem částku 13 500 Kč, kterou žalobce započetl na úhradu poplatku ve výši 10 000 Kč a částku 3 500 Kč započetl na kapitalizovaný smluvní úrok, a to ke dni 26. 10. 2019. Protože žalovaná na předmětný dluh dále již nic nezaplatila, požaduje žalobce po žalované zaplacení částky 400 000 Kč jako jistinu, dále kapitalizovaný úrok ve výši 443 974 Kč za období od 29. 4. 2016 do 26. 10. 2019 a dále úrok ve výši 32 % ročně z částky 400 000 Kč od 27. 10. 2019 o zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 400 000 Kč od 28. 10. 2016 do zaplacení (ve výši 8,05 % ročně).

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s nárokem žalobce nesouhlasí a navrhla proto zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že dle jejího názoru žalobce dostatečně nezkoumal její úvěruschopnost a z informací, které měl k dispozici, učinil nesprávný závěr o tom, že žalovaná je schopna mu jím poskytnutý úvěr v dohodnutém termínu splatit. Z toho žalovaná dovozuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Žalovaná smlouvu považuje i za relativně neplatnou z důvodu vysokých smluvních úroků a smluvních pokut, za neplatné považuje i ujednání o poplatku ve výši 10 000 Kč, a to v souvislosti s ustálenou judikaturou. Na nařízeném jednání pak žalovaná upřesnila, že smlouvu o úvěru s žalobcem podepsala, neboť v té době potřebovala řešit finanční situaci vniklou po rozvodu manželství. Žalovaná rovněž nerozporovala, že jí finanční částka byla poskytnutá a že na svůj dluh žalobci zaplatila 13 500 Kč. V souvislosti s tím soudu navrhla, aby vydal rozhodnutí o tom, že je povinna žalobci zaplatit částku 387 500 Kč a nahradit mu náklady řízení.

4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 27. 4. 2016 má soud za prokázané, že žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 400 000 Kč. Tento úvěr jí poskytl za následujících podmínek: výpůjční úroková sazba činí 32 % ročně a je pevná po celou dobu trvání úvěru, dále si strany stanovily roční procentní sazbu nákladů (RPSN), a to ve výši 41,55 %. Dále se žalovaná zavázala, že žalobci zaplatí jednorázový poplatek ve výši 10 000 Kč, v němž jsou zahrnuty veškeré náklady spojené s vyhotovením smluvní dokumentace, veškeré poplatky zaplacené příslušnému katastrálnímu úřadu v souvislosti se vkladem zástavního práva k nemovitostem zajišťujícím dluh vyplývající z této smlouvy. Žalovaná se v této smlouvě zavázala, že dluh v celkové výši 474 000 Kč splatí žalobci do 27. 10. 2016. Obsahem smlouvy bylo rovněž ujednání o smluvní pokutě, a to ve výši 0,2 % z jistiny za každou porušenou povinnost vyplývající z této smlouvy za každý započatý den prodlení, a to až do splnění uvedené povinnosti a ve výši 0,2 % dlužné částky, kterou je dlužník povinen uhradit věřiteli za každý započatý den prodlení, a to až do úplného zaplacení jistiny či zesplatněné jistiny a ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně. Tato smlouva o úvěru dále obsahuje zajištění dluhu zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví jméno FO: pozemkem parc. č. hodnota, zastavěná plocha nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, bydlení a pozemkem parc. č. hodnota zahrada, vše zapsáno na listu vlastnictví č. hodnota u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště adresa pro katastrální území Charvátská jméno FO a obec adresa.

5. Z Potvrzení o platbě ze dne 26. 10. 2019 bylo prokázáno, že žalobce dne 28. 4. 2016 zaslal na účet žalované uvedený ve Smlouvě částku ve výši 400 000 Kč.

6. Z y označené jako Dohoda o narovnání, uznání dluhu a jeho splácení má soud za prokázané, že žalobce žalované předložil tuto u k podpisu. Žalovaná však tuto u nepodepsala.

7. Z y označené jako Vyčíslení zůstatku úvěru… ze dne 7. 5. 2019 má soud za prokázané, že žalobce na žádost žalované vyčíslil zůstatek úvěru k 7. 5. 2019 částkou 869 000 Kč a zároveň vyslovil souhlas s vložením dalšího zástavního práva jako druhého v pořadí.

8. Z y vydané právnická osoba. ze dne 20. 1. 2016 a označené jako: Potvrzení o výši mimořádné splátky k doplacení úvěru má soud za prokázané, že právnická osoba. sdělila žalované, že do 30. 4. 2016 může splatit dluh v celkové výši 571 508,64 Kč jednorázovou mimořádnou splátkou.

9. Z přehledu plateb žalované má soud za prokázané, že žalovaná na účet žalobce zaplatila částku 4 500 Kč dne 26. 3. 2017, 17. 4. 2017 a 29. 6. 2017.

10. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 24. 4. 2016 z listu vlastnictví č. hodnota pro katastrálním území Charvátská jméno FO, obec adresa má soud za prokázané, že na nemovitosti ve vlastnictví jméno FO bylo dne 18. 5. 2006 zřízeno zástavní právo ve prospěch právnická osoba. za účelem zajištění pohledávky ve výši 669 500 Kč.

11. Z y označené jako Informace k poskytnutí úvěru má soud za prokázané, že žalovaná žalobci poskytla následující informace: že má jednu vyživovací povinnost vůči dceři; že do čtvrtého měsíce roku 2016 bydlela v družstevním bytě v pronájmu; že od čtvrtého měsíce 2016 bydlela u otce zdarma; od čtvrtého měsíce 2016 pak měla ostatní náklady pouze jídlo; jako druh a výši příjmů uvedla mzdu ze zaměstnání cca 12 500 Kč, brigáda cca 1 500 Kč - 2 000 Kč a příjem otce v důchodu cca 11 000 Kč; plus alimenty bez uvedení částky. Jako závazky pak uvedla dluh ve výši 511 508 Kč u právnická osoba, 35 000 Kč u Anonymizováno Anonymizováno a 35 000 Kč u Cetelem; dále na této ě uvedeno číslo účtu žalované.

12. Z výpisu z insolvenčního rejstříku ze dne 21. 3. 2016 má soud za prokázané, že žalovaná v tomto rejstříku v kolonce počet nalezených dlužníků měla uvedeno: „0“.

13. Z odpovědí bank na dotaz soudu: zda u nich žalovaná žádala o poskytnutí úvěru popřípadě, zda jí byl úvěr a v jaké výši poskytnut: právnická osoba. soudu sdělila, že žalovaná u ní dne 13. 10. 2016 žádala poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 500 000 Kč - žádost byla stornována, úvěr nebyl poskytnut. právnická osoba. soudu sdělila, že žalovaná u ní není vedena ani jako dlužník, ani jako spoludlužník, ani v roli žadatele o úvěr. právnická osoba. soudu sdělila, že žalovaná má u ní poskytnutý kontokorent ve výši 10 000 Kč. právnická osoba. soudu sdělila, že za žalovanou neeviduje žádné žádosti o poskytnutí hypotečního, popřípadě jiného úvěru.

14. Ze smlouvy o převodu družstevního podílu ze dne 26. 8. 2014, z Osvědčení o převodu družstevního podílu vydaného stavebním bytovým družstvem adresa a z výpisu právnická osoba. z 1. 10. 2014 má soud za prokázané, že žalovaná převedla družstevní podíl (družstevní byt) za částku 600 000 Kč, kterou obdržela na svůj účet dne 1. 9. 2014.

15. Z výpisu k žalované z jejího účtu vedeného u právnická osoba. ze dne 2. 5. 2016 má soud za prokázané, že dne 27. 4. 2016 zaplatila žalovaná na účet do právnická osoba částku 171 508,64 Kč.

16. Z usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru adresa, oddělení hospodářské kriminality ze dne datum, č. j. Anonymizováno-Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno-Anonymizováno-Anonymizováno má soud za prokázané, že tímto usnesením byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu lichva vůči osobám: jméno FO a jméno FO.

17. Z výslechů jméno FO, otce žalované má soud za prokázané, že si vybavuje, že kdysi v minulosti v souvislosti s půjčkou dcery podepsal nějakou u ve vztahu k jeho chalupě (svědek jméno FO již dříve soudu zaslal omluvu z jednání obsahující rovněž vyjádření svědka k okolnostem poskytnutí z úvěru žalované). Ve své svědecké výpovědi svědek odkázal na obsah tohoto vyjádření s tím, že toto vyjádření on sice nesepsal, ale podepsal ho, protože je to tak, jak to tehdy bylo. Svědek ve své výpovědi dále popřel, že by ho, v rámci sjednávání úvěru pro dceru, kdokoliv ze společnosti žalobce navštívil, zároveň popřel, že by komukoliv slíbil, že v případě, že to nezaplatí dcera, že to zaplatí on sám.

18. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění.

19. Podle , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle , , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle , , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle , , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Podle , , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalobce dostatečně neprokázal, že se v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy dostatečně zabýval schopností žalované splatit poskytnutý úvěr. K otázce zkoumání úvěruschopnosti se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. (dostupné na www.nsoud.cz), v němž dospěl k závěru, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. (dostupné na www.nalus.usoud.cz), v němž byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v případě nesplnění povinnosti řádně posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet úvěr. Ústavní soud ČR v tomto nálezu dospěl k závěru, že „poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splácení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

28. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce se před uzavřením Smlouvy dostatečně nezabýval schopností žalované úvěr splatit v dohodnutém termínu. V daném případě se ze strany žalobce nejednalo o posouzení schopnosti žalované poskytnutý úvěr řádně splácet: předmětný úvěr ve výši 400 000 Kč, kdy žalovaná měla tento úvěr včetně úroků a všech poplatků ve výši 474 000 Kč splatit do 27. 10. 2016, tedy za šest měsíců, by představoval měsíční splátku ve výši 79 000 Kč. Z toho plyne, že žalobci muselo být zřejmé, že žalovaná nemá takový příjem, ze kterého by bylo lze splácet tak vysoké splátky. To ovšem neznamená, že by žalobce žalované nemohl poskytnout předmětný úvěr, popřípadě, že by žalovaná nemohla daný úvěr řádně a včas splatit. Byla by však schopna tento úvěr v dohodnuté splatnosti zaplatit za předpokladu, že by očekávala v mezidobí „mimořádný“ příjem např. z dědictví, nebo jiné pohledávky nebo jiného úvěru (refinancování), nebo z prodeje nějaké věci ve svém vlastnictví žalované apod. To v souvislosti s výše uvedeným znamená, že žalobce měl s náležitou pečlivostí (s pečlivostí dobrého hospodáře) zkoumat, zda na straně žalované v dohodnuté splatnosti (do 27. 10. 2016) existuje reálná možnost si tyto prostředky fakticky opatřit. Tuto schopnost žalované (reálně si opatřit prostředky na splacení dluhu) měl žalobce za povinnost si nejen zjistit, ale i si jejich reálnost ověřit. Z provedeného dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobce tyto skutečnosti zkoumal a ověřoval, a že by měl k dispozici indicie o tom, že žalovaná je s vysokou mírou pravděpodobnosti schopna mu úvěr v dohodnuté výši a lhůtě splatit, tedy splatit jej řádně a včas.

29. Na místo toho si žalobce svou pohledávku zajistil zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví otce žalované, což samozřejmě není nic protiprávního, ale v daném případě to působí kontraproduktivně, neboť v případě, že by žalovaná chtěla na zaplacení předmětného úvěru získat úvěr u jiné banky nebo nebankovní instituce a tento úvěr (např. hypotéční úvěr) zajistit stejnými nemovitostmi, byla by její pozice při sjednávání takového úvěru horší, než v případě, že by tyto nemovitosti zástavním právem žalobce zatíženy nebyly.

30. Na základě těchto skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce se dostatečně nezabýval reálnými možnostmi žalované si ve lhůtě šesti měsíců fakticky opatřit prostředky ke splacení předmětného úvěru. Soud z tohoto důvodu posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18), z něhož vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, „musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Smyslem institutu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž lze důvodně pochybovat o jejich schopnosti úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se tedy projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat. Právní jednání, které je v rozporu se zákonem a zjevně narušuje veřejný pořádek, je podle absolutně neplatné, přičemž soud k absolutní neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

31. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je absolutně neplatná, posoudil soud nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce zaslal žalované na její účet částku ve výši 400 000 Kč, žalovaná na dlužnou částku dosud uhradila pouze částku ve výši 13 500 Kč. Zbývající dlužnou částku ve výši 386 500 Kč žalovaná žalobci dosud nevrátila, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, a je proto povinna tuto částku žalobci vydat. Žalovaná se tím, že bezdůvodné obohacení žalobci včas nevydala, dostala do prodlení, čímž vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 386 500 Kč ve výši stanovené , který soud žalobci přiznal od 22. 10. 2019, tedy ode dne, kdy ji žalobce vyzval k vrácení dluhu zasláním Dohody o narovnání a uznání dluhu.

32. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, příslušenství a smluvních pokut soud s ohledem na shora uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , neboť oba účastníci měli přibližně stejný úspěch i neúspěch.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.