Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 315/2023
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 20 569,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 18 500 Kč.
II. Žaloba se, v částce 2 069,51 Kč spolu s úrokem ve výši 3 226,34 Kč a s úrokem ve výši 23,43 % ročně z částky 20 569,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3 326,86 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 569,51 Kč od 15. 12. 20222 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 981,82 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 18 500 Kč.II. Žaloba se, v částce 2 069,51 Kč spolu s úrokem ve výši 3 226,34 Kč a s úrokem ve výši 23,43 % ročně z částky 20 569,51 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3 326,86 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 569,51 Kč od 15. 12. 20222 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 981,82 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 20 569,51 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (Provident Financial s.r.o., IČO IČO) a žalovanou byla dne 17. 7. 2020 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, které jí byly vyplaceny v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobce vrátit společně s poplatkem v 21 měsíčních splátkách po 2 373 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na den 17. 4. 2022. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce, který následně zaslal žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. Žalobce požaduje jistinu, kapitalizované úroky a zákonné úroky z prodlení. Na pohledávku žalovaná uhradila částku 2 500 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřila, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí částky 30 000 Kč. Ke svým příjmům uvedla, že je zaměstnaná na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč, což právní předchůdce žalobce ověřil z pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu z 16. 7. 2020. Ke svým výdajům uvedla pouze odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo ze dne 17. 7. 2020 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 21 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou zápůjčku společně se souhrnným poplatkem ve výši 26 119 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách.
6. Z tabulky umoření ze dne 19. 12. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti tím, že peněžní prostředky řádně a včas nesplácela, přičemž za celou dobu trvání Smlouvy uhradila částku 2 500 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a z přílohy č. hodnota k této smlouvě bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako postupitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce jako postupníka.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalované tuto skutečnost řádně oznámil.
9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 6. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 2. 6. 2023 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky včetně příslušenství a upozornil ji na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.
10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím, což však neučinila, když dosud vrátila pouze 2 500 Kč.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1).
14. Podle § 588 zákona o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy nejdříve zabýval otázkou, zda se žalobce (resp. jeho právní předchůdce) v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutou zápůjčku. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že předchůdce žalobce se sice před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalované splácet poskytnutou zápůjčku, ale úvěruschopnost žalované na základě podkladů, které měl k dispozici, neposoudil řádně. Předně je třeba uvést, že soudu nebyly vyjma samotné Zákaznické karty předloženy ze strany žalobce žádné další listinné důkazy prokazující tvrzené příjmy a výdaje (například výpis z bankovního účtu žalovaného, výplatní pásky od zaměstnavatele, výdaje na bydlení, atd.). Právní předchůdce žalobce pak dle názoru soudu zcela rezignoval na svou povinnost s odbornou péčí zkoumat a posoudit výši měsíčních výdajů žalované, přičemž se spokojil pouze se zcela neurčitým a nepřezkoumatelným sdělením žalované, že její měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Částka v této výši se přitom soudu jeví jako očividně podhodnocená a nereálná, když dle přesvědčení soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu, a to nejen v oblasti bydlení, žádné další, resp. vyšší výdaje, nežli ty v zákaznické kartě uvedené.
18. Na základě shora uvedeného posoudil soud smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce tuto svou povinnost řádně nesplnil.
19. Vzhledem k tomu, že soud posoudil danou smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaná povinna žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalované částku ve výši 21 000 Kč, přičemž mu byla vrácena částka 2 500 Kč, soud tedy žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 18 500 Kč (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak nárok žalobce zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
20. Soud žalobci nepřiznal ani zákonné úroky z prodlení, a to v návaznosti na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěr Nejvyššího soudu přijatý v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterého vyplývá, že žalovaná se může, v případě nezaplacení jistiny, dostat do prodlení v nové době splatnosti, kterou určil soud ve výroku I. tohoto rozsudku, v tomto případě tedy po uplynutí tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 981,82 Kč, přičemž tato částka představuje 79,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,94 % a úspěchu žalované v rozsahu 10,06 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 029 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 569,51 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.