Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 400/2023
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 31 140 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 140 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení z částky 31 140 Kč od 28. 10. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 578 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 140 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení z částky 31 140 Kč od 28. 10. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 578 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 3. 11. 2023 domáhala zaplacení částky 31 140 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Svůj nárok odvodnila žalobkyně tím, že společnost právnická osoba, IČ: IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 25. 2. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, kdy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40.000,- Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně úroků splatit v měsíčních splátkách po 1 730,- Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se tak do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15.3.2022. Předchůdkyně žalobkyně žalovaného o uhrazení opakovaně upomínala, avšak bezvýsledně. Pohledávka ve výši 31 140 (17 x 1 730) z titulu neuhrazených měsíčních splátek úvěru byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2023. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 17. 10. 2023. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k uhrazení dluhu výzvou ze dne17. 10. 2023.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č.hodnota ze dne 25.2.2022, předsmluvních informací, formuláře pro standardní informace, soud zjistil, že tato byla uzavřena elektronicky, distančně. Žalovaný smlouvu podepsal pomocí autorizační doložky (zaslaný SMS kód). Předmětem smlouvy byl závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši 40.000,- Kč, a to následovně: částka ve výši 11 136,- Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. č. účtu, částka ve výši 20 864,- Kč bude vyplacena ve prospěch věřitele žalovaného za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného (závazek ze smlouvy č. hodnota ze dne 23.2.2022), částka ve výši 8 000,- Kč (náklady na vyřízení úvěru) bude započtena na náklady žalobce. Žalovaný se zavázal uhradit 72 měsíčních splátek po 1.730,- Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce spolu s úrokem v celkové výši 34 088,- Kč, celkem 74 088,- Kč. Dále bylo ujednáno právo právního předchůdce žalobce zesplatnit jistinu úvěr v případě prodlení žalovaného po zaslání dvou upomínek zpoplatněných na 300,- Kč a 500,- Kč. V případě zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 50% nesplacené jistiny. Dále bylo ujednáno, že si strany sjednaly doplňkové služby (službu Podpora) v samostatné smlouvě. Tato byla doložena jako Příloha č.hodnota, kdy Příloha č.hodnota byla sjednána jako nedílná součást smlouvy. Dále bylo sjednáno, že za službu Podpora bude žalovaný hradit celkem 50.472,- Kč, a to ve splátkách po 701,- Kč měsíčně spolu se splátkami úvěru, v případě zesplatnění úvěru bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobce požadovat z dlužné částky za inkasní službu smluvní úrok ve výši 0,1% denně.
6. Dále bylo zjištěno, že přílohu č. hodnota smlouvy tvoří posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy příjem žalovaného byl uveden ve výši 15 466,- Kč, náklady na bydlení 3 000,- Kč, pravidelné finanční závazky 0,- Kč, sázky 1 069,- Kč, mikroúvěry žádné, finanční zůstatek spotřebitele 7 667,- Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěru schopnosti pak právní předchůdce žalobce použil skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaný byl vyhodnocen s průměrnou bonitou. Výše úvěru byla stanovena na základě skóre a finančního zůstatku spotřebitele tak, že maximální výše úvěru činila 40.000,- Kč s doplňkovými službami, doba splatnosti 72 měsíců, výše splátky úvěru 1 029,- Kč, platba za doplňkové služby 701,- Kč, celková měsíční splátka 1 730,- Kč. Z nedatované žádosti o zřízení doplňkové služby Podpora bylo zjištěno, že tímto měl žalovaný požádat žalobce o zřízení této doplňkové služby.
7. Z detailu platby ze dne 25. 2. 2022 soud zjistil, že dne 25.2.2022 byla poukázána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně částka ve výši 20 864,- Kč na bankovní účet č. č. účtu.
8. Z detailu platby ze dne 25. 2. 2022 soud zjistil, že dne 25.2.2022 byla poukázána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně částka ve výši 11 136,- Kč na bankovní účet č. č. účtu.
9. Z detailu platby ze dne 25. 2. 2022 soud zjistil, že dne 25. 2. 2022 byla poukázána z účtu č. č. účtu částka ve výši 1,- Kč na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně.
10. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 26. 4. 2024 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu je žalovaný a že dne 25. 2. 2022 byla na účet připsána částka ve výši 11 136 Kč.
11. Ze sdělení právnická osoba. bylo zjištěno, že na bankovní účet žalobkyně č. č. účtu byla dne 25. 2. 2022 poukázána částka ve výši 20 864 Kč.
12. Z upomínky č. hodnota ze dne 20.3.2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že jeho splátka ve výši 1.730,- Kč splatná 15. 3. 2022 nebyla uhrazena a vyzvala ho k úhradě této dlužné splátky spolu se sankcí za zaslání upomínky ve výši 300,- Kč. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalovanému odeslána 28.3.2022.
13. Z upomínky č. hodnota ze dne 5.4.2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že jeho splátka ve výši 1 730,- Kč splatná 15. 3. 2022 nebyla uhrazena a vyzvala ho k úhradě této dlužné splátky do 20. 4. 2023 spolu se sankcí za zaslání 1. upomínky ve výši 300,- Kč a za zaslání 2. upomínky ve výši 500,- Kč. Současně žalovaného upozornila, že pokud dlužná částka nebude uhrazena, bude úvěr zesplatněn včetně naúčtování sankcí a smluvních pokut. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalovanému odeslána 5. 4. 2022.
14. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023, předávacího protokolu č-Anonymizováno k rámcové smlouvě ze dne 1. 10. 2023 bylo zjištěno, že tuto uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně, kdy předmětem této smlouvy byl závazek postupitele (právní předchůdkyně žalobkyně) převést a předat na postupníka (žalobkyni) objem pohledávek a postupník se zavázal za tyto poskytnout úplatu.
15. Z oznámení o postoupení pohledávky, výzva k uhrazení ze dne 17.10.2023 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně oznamovala žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou (ze smlouvy č. hodnota uzavřené dne 25. 2. 2022) na žalobkyni a zároveň ho vyzvala k uhrazení dlužné částky ve výši 31 140,- Kč nejpozději do 10 dnů ode dne doručení výzvy.
16. Předžalobní upomínkou ze dne 17.10.2023 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 31 140,- Kč + 5 360,- Kč (36 500 Kč) a vyzval ho k úhradě do 27.10.2023, s tím že pokud nebude dlužná částka ve lhůtě uhrazena bude věc řešena soudní cestou. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalovanému odeslána 17.10.2023.
17. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (právnická osoba), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
22. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
23. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 25. 2. 2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky v celkové výši 40 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve splátkách. Předložená smlouva o úvěru ze dne 25. 2. 2022 není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.
24. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listin y. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listin listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listin y v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první o.z., ani § 562 odst. 1 o.z.
25. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1 , 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím registrace žalovaného a jedinečného autorizačního kódu (SMS kódu). Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.
26. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně tato posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě porovníní příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle informací od žalovaného příjem žalovaného byl uveden ve výši 15 466,- Kč, náklady na bydlení 3 000,- Kč, pravidelné finanční závazky 0,- Kč, sázky 1 069,- Kč, mikroúvěry žádné, finanční zůstatek spotřebitele 7 667,- Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěruschopnosti pak právní předchůdce žalobce použil skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaný byl vyhodnocen s průměrnou bonitou. Žalobykně si měla od žalovaného vyžádat doklad totožnosti, kopmletní výpis z bankovního účtu žalovaného. Nad rámec si pak žalobkyně mohla vyžát i výplatní pásky za 3 měsíce, nájemní smlouvu a další. Žádný z výše uvedených dokladů, které by prokazovaly příjmy či výdaje žalovaného však žalobkyně nedoložila. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.
27. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
28. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly na jeho bankovní účet poukázány dne 25. 2. 2022 finanční prostředky ve výši 11 136 Kč a téhož dne byla na bankovní účet žalobkyně připsána částka 20 864 Kč, a to na úhradu předchozího závazku žalovaného.
29. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky (v tomto případě požadovanou částku 31 140 Kč) poníženou o již učiněné splátky v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 31 140 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
30. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 578 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 140 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.
31. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.