Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 277/2023-151

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Anonymizováno, se sídlem v Adresa zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0, proti žalované Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0Adresa zainteresované osoby 0/0, o zaplacení 11 440 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 67,81 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 10. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 11 372,19 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 9 331,72 Kč od 12. 10. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 9 331,72 Kč od 12. 10. 2022 do 9. 12. 2023 a úroku z prodlení z částky 9 263,91 Kč od 10. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 67,81 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 10. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do zaplacení 11 372,19 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 9 331,72 Kč od 12. 10. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 9 331,72 Kč od 12. 10. 2022 do 9. 12. 2023 a úroku z prodlení z částky 9 263,91 Kč od 10. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 27. 6. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 3. 12. 2019 smlouvu o úvěru, podle které se zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky až do výše limitu 10 000 Kč prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytované peněžní prostředky spolu se sjednanými úroky (10 Kč z každých celých 500 Kč, tj. v rozmezí 12 – 24 % ročně) vrátit. Jelikož žalovaná nesplácela řádně, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 11. 10. 2022. Žalovaná částka představuje co do 9 331,72 Kč jistinu, co do 841,59 Kč řádné úroky, co do 52,74 Kč úroky z prodlení a co do 1 213,95 Kč poplatky. K požadavku na zkoumání úvěruschopnosti pak žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované nezkoumala, když se nejednalo o zcela novou smlouvu, neboť se žalovanou smlouvu o kartovém účtu se žalovanou uzavřela již 4. 6. 2007 a k žádosti žalované došlo jen ke změně smluvních podmínek, ani se nejednalo o podstatné navýšení úvěru, když limit 10 000 Kč zůstal stejný.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Z y nazvané smlouva o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty soud zjistil, že tuto dne 4. 6. 2007 uzavřely účastnice s tím, že žalobkyně se zde zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky až do výše limitu 10 000 Kč prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 19,8 % ročně s tím, že RPSN činí 20,10 %.

4. Z y nazvané žádost o změnu kartového účtu a karty soud zjistil, že tuto žalovaná podala žalobkyni 3. 12. 2019 s tím, že žádá o změny na kartovém účtu, avšak z této y se nikterak nepodává, o jaké.

5. Z y nazvané smlouva o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu) soud zjistil, že tuto dne 3. 12. 2019 uzavřely účastnice s tím, že žalobkyně se zde zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky až do výše limitu 10 000 Kč prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 10 Kč z každých celých 500 Kč s tím, že RPSN činí 46,78 %.

6. Z y nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně úvěruschopnost nezkoumala, neboť podle jejích metodik platných v roce 2007 bylo posuzováno podle obratů na účtu, které byly v té době dostatečné.

7. Z výpisů z kartového účtu a y nazvané podklady pre súdne konanie (na které žalobkyně v části svých tvrzení týkajících se čerpání a splácení úvěru) soud zjistil, že žalovaná celkem prostřednictvím kreditní karty za dobu od 11. 12. 2019 do 10. 10. 2022 vyčerpala 26 708,52 Kč a zaplatila 26 640,71 Kč.

8. Z dopisu ze dne 22. 10. 2022 soud zjistil, že jím žalobkyně oznamovala žalované, že jelikož nebyla pohledávka splacena v termínu, stal se celý zůstatek úvěru na kartovém účtu splatný k 11. 10. 2022.

9. Z dopisu ze dne 23. 5. 2023 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení 12. 846,06 Kč do 7. 6. 2023 jinak se vystavuje riziku podání žaloby.

10. Z dalších listin (ceník pro soukromou klientelu, přehled poplatků – pokut, přehled úroků, obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry a dalších dopisů) soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.

11. Po zhodnocení shora citovaných důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastnice dne 4. 6. 2007 uzavřely smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky až do výše limitu 10 000 Kč prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 19,8 % ročně s tím, že RPSN činí 20,10 %. Dále dne 3. 12. 2019 žalovaná požádala o změny v této smlouvě, na což téhož dne uzavřeli novou smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky až do výše limitu 10 000 Kč prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 10 Kč z každých celých 500 Kč s tím, že RPSN činí 46,78 %. Podle druhé z uvedených smluv žalovaná prostřednictvím kreditní karty vyčerpala za dobu od 11. 12. 2019 do 10. 10. 2022 celkem 26 708,52 Kč a zaplatila 26 640,71 Kč. Úvěruschopnost žalované žalobkyně v roce 2019 nezkoumala, neboť v roce 2007 si vystačila s obraty na účtu.

12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle , , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Zákon o spotřebitelském úvěru (§ 86) výslovně stanoví, že k posouzení úvěruschopnosti musí dojít vždy před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru a dále před změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Pojem významného navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru není v zákoně konkrétněji definován. Důvodová zpráva k zákonu se tématem zabývá poměrně obšírně a uvádí, že o významné navýšení nepůjde, pokud z původního posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vychází, že by spotřebitel byl schopen splácet i splátku navýšeného úvěru, a naopak významným navýšením je navýšení takové, které i „o pouhou korunu“ původní kapacitu splácení spotřebitele přesahuje. Uplyne-li mezi posouzením úvěruschopnosti a navýšením spotřebitelského úvěru delší doba, je na odborné péči poskytovatele, zda alespoň ověří, zda se situace na straně spotřebitelových příjmů, výdajů či jiných skutečností nezměnila. Jinými slovy zákon počítá s tím, že věřitel již má k dispozici původní posouzení úvěruschopnosti klienta a před změnou smlouvy posuzuje, zda z tohoto posouzení může vycházet i nadále či nikoliv.

17. To však nebyl tento případ, neboť původní smlouva o kartovém účtu byla uzavírána v roce 2007, kdy zákon žádnou povinnost ke zkoumání úvěruschopnosti neukládal (což však neznamenalo, že k tomu nebyli věřitelé povinni – viz níže) a žalobkyně vycházela jen z obratů na účtu žalované, které však soudu nedoložila. Dále je nutno poznamenat, že, jak uváděla žalobkyně, úvěrový limit podle nové smlouvy zůstal stejný, jako podle té staré, avšak, a to již žalobkyně nezmínila, došlo k podstatnému navýšení nákladů na tento úvěr, tj. při stejném limitu čerpání měla žalovaná zaplatit více. Jak je uvedeno shora, v původní smlouvě byl sjednán úrok ve výši 19,8 % ročně a RPSN 20,10 % ročně a v nové smlouvě úrok v rozmezí 12 – 24 P% ročně (10 Kč za každých celých 500 Kč čerpané částky) a RPSN 46,78 %. Pro uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla před změnou (uzavřením smlouvy) dne 3. 12. 2019 povinna zkoumat úvěruschopnost žalované.

18. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

19. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované nezkoumala vůbec a na uzavřenou smlouvu o úvěru je proto nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

20. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 26 708,52 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaná již takto vydala 26 640,71 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 67,81 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 8. 12. 2023 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 9. 12. 2023, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 10. 12. 2023 do prodlení.

21. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 67,81 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle o. z. jdoucích od 10. 12. 2023 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

22. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 11 372,19 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 9 331,72 Kč od 12. 10. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 9 331,72 Kč od 12. 10. 2022 do 9. 12. 2023 a úroku z prodlení z částky 9 263,91 Kč od 10. 12. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná, přičemž neúspěšná byla v poměrně nepatrné části a náleželo by jí tudíž právo na plnou náhradu nákladů řízení ( ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.