Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 424/2023-83

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně AnonymizovánoAdresa zainteresované osoby 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0, zastoupené Anonymizováno. Jméno zainteresované osoby 0/0, advokátkou Adresa zainteresované osoby 0/0, proti žalované Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0Adresa zainteresované osoby 1/0, o zaplacení 101 838,90 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Řízení se, co do zaplacení 7 065,23 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 84 598 Kč od 28. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 39,58 % ročně z částky 69 133,32 Kč od 28. 12. 2022 do 18. 1. 2023, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 25 834 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 13. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se, co do zaplacení 68 939,67 Kč, úroku ve výši 25 % ročně z částky 69 133,32 Kč od 28. 12. 2022 do 18. 1. 2023 ve výši 2 623,50 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 69 133,32 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 84 598 Kč od 28. 12. 2022 do 5. 4. 2023 ve výši 3 454,42 Kč, z částky 76 598 Kč od 6. 4. 2023 do 22. 6. 2023 a z částky 75 898 Kč od 23. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se, co do zaplacení 7 065,23 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 84 598 Kč od 28. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 39,58 % ročně z částky 69 133,32 Kč od 28. 12. 2022 do 18. 1. 2023, zastavuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 25 834 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 13. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba se, co do zaplacení 68 939,67 Kč, úroku ve výši 25 % ročně z částky 69 133,32 Kč od 28. 12. 2022 do 18. 1. 2023 ve výši 2 623,50 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 69 133,32 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 84 598 Kč od 28. 12. 2022 do 5. 4. 2023 ve výši 3 454,42 Kč, z částky 76 598 Kč od 6. 4. 2023 do 22. 6. 2023 a z částky 75 898 Kč od 23. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 12. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí celkem 101 838 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 2. 12. 2021 pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které jí poskytla peněžní prostředky ve výši 73 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit žalobkyni úrok v nominální úrokové sazbě 64,58 % ročně, to vše ve 48 měsíčních splátkách po 4 274 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, došlo k automatickému zesplatnění celého zůstatku úvěru ke dni 26. 12. 2022. Žalovaná zaplatila jen dohromady 47 166 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 71 504,51 Kč (původní jistina 69 133,32 Kč a přirostlý úrok 11 071,19 Kč, to vše po částečných úhradách), smluvní pokuty ve výši 2 994 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 25 940,90 Kč.

2. Před zahájením jednání o věci žalobkyně žalobu co do zaplacení 7 065,23 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 84 598 Kč od 28. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 39,58 % ročně z částky 69 133,32 Kč od 28. 12. 2022 do 18. 1. 2023, omezila a soud tudíž řízení podle v rozsahu zpětvzetí žaloby výrokem I tohoto rozsudku zastavil.

3. Žalovaná k věci uvedla, že si úvěr u žalobkyně brala, nicméně má za to, že to bylo jen 50 000 Kč. Zavázala se ke splátkám 4 000 Kč měsíčně s tím, že pokud to vydrží tři měsíce, budou jí splátky sníženy jen na 3 000 Kč. Věděla, že prostředky na tuto splátku mít bude. Úvěr sjednávala po internetu, kde vyplňovala údaje o svých příjmech a přes Whatsapp komunikovala s obchodním zástupcem, kterému také posílala podklady. Má za to, že pracovní smlouvu. Úvěr si byla nucena vzít, neboť jí sestřenice provolala 11 000 Kč a věděla, že nebude mít na zaplacení.

4. Z y nazvané návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru č. hodnota soud zjistil, že tato je datována dnem 2. 12. 2021. Na místě podpisu žalované je zde uveden kód Anonymizováno. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet č. Anonymizováno/Anonymizováno částku 73 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 64,58 % ročně v celkem 48 měsíčních splátkách po 4 274 Kč splatných vždy do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 205 152 Kč. Po zadání kódu soubor nebyl měněn. Pro níže vyložený právní názor soud z této y žádná další skutková zjištění nečinil. Z přiložené y nazvané předsmluvní formulář soud zjistil, že se jedná o standardní evropskou informaci o spotřebitelském úvěru, která obsahuje informace o parametrech úvěru, jeho splácení, sankcích atp. Z y nazvané prohlášení klientů se pak podává, že žalovaná byla seznámena se zněním všech dokumentů, povinnými informacemi, je si vědoma výše úroků, nenachází se v úpadku a nemá dluhy. Z y nazvané dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru / smlouvě o úvěru č. hodnota soud zjistil, že upravuje způsob uzavření smlouvy pomocí prostředků komunikace na dálku, tedy že žalované bude na sdělený účet poukázána 1 Kč s variabilním symbolem, kterým žalovaná smlouvu potvrdí. Na místě podpisu žalované je zde opět kód Anonymizováno. Z přiloženého scanu občanského průkazu pak soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalované. Z y nazvané podpis na dálku vyplývá, jak si žalobkyně tento způsob podpisu smlouvy vykládá.

5. Z jednotlivých sdělení právnická osoba. soud zjistil, že majitelkou účtu č. Anonymizováno/Anonymizováno je žalovaná a dne 12. 11. 2021 jí sem byla připsána částka 6 105 Kč jako ošetřovné od ČSSZ, téhož dne dalších 13 637 Kč jako mzda od společnosti právnická osoba a dne 13. 10. 2021 rovněž mzda od uvedené společnosti ve výši 20 489 Kč.

6. Z dopisu ze dne 3. 12. 2021 soud zjistil, že žalobkyně jím žalované oznámila, že úvěr podle návrhu ze dne 2. 12. 2021 schválila. Dopis obsahuje shrnutí parametrů poskytovaného úvěru a jeho součástí byl dále splátkový kalendář, ze kterého vyplývá, která část splátky připadá na úroky a která na jistinu.

7. Z y nazvané doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu soud zjistil, že žalobkyně eviduje dne 2. 12. 2021 vyplacení 73 000 Kč žalované.

8. Z části výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že sem byla dne 2. 12. 2021 zaúčtována platba ve výši 73 000 Kč ve prospěch účtu č. Anonymizováno/Anonymizováno (tj. účtu žalované).

9. Z y nazvané karta klienta soud zjistil, že žalobkyně od žalované eviduje úhrady v celkové výši 47 166 Kč s tím, že již se druhou splátkou byla žalovaná v prodlení.

10. Z y nazvané hodnocení klienta soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem 19 585 Kč u zaměstnavatele právnická osoba, je svobodná, má maturitu a jedno dítě. Jejími jedinými výdaji je životní minimum 3 860 Kč, na dítě 2 770 Kč a výdaje na bydlení 3 886 Kč. Žalované tak měsíčně zbývají volné zdroje ve výši 8 069 Kč. Na místě podpisu žalované je zde opět kód Anonymizováno. K tomu žalovaná uvedla, že nájem činil 6 500 Kč, částku zde uvedenou určitě nevyplňovala.

11. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k dotazu na rodné číslo žalované ji tento registr 2. 12. 2021 v 9:56 hodin ztotožnil.

12. Z výpisu lustrace nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že u žalované je uvedeno CBS skóre 480, což znamená nejlepší segment klientů. K tomu žalovaná uvedla, že dříve splatila úvěr společnosti Zaplo.

13. Z jednotlivých předložených upomínek soud zjistil, že tyto dopisy jsou adresovány žalované a je zde upomínána o úhradu dlužných splátek.

14. Z dopisu ze dne 26. 12. 2022 soud zjistil, že jím žalobkyně oznamovala žalované, že pro její prodlení se splácením došlo k automatickému zesplatnění celého zůstatku úvěru podle smlouvy č. hodnota, a to ve výši 84 598 Kč.

15. Z dopisu ze dne 3. 11. 2023 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalované, že ke dni 26. 12. 2022 došlo k zesplatnění úvěru a vyzývala ji k zaplacení jistiny ve výši 75 898 Kč spolu s příslušenstvím a smluvní pokutou, a to nejpozději do 15 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 3. 11. 2023.

16. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky soud zjistil, že žalobkyně má od 11. 5. 2018 povoleno poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

17. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastnice dne 2. 12. 2021 uzavřely smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet částku 73 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 64,58 % ročně v celkem 48 měsíčních splátkách po 4 274 Kč splatných vždy do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni 205 152 Kč. Žalobkyně téhož dne (2. 12. 2021) žalované sjednané peněžní prostředky poskytla převodem na její účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, kam jí byly poukazovány příjmy, a to dne 12. 11. 2021 částka 6 105 Kč jako ošetřovné od ČSSZ, téhož dne dalších 13 637 Kč jako mzda od společnosti právnická osoba a dne 13. 10. 2021 rovněž mzda od uvedené společnosti ve výši 20 489 Kč. Žalovaná se ihned s druhou splátkou dostala do prodlení, přičemž v důsledku opakovaného prodlení se splácením žalobkyně žalované adresovala několik upomínek a následně jí oznámila, že úvěr byl ke dni 26. 12. 2022 zesplatněn. Žalovaná žalobkyni celkem zaplatila 47 166 Kč. V době uzavření smlouvy byla žalovaná zaměstnána u společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem v rozmezí 13 637 Kč a 20 489 Kč. Žalobkyně pak ohledně výdajů žalované vycházela z životního minima, nákladů na dítě 2 770 Kč a nákladů na bydlení ve výši 3 886 Kč, kteréžto částky neměla nijak ověřeny a žalovaná uvedla, že je nevyplňovala. Žalobkyně pak žalovanou dále prověřila v registru SOLUS a nebankovním registru klientských informací.

18. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Podle , , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

23. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila, s čímž se nespokojila a osobu žalované lustrovala v nebankovním registru klientských informací, registru SOLUS a příjmy žalované ověřila přehledem transakcí. Přitom dospěla k závěru, že žalovaná má čistý měsíční příjem 19 585 Kč, výdaje jen 10 516 Kč a měsíčně jí tak zbývá 8 069 Kč volných zdrojů. Ohledně výdajů žalované žalobkyně počítala jen s údajem o životním minimu (do 31. 3. 2022 podle ), aniž zjišťovala skutečné výdaje žalované, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje, které nikterak neověřovala. Jak dospěla k příjmu žalované v uváděné výši také nikterak neosvětlila, když příjmy za doložené dva měsíce kolísali pravděpodobně z důvodu ošetřování dítěte. Soud považuje takové úvahy žalobkyně za zcela nedostatečné. K tomu je třeba uvést, že žalované byl poskytován úvěr ve výši 73 000 Kč s úrokovou sazbou dle názoru soudu hraničící s lichvou (64,58 % ročně) a dalšími náklady s tím, že by jej splácela čtyři roky po 4 274 Kč (celkem tedy 205 152 Kč). Nejednalo se tudíž o žádný mikroúvěr na jeden měsíc a žalobkyně tak měla úvěruschopnost žalované zkoumat o to pečlivěji. Na to však žalobkyně zcela rezignovala. Shora uvedené pak budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalované poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažila. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle zákona o spotřebitelském úvěru za užití o. z.

24. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 73 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaná takto vydala již 47 166 Kč a k vydání jí tudíž zbývá již jen 25 834 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 11. 4. 2024 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 12. 4. 2024, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 13. 4. 2024 do prodlení.

25. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 25 834 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle o. z. jdoucích od 13. 4. 2024 ve výši podle Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

26. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 68 939,67 Kč, úroku ve výši 25 % ročně z částky 69 133,32 Kč od 28. 12. 2022 do 18. 1. 2023 ve výši 2 623,50 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 69 133,32 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 84 598 Kč od 28. 12. 2022 do 5. 4. 2023 ve výši 3 454,42 Kč, z částky 76 598 Kč od 6. 4. 2023 do 22. 6. 2023 a z částky 75 898 Kč od 23. 6. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

27. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.