Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 256/2023

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci

žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Ing. Anonymizováno Anonymizováno, Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky Anonymizováno.Anonymizováno Kč s příslušenstvím

takto:

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8.5 % ročně a úroku 23,43 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 8.5 % ročně a úroku 23,43 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8.5 % ročně a úroku 23,43 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou dne datum uzavřel žalovaný se společností právnická osoba a na základě které jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku částka. Žalobce dále uvedl, že žalovaný své závazky z uvedené smlouvy neplnil, na uvedenou smlouvu uhradil pouze částku částka a že pohledávka jmenované společnosti z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud tedy ve věci jednal v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ “), podle něhož, nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka. U uvedeného jednání soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.

Dne datum uzavřeli společnost právnická osoba a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. hodnota – „fajn půjčka“, na základě které poskytla jmenovaná společnost žalovanému částku částka v hotovosti téhož dne (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaný se zavázal, že uvedenou částku vrátí jmenované společnosti zároveň s úrokem ve výši částka, administrativním poplatkem ve výši částka a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, a to v Anonymizováno týdenních splátkách po částka, což je částka měsíčně, se splatností první splátky do 7 dnů od uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaný dne datum jmenované společnosti sdělil, že bydlí ve vlastním, že má 1 nezaopatřené dítě, že jeho čistý měsíční příjem činí částka a je jediným příjmem domácnosti, že jeho výdaje na bydlení činí částka a jeho osobní výdaje činí částka a žádné další výdaje neuvedl. (zjištěno z karty zákazníka datované dnem datum) Z uvedené karty soud dále zjistil, že jmenované společnosti mělo být předloženo k ověření finanční situace žalovaného pouze daňové přiznání. Žádné takové přiznání však soudu předloženo nebylo. Jmenovaná společnost postoupila dne datum pohledávku vůči žalovanému z uvedené smlouvy žalobci a oznámila to žalovanému. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z potvrzení o příchozí platbě, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované pohledávky (zjištěno z výzvy datované dnem datum a z podacího lístku). Žalobce také soudu zaslal kopii dokumentu označeného jako uznání dluhu, z něhož soud zjistil, že dne datum žalovaný uznal svůj dluh vůči jmenované společnosti ze smlouvy o půjčce č. hodnota ve výši částka a zavázal se jej zaplatit.

Předmětem řízení jsou postoupené nároky úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných poplatků a úroků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení a následujících , , (dále jen „ “), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, ve znění do datum (dále jen „ “) a na úroky z prodlení dle . Zároveň je tvrzeno, že žalovaný svůj dluh uznal podle , podle něhož, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

Byť v citovaných ustanoveních je až do datum neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. , ) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.

Byť je soudu znám názor Krajského soudu v právnická osoba vyjádřený dne datum v jeho rozsudku č.j. spisová značka o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o příjmech a výdajích žalovaného uvedených v zákaznické kartě, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že je nepochybné, že úvěruschopnost spotřebitele byla poskytovatelem zápůjčky řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy, za který soud nepovažuje samotnou zákaznickou kartu. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení a následných ustanovení a nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. , ) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18.

Soud tedy posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně zabýval úvěruschopností žalovaného, tj. že žalovaný bude schopen splácet měsíčně částku částka, ve smyslu ustanovení a , neboť z žádného z provedených důkazů nebylo nevyplynulo, že by bylo poskytovatelem spotřebitelského úvěru spolehlivě a dostatečně zjišťováno, jaké byly skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Samotné sdělení spotřebitele za takové spolehlivé a dostatečné ověření jeho skutečných pravidelných příjmů a výdajů soud nepovažuje. Dle i citované judikatury se poskytovatel úvěru neměl spokojit pouze se sdělením spotřebitele, ale měl ověřit tyto údaje na základě dostatečných a spolehlivých dokladů, což neučinil. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Pokud se týká předloženého dokumentu – kopie uznání dluhu, pak soud s ohledem na uvedená ustanovení konstatuje, že i přes toto uznání dluhu spotřebitelem se musí zabývat tím, zda poskytovatel úvěru splnil své povinnosti o ověřování úvěruschopnosti spotřebitele a zda je smlouva o spotřebitelském úvěru platná. Opačný postup by byl v rozporu s účelem a smyslem citovaných ustanovení a mohl by vést k obcházení zákona. Vzhledem k tomu, že soud považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, nemůže pak na základě uznání dluhu spotřebitelem dovodit, že dluh žalovaného z této neplatné smlouvy uvedený v uznání dluhu existoval.

S ohledem na výše uvedené závěry soudu o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen v souladu s a předchůdci žalobce vrátit pouze poskytnutou jistinu. Jelikož žalovaný na základě předmětné smlouvy obdržel částku částka a poskytovateli úvěru zaplatil částku částka, tedy vrátil vše, co obdržel, není již povinen nic dalšího platit. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ten z účastníků, který byl ve věci plně úspěšný, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto řízení byl plně úspěšný žalovaný a měl by tak dle citovaného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu žádné náklady řízení nevznikly, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.