Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 256/2023
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Ing. Anonymizováno Anonymizováno, Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky Anonymizováno.Anonymizováno Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8.5 % ročně a úroku 23,43 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 8.5 % ročně a úroku 23,43 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8.5 % ročně a úroku 23,43 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou dne datum uzavřel žalovaný se společností právnická osoba a na základě které jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku částka. Žalobce dále uvedl, že žalovaný své závazky z uvedené smlouvy neplnil, na uvedenou smlouvu uhradil pouze částku částka a že pohledávka jmenované společnosti z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud tedy ve věci jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle něhož, nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka. U uvedeného jednání soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.
Dne datum uzavřeli společnost právnická osoba a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. hodnota – „fajn půjčka“, na základě které poskytla jmenovaná společnost žalovanému částku částka v hotovosti téhož dne (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaný se zavázal, že uvedenou částku vrátí jmenované společnosti zároveň s úrokem ve výši částka, administrativním poplatkem ve výši částka a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, a to v Anonymizováno týdenních splátkách po částka, což je částka měsíčně, se splatností první splátky do 7 dnů od uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaný dne datum jmenované společnosti sdělil, že bydlí ve vlastním, že má 1 nezaopatřené dítě, že jeho čistý měsíční příjem činí částka a je jediným příjmem domácnosti, že jeho výdaje na bydlení činí částka a jeho osobní výdaje činí částka a žádné další výdaje neuvedl. (zjištěno z karty zákazníka datované dnem datum) Z uvedené karty soud dále zjistil, že jmenované společnosti mělo být předloženo k ověření finanční situace žalovaného pouze daňové přiznání. Žádné takové přiznání však soudu předloženo nebylo. Jmenovaná společnost postoupila dne datum pohledávku vůči žalovanému z uvedené smlouvy žalobci a oznámila to žalovanému. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z potvrzení o příchozí platbě, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované pohledávky (zjištěno z výzvy datované dnem datum a z podacího lístku). Žalobce také soudu zaslal kopii dokumentu označeného jako uznání dluhu, z něhož soud zjistil, že dne datum žalovaný uznal svůj dluh vůči jmenované společnosti ze smlouvy o půjčce č. hodnota ve výši částka a zavázal se jej zaplatit.
Předmětem řízení jsou postoupené nároky úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných poplatků a úroků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „OZ “), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění do datum (dále jen „ZSÚ “) a na úroky z prodlení dle § 1970 OZ . Zároveň je tvrzeno, že žalovaný svůj dluh uznal podle § 2053 OZ , podle něhož, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 ZSÚ , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
Byť v citovaných ustanoveních je až do datum neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16 , IV. ÚS 702/20 ) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.
Byť je soudu znám názor Krajského soudu v právnická osoba vyjádřený dne datum v jeho rozsudku č.j. spisová značka o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o příjmech a výdajích žalovaného uvedených v zákaznické kartě, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že je nepochybné, že úvěruschopnost spotřebitele byla poskytovatelem zápůjčky řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy, za který soud nepovažuje samotnou zákaznickou kartu. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení ZSÚ a následných ustanovení § 86 a § 87 nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16 , IV. ÚS 702/20 ) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18.
Soud tedy posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně zabýval úvěruschopností žalovaného, tj. že žalovaný bude schopen splácet měsíčně částku částka, ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ , neboť z žádného z provedených důkazů nebylo nevyplynulo, že by bylo poskytovatelem spotřebitelského úvěru spolehlivě a dostatečně zjišťováno, jaké byly skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Samotné sdělení spotřebitele za takové spolehlivé a dostatečné ověření jeho skutečných pravidelných příjmů a výdajů soud nepovažuje. Dle ZSÚ i citované judikatury se poskytovatel úvěru neměl spokojit pouze se sdělením spotřebitele, ale měl ověřit tyto údaje na základě dostatečných a spolehlivých dokladů, což neučinil. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Pokud se týká předloženého dokumentu – kopie uznání dluhu, pak soud s ohledem na uvedená ustanovení ZSÚ konstatuje, že i přes toto uznání dluhu spotřebitelem se musí zabývat tím, zda poskytovatel úvěru splnil své povinnosti o ověřování úvěruschopnosti spotřebitele a zda je smlouva o spotřebitelském úvěru platná. Opačný postup by byl v rozporu s účelem a smyslem citovaných ustanovení ZSÚ a mohl by vést k obcházení zákona. Vzhledem k tomu, že soud považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, nemůže pak na základě uznání dluhu spotřebitelem dovodit, že dluh žalovaného z této neplatné smlouvy uvedený v uznání dluhu existoval.
S ohledem na výše uvedené závěry soudu o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen v souladu s § 86 a § 87 ZSÚ předchůdci žalobce vrátit pouze poskytnutou jistinu. Jelikož žalovaný na základě předmětné smlouvy obdržel částku částka a poskytovateli úvěru zaplatil částku částka, tedy vrátil vše, co obdržel, není již povinen nic dalšího platit. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ten z účastníků, který byl ve věci plně úspěšný, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto řízení byl plně úspěšný žalovaný a měl by tak dle citovaného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu žádné náklady řízení nevznikly, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.