Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 39/2024-34
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 21 391,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 18 503,27 Kč s úrokem z prodlení v částce 2 348 Kč, s úrokem v částce 3 833,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 420,07 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 6 166,81 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a dále částku 2 888,01 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 325,46 Kč, s úrokem v částce 2 147,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 702,90 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 1 675,44 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 18 503,27 Kč s úrokem z prodlení v částce 2 348 Kč, s úrokem v částce 3 833,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 420,07 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 6 166,81 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a dále částku 2 888,01 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 325,46 Kč, s úrokem v částce 2 147,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 702,90 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 1 675,44 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 21 391,28 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“), s žalovanou dne 10. 12. 2019 uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s pevným úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 394 Kč a úhradou za umožnění platit splátky přímo v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 10. 2. 2021. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla s odbornou péčí posouzena na základě zhodnocení informací sdělených žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byly dotazována své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a jejich následným ověřením oproti dokladům vyžádaným od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu žadatele“. Žalovaná nedostála své povinnosti ze smlouvy a zůstala žalobkyni dlužna jistinu ve výši 6 166,81 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 253,26 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 869,58 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 544,22 Kč, úhradu za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 054,13 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 615,27 Kč, úrok ve výši 3 833,55 Kč za období od 11. 2. 2021 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení ve výši 2 348 Kč (za dobu od prodlení do 11. 7. 2023). S ohledem na prodlení žalované žalobkyně dále požadovala úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 6 166,81 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 420,07 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni.
2. Žalobkyně se dále po žalované domáhala zaplacení částky 2 888,01 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou dne 22. 8. 2019 uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s pevným úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhradou za administrativní činnost a úhradou za umožnění platit splátky přímo v místě bydliště. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč s tím, že poslední splátka je splatná dne 22. 10. 2020. K prověřování schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla s odbornou péčí posouzena na základě zhodnocení informací sdělených žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byly dotazována své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a jejich následným ověřením oproti dokladům vyžádaným od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu žadatele“. Žalovaná nedostála své povinnosti ze smlouvy a zůstala žalobkyni dlužna jistinu ve výši 1 675,44 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 27,46 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 761,15 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 144,35 Kč, úhradu za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 279,61 Kč, úrok ve výši 2 147,58 Kč za období od 23. 10. 2020 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení ve výši 1 325,46 Kč (za dobu od prodlení do 11. 7. 2023). S ohledem na prodlení žalované žalobkyně dále požadovala úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 1 675,44 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 702,90 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla následně smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 10. 12. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč, a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 2 700 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 15 % p. a. Dle smluvních podmínek v části „povinnosti dlužníka“, pokud zákazník řádně včas nesplní povinnost uhradit splátku ani ve 30 denní lhůtě po výzvě věřitele, stanou se dosud neuhrazená část celkové výše úvěru, úhrada za poskytnutí úvěru i náklady na vyhodnocení úvěru splatnými první den následující po uplynutí stanovené 30 denní lhůty. Ve smlouvě dálo bylo sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou jakékoliv splátky, je žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky.
5. Z transakční historie ke smlouvě č. hodnota vyplývá, že žalovaná na pohledávku žalobkyně dosud uhradila částku 17 000 Kč, když poslední splátka byla uhrazena dne 20. 10. 2022.
6. Ze žádosti o úvěr ze dne 10. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaná v této žádosti uvedla, že bydlí u rodičů, je rozvedená, zaměstnána na základě pracovní smlouvy od 6. 5. 2019 na dobu určitou do 30. 4. 2020, přičemž čistá mzda činí 16 064 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje pak uvedla žalovaná částkou 1 000 Kč na bydlení a energie, částkou 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Žalovaná dále v žádosti uváděla položku „srážky ze mzdy, výživné“ ve výši 2 437 Kč a splátky ve výši 2 000 Kč na stávající půjčky. Žalovaná pak v žádosti také uvedla dluh u věřitele „Anonymizováno“ s tím, že výše dluhu činí 27 888 Kč s tím, že zbývá doplatit 17 888 Kč. Dle žádosti žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření úvěruschopnosti, a to pracovní smlouvu a výplatní pásky.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 22. 8. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradou za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč, a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 2 700 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 15 % p. a. Dle smluvních podmínek v části „povinnosti dlužníka“, pokud zákazník řádně včas nesplní povinnost uhradit splátku ani ve 30 denní lhůtě po výzvě věřitele, stanou se dosud neuhrazená část celkové výše úvěru, úhrada za poskytnutí úvěru i náklady na vyhodnocení úvěru splatnými první den následující po uplynutí stanovené 30denní lhůty.
8. Z transakční historie ke smlouvě č. hodnota vyplývá, že žalovaná na pohledávku žalobkyně dosud uhradila částku 25 000 Kč, když poslední splátka byla uhrazena dne 20. 10. 2022.
9. Ze žádosti o úvěr ze dne 22. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaná v této žádosti uvedla, že bydlí u rodičů, je vdaná, nemá žádné vyživovací povinnosti, a je zaměstnána na základě pracovní smlouvy od 6. 5. 2019 na dobu určitou do 30. 4. 2020, přičemž čistá mzda činí 15 684 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje pak uvedla žalovaná částkou 1 000 Kč na bydlení a energie, částkou 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Žalovaná dále v žádosti uvedla, že jsou jí ze mzdy prováděny „srážky ve výši, výživné“ ve výši 3 574 Kč. Dle žádosti žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření úvěruschopnosti, a to pracovní smlouvu a výplatní pásky.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 a Potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 14. 8. 2023 se podává, že na základě této smlouvy byly obě pohledávky za žalovanou ze smluv č. hodnota a č. hodnota ke dni 7. 8. 2023 postoupeny na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávek vyrozuměna oznámeními právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 15. 8. 2023.
11. Žalovaná byla k úhradě dlužných částek z obou uzavřených úvěrových smluv vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 22. 9. 2023, odeslanou dle předloženého podacího lístku téhož dne.
12. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), ve znění účinném do 23. 4. 2020, tj. ve znění účinném ke dni uzavření obou smluv, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
18. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřeny dvě smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě uvedených smluv byly žalované v hotovosti vyplaceny peněžní prostředky ve sjednané výši, a žalovaná se u obou smluv o úvěru zavázala vrátit tyto prostředky ve sjednaných splátkách spolu s pevným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatkem za administrativní činnost a poplatkem za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště. Žalovaná porušila své povinnosti z obou smluv, když nehradila sjednané splátky řádně a včas. Následně byly obě pohledávky postoupeny na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 o. z.
19. Jelikož žalovaná v obou smluvních vztazích vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklé závazkové vztahy mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
20. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy žádala od žalované informace ohledně finanční situace i rodinných, majetkových, pracovních i jiných poměrech, k čemuž si také údajně od žalované, a to v obou případech, k žádosti o úvěr nechala předložit výplatní pásky a pracovní smlouvu. Žalobkyně však nesplnila svou povinnost prokázat, že její právní předchůdkyně skutečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když přes výzvu soudu doložila pouze žádosti o úvěr, avšak žádný z označených dokumentů na doložení příjmů žalované. Bez ověřených a úplných údajů o příjmech a výdajích však není možné komplexním způsobem provést řádnou analýzu finančního rozpočtu žalované, tím spíše ani zhodnotit její celkové poměry a s tím spojenou schopnost úvěr splácet. Za této situace, kdy žalobkyně dokumenty, kterými prověřovala možnou úvěruschopnost žalované, nedoložila, nebylo možné zjistit, zda doklady o příjmech a výdajích vůbec a jakým způsobem prověřovala.
21. Je však třeba zdůraznit, že i za situace, kdy by žalobkyně předložila soudu dle údajů uvedených v žádostech žalovanou doložené výplatní pásky a pracovní smlouvu, nelze postup žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované považovat ze adekvátní a dostatečný. Soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele byla žalobkyně jako poskytovatel úvěru povinna při jeho poskytování náležitě posuzovat schopnost žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání jejích příjmů a výdajů, a ve smyslu ustanovení § 78 zákona o ochraně spotřebitele také uchovat doklady a dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti žalované. Žalovaná v obou žádostech o úvěr sice deklarovala příjem ze zaměstnání, současně však také uváděla, že tento je sjednán na dobu určitou do 30. 4. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně si tak za účelem komplexního posouzení majetkových a jiných poměrů žalované, zejména pak posouzení výdajové stránky žalované, měla vyžádat další doklady, to však neučinila. Z výdajů žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala pouze skutečnost, zda proti žalované není vedeno insolvenční řízení, ostatní výdaje (na bydlení, na jídlo, ošacení a další běžné výdaje či další úvěrové zatížení žalované) neověřovala vůbec a vycházela pouze z tvrzení žalované, že její měsíční výdaje činí 3 410 Kč. Stejně tak se právní předchůdkyně nezabývala položkou „srážky ze mzdy, výživné“, kterou žalovaná uváděla v obou žádostech o poskytnutí úvěru. Zejména v případě smlouvy o úvěru ze dne 10. 12. 2019 by tak bylo záhodno, aby právní předchůdkyně věnovala posouzení úvěruschopnosti žalované zvýšenou pozornost, když tato byla uzavírána cca 4 měsíce před možným skončením pracovního poměru žalované, resp. v situaci, kdy nebylo jasné, zda pracovní poměr žalované bude i po datu 30. 4. 2020 nadále trvat, přičemž sama žalovaná v žádosti uváděla splátkové zatížení z předchozího úvěru, a to tím spíše když se jednalo o přechozí úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Lze tedy konstatovat, že postup právní předchůdkyně žalobkyně nelze považovat za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované, ale, za situace, kdy vůbec nezkoumala a patřičně nehodnotila výdajové zatížení žalované, pouze se spokojila s údaji sdělenými žalovanou, spíše za úplnou rezignaci na splnění této povinnosti.
22. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné pro rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, bylo provedeným dokazováním prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v obou případech žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaná je tak povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť jí byla poskytnuta bez právního důvodu. Žalovaná však již na jistinu ze smlouvy o úvěru č. hodnota uhradila částku 17 000 Kč, poskytnutá jistina ve výši 12 000 Kč již tedy byla zcela uhrazena. Co se pak týče smlouvy o úvěru č. hodnota na tuto žalovaná uhradila již částku 25 000 Kč, i v tomto případě tedy byla poskytnutá jistina zcela uhrazena.
23. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru by přitom měla nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která ve smyslu ustanovení § 87 dost. zákona o ochraně spotřebitele není závislá na výzvě věřitele, nýbrž na možnostech dlužníka. Uvedené ustanovení dle systematického výkladu představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn 33 Cdo 3675/2021 ). Tato zvláštní úprava je především projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Pokud tedy spotřebitel vrací dle shora uvedeného ustanovení poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli pak nevzniká ani právo na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., jako v případě postupu dle obecných ustanovení dle § 2993 o. z o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy. Z toho důvodu soud také nepřiznal žalobkyni ani úroky z prodlení.
24. Soud tedy žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
25. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. měla mít právo žalovaná, neboť žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž jí ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.