Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 61/2024-42
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupená advokátem Anonymizováno
sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0
Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 31 120 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 12. 2023 do zaplacení, a to ve splátkách po 300 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 25. dni měsíce počínaje od právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od 28. 6. 2023 do 9. 12. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 10. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 6. 2023 do zaplacení, zastavuje.
IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 216 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 12. 2023 do zaplacení, a to ve splátkách po 300 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 25. dni měsíce počínaje od právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od 28. 6. 2023 do 9. 12. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 10. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 6. 2023 do zaplacení, zastavuje.IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 216 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 12. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dále částky 3 120 Kč jako dopočtené smluvní pokuty. Žalobkyně uváděla, že mezi účastníky byla uzavřena dne Anonymizováno smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno. Na základě této smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu na dobu neurčitou. Žalovaná úvěr vyčerpala a zavázala se platit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně s tím, že měla ke každému 24. dni v měsíci splácet úrok přirostlý za uplynulé období. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dluhu a byla opakovaně upomínána. Žalobkyně proto s odkazem na článek VI. smlouvy úvěr zesplatnila a požaduje úhradu částky 28 000 Kč představující nesplacenou jistinu ve výši 20 000 Kč a smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč, to vše spolu s úrokem z prodlení. Současně s odkazem na odst. 4.2. písm. c) smlouvy požaduje kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 3 120 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ochotna zaplatit z poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč zbývající částku 10 000 Kč, když částku 10 000 Kč žalobkyni zaplatila již dne 26. 4. 2023. Smlouvu považuje za neplatnou, neboť jí nepodepsala zaručeným elektronickým podpisem, a tedy není ani zaručeno, že byla podepsána v takovém znění, jak jej žalobkyně předkládá, ve smlouvě byla uvedena nemravná výše RPSN 5 518,06 %, ve smlouvě byly uvedeny ještě další sankce, které jsou při kumulativním uplatnění pro spotřebitele likvidační a tyto sankce nejsou ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu součástí smlouvy samotné, ale byly uvedeny jen v sazebníku, žalobkyně ani řádně neposoudila její úvěruschopnost, neboť měla v době uzavření smlouvy o úvěru ještě 4 další závazky, tedy byla v těžké finanční tísni. Žalobkyně se o toto nezajímala a neprověřovala její výdaje na živobytí a další závazky. Ve svém podání žalovaná uváděla celou řádu přiléhavých judikátů soudů v obdobných sporech. Při jednání žalovaná nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 000 Kč výslovně uznala. Dále uvedla, že je pravdou, že smlouvu s žalobkyní po internetu uzavřela, bylo to však v tíživé rodinné situaci, kdy se dostala do rukou lichvářů a nedomýšlela důsledky půjček. Nakonec musela být i Anonymizováno, je stále v pracovní neschopnosti a bude žádat o invalidní důchod. Má ještě dalších asi 8 úvěrů, svoji finanční situaci nezvládá, musí jí podporovat rodina.
3. V dané věci má soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno ze dne Anonymizováno za prokázané, že jejím obsahem je ujednání o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Úvěr byl v ní sjednán na dobu neurčitou s úrokovou sazbou 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně (40 x 12). Úvěrovaná měla dle uvedené smlouvy splatit každý měsíc k 24. dni úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu úvěru může splatit kdykoliv. Roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činila dle uvedené smlouvy výši 5 518,06 %. Současně bylo v bodě IV. smlouvy stanoveno pro případ prodlení úvěrovaného povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením úvěrovaného, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Elektronický či vlastnoruční podpis žalované se na smlouvě nenachází, pod smlouvou je vedle razítka a podpisu žalobkyně jen natištěno jméno a příjmení žalované. Z potvrzení o platbě vystavené společností Anonymizováno má soud za prokázané, že žalobkyně dne 21. 2. 2023 přijala z účtu žalované č. Anonymizováno uvedeného v záhlaví spotřebitelské smlouvy o úvěru částku 0,01 Kč. Z dalšího potvrzení o platbě vystavené společností Anonymizováno má soud za prokázané, že žalobkyně dne Anonymizováno odeslala na uvedený účet žalované č. Anonymizováno částku 20 000 Kč, a to pod variabilním symbolem Anonymizováno který odpovídá rodnému číslu žalované uvedenému taktéž v záhlaví smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z žalobkyní předložené oboustranné fotografie občanského průkazu má soud za prokázané, že jde o občanský průkaz žalované. Z žádosti o spotřebitelský úvěr má soud za prokázané, že žalovaná má základní vzdělání, uvedla jako způsob bydlení pronajatý dům, své měsíční příjmy ve výši 19 358 Kč a výdaje ve výši 4 860 Kč. Z této žádosti má soud za prokázané, že žalobkyně se nijak nezajímala o další závazky úvěrované žalované, tedy kolik má dalších závazků, vůči komu, v jaké jednotlivé výši, do kdy má ten který závazek zaplati, jaká je celková výše závazků (úvěrového zatížení) žalované apod. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 1. 12. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní v souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 2. 2023 k zaplacení částky ve výši 52 009,81 Kč, a to do tří dnů. Z podacího lístku má soud za prokázané, že týž den 1. 12. 2023 byla výzva zaslána na adresu žalované.
4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
5. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008 ). Navíc v dané věci žalovaná výslovně platnost smlouvy napadla. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru je v prvé řadě zcela zjevný rozpor s dobrými mravy co do výše sjednaných úroků z úvěru. Úroky z úvěru byly totiž sjednány ve výši 40 % p. m., tedy 40 % měsíčně, což představuje roční úrok 480 % (40 x 12). Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , sp. zn. 20 Cdo 474/2006 , sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 , od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. 21 Cdo 486/2002 ) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019 , 20 Cdo 3811/2019 , sp. zn. 20 Cdo 2884/2019 nebo sp. zn. 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, (v dané věci úroky ve výši 480 % ročně a RPSN 5 518,06 % ). Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Anonymizováno (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022 – 69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“
6. Jak bylo výše uvedeno, v dané věci byly dle smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednány úroky ve výši 480 % ročně (!) a RPSN 5 518,06 % (!), tedy ve zcela enormní výši. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období února 2023 přitom pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu činila v průměru 9,54 % ročně. Z uvedeného plyne, že ve smlouvě uvedená výše úroků ze spotřebitelského úvěru dosahuje 50ti násobku obvyklé hodnoty. Za rozpornou s dobrými mravy byl přitom NS ČR ve shora citovaném rozhodnutí shledán sjednaný úrok dosahující 4 násobku obvyklé úrokové míry. Je tedy evidentní, že uvedené smluvní ujednání o výši úroků z prodlení je v rozporu s dobrými mravy. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu právě v dané věci, kdy se k takto extrémnímu úvěrovému zatížení připojují dle smlouvy další sankce spočívající v povinnosti úvěrovaného platit úvěrujícímu účelně vynaložené náklady v souvislosti s případným prodlením, které však ve smlouvě nejsou nijak konkretizovány (což je v rozporu s žalovanou citovaným nálezem ÚS) a dále v povinnost platit smluvní pokutu, které se žalobkyně též domáhá. Jednotlivá ujednání jsou vzájemně provázána, pokud by žalovaná nepřistoupila na všechny tyto podmínky stanovené ve formulářové smlouvě žalobkyní, nemohlo by dojít k uzavření smlouvy a soud proto považuje smlouvu jako celek za zcela zjevně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci a soud se proto dalšími tvrzenými důvody neplatnosti smlouvy (nedostatek podpisu, řádně nezkoumaná úvěruschopnost) dále nezabýval, neboť by to bylo vzhledem k již dovozené absolutní neplatnosti smlouvy nadbytečné.
7. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalované je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně poskytla žalované částku úvěru 20 000 Kč, na kterou žalovaná zaplatila toliko 10 000 Kč. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaná vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.), a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 10 000 Kč, která jí byla přiznána výrokem I., jak jej ostatně žalobkyně při jednání výslovně uznala. Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, kdy vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou neplatná též veškerá ujednání o splatnosti úvěru. Z uvedeného plyne, že žalovaná byla povinna v souladu s ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit svůj dluh dle výzvy žalobkyně. Žalobkyně v řízení prokázala odeslání výzvy žalované ze dne 1. 12. 2023, ve které stanovila, že žalovaná jí má svůj dluh zaplatit do 3 dnů od doručení výzvy a tuto předžalobní výzvu lze dle faktického obsahu považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení žalované. Podle výše citovaného § 573 o. z. se má za to, že výzva žalobkyně (prokazatelně odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb dne 1. 12. 2023) došla žalované třetí pracovní den po odeslání, což v daném případě představuje den 6. 12. 2003 (dny 2. a 3. 12. 2024 nebyly pracovní dny). Žalovaná byla povinna splnit svůj dluh dle výzvy žalobkyně do 3 dnů od doručení výzvy, tj. do 9. 12. 2023. Pokud by uvedeného dne svůj dluh, kterého si je i nyní vědoma, splnila, učinila by tak včas. Protože však dlužnou částku dosud nezaplatila, je ode dne následujícího, tedy ode dne 10. 12. 2023 v prodlení s plněním vzniklého bezdůvodného obohacení, a proto byly od uvedeného dne žalobkyni přiznány zákonné úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při jednání žalovaná podrobně popsala svoji stále velice tíživou finanční situaci, neboť je stále v pracovní neschopnosti, bude si žádat o invalidní důchod, jejím jediným příjmem jsou jen sociální dávky, přičemž musí v současné době ještě splácet dalších asi osm úvěrů či půjček. Finančními prostředky jí nevychází na všechny náklady, musí žádat o peníze svoji rodinu (rodiče, dcery). Optimální by bylo pro ni splácet 200 Kč měsíčně, vzhledem k narůstajícím úrokům z prodlení si uvědomuje nutnost splácet vyšší částku, maximálně je však v jejích silách splácet 300 Kč měsíčně. Soud vzhledem k popsané výjimečné situaci žalované, a to ve spojení s nedostatečným zkoumáním žalobkyně úvěruschopnosti žalované, který dotazem u žalované nezjišťoval její celkové zatížení závazky, žádosti žalované o uvedené splátky vyhověl. Umožnění plnění ve splátkách žalované je žalobkyni kompenzováno uloženými zákonnými úroky z prodlení, tedy čím déle bude žalovaná splácet dluh, tím déle budou žalobkyni plynout zákonné 15 % roční úroky z prodlení. Částka splátky je minimální splátkou dle současných reálných možností žalované, avšak je v jejím vlastním zájmu, aby dluh zaplatila žalobkyni co nejdříve, vzhledem k výši úroků z prodlení, tedy pokud jí to budou její majetkové poměry dovolovat, může žalobkyni zaslat i vyšší a častější splátky. Pokud by však žalovaná rozsudkem stanovenou splátku dluhu pravidelně neplnila, jak jí bylo uloženo, může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky právo na vyrovnání celé pohledávky.
8. Výrokem II. byl zamítnut nárok na žalobkyní další požadované částky kapitalizovaného smluvního úroku a smluvní pokuty, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání. Pokud jde o příslušenství pohledávky v podobě dalších požadovaných úroků z prodlení, soud pro vyčerpání žalobního petitu zamítl rovněž nárok na požadované úroky z prodlení do 9. 12. 2023, neboť žalovaná byla v prodlení s plněním dle výzvy žalobkyně až ode dne 10. 12. 2023, jak bylo také výše odůvodněno. Dále byl zamítnut i nárok na úroky z prodlení z částky rozdílu přiznané částky oproti návrhu žalobkyně, a to vzhledem k akcesoritě úroků. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
9. Podle § 96 odst. 1 , 4 o. s. ř. o. s. ř. bylo řízení zastaveno výrokem III. v části, ve které vzala žalobkyně částečně svůj návrh zpět před zahájením jednání, když souhlas žalované k částečnému zpětvzetí žaloby nebyl třeba.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. , tak, že je přiznal žalované, neboť ta byla v řízení úspěšnější. Za procesní neúspěch žalobkyně je třeba považovat jak částečné zamítnutí žaloby, tak i částečné zpětvzetí žaloby, neboť jím žalobkyně zavinila zastavení řízení v tomto rozsahu (sama uvádí, že částku 10 000 Kč požadovala vůči žalované nesprávně z důvodu vlastní chyby). Celkem se žalobkyně v žalobě domáhala vůči žalované zaplacení částky 31 120 Kč, avšak byla úspěšná jen co do částky 10 000 Kč. Její úspěch tak činí 32 %, neúspěch 68 %, žalovaná tedy byla v řízení úspěšnější a její čistý úspěch (po odečtení jejího neúspěchu od jejího úspěchu) činí 36 % předmětu spor. V tomto poměru má tedy žalovaná nárok na náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , která činí 300 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (vyjádření k žalobě ze dne 15. 4. 2024 a účast při jednání dne 29. 8. 2024) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle ust. § 89a exekučního řádu, tj. na částku 600 Kč. 36 % z uvedené částky činí 216 Kč, která byla žalované přiznána výrokem IV.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.