Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 35/2024
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 29 344,94 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši částka, dále kapitalizovaný úrok ve výši částka, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, a dále úrok ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka, od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši , částka, , dále kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , a dále úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, , od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím, představující úroky, částečně kapitalizované částkou ve výši částka a zákonné úroky z prodlení, částečně kapitalizovanými částkou ve výši částka. Uvedl, že dne18.10.2019 právní předchůdce žalobce právnická osoba., jako věřitel, uzavřel s žalovanou, jako dlužníkem, smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě uvedené smlouvy žalované poskytl peněžní prostředky ve výši částka, které si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Vyjma poskytnuté částky se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši částka, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši částka a úhradu za možnost splácet úvěr v hotovosti v místě bydliště ve výši částka. Žalovaná se celkovou částku na úhradu úvěru ve výši částka zavázala hradit v 17i měsíčních splátkách ve výši á částka. Žalovaná se zavázala nejpozději poskytnutý úvěr uhradit do datum. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, ke dni splatnosti úvěru se ocitla v prodlení. Následně ještě dne datum uhradila částku ve výši částka. Celkem tak dle vyjádření žalobce žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku ve výši částka. Uhrazené splátky žalobce započetl na úhradu dlužné jistiny i souhrnného poplatku. Žalobce tedy po žalované požaduje zaplatit částku ve výši částka, představující dlužnou jistinu úvěru, částku ve výši částka představující úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, částku částka představující úhradu za poskytnutí úvěru a částku ve výši částka představující úhradu za administrativní činnost. Dále žalobce požadoval uhradit částku ve výši částka, kdy tato částka představuje úhradu za možnost splácet dluh v místě bydliště. Úrok žalobce kapitalizoval částkou ve výši částka a to za období od datum do datum a zákonný úrok z prodlení byl do datum kapitalizován částkou částka. Od datum požaduje žalobce uhradit smluvní úrok ve výši 15% ročně z částky částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka (částka + částka). Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, spol. právnická osoba. a žalobcem, na základě které, došlo s účinností od datum k postoupení pohledávky vůči žalované na žalobce.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba spolu s předvolánkou k ústnímu jednání byly žalované doručeny mj. na evidenční adresu adresa, kde jí byly dne datum uloženy na poště a následně po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu.
3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o úvěru č. hodnota soud zjistil, že spol. právnická osoba., jako věřitel, poskytl žalované, jako dlužníkovi, úvěr ve výši částka a žalovaná potvrdila, že jí byla uvedená částka vyplacena do vlastních rukou při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala, že vyjma poskytnuté půjčky zaplatí i souhrnné poplatky (úrok+úhrada za poskytnutí úvěru+náklady na vyhodnocení úvěru+možnost inkasa v hotovosti) celkem částku částka. Na poskytnutou půjčku se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši částka a to v 17i měsíčních splátkách po částka. Součástí smlouvy je i ustanovení o výši úroku, kdy ve variantně splácení po dobu 17i měsíců je úrok ve výši 15% a RPSN ve výši 270,48 %.
4. Ze splátkového kalendáře má soud za prokázáno, že žalovaná na úhradu úvěru hradila platby od19.10.2019 do datum, kdy celkem uhradila částku ve výši částka.
5. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z Oznámení o postoupení pohledávky vtělené do předžalobní výzvy, kde byla žalovaná informována, že pohledávka spol. právnická osoba. vůči žalované z nesplaceného úvěru byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, na základě které, došlo s účinností ke dni datum k postoupení pohledávky vůči žalované na žalobce.
6. Po právní stránce soud posoudil půjčku dle níže uvedených ustanovení.
7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník , dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé až ode dne nabytí jeho účinnosti.
8. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
12. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne datum, sp. zn. C-679/18 tak, že ,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.
16. Nalézací soud, s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry z úřední činnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal bonitu žalované, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, bonitu žalované ověřoval.
17. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
18. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
19. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z datum, sp. zn. spisová značka uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.
20. Z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba..) neprokázal, že by s odbornou péčí vyhodnotil schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr poskytnutý ve výši částka. Žalobce soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované předložil Žádost o úvěr, kde je uveden příjem žalované ve výši částka. Uvedený příjem je potvrzován i výplatnicí zaměstnavatele žalované (právnická osoba.) z kterého vyplývá, že její mzda činila cca částka. Pokud jde o výdaje žalované vycházel žalobce opět z vyplněného tiskopisu Žádost o úvěr, kde je uveden výdaj na bydlení ve výši částka měsíčně a dále výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši částka. Celkové měsíční výdaje žalované tak mají činit částku částka. K posuzování nákladu na bydlení měl žalobce k dispozici i nájemní smlouvu uzavřenou mezi pronajímatelem jméno FO a nájemci jméno FO a jméno FO (patrně rodiče žalované), když z tiskopisu Žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná má bydlet s rodiči. Z uvedené nájemní smlouvy bylo zjištěno, že náklady na bydlení činí částku ve výši částka měsíčně (částka nájemného) a zálohy na energie a vodné ve výši částka měsíčně.
21. S ohledem na shora uvedená zjištění má soud za to, že žalobce zcela nerealisticky posuzoval měsíční výdaje žalované, které určil pouze částkou částka, přestože jenom náklady na bydlení rodiny, kde měla žalovaná bydlet činily měsíčně částka měsíčně. Žalobce při posuzování měsíčních nákladů na živobytí u žalované nebral v potaz další pravidelné měsíční náklady, jako náklady na hrazení mobilního tarifu, náklady na dopravu apod. Pokud jde o deklarované příjmy žalované (částka měsíčně) k těmto soud uvádí, že tyto jsou hluboce pod průměrným měsíčním příjmem za 4. čtvrtletí roku 2019, kdy z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství činila celkem částka a medián mezd činil částka. Lze tak uzavřít, že žalobce v nerealisticky nízké výši vyhodnotil náklady na živobytí žalované pouze částkou částka měsíčně a na druhou stranu nevzal v potaz, že mzda žalované (částka měsíčně) je rovněž hluboko pod průměrem mediánem mezd v 4. čtvrtletí roku 2019. Za této situace nebylo v možnostech žalované na poskytnutý úvěr ve výši částka žalobci uhradit celkem částku částka a pokud žalobce, žalované úvěr poskytl, nedostatečně vyhodnotil její bonitu.
22. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v adresa-viz rozhodnutí pod č.j.: spisová značka ze dne datum, soudu po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o.z. neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
23. Po právní stránce proto soudu nezbylo než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o úvěru č. hodnota žalobce žalované poskytl jistinu ve výši částka, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu se souhrnným poplatky, celkem ve výši částka. Z žalobních tvrzení a splátkového kalendáře rovněž vyplývá, že žalovaná na úvěr žalobci uhradila celkem částku částka. Žalovaná se tak na úkor žalobce ani bezdůvodně neobohatila, neboť žalobci vrátila více, než jí žalobce půjčil.
24. Protože má soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z uvedené smlouvy, a které byly vyjádřeny v petitu žaloby, tedy dlužné jistiny, souhrnné poplatky, úroky i zákonné úroky z prodlení (částečně kapitalizované) zamítl, neboť jsou svou povahou akcesorické a váží se hlavnímu závazkovému vztahu, který byl neplatně sjednán.
25. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy účastníku, účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá a náhradu nákladů právo. Protože žalovaná byla ve věci úspěšnější než žalobce, měla by právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však byla ve sporu pasivní, žádné náklady jí nevznikly, bylo tedy rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
26. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15i dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu zdejšího.