Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 240/2023-134
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Anonymizováno: IČO zainteresované společnosti 0/0, zastoupené Jméno zainteresované osoby 0/0, advokátem se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno, proti žalované Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0, Anonymizováno, o zaplacení 288 008,50 Kč s příslušenstvím, takto:
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 228 784,31 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se, co do zaplacení 59 224,19 Kč, úroku ve výši 10 551 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 284 100,50 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 416,98 Kč a úroku z prodlení z částky 284 100,50 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 228 784,31 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se, co do zaplacení 59 224,19 Kč, úroku ve výši 10 551 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 284 100,50 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 416,98 Kč a úroku z prodlení z částky 284 100,50 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 20. 6. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí celkem 288 008,50 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba. se žalovanou uzavřela dne 18. 1. 2022 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které jí poskytla 276 263 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 16,99 % ročně a poplatky dle sazebníku, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s více než dvěma splátkami, prohlásila společnost celý zůstatek úvěru splatným ke dni 1. 2. 2023. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 284 100,50 Kč a poplatků ve výši 3 908 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni.
2. Žalovaná k věci uvedla, že předmětný úvěr si vzala v době, kdy byla zaměstnána u Anonymizováno a její přítel pracoval jako svářeč s dobrým příjmem. Krátce po uzavření smlouvy chtěla změnit zaměstnání, neboť u Anonymizováno dělala tři roky a již to pro ni bylo daleko, a jelikož měla kurzy pečovatelství ze školy, kde studovala sociální činnost, chtěla do nemocnice. Tam jí nakonec nevzali a úvěr částečně splácela z podpory v nezaměstnanosti. Jelikož měl přítel dobrý příjem, dohodli se, že úvěr budou splácet společně. Následně však přítel rovněž přišel o práci a ona v červnu otěhotněla. K žádosti o úvěr přikládala pouze pracovní smlouvu, neboť příjmy jí chodily na účet a banka tak o nich měla informaci. Na výdaje se tázali, avšak nic dokládat nechtěli.
3. Z listin y nazvané smlouva o úvěru soud zjistil, že tuto dne 18. 1. 2022 uzavřely žalovaná a společnost právnická osoba. (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zde zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 276 263 Kč s tím, že 76 263 Kč je účelově vázáno na konsolidaci předchozího úvěru u společnosti vedeného na úvěrovém účtu č. Anonymizováno/Anonymizováno a zbylé peněžní prostředky jí budou převedeny na běžný účet č. č. účtu. Žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 16,99 % ročně (bez zvýhodnění) ve 105 měsíčních splátkách po 5 100 Kč splatných vždy ke každému 5. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 7. 2. 2022. Dále se strany dohodly, že za vyřízení úvěru žalovaná zaplatí 2 762 Kč a rovněž bude platit cenu za vedení splátkového účtu a cenu za zřízení a provádění inkasa a dále platbu za pojištění ve výši 448 Kč měsíčně (za pojištění schopnosti splácet, které bylo rovněž smlouvou sjednáno). Pro případ prodlení s jednou splátkou delším než tři měsíce, nebo pro případ prodlení s více než dvěma splátkami byla společnost oprávněna prohlásit celý úvěr splatným a požadovat po žalované úroky z prodlení. Předložené všeobecné obchodní podmínky pak obsahují zejména výklad některých pojmů, ujednání o doručování a zakotvují možnost aktualizace sazebníku poplatků.
4. Z listin y nazvané ceník pro soukromou klientelu soud zjistil, že jsou zde mimo jiné pro splátkové úvěry uvedeny poplatky ve výši 300 Kč jako náklady s prodlením za 10 dnů a dále 900 Kč za prodlení 40 dnů a 900 Kč za prodlení 70 dnů, nicméně jaké poplatky jsou součástí žalované částky žalobkyně neuvedla. Pro níže vyložený právní názor to však nebylo podstatné.
5. Z listin y nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že společnost u žalované počítala s uvedenou mzdou ve výši 18 359 Kč, což její pracovník ověřil dle přiložených příchozích transakcí. Dále společnost z CCB zjistila, že jí žalovaná měsíčně splácí již 1 393 Kč s tím, že úvěr ve výši 80 000 Kč žalovaná čerpala 14. 4. 2021 a kontokorentní úvěr s limitem 1 000 Kč sjednala 14. 4. 2021. Z přiloženého výpisu příchozích transakcí na účet č. č. účtu za období od 1. 1. 2021 do 18. 1. 2022 pak soud zjistil, že sem žalované byla poukazována mzda od právnická osoba v rozmezí 8 271 Kč až 20 961 Kč, rovněž na tento účet byl dne 14. 4. 2021 vyplacen úvěr od společnosti ve výši 80 000 Kč. Tento účet byl dále evidentně využíván i dalšími osobami, když sem mimo jiné byly vypláceny dávky nemocenské, ze kterých bylo strháváno pro insolvenční řízení Anonymizováno a jméno FO. Společnost však počítala s příjmy jen 91 797 Kč (18 359 Kč v průměru měsíčně). Dále žalobkyně připojila výpis z uvedeného účtu žalované za prosinec 2021, ze kterého se podává, že měsíc začínala se zůstatkem – 1081,86 Kč a končila se zůstatkem – 1 053,52 Kč a měla tedy přečerpaný kontokorent (limit 1 000 Kč). I z dalších výpisů z účtu žalované za období od 1. 1. 2021 se podává, že se pohybovala v záporných zůstatcích, a to ještě předtím, než jí byl povolen kontokorentní úvěr.
6. Z listin y nazvané žádost o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o žalované, a to o jejím zaměstnavateli a příjmech a dále je zde uvedeno, že má zájem o úvěr ve výši 200 000 Kč.
7. Z listin y nazvané záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací soud zjistil, že žalované byl předán formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje základní parametry poskytovaného úvěru.
8. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 18. 1. 2022 do 31. 12. 2022 a listin y nazvané podklady pre súdne konanie soud zjistil, že dne 18. 1. 2022 mělo být na úvěr č. č. účtu poukázáno 75 506,37 Kč a téhož dne na běžný účet žalované č. č. účtu dalších 200 756,63 Kč. Čerpání úvěru žalovaná učinila nesporným. Dále se z těchto listin podává, že žalovaná zaplatila celkem 47 478,69 Kč, a to nepravidelně, přičemž ani jedna splátka nedosáhla sjednané výše.
9. Z dopisu ze dne 30. 12. 2022 soud zjistil, že jím byla žalovaná společností upomenuta o zaplacení 18 200 Kč, jinak bude přistoupeno k zesplatnění celého úvěru.
10. Z dopisu ze dne 1. 2. 2023 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalované, že jelikož se dostala do prodlení se splácením, prohlašuje celý zůstatek úvěru ve výši 288 009 Kč ke dni 1. 2. 2023 splatným.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejich seznamu soud zjistil, že se dne 25. 4. 2023 žalobkyně a společnost dohodly na postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovanou. Z dopisu ze dne 4. 5. 2023 pak soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalované, že pohledávku za ní uplatněnou v tomto řízení postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího archu se podává, že zástupce žalobkyně tento dopis odeslal žalované 4. 5. 2023.
12. Z dopisu ze dne 5. 5. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení celkem 333 542,68 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se pak podává, že tento dopis byl žalované odeslán 9. 5. 2023.
13. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná dne 18. 1. 2022 uzavřela se společností smlouvu, kde se společnost zavázala poskytnout jí peněžní prostředky ve výši 276 263 Kč s tím, že 76 263 Kč je účelově vázáno na konsolidaci předchozího úvěru u společnosti vedeného na úvěrovém účtu č. 70249610432/0800 a zbylé peněžní prostředky jí budou převedeny na běžný účet č. č. účtu. Žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 16,99 % ročně (bez zvýhodnění) ve 105 měsíčních splátkách po 5 100 Kč splatných vždy ke každému 5. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 7. 2. 2022. Dále se strany dohodly, že za vyřízení úvěru žalovaná zaplatí 2 762 Kč a rovněž bude platit cenu za vedení splátkového účtu a cenu za zřízení a provádění inkasa a dále platbu za pojištění ve výši 448 Kč měsíčně (za pojištění schopnosti splácet, které bylo rovněž smlouvou sjednáno). Pro případ prodlení s jednou splátkou delším než tři měsíce, nebo pro případ prodlení s více než dvěma splátkami byla společnost oprávněna prohlásit celý úvěr splatným a požadovat po žalované úroky z prodlení. 18. 1. 2022 společnost poukázala 75 506,37 Kč na úvěr č. č. účtu a dále na běžný účet žalované č. č. účtu dalších 200 756,63 Kč. Žalovaná pak na tuto pohledávku poměrně nepravidelně zaplatila 47 478,69 Kč, přičemž ani jedna ze splátek nedosahovala sjednané výše. Společnost při poskytování posuzovaného úvěru počítala s příjmy žalované ve výši 18 359 Kč a zjistila, že jí žalovaná měsíčně splácí již 1 393 Kč s tím, že úvěr ve výši 80 000 Kč žalovaná čerpala 14. 4. 2021 a kontokorentní úvěr s limitem 1 000 Kč sjednala 14. 4. 2021. Účet žalované byl využíván i dalšími osobami, když sem byly poukazovány dávky nemocenské manželů jméno FO (a bylo z nich strháváno pro jejich insolvenční řízení) a byly zde i další příjmy, které nebyly od zaměstnavatele žalované. Žalovaná nejméně od 1. 1. 2021 hospodařila na běžném účtu se zápornými zůstatky (přitom kontokorentní úvěr jí byl poskytnut až 14. 4. 2021) a v prosinci 2021, začínala měsíc se zůstatkem – 1081,86 Kč a končila se zůstatkem – 1 053,52 Kč. Limit kontokorentního úvěru přitom byl jen 1 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 společnost postoupila žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovanou uplatněnou v tomto řízení.
14. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
19. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované (ve stručnosti shrnuto) její právní předchůdkyně vycházela z příjmů žalované ve výši 18 359 Kč a zjištění, že jí žalovaná měsíčně splácí již 1 393 Kč s tím, že úvěr ve výši 80 000 Kč žalovaná čerpala 14. 4. 2021 a kontokorentní úvěr s limitem 1 000 Kč sjednala 14. 4. 2021. Ohledně výdajů pak propočítávala životní náklady dle statistických dat a vyšlo jí, že žalované měsíčně zbývá ještě 13 229 Kč. To je však v hrubém rozporu s předloženým výpisem z účtu žalované. Předně je třeba konstatovat, že chování jednotlivce je vždy odlišné od průměrného chování určité skupiny osob a soud je toho názoru, že při výši sjednávaného úvěru se společnost neměla spokojit se statistickými daty a finanční situaci žalované ověřit minimálně výpisem z jejího běžného účtu, který vedla. Pokud by tak učinila, nemohla by dospět k závěru, že žalované měsíčně zbývá přes 13 000 Kč, když se žalovaná pravidelně pohybovala v záporných zůstatcích, a to ještě dříve, než jí byl poskytnut kontokorentní úvěr a poté jeho limit pravidelně přečerpávala (tedy jistě porušovala uzavřenou smlouvu). Společnost se však skutečnými výdaji žalované, natož její komplexní finanční situací vůbec nezabývala a požadovaný úvěr jí poskytla, což se odrazilo mimo jiné na nepravidelném splácení, nadto v nikoli dohodnuté výši a mělo za následek zesplatnění celého úvěru. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
20. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 276 263 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydala již 47 478,69 Kč a k vydání tudíž zbývá 228 784,34 Kč.
21. Občanský zákoník neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, nicméně podle shora citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel (žalovaná) povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Poskytovatel úvěru tak má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
22. V současné době je žalovaná na rodičovské a jejími jedinými příjmy jsou příspěvek na bydlení ve výši 11 000 Kč, rodičovský příspěvek ve výši 8 000 Kč a příspěvek na dítě ve výši 700 Kč. Má jedno roční dítě. Na nájem přitom vynakládá 14 500 Kč, 1 500 Kč na elektřinu a 800 Kč za plyn. O výdaje se dělí s přítelem a pomáhají jim s nimi i jeho rodiče. Žalovaná sama pak uvedla, že v současné době je v jejích možnostech splácet 1 500 Kč měsíčně.
23. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 228 784,31 Kč, a to ve lhůtě podle možností žalované, tedy ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně. Soud si je vědom, že ve splátkách v této výši bude žalovaná uložené plnění platit dvanáct let a devět měsíců, což je však v souladu se shora uvedeným výkladem § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na značnou dobu pak soud uložil žalované tuto povinnost pod sankcí ztráty splátek, pokud se žalovaná dostane do prodlení byť jen s jednou splátkou.
24. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 59 224,19 Kč, úroku ve výši 10 551 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 284 100,50 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 416,98 Kč a úroku z prodlení z částky 284 100,50 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
25. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V projednávaném případě poměr úspěchu a neúspěchu (počítáno včetně požadovaného příslušenství) odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.