Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 385/2023
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci
žalobkyně: AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno AnonymizovánoAnonymizovános., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 15 247,82 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 571,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, se co do částky ve výši 7 676,26 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 087,17 Kč, úrokem 15 % ročně z částky 13 352,64 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 533,94 Kč od 5. 8. 2023 do 30. 10. 2023, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 247,82 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 571,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, se co do částky ve výši 7 676,26 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 087,17 Kč, úrokem 15 % ročně z částky 13 352,64 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 533,94 Kč od 5. 8. 2023 do 30. 10. 2023, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 247,82 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 15 247,82 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 3. 10. 2021 uzavřela žalovaná se žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím pracovníků, kteří pomocí kreditního skóre žadatele posoudili jeho příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumali žadatelem uvedené údaje (věk, zaměstnání, počet dětí, zdroj příjmů, způsob bydlení) a taktéž nahlížením do externích úvěrových registrů. Žalovaná byla oprávněna úvěrový rámec čerpat prostřednictvím kreditní karty maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku 18 678 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 11 106,44 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek uhradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a tak žalobkyně využila svého práva a celý úvěr ke dni 21. 7. 2023 zesplatnila. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k uhrazení celého zesplatněného úvěru. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení pohledávky ve výši 15 247,82 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny a příslušenství. Právní zástupce žalobkyně žalované zaslal předžalobní výzvu, žalovaná však na tuto výzvu nereagovala a ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, své stanovisko k věci soudu nesdělila.
3. Soud nařídil jednání na den 1. 7. 2024, přičemž žalobkyně se z jednání omluvila a navrhla, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti a žalovaná se k jednání přes řádné a včasné předvolání (29. 5. 2024) nedostavila. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků.
4. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 4. 1. 2024 uvedla, že z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a karty klienta vyplývá jakým způsobem zkoumala žalobkyně schopnost žalované úvěr splácet a také jaké informace o této získala. Toto bylo doplněno konkrétními výpočty hodnoty MLS pro jednotlivé smlouvy žalované. Pro výpočty MLS klienta se započítává částka životního minima a eventuelně jim vyživované děti, spolu se splátkovou zátěží klienta vč. splátky schváleného úvěru. Žalobkyně taktéž při zkoumání úvěruschopnosti využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Dle MLS žalované má tato příjem uvedený v žádosti 18 500 Kč, při zohlednění životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 3 550 Kč, životního minima 1 vyživovaného dítěte 2 420 Kč a výši splátky schváleného úvěru 560 Kč představuje zbývající MLS žalované částka 11 970 Kč. Ohledně MLS domácnosti je navíc uveden údaj příjem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč a normativní náklady na bydlení ve výši 6 348 Kč, životní minimum členů domácnosti 5 970 Kč, kdy tak vychází MLS domácnosti 35 622 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných registrech (SOLUS, NKRI, CEE, ISIR) s negativním výsledkem. Žalobkyně dále odkazovala na literaturu a judikaturu ohledně zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně má za to, že s ohledem na výši úvěru a s ohledem na analýzu, které byla žalovaná při sjednávání úvěru podrobena, splnila podmínky zákona, kdy míra prověření klienta odpovídá úvěrové částce, a tedy postupovala v dané věci s odbornou péčí. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná úvěr čerpala dvojím způsobem, a to v rámci účelového úvěru nákupem zboží na splátky a v rámci bezúčelového úvěru převodem na účet žalovaného. Dne 4. 10. 2021 žalovaná načerpala částku 13 589 Kč, kdy se jednalo o účelový spotřebitelský úvěr na úhradu ceny zboží prodejci, a to společnosti Anonymizováno Anonymizováno. Finanční prostředky byly žalobkyní poukázány přímo na účet prodejce. Dále žalovaná načerpala v rámci bezúčelového úvěru částku ve výši 5 089 Kč převodem na její bankovní účet.
5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení soud zjistil, že jde o interní listinu žalobkyně; žalobkyně měla provést lustraci v systémech CEE, JAP PŮJČKA, MVCR, NRKI, SOLUS a ISIR s žádným negativním poznatkem. Při výpočtu nejvyšší možné měsíční splátky klienta žalobkyně vycházela z příjmu žalované 18 500 Kč (zaměstnanec), příjmu ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, výdajů domácnosti 12 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v podnájmu a má jedno dítě. Žalovaná žádala o revolvingový úvěr ve výši 14 000 Kč.
6. Z listiny posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně postupuje při posuzování úvěruschopnosti klienta, metodiku hodnocení a judikaturu vztahující se k úvěruschopnosti.
7. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná měla jeden ukončený nesplátkový úvěr (ze dne 31. 7. 2017), který však žalovaná řádně nesplatila.
8. Z Úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne 3. 10. 2021 bylo zjištěno, že tuto smlouvu uzavřela žalobkyně a žalovaná. Z obsahu textu této listiny bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce 14 000 Kč za sjednaný úrok 26,28 % ročně. Žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně úroku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. V rámci této smlouvy se strany dohodly, že žalovaná souhlasí s převodem finančních prostředků ve výši prvního čerpání přímo ve prospěch osoby prodávající zboží (Anonymizováno s.r.o.) specifikované v této smlouvě, kdy prodej byl zprostředkován společností právnická osoba Jednalo se o černou techniku, Televizi JVC s prodejní cenou 13 589 Kč. Žalovaná ve smlouvě ke svým poměrům uvedla, že je svobodná, má jedno vyživované dítě, má základní vzdělání, bydlí v podnájmu, je zaměstnaná od 10/2020 u společnosti právnická osoba. s měsíčním příjmem 18 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč.
9. Z opisu výpisu proplacení smlouvy č. hodnota bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobkyně, ve kterém je uvedeno, že dne 4. 10. 2021 byla na účet č. tel. číslo poukázána částka 13 589 Kč.
10. Z výzva k zesplatnění ze dne 21. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení zesplatněného úvěru. Dlužná částka 16 422,10 Kč měla být uhrazena do 14 dnů ode dne sepsání této výzvy. Tato výzvy byla předána k poštovní přepravě dne 24. 7. 2023, jak bylo zjištěno z poštovního archu.
11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že dne 3. 10. 2021 byla čerpána částka 13 589 Kč, dne 19. 7. 2022 částka 2 304 Kč, dne 5. 10. 2022 částka 1 112 Kč, dne 1. 12. 2022 částka 390 Kč, dne 5. 12. 2022 částka 394 Kč, dne 17. 1. 2023 částka 402 Kč, dne 13. 2. 2023 částka 457 Kč a dne 5. 4. 2023 částka 30 Kč. Dne 21. 7. 2023 došlo k zesplatnění úvěru, dlužná částka žalované dle předpisu činila 28 975,37 Kč, žalovaná uhradila 11 106,44 Kč a dluh činí 17 868,93 Kč.
12. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 8. 2023 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 16 619,63 Kč, a to nejpozději do 15. 8. 2023. Tato výzvy byla předána k poštovní přepravě dne 9. 8. 2023, jak bylo zjištěno z poštovního archu.
13. Z úvěrových podmínek a dalších listin žalobkyně soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť z nich pro projednávaný případ nevyplývaly žádné podstatné skutečnosti.
14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná se žalobkyní dne 3. 10. 2021 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Podpisem smlouvy žalovaná souhlasila s převodem finančních prostředků ve výši prvního čerpání přímo ve prospěch osoby prodávající zboží (Anonymizováno s.r.o.) specifikované v této smlouvě, kdy prodej byl zprostředkován společností právnická osoba Jednalo se o černou techniku, Televizi JVC s prodejní cenou 13 589 Kč. Dále žalovaná načerpala na bankovní účet částku 5 089 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu tak žalovaná celkem načerpala částku 18 678 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 11 106,44 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek uhradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a tak žalobkyně využila svého práva a celý úvěr ke dni 21. 7. 2023 zesplatnila. Žalovaná byla dopisem ze dne 21. 7. 2023 žalobkyní vyzvána k uhrazení celého zesplatněného úvěru. Právní zástupce žalobkyně žalované zaslal dne 8. 8. 2023 předžalobní výzvu, žalovaná však na tuto výzvu nereagovala a ničeho neuhradila.
15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 3. 10. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky do úvěrového rámce 14 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku 18 678 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 11 106,44 Kč.
17. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatelka úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
18. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o SP, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice po formální stránce učinila určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Shora uvedené úvahy a zjištění, jakož i shledání listin doložených žalobcem jako neúplných, soud vedly k závěru, že předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobkyně vzdala možnosti být poučena dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).
19. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalované prověřena, a to prostřednictvím pracovníků, kteří pomocí kreditního skóre žadatele posoudili jeho příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumali žadatelem uvedené údaje (věk, zaměstnání, počet dětí, zdroj příjmů, způsob bydlení) a taktéž nahlížením do externích úvěrových registrů. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána s ohledem na metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a kartu. Toto bylo doplněno konkrétními výpočty hodnoty MLS pro jednotlivé smlouvy žalované. Pro výpočty MLS klienta se započítává částka životního minima a eventuelně jim vyživované děti, spolu se splátkovou zátěží klienta vč. splátky schváleného úvěru. Žalobkyně taktéž při zkoumání úvěruschopnosti využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Dle MLS žalované má tato příjem uvedený v žádosti 18 500 Kč, při zohlednění životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 3 550 Kč, životního minima 1 vyživovaného dítěte 2 420 Kč a výši splátky schváleného úvěru 560 Kč představuje zbývající MLS žalované částka 11 970 Kč. Ohledně MLS domácnosti je navíc uveden údaj příjem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč a normativní náklady na bydlení ve výši 6 348 Kč, životní minimum členů domácnosti 5 970 Kč, kdy tak vychází MLS domácnosti 35 622 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných registrech (SOLUS, NKRI, CEE, ISIR) s negativním výsledkem. Žalovaná ke svým poměrům uvedla, že je svobodná, má jedno vyživované dítě, má základní vzdělání, bydlí v podnájmu, je zaměstnaná od 10/2020 u společnosti právnická osoba. s měsíčním příjmem 18 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč a výdaji domácnosti 12 000 Kč.
20. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná je v době před uzavřením smlouvy zaměstnána a s jakým výdělkem. Zároveň je třeba řádně zjistit a ověřit způsob uspokojování bytových potřeb žalované, náklady na bydlení, ale i další náklady související s uspokojováním ostatních životních potřeb žalované (nezletilého dítěte). V daném případě však žalobkyně nedoložila, že by ověřovala deklarovaný příjem žalované u zaměstnavatele. Dále ani netvrdila, že by zjišťovala zcela konkrétní výdaje žalované na bydlení, energie, ostatní potřeby, že by tyto údaje zároveň ověřila. Neoznačila ani žádný důkaz na podporu tvrzení, že žalovaná žije v podnájmu. Pokud byl uváděn příjem ostatních členů domácnosti, tak s tím nelze při posuzování úvěruschopnosti operovat, neboť ostatní členové domácnosti nejsou spoludlužníky sjednávaného úvěru, a proto k tomuto údaji nelze přihlížet. Pokud žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalované ze statistických údajů (životní minimum dospělých členů domácnosti a životního minima nezletilého dítěte) je možné k těmto přihlédnout, avšak toliko jako doplňujícímu údaji, nikoliv jako k údaji, se kterým je při výpočtu disponibilního zůstatku možno operovat. Lustrace v různých interních a externích registrech je sama o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně ani řádně nedoložila, že by před uzavřením smlouvy do těchto registrů vůbec nahlížela (předložená úvěrová karta obsahující záznamy o nahlížení do registrů je pouze interní listinou žalobkyně).
21. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že žalobkyně se s odbornou péčí úvěruschopností žalované nezabývala, resp. žalobkyně tuto skutečnost i přes poučení soudem neprokázala, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 a 87 zákona o úvěru neplatnou. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).
22. S odkazem na § 87 odst. 1 je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 7 571,56 Kč představující rozdíl mezi obdrženými financemi a již uhrazenou částkou ze smlouvy o úvěru č. hodnota (výpočet 18 678 Kč – 11 106,44 Kč = 7 571,56 Kč). Ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotných neplatných smluv soud žalobu zamítl. V daném případě se nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální, tedy nevzniká nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), neboť dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. S ohledem na výši dluhu a skutečnost, že se žalovaná k jednání nedostavila a ke svým možnostem dluh splácet se tak nevyjádřila, soud uložil žalované uhradit dlužnou částku ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
23. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšné žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila, a žádné náklady na její straně nebyly soudem zjištěny, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.