Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 2/2024-38
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Vondrákovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno. se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o 17 045 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se ohledně zaplacení částky 12 940 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4318,81 Kč za dobu od datum do datum a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 045 za dobu od datum do zaplacení zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 105 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se ohledně zaplacení částky 12 940 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4318,81 Kč za dobu od , datum, do , datum, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 045 za dobu od , datum, do zaplacení zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 105 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 045 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4318,81 Kč za dobu od datum do datum a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 045 za dobu od datum. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, která byla žalovanému dle jeho přání zaslána na účet číslo č. účtu, žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit ve 24 měsících včetně poplatku 495 Kč za poskytnutí úvěru. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 199 Kč jako poplatek za expres poskytnutí úvěru a dále příslušenství. Žalobkyně tvrdila, že řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek řádně a včas a žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný uhradil celkem částku 10 895 Kč, z čehož částka 2x 1 Kč činila platbu za korunový odklad, kdy žalovaný takto odložil svou splátku a 1 Kč byla platba při sjednání úvěru, kdy tato částka musí být odeslána na účet žalobkyně, případně této zaslán výpis z účtu, z něhož je patrné, kdo je jeho majitelem. Kdy ke dni sepsání žalobního návrhu činil dluh částky 11 873 Kč (neuhrazená jistina), 2 205 Kč (úroky), 560 Kč účelně vynaložené náklady ve výši 560 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 407 Kč. Účelně vynaložené náklady jsou dle žalobkyně účtovány v případě, kdy se žalovaný dostane do prodlení a dlužná částka je žalobkyní vymáhána, takto si žalobkyně účtuje za každý měsíc, ve kterém byl dluh vymáhán. Za každý doporučený dopis bylo žalobkyní dále účtováno 130 Kč. Příslušenství pohledávky představoval kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby ve výši 4 318,81 Kč, dále požadovaný 10 % úrok z prodlení požadovaný žalobkyní z částky 17 045 Kč. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného pečlivě, kdy pro tento účel je využíván statistický model, čímž žalobkyně ověřuje schopnost splácet konkrétní úvěr a jeho splátku, dle názoru žalobkyně tímto způsobem projevila odbornou péči při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného.
2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud učinil následující skutková zjištění:
4. Z fotokopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně měla pro ověření totožnosti žalovaného dispozici kopii jeho občanského průkazu.
5. Z dohledání informací o činnosti klienta bylo zjištěno, že žalobkyně ukládá údaje o činnosti klienta v jejím systému, přičemž žalovaný zaslal sms k podpisu smlouvy úvěru dne datum, 14:53 hod., a smlouvu podepsal z IP adresy 46.135.7.64.
6. Z potvrzení o provedení ověření klienta bylo zjištěno, že žalobkyně pracovala s příjmem žalovaného ve výši 30 000 Kč, který byl sdělen žalovaným, žalovaný dále žalobkyni sdělil, že má jedno dítě, sdělil, že příjem ostatních členů domácnosti je 20 000, a měsíční výdaje domácnosti jsou 14 279 Kč, ostatním společnost je spláceno 4 000 Kč měsíčně. Žalobkyně pracovala s životním minimem členů domácnosti ve výši 9 170 Kč, a výší schválené splátky 1 360 Kč.
7. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 3. – datum soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu pro měsíc březen 2019 činil - 55 000 Kč.
8. Ze smlouvy ze dne datum č. ID klienta 1650526 bylo zjištěno, že předmětem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a závazek žalovaného tento úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 1360 Kč. Úroková sazba činila 46,10 % ročně. Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky SMS kódem. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je zaměstnanec, jeho čistý příjem činí 30 000 Kč, má jedno dítě, a ostatní členové domácnosti mají příjem 20 000 Kč, náklady domácnosti jsou 14 279 Kč a splátky jiným společnostem činí 4 000 Kč měsíčně.
9. Z opisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému částku 15 000 Kč s variabilním symbolem tel. číslo
10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že se žalovaný dostal do prodlení již během druhé a třetí splátky, kterou mechanismem povoleným žalobkyní odložil korunovou platbou provedenou ve dnech 8. 7. a datum. Od osmé splátky žalovaný již úvěr přestal splácet zcela. Žalovaný celkem uhradil částku 10 895 Kč.
11. Z dalších důkazů - výzvy ke splacení půjčky ze dne datum a podacího archu, předžalobní výzva ze dne datum) nečinil soud žádná skutková zjištění, neboť s ohledem na právní hodnocení soudu, nebyl jejich obsah pro rozhodnutí podstatný.
12. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:
13. Žalovaný prostřednictvím internetu požádal o uzavření smlouvy se žalobkyní, žalobkyně ověřila totožnost žalovaného pomocí jeho občanského průkazu. Žalobkyně a žalovaný (elektronicky, sms kódem) dne datum podepsali smlouvu nazvanou úvěrová smlouva ID žádosti 1650526, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet ve 24 měsíčních splátkách, kdy úroková sazba činila 49,10 % ročně. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 15 000 Kč, ale žalovaný se dostal do prodlení již během prvních tří splátek, neboť žalobkyně mu ve splátce č. hodnota účtovala poplatek za minimální splátku a ve splátce č. hodnota náklady na vymáhání, protože žalovaný včas neuhradil předchozí splátky. Náklady na vymáhání byly žalovanému naúčtovány i ve splátkách č. hodnota., 11., 12., neboť žalovaný včas nehradil splátky. Následně žalobkyně úvěr zesplatnila dnem datum. Žalovaný celkem uhradil částku 10.895 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného pouze tak, že pracovala s příjmem žalovaného a informacemi od žalovaného, že má jedno dítě, příjem 30 000 Kč a příjem další osoby v domácnosti činí 20 000 Kč, náklady domácnosti jsou 14 279 Kč a splátky jiným společnostem činí 4 000 Kč měsíčně, provedla dále lustraci splátkových i nesplátkových operací, kreditních karet. Žalobkyně disponovala výpisem z účtu žalovaného, kde konečný zůstatek pro měsíc březen 2019 Kč činil – 55 000 Kč.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „ZSÚ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn. spisová značka: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení ale nebylo prokázáno, že by žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila dostatečně.
20. Vždy záleží na konkrétním případu, typu úvěru, výši splátky a konkrétních poměrech žalovaného. Soud právnická osoba nevylučuje užití statistických či scoringových modelů, jak uvádí žalobkyně, není možné se ale těmito modely zakrývat pouze formální kontrola získaných údajů, bez jejich řádného zkoumání, kdy je vždy nutné hodnotit údaje, které byly do modelu vloženy a které byly z modelu získány a jejich věrohodnost. V daném případě měla žalobkyně poměry žalovaného zkoumat podrobněji, případně je vyhodnotit jiným způsobem.
21. Žalobkyně vycházela z příjmů a výdajů žalovaného a domácnosti, když pracovala zejména s tvrzením žalovaného. Žalobkyně disponovala výpisem z účtu žalovaného za období od 1. 3. -datum, z něhož jednoznačně vyplývá, že žalovaný měl na účtu konečný zůstatek – 55 000 Kč. Záporný zůstatek nemalé hodnoty na účtu žalovaného zůstal žalobkyní bez povšimnutí. Žalobkyně učinila zjištění ohledně jiných splátek, kterými je domácnost zatížena, ale faktické zhodnocení hospodaření žalovaného neprovedla. Lhostejno, jaké metodiky žalobkyně používá, když důsledkem nesprávného zhodnocení poměrů žalovaných (nejen tohoto konkrétního žalovaného) je neschopnost žalovaných poskytnuté prostředky splácet, a to v samém počátku splácení, u prvních pěti splátek. V tomto konkrétním případě žalobkyně nevyžádala od žalovaného například výpis z účtu za jiný kalendářní měsíc, kterým by hospodaření žalovaného postavila najisto. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, i když z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný není schopen splácet ani předcházející závazky a financovat chod rodinných výdajů.
22. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 , 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ . Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1 , věty třetí ZSÚ , v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila částku 15 000 Kč a žalovaný na svůj dluh uhradil již částku 10 895 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil, jakou částku žalobkyni uhradil, ani jaké jsou jeho možnosti dlužnou částku splácet, kdy břemeno tvrzení a důkazní ohledně těchto skutečností leží právě na žalovaném. Žalobkyně tak má právo na vrácení pouze jistiny ponížené o platby žalovaného, tedy na zaplacení částky 4 105 Kč, jak soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku a nad rámec této částky soud žalobu zamítl, neboť z důvodu neplatnosti smlouvy nemá žalobkyně právo na žádné další sjednané platby.
23. Žalobkyně nemá právo ani na zaplacení úroku z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaný je sice povinen vrátit to, oč se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ , tak má učinit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem a dosud tak není v prodlení. Uvedené ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka), kdy soud neplatnost projednávané smlouvy z výše uvedeného důvodu konstatoval až tímto rozhodnutím a žalovaný se tak dostane do prodlení až v momentě, kdy neuhradí dlužnou pohledávku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť s ohledem na požadované plnění je žalobkyně v řízení převážně neúspěšná, měla by tak hradit náklady řízení žalovanému, tomu ale žádné náklady nevznikly.
25. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod, když žalovaný netvrdil, jaké jsou jeho možnosti danou částku splácet.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.