Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 138/2024
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Marian AndruscaDatum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 D, Anonymizováno
pro zaplacení 20 441,23 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 441,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 154,83 Kč od 01. 08. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 286,40 Kč od 26. 01. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 665,23 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 441,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 154,83 Kč od 01. 08. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 286,40 Kč od 26. 01. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 665,23 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň-jih dne 26. 01. 2024 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 441,23 Kč s příslušenstvím a povinnost nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne datum žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností Anonymizováno právnická osoba, jednající v České republice prostřednictvím společnosti právnická osoba, IČ IČO, sídlem jméno FOAnonymizovánoAnonymizováno/Anonymizováno, adresa, smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které žalovaný obdržel platební kartu s úvěrovým rámcem do 60 000 Kč, mohl čerpat až do maximální výše 500 000 Kč, sjednán byl úrok ve výši 22,68 % ročně, RPSN činila 27,40 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr splátkami ve výši minimálně 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně 500 Kč, doporučená splátka činila 1 000 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem 72 628,93 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, své povinnosti však neplnil a nesplácel řádně a včas, pročež došlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru ke dni 31. 07. 2023. Dne datum došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně na žalobkyni s účinností od datum a postoupení bylo oznámeno žalovanému, který byl současně vyzván k zaplacení dluhu. Dluh žalovaného činil ke dni postoupení 20 070,06 Kč. Tato částka odpovídá jistině úvěru ve výši 17 154,83 Kč, nesplacenému smluvnímu úroku ve výši 2 345,63 Kč za období od 22. 12. 2022 do 31. 07. 2023 ve výši 22,68 % ročně z částky 17 154,83 Kč, nesplaceným měsíčním poplatkům za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 319,60 Kč a nezaplacenou smluvní pokutu ve výši 250 Kč, přičemž žalobkyně požadovala v žalobním návrhu přiznání částky ve výši 17 154,83 Kč se zákonným úrokem ročně z této částky ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tedy od 01. 08. 2023, a dále kapitalizovaný úrok 2 665,23 Kč sestávající se z nesplaceného smluvní úroku ve výši 2 345,63 Kč a nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 319,60 Kč. Současně žalobkyně požadovala částku 217 Kč jako účelně vynaložené náklady spojení s mimosoudním vymáhání pohledávky, jakož i částku 3 286,40 Kč představující smluvní pokutu sestávající se z postoupené smluvní pokuty ve výši 250 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 17 154,83 Kč od 17. 07. 2023 do 25. 01. 2024 a rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky od 26. 01. 2024 do zaplacení. Žalovaný neuhradil ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku ze dne 11. 01. 2024.
2. Okresní soud Plzeň-jih usnesením ze dne datum, č.j. Anonymizováno, vyslovil svou místní nepříslušnost a po právní moci citovaného usnesení postoupil věc Okresnímu soudu Plzeň-město jako soudu místně příslušenému.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný elektronický platební rozkaz byl pro jeho nedoručení do vlastních rukou žalovaného zrušen podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “).
4. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. o.s.ř. a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. ).
5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné následující skutečnosti. Společnost Anonymizováno právnická osoba, jednající v České republice prostřednictvím společnosti právnická osoba, IČ IČO, sídlem jméno FO Anonymizováno, adresa, a žalovaný uzavřeli dne datum rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb č. hodnota, a téhož dne žalovaný požádal o poskytnutí revolvingového úvěru pod č. hodnota do výše 60 000 Kč s tím, že splátky budou činit minimálně 5 % z dlužné částky (bez čerpání podle specifických podmínek a splácení) k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, byl dohodnut úrok ve výši 22,68 % ročně, RPSN byla uvedena ve výši 28,14 % a pro případ prodlení byla uvedena smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné (dospělé) splátky ve výši 0,1 % denně a dále náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného (dospělého) závazku. Přípisem ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému sdělila, že žádost o poskytnutí revolvingového úvěru akceptovala. Před podpisem smlouvy žalovaný uvedl informace o svých příjmech a výdajích. Žalovaný vyčerpal z poskytnutých peněz částku ve výši 72 628,93 Kč a uhradil 59 400 Kč. Přípisem ze dne 27. 06. 2023 odstoupila předchůdkyně žalobkyně od uzavřené smlouvy s ohledem na skutečnost, že žalovaný neplatil splátky řádně a včas a vyzvala žalovaného k zaplacení vyčísleného dluhu do 31. 07. 2023 ve výši 20 071 Kč. Právní předchůdkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, mezi kterými byla zahrnuta i pohledávka za žalovaným vyčíslená na částku 20 070,06 Kč a tuto skutečnost žalovanému oznámila předchůdkyně žalobkyně přípisem ze dne 28. 08. 2023 odeslaným dne 29. 08. 2023 doporučenou poštou. Aktuální dluh je vyčíslen takto: jistina ve výši 17 154,83 Kč, nesplacený smluvní úrok ve výši 2 345,63 Kč za období od 22. 12. 2022 do 31. 07. 2023 ve výši 22,68 % ročně z částky 17 154,83 Kč, nesplacené měsíční poplatky za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 319,60 Kč a nezaplacená smluvní pokuta, a dále kapitalizovaný úrok 2 665,23 Kč sestávající se z nesplaceného smluvní úroku ve výši 2 345,63 Kč, nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 319,60 Kč, současně částka 217 Kč jako účelně vynaložené náklady spojení s mimosoudním vymáhání pohledávky, jakož i částku 3 286,40 Kč představující smluvní pokutu sestávající se z postoupené smluvní pokuty ve výši 250 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 17 154,83 Kč od 17. 07. 2023 do 25. 01. 2024.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Soud se předně zabýval tím, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 07. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 03. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01. 04. 2018, sp. zn. 1 As 30/2015 , nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 05. 11 2018, sp. zn. C-679/18). Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů vyplývá, že poskytovatel úvěru zjistil základní informace od žalovaného. Soud proto nedospěl k závěru, že smlouva o úvěru by byla absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelských úvěrech (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské EU ze dne 05. 03. 2020, sp. zn. C-679/18 OPR-Finance).
12. Dále se soud zabýval tím, zda nebyla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroku. Předložená smlouva uvádí výši úroku 22,68 % ročně, RPSN pak 28,14 %. Tato procentuální hodnota odpovídá úroku ve smyslu § 2392 občanského zákoníku , tedy formě úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Právní předchůdkyně žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování jejího zisku, nekryje individuálně odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu právní úpravy akceptovatelné. Ujednání odpovídající úroku 22,68 % ročně je dle názoru soudu ujednáním platným, soud neshledává zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku (podle současné úpravy § 2392 občanského zákoníku ), v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.
13. Soud tedy dospěl k závěru, že na základě platně uzavřené úvěrové smlouvy čerpal žalovaný úvěr, který řádně nesplácel a právní předchůdkyně žalobkyně tak v souladu s ujednanými obchodními podmínkami od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného, aby ke dni 31. 07. 2023 doplatil úvěr, který zahrnuje jednak jistinu nesplaceného úvěru, ale dále vyčíslené úroky, které byly částečně kapitalizovány, vyčíslenou smluvní pokutu, vyčíslené poplatky za sjednané pojištění, kdy v základu jsou tyto nároky oprávněné a smluvně podložené, vyčíslení odpovídá doloženým podkladům. Pokud pak žalovaný nezaplatil již ničeho, jeho dluh odpovídá částce, která je předmětem řízení. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s jeho zaplacením, uložil mu soud povinnost vedle jistiny dluhu zaplatit též úroky, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení z částky ve výši 17 154,83 Kč odpovídající jistině úvěru a z částky 3 286,40 Kč odpovídající smluvní pokutě v souladu s § 1970 občanského zákoníku , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Soud zamítl žalobu do výše 217 Kč, kterou žalobkyně požadovala jako na náklady spojené s uplatněním pohledávky (terénní výjezd zaměstnance žalobkyně do místa bydliště žalovaného). Tyto náklady však nikterak nespecifikovala a jen odkázala na výpis úkonů mimosoudního řešení. Takový důkaz však nebyl způsobilý účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním (vymáháním) pohledávky prokázat. Ke krytí nákladů žalobkyně, které neprokazuje pro konkrétní případ vymáhání dluhu, má sloužit ujednání stran o smluvní pokutě. V této části tak soudu nezbylo, než žalobu zamítnout.
15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 270 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 818 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a.t. ”), z tarifní hodnoty ve výši 20 441,23 Kč sestávající se z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. , a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.