Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 58/2024

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

pro zaplacení 15 723,86 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 880 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 12 843,86 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 482,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 296,42 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 7 244,52 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 8,00 % ročně z částky 7 002,79 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 880 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.II. Co do částky 12 843,86 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 482,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 296,42 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 7 244,52 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 8,00 % ročně z částky 7 002,79 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným dne 29.11.2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky celkem 18 723,86 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č.0380037, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba., IČ IČO, se sídlem adresa, PSČ Anonymizováno, jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou dne 30.11.2021. Na základě uvedené smluvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 558 Kč a dále smlouvou ujednané paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru, tj. úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 5 390 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 512 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 980 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 20 440 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 460 Kč, splatnost poslední splátky připadla na 30.1.2023. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, když poslední splátka ve výši ve výši 1 460 Kč byla uhrazena dne 21.4.2022. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 7 002,79 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 241,73 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 3 080 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 864,05 Kč, na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 131,43 Kč, přičemž na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalované zaplaceno ničeho. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve sjednané lhůtě, tj. do 30.1.2023, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 7 002,79 Kč Kč od 31.1.2023 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu sjednané smluvní pokuty a rovněž právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně, jímž je úročena splatná částka jistiny úvěru ve výši 7 002,79 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 241,73 Kč. Pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023, s účinky ke dni 7.8.2023, což bylo žalované oznámeno písemně. Z uvedené smlouvy žalobkyně dovozuje svou aktivní legitimaci v tomto řízení. Žalobkyně tedy ze shora uvedeného titulu požadovala po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 7 002,79 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 241,73 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 3 080 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 864,05 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1 131,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 403,86 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 31.1.2023 do 11.07.2023 z dlužné jistiny ve výši 429,45 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od doby počátku prodlení do 11.07.2023 ve výši 786,67 Kč. Dále žalobkyně požadovala rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 7 002,79 Kč od 12.07.2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 7 244,52 Kč (dlužná jistina úvěru + úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru), od 12.07.2023 do zaplacení. Na dlužnou částku žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila ani po předžalobní upomínce zaslané dne 2.11.2023.

2. Před vydáním elektronického platebního rozkazu vzala žalobkyně podáním ze dne 21.12.2023 (datováno 20.12.2023) žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 3 000 Kč na smluvní pokutě a co do částky 133,03 Kč na kapitalizovaném úroku. Podáním ze dne 8.1.2024 (datováno 5.1.2024) žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 304,36 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení. Usnesením ze dne 8.1.2024 bylo řízení v rozsahu zpětvzetí zastaveno. Nadále tak byla předmětem řízení částka 15 723,86 Kč s příslušenstvím.

3. Žalobkyně byla soudem vyzvána k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, přičemž byla současně poučena, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobkyně bude ve věci částečně neúspěšná.

Na výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním ze dne 21.12.2023 (datováno 20.12.2023), v němž (po rekapitulaci tvrzení uvedených v žalobě) doplnila, právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány z dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 29.11.2021 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně výpisy z bankovního účtu. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že výše jejích měsíční příjmů činí celkem 9 120,00 Kč a že výše měsíčních výdajů celé domácnosti činí celkem 7 326,00 Kč. Žalovaná dále v žádosti o úvěr uvedla, že bydlí u rodičů. Tvrzenou majetkovou situaci žalované si právní předchůdce žalobce ověřil z výpisu z běžného účtu.

4. K jednání nařízenému na den 27.6.2024 se žalovaná nedostavila, ač jí bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno zásilkou určenou do vlastních rukou postupem dle ustanovení , 4 dne 6.6.2024. Soud proto dle jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalované.

5. Soud v řízení provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, na jejichž základě dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

Žádostí o úvěr, smlouvou o úvěru č. 0380037 ze dne 30.11.2021 včetně předpisu splátek a přehledu transakcí a výzvou k plnění před podáním žaloby ze dne 1.11.2023 bylo prokázáno, že dne 16.5.2023 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy úvěr ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala úvěr splatit spolu s úhradami za služby související s poskytnutím úvěru (úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 5 390 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 512 Kč a úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 980 Kč), tedy celkovou dlužnou částku 20 440 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1 460 Kč, splatnost poslední splátky připadla na 30.1.2023. Na dluh z titulu úvěrové smlouvy uhradila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 8 120 Kč, kdy poslední platba byla poukázána dne 21.4.2022.

Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela právní předchůdkyně žalobkyně jednak z informací získaných od žalované (výše měsíčních příjmů činí celkem 9 120,00 Kč, výše měsíčních výdajů činí celkem 7 326,00 Kč, žalovaná bydlí u rodičů) a žalovanou doložených dokladů (výpis z bankovního účtu) – tyto však soudu předloženy nebyl. Dále měla být úvěruschopnost žalované ověřena nahlédnutím do veřejných registrů, žalobkyně však toto své tvrzení jakkoliv nekonkretizovala ani důkazně nepodložila. Jak dále plyne z žádosti o úvěr, příjmy žalované sestávaly z důchodu/sociálních dávek (v žádosti nekonkretizováno) ve výši 4 850 Kč a rodičovského příspěvku ve výši 4 270 Kč. Žalovaná má jednu vyživovací povinnost.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právní normy účinné v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle , , ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.

Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Dle § 421 odst. 1 o. z. za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

Dle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud dovodil, že žaloba je důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení neuhrazené části jistiny úvěru, tj. částky 2 880 Kč. Žalovaná od žalobkyně obdržela v hotovosti dne 30.11.2021 částku 11 000 Kč, na tuto poskytla právní předchůdkyni žalobkyně částečné plnění do výše 8 120 Kč. S ohledem na označení žalované ve smlouvě i s ohledem smluvní dokumentaci vztahující se ke spotřebitelskému úvěru se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně v daném smluvním vztahu vystupovala v postavení podnikatele, tedy silnější smluvní strany, žalovaná v postavení spotřebitele.

Soud dospěl k závěru, že ze strany žalobkyně nebyly řádně splněny povinnosti vyplývající z ustanovení a , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, majetková situace žalované v době uzavření smlouvy o úvěru zcela evidentně neumožňovala splácet sjednaný úvěr, když žalovaná byla v té době na rodičovské dovolené a její celkové příjmy sestávaly toliko z rodičovského příspěvku a sociálních dávek, nadto při existenci vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti. Z uvedeného je zcela zjevné, že žalobkyně se zkoumáním majetkové situace žalované jakkoliv blíže nezabývala, neboť pakliže by tak důsledně učinila, úvěr by žalované nemohl být poskytnut, neboť by nebyl svým rozsahem přiměřený skutečným majetkovým poměrům žalované. Žalovanou deklarované příjmy byly dle tvrzení žalobkyně ověřeny (žalobkyně nedoložila), nicméně co se týče výdajové stránky, nezabývala se žalobkyně majetkovou situací žalované vůbec a spolehla se na ničím nepodložené prohlášení žalované o výši měsíčních výdajů, které nadto zcela zjevně nemůže odpovídat realitě. Z uvedeného je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nejenže nebylo provedeno v souladu se zákonnými požadavky, ale žalobkyně na svou zákonnou povinnost postupovat posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí hrubě zanedbala. Soud tak za dané situace nemá prokázáno, že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalované resp. že žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr řádně splácet.

Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích.

Nejvyšší soud ČR dále v rozsudku č.j. ze dne 20. 3. 2019 dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žadatele, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobkyně před poskytnutím úvěru neověřovala konkrétní výdaje ani samotné žalované, natož osob žijících s ní ve společné domácnosti.

Proces řádného posouzení úvěruschopnosti a je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Není-li prokázáno, že úvěruschopnost dlužníka byla náležitě prověřena, ani že úvěr byl poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům dlužníka, pak je smlouva neplatná. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 16.5.2022 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě.

Protože žalobkyně poskytla žalované částku 11 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 11 000 Kč bylo vráceno celkem 8 120 Kč, když procesně pasivní žalovaná netvrdila a neprokázala, že by zaplatila cokoliv více. Z uvedeného důvodu soud žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhá neuhrazené části jistiny do výše 2 880 Kč, výrokem I. vyhověl.

Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. -262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“

Žalobkyně se tedy nemůže domáhat nad rámec nevrácené jistiny plnění sjednaných v neplatné smlouvě, proto co do částky jdoucí nad rámec požadované jistiny (tedy co do smluvní pokuty, kapitalizovaného úroku a zákonného úroku z prodlení) byla žaloba výrokem II. zamítnuta.

S ohledem na citovaný závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitnula v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaná s ohledem na svou procesní pasivitu nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou její reálné možnosti, proto byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaná částku převzala, na 3 měsíce od právní moci rozsudku.

8. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná než úspěšná, proto jí požadovaná náhrada nákladů řízení nebyla přiznána ani částečně. Vzhledem k tomu, že na straně ve věci více úspěšné než neúspěšné žalované náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.