Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 223/2023
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci
žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0
o vydání věcí eventuálně o vydání bezdůvodného obohacení
takto:
I. Žaloba o uložení povinnosti žalované vydat žalobci obrazy (olej od akademického malíře Aloise Kalvody v ceně 800 000 Kč, dva pastely od akademického malíře Bohumíra Dvorského v celkové ceně 200 000 Kč, olej a pastel od akademického malíře Jana Sedláčka v celkové ceně 150 000 Kč, temperu od Ericha Kaizra v ceně 150 000 Kč, 4 neurčené obrazy v ceně celkem 300 000 Kč) a nebo poskytnout žalobci peněžitou náhradu ve výši ceny nevydaných obrazů, se zamítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 90 750 Kč k rukám zástupce žalované tituly před jménem jméno FO do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba o uložení povinnosti žalované vydat žalobci obrazy (olej od akademického malíře Aloise Kalvody v ceně 800 000 Kč, dva pastely od akademického malíře Bohumíra Dvorského v celkové ceně 200 000 Kč, olej a pastel od akademického malíře Jana Sedláčka v celkové ceně 150 000 Kč, temperu od Ericha Kaizra v ceně 150 000 Kč, 4 neurčené obrazy v ceně celkem 300 000 Kč) a nebo poskytnout žalobci peněžitou náhradu ve výši ceny nevydaných obrazů, se zamítá.II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 90 750 Kč k rukám zástupce žalované , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 8. 2023 domáhal po žalované vydání obrazů (konkrétně oleje od malíře Aloise Kalvody, dvou pastelů od malíře Bohumíra Dvorského, oleje a pastelu od malíře Jana Sedláčka, tempery od Ericha Kaizra a čtyř dalších blíže neurčených obrazů) s odůvodněním, že ve spisu o pozůstalosti po otci žalobce jméno FO, zemřelém dne 11. 10. 2014, byla obsažena závěť sepsaná dne 18. 3. 1998, v níž zůstavitel uvedl, že svému synovi jméno FO nechal u jeho matky tituly před jménem jméno FO dary v artefaktech (tj. zmíněné obrazy) a matka tuto skutečnost potvrdila. Uvedené dary zanechal otec žalobce u jeho matky po rozvodu manželství v době, kdy byl žalobce nezletilý a matka byla jeho zákonným zástupcem. Matka žalobce obrazy pověsila na stěny ve svém domě v Trutnově. Žalobce nabyl zletilosti dne 23. 12. 1976, poté se osamostatnil, neměl však prostory, kam by obrazy zavěsil. Obrazy zůstaly na původním místě u matky žalobce až do její smrti, kde plnily svůj účel. Žalobcova matka tituly před jménem jméno FO zemřela dne 11. 8. 2020. Ve spisu o pozůstalosti jsou obsaženy dvě listin y o vydědění žalobce, jeho manželky i potomků. Pozdější listino u je notářský zápis z 28. 2. 2012, kterým matka ustanovila dědičkou veškerého svého majetku žalovanou a žalobce opět vydědila. S obsahem závěti otce žalobce se dne 22. 7. 2016 seznámil advokát žalobce Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 v té době již žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Závěť otce žalobce je jediným dokladem dokazujícím, že obrazy specifikované v závěti jsou vlastnictvím žalobce a byly započteny do povinného dílu žalobci. Do nabytí zletilosti žalobce byla matka žalobce, jíž byl žalobce svěřen do výchovy, povinna spravovat majetek žalobce s péčí řádného hospodáře. Po nabytí zletilosti žalobce měla matka žalobce povinnost obrazy pečlivě opatrovat a to až do své smrti dne 11. 8. 2020. Úmrtím matky účastníků skončila úschova žalobcových obrazů, na žalovanou jako jedinou dědičku povinnost úschovy obrazů nepřešla. Žalovaná převzala veškerý majetek po zesnulé matce včetně obrazů, ač věděla, že specifikované obrazy jsou vlastnictvím žalobce a nejsou součástí majetku zesnulé matky. Žalovaná žalobci jeho obrazy nevydala, tím se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Žalovaná dědictví převzala nejpozději do konce roku 2022, ve stejném okamžiku se obohatila o obrazy ve vlastnictví žalobce, o čemž věděla. Pro případ, že by vydání obrazů žalovanou nebylo možné, požadoval žalobce po žalované zaplacení peněžité náhrady ve výši desetinásobku hodnoty obrazů v roce 1976, která podle přesvědčení žalobce odpovídá nárůstu hodnoty obrazů za uplynulých 47 let.
2. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že žádný z nároků uplatňovaných proti ní žalobou neuznává ani zčásti. Konstatovala, že není schopna rozpoznat, jaké obrazy by vlastně podle žalobního tvrzení měla mít ve své dispozici na podkladě výsledků pozůstalostního řízení po matce jméno FO. Žalovaná tedy namítla neurčitost a nesrozumitelnost žalobního petitu v té části, v níž se žalobce domáhá vydání obrazů. Zdůraznila, že vymezení práv a jim odpovídajících povinností obsažených v žalobním petitu musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí. Žalobcem formulovaný petit je vadný. Domáhá-li se žalobce vydání věcí, je povinen zcela jednoznačně označit a specifikovat každý z obrazů, jejichž vydání se na žalované domáhá, a to tak, aby je nebylo možné zaměnit s věcmi jinými. Způsob, jakým žalobce ve své žalobě označuje jednotlivé obrazy, je absolutně nedostatečný, již jen z důvodu neurčitosti a nesrozumitelnosti žalobního petitu je na místě žalobu zamítnout. Žalovaná označila za pochybná tvrzení žalobce ohledně jeho vlastnického práva k věcem, jejichž vydání je požadováno. Z tvrzení žalobce v podstatě vyplývá jen tolik, že vlastnické právo k jakýmsi konkrétně nespecifikovaným obrazům měl nabýt darováním ze strany svého otce jméno FO, nar. 24. 03. 1929, zemř. 11. 10. 2014. K tomu žalobce cituje část závěti zůstavitele jméno FO, která měla být sepsána dne 18. 3. 1998. Dále žalobce pak již jen tvrdí, že jeho otec tyto dary měl zanechat u žalobcovy matky po rozvodu jejich manželství v době, kdy byl žalobce ještě nezletilým; zletilosti žalobce nabyl dne 23. 12. 1976. Samotná taková tvrzení jsou podle žalované absolutně nedostatečná a žalobce k nim ani nenavrhuje jakékoliv důkazy. Je proto na žalobci, aby za tohoto stavu tvrdil další rozhodné skutečnosti k údajnému darování, tedy aby právnická osoba dostatečně určitě a srozumitelně specifikoval předmět(-y) daru, aby takové právní jednání konkrétně zařadil časově a označil další okolnosti tvrzeného právního úkonu (právního jednání), když není třeba zřejmé, zda mělo jít o reálné darování, nebo slib, resp. tehdy o nabídku daru. Žalobce nijak neprokazuje své tvrzení o tom, že obrazy, pokud by je žalobce prvně řádně specifikoval, měly bezprostředně po jejich údajném darování žalobci zůstat v úschově jeho matky. I kdyby žalobce v průběhu řízení odstranil žalovanou namítané vady žaloby, jeho žaloba je nedůvodná i věcně. Žalovaná nemá a nikdy neměla žádné obrazy, které by nabyla z pozůstalosti po své matce, jméno FO, nar. 25. 2. 1933, zemř. dne 11. 08. 2020, po které byla jedinou dědičkou dědící podle závěti. Do pozůstalosti nebyly zahrnuty žádné obrazy či jiná výtvarná díla, žalovaná z pozůstalosti žádnou takovou věc nenabyla. Podobně tak ani za života své matky od ní žalovaná žádné obrazy neobdržela, ani jí žádné takové věci nebyly nikdy matkou svěřeny do úschovy či jiné držby. Žalované ostatně není nic známo ani o tom, že by její zesnulá matka měla mít někdy ve své držbě nějaké obrazy, které by měly patřit žalobci, resp. že by měla být detentorem takových věcí. Taktéž proto je žaloba na vydání věcí nedůvodná, stejně jako nelze považovat za důvodné jakékoliv odvozované peněžní nároky (když navíc by podle současných žalobních tvrzení zůstávalo spornou otázkou, zda by takový nárok měl být kvalifikován jako bezdůvodné obohacení).
3. Ze spisu o pozůstalosti po otci žalobce jméno FO, vedeném Okresním soudem v Novém Jičíně pod sp. zn. 15 D 1661/2014 , vzal soud za prokázané, že otec žalobce sepsal dne 18. 3. 1998 platnou závěť, z níž bylo po úmrtí zůstavitele vycházeno. Závěť obsahuje mimo jiné prohlášení pořizovatele jméno FO, že svému synovi jméno FO (tj. žalobci) nechal u jeho matky tituly před jménem jméno FO dary v artefaktech a sice olej od akademického malíře jméno FO v ceně 80 000 Kč, dva pastely od akademického malíře Bohumíra Dvorského v ceně 20 000 Kč, olej a pastel od akademického malíře Jana Sedláčka v ceně celkem 15 000 Kč a další 4 obrazy, na které si nevzpomíná. Dále temperu od Ericha Kaizra v ceně 15 000 Kč. Matka tuto skutečnost potvrdila. Závěť nezmiňuje žádné podrobnější okolnosti darování, tedy ani dobu, kdy k darování mělo dojít. Ve spisu o pozůstalosti po otci žalobce jméno FO sp. zn. 15 D 1661/2014 je založeno prohlášení žalobce o omezení osobní svobody, z něhož vyplývá, že žalobce je na osobní svobodě omezen od 16. 3. 2013. Prohlášení bylo potvrzeno Vězeňskou službou České republiky.
4. Matka účastníků tituly před jménem jméno FO zemřela dne 11. 8. 2020, řízení o pozůstalosti bylo vedeno u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 10 D 845/2020 . Ve spise je obsažena je rukou psaná listin listina o vydědění ze dne 12. 4. 2010, kterou tituly před jménem jméno FO vydědila svého syna – žalobce, jeho manželku i jeho potomky. Jako důvod vydědění uvedla, že syn o ni neprojevuje zájem, navíc si výslovně nepřeje a zakázal matce styk s ním a celou jeho rodinou. Notářským zápisem sepsaným dne 28. 2. 2012 tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, notářem se sídlem v Trutnově, obsahujícím závěť a listin u o vydědění, ustanovila tituly před jménem jméno FO dědičkou veškerého svého majetku žalovanou a opět vydědila žalobce. V popisu důvodů vydědění je kromě jiného uvedeno, že tituly před jménem jméno FO telefonicky kontaktovala syna jméno FO po jeho padesátinách (23. 12. 2008) a vytýkala mu, že v kasinu za jednu noc prohrál částku alespoň 100 000 Kč, na kterou ona šetřila několik roků. Při tomto telefonátu jí syn sdělil, že si nepřeje, aby jej nebo kohokoli z jeho rodiny jakýmkoliv způsobem kontaktovala a tím obtěžovala. Od té doby ji syn žádným způsobem nekontaktoval.
5. Předžalobní výzvou ze dne 24. 7. 2023 a reakcí žalované ze dne 7. 8. 2023 má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k vydání uměleckých děl uvedených v závěti jméno FO s odůvodněním, že tato díla náleží žalobci a matka účastníků je po dobu svého života měla pouze v úschově. Žalovaná na tuto výzvu sdělila, že obrazy uvedené v dopise nikdy nevlastnila a nic o nich ani neví, nebyly ani součástí dědického řízení.
6. Ze shora popsaných zjištění a na základě skutečností, které mezi účastníky nebyly sporné, učinil soud tento závěr:
7. Žalobce a žalovaná jsou polorodí sourozenci, měli společnou matku tituly před jménem jméno FO. Po rozvodu svých rodičů jméno FO a jméno FO žil žalobce s matkou, od níž se odstěhoval jako dospělý v roce 1982. V roce 1989 se matka žalobce, jeho otčím a žalovaná přestěhovali do Trutnova do domu v adresa. Žalobce, jeho matka a další členové obou rodin se navštěvovali, vzájemné kontakty ustaly před cca 20 lety. Následně došlo ze strany matky k vydědění žalobce. Zástupce žalobce u jednání dne 3. 1. 2024 potvrdil, že poté, co žalobce matka vydědila, nebyli již žalobce ani jeho rodinní příslušníci v domácnosti matky nikdy přítomni. K vydědění žalobce matkou došlo v dubnu 2010, poté znovu v roce 2012. Žalobce vykonává dlouhodobý trest odnětí svobody, omezení svobody žalobce započalo v březnu 2013.
8. Žalobce označil závěť svého otce jméno FO z roku 1998 za jediný doklad prokazující, že obrazy v ní specifikované jsou jeho vlastnictvím. Podle závěti mu měly být otcem darovány ještě v době nezletilosti žalobce, tedy blíže neurčeného data před rokem 1976. Žalobce své obrazy záměrně ponechával v bydlišti matky, kde byly dlouhodobě umístěné a žalobce je tam vídával. Žalobce měl o darování předmětných obrazů často hovořit se svým otcem, se svou matkou i s bývalou manželkou jméno FO, kdy všichni jmenovaní mu vytýkali, že si předmětné obrazy nevzal k sobě. Žalobce svou matku nikdy o vydání obrazů nežádal, ta mu obrazy sama nabízela a vyzývala ho k jejich převzetí pokaždé, když ji s rodinou navštívil v Trutnově. Podle žalobce bylo dohodnuto trvání úschovy obrazů v domě jeho matky v Trutnově s tím, že žalobce si je vezme až po její smrti (viz doplnění tvrzení žalobce v podání ze dne 10. 11. 2023 a při jednání dne 3. 1. 2024).
9. Soud při jednání dne 3. 1. 2024 žalobce poučil, že nezbytným předpokladem pro vyhovění žalobě o vydání věcí je prokázání sporného tvrzení, že konkrétní obrazy ve vlastnictví žalobce jsou aktuálně v držbě či v detenci žalované. Poukázal na obranu žalované, že obrazy, které žalobce údajně vlastní (přestože tyto ani není schopen dostatečně specifikovat), nikdy neobdržela, nenabyla, nebyly jí svěřeny do úschovy a nic o nich ani neví. Žalobce přes poučení soudu neoznačil žádné důkazy k prokázání existence obrazů v současné době. Neoznačil ani žádné důkazy k tvrzení, že jeho konkrétní obrazy zadržuje žalovaná. Žalobce tedy neunesl důkazní břemeno k tvrzením a skutečnostem rozhodným pro úspěch podané vindikační žaloby.
10. Pokud by žalované nebylo možné uložit povinnost k vydání věcí, požadoval žalobce od žalované poskytnutí peněžité náhrady odpovídající současné hodnotě obrazů. Žalobce svůj nárok na peněžité plnění založil na tvrzení, že úschova obrazů měla trvat až do smrti matky účastníků dne 11. 8. 2020. Podle žalobce musela nutně nastat jedna z níže uvedených možností:
-Žalovaná získala výtvarná díla po smrti matky účastníků, avšak aktuálně je nemá ve své dispozici z důvodu jejich možného zcizení, zničení, ztráty a podobně. K uvedenému soud uvádí, že žalovaná zpochybňuje resp. výslovně popírá nabytí obrazů uvedených v závěti otce žalobce. Žalobce přes poučení soudu neoznačil žádný důkaz k prokázání tvrzení, že obrazy v okamžiku úmrtí matky účastníků existovaly, že byly umístěny v domě na adrese adresa a že žalovaná jako univerzální dědička tituly před jménem jméno FO obrazy převzala či získala možnost s nimi disponovat. Opět tedy platí, že žalobce ohledně této části svých tvrzení neunesl důkazní břemeno.
-Žalovaná nezískala výtvarná díla po smrti matky účastníků do své dispozice, neboť ke dni úmrtí matky účastníků se tato díla v domě na adrese adresa nenacházela. Pro tento případ žalobce dovozuje, že matka účastníků porušila svou smluvní povinnost obrazy opatrovat a řádně uschovat pro žalobce po dobu svého života. Žalobci na základě toho vznikla pohledávka za matkou účastníků řízení na náhradu škody ve výši hodnoty výtvarných děl. O existenci této pohledávky se žalovaný dozvěděl teprve dne 9. 8. 2023, kdy jeho zmocněnci byla doručena odpověď žalované na předžalobní výzvu ze dne 24. 7. 2023, ve které žalovaná uvedla, že předmětná výtvarná díla nikdy nevlastnila a nic o nich neví, když nebyly ani součástí dědického řízení.
11. Žalobce v podání ze dne 23. 1. 2024 doplnil, že je schopen prokázat existenci výtvarných děl, která mu otec daroval a která jsou předmětem žaloby, a rovněž jejich umístění v domě matky účastníků v období kolem roku 2000. Žalobce jako důkaz předložil dva kratší videozáznamy, po jejichž shlédnutí žalovaná potvrdila, že je na nich zachycena část interiéru domu na adrese adresa. Žalovaná podle útlého věku dcery žalobce jméno FO na pořízených záběrech odhadla, že záznamy vznikly v letech 1996 – 1997. Žalovaná pak především namítala, že v záznamech nejsou zachyceny žádné obrazy, které měly být předmětem darování žalobci jeho otcem. Žalovaná zpracovala podrobné vyjádření k obrazům na jednotlivých záběrech včetně popisu zobrazených motivů a techniky provedení výtvarných děl. Uvedla, že jejich autorem není nikdo z žalobcem označených akademických malířů. Zdůraznila, že výtvarná díla patřila jejím rodičům tituly před jménem Anonymizováno jméno FO a tituly před jménem jméno FO, nikoli žalobci nebo dříve jeho otci jméno FO.
12. Soud po provedení důkazu předloženými videozáznamy uzavřel, že z nich nelze jakkoli dovodit, že zachycená výtvarná díla jsou právě těmi věcmi, na které si nyní žalobce činí nárok, nebo že tyto věci jsou vlastnictvím žalobce. Žalobce nebyl po celou dobu soudního řízení schopen jasně sdělit, jaké konkrétní věci požaduje vydat. Omezil se na označení obrazů podle znění závěti ze dne 18. 3. 1998, tedy u šesti obrazů uvedl pouze autora díla a techniku malby a čtyři obrazy nepopsal vůbec žádným způsobem. Žalobce tvrdí, že o darování obrazů často hovořil se svým otcem i matkou, že obrazy v době soužití s matkou denně vídával, následně je měl pravidelně vídat nejméně do roku 2000 při návštěvách v domě své matky. V případě pravdivosti těchto tvrzení by žalobce neměl mít problém výtvarná díla blíže popsat minimálně co do zobrazených motivů, což však žalobce nečiní. Právě nízká míra specifikace předmětů v údajném vlastnictví žalobce je překážkou, aby soud mohl provádět dokazování a činit závěry o jejich (ne)existenci v době života matky účastníků. Ani samotný žalobce není schopen požadované obrazy popsat určitým a nezaměnitelným způsobem, přičemž navrhované výslechy jeho bývalé manželky jméno FO či dcery jméno FO nejsou způsobilé zhojit nedostatečnost jeho žalobních tvrzení.
13. Soud se plně ztotožňuje s argumentací žalované v závěru jejího podání z 23. 2. 2024, která se týká okolností údajného svěření darovaných výtvarných děl do úschovy matky účastníků jméno FO a tvrzených podmínek úschovy. Žalovaná správně poukazuje na tvrzení žalobce obsažené v žalobě, že s obsahem závěti svého otce jméno FO (sepsané již dne 18. 03. 1998) se (poprvé) seznámil prostřednictvím svého právního zástupce dne 22. 07. 2016, tedy až v době, když již byl žalobce ve VTOS z trestní věci vedené před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn.: 30 T 1/2014 . K tomu žalobce dále v žalobě tvrdí, že ona otcova závěť má býti přitom jediným dokladem dokazujícím, že v závěti specifikované obrazy jsou jeho vlastnictvím. V uvedených souvislostech žalobce již vůbec nevysvětluje, z jakého důvodu by nadále ponechával údajně svěřené obrazy v úschově u své matky, která ho předtím opakovaně, již listino u ze dne 12. 04. 2010 a znovu veřejnou listino u sepsanou dne 28. 02. 2012, vydědila. Podle obsahu obou listin, zachycujících projev vůle žalobcovy matky, byly přitom vztahy mezi nimi již dávno před vyděděním žalobce zpřetrhány, žalobce se s matkou dlouhodobě nestýkal. Matka žalobci vyčítala způsob jeho života, jaký vedl, jeho dlouhodobý nezájem o ni nebo to, že jí žalobce zakázal styk či další kontakty s ním a s jeho rodinou. Vyloučení žalobce z nároku na pozůstalost, dokonce ve dvou pořízeních pro případ smrti, byl tedy důsledek těchto vyhrocených vzájemných vztahů. Postrádá proto jakoukoliv logiku, aby žalobce, pokud by se, byť až dodatečně, jak sám tvrdí, dozvěděl z otcovy závěti o svém vlastnickém právu k obrazům, aby tyto věci přesto nadále ponechával v tvrzené úschově právě u své matky. Přitom ani v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn.: 10 D 845/2020 , v němž byla projednávána pozůstalost po zemřelé matce účastníků a žalobce byl po určitou dobu jeho účastníkem, žalobce neuplatnil žádnou pohledávku za zesnulou matkou. Bylo přitom nasnadě, pakliže by žalobce skutečně měl mít v úschově své matky nějaké věci, tedy pokud by skutečně existoval nějaký závazek matky účastníků k vrácení věci z úschovy, uplatnit ve formě nepeněžité pohledávky nárok na vrácení, resp. vydání těchto věcí z úschovy zemřelé schovatelky. Případně, pokud by žalobce při realizaci svého práva zjistil, že předmět úschovy ke dni úmrtí schovatelky neexistuje, resp. nemůže být vrácen, mohl by žalobce v řízení o pozůstalosti nárokovat proti dědici svoji peněžní pohledávku na náhradu škody. Nic z toho však žalobce neučinil.
14. Ze shora učiněných zjištění soud dospěl k jednoznačnému závěru, že obrazy zdokumentované v interiéru domu matky účastníků před rokem 2000 a obrazy zmíněné v závěti otce žalobce nejsou jedny a tytéž. Žalobci se nepodařilo prokázat, že by jeho matka tituly před jménem jméno FO výtvarná díla ve vlastnictví žalobce někdy ovládala, že by byla zavázána je pro žalobce po dobu svého života opatrovat, že by takový (podle názoru soudu neexistující) závazek porušila a způsobila tím žalobci majetkovou újmu. Za daného stavu nemohlo dojít ani k přechodu povinnosti k náhradě škody na žalovanou, která se po úmrtí své matky stala její jedinou právní nástupkyní.
15. Soud pro nadbytečnost nevyslechl žalobce, jeho bývalou manželku ani jeho dceru, neboť jejich výpovědi by nijak nezměnily výsledky dokazování. Vzhledem k neoprávněnosti požadavku žalobce na náhradu hodnoty obrazů nepřistoupil soud ani k žalobcem navrhovanému přibrání znalce z oboru ekonomika, odvětví uměleckých děl.
16. Nárok na vydání obrazů není s ohledem na závěr uvedený v odstavci 9. důvodný. Výrokem I. proto soud rozhodl o zamítnutí žaloby na vydání věcí. O žalobním požadavku uplatněném formou eventuálního petitu soud rozhoduje pouze tehdy, jestliže žalobě nevyhoví v primárním petitu (zde o žalobě na vydání). Soud v projednávaném případě ze shora popsaných důvodů neshledal oprávněnost eventuálního petitu, proto nárok na peněžitou náhradu zamítl výrokem II. rozsudku.
17. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci úspěch, neboť soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Žalovaná byla zastoupena advokátem, který požadoval náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, za vyhotovení vyjádření k žalobě ze dne 23. 10. 2023, za vyhotovení vyjádření žalované ze dne 23. 2. 2024 k obsahu předložených důkazů žalobce a za účast zástupce žalované u jednání soudu dne 3. 1. 2024 a dne 27. 2. 2024. Odměna za úkon právní služby z tarifní hodnoty 1 600 000 Kč činí 14 700 Kč, za pět úkonů náleží advokátovi odměna 73 500 Kč. Ke každému z úkonů přísluší paušální náhrada 300 Kč tj. za pět úkonů 1 500 Kč. Advokát žalované je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu proto 21 % DPH z částky 75 000 Kč ve výši 15 750 Kč. Zástupce žalované nevyúčtoval žádné další náklady řízení, soud mu proto přiznal důvodně vynaložené náklady v celkové výši 90 750 Kč. Náklady řízení se podle § 149 odst. 1 o.s.ř. platí k rukám zástupce žalované. Lhůta k náhradě nákladů byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.