Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 107/2024

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci

žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno

o zaplacení 820.644,66 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 747.426,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 747.426,76 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 71.261,51 Kč.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 73.217,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 69.713,90 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7.388,22 Kč, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 817.140,66 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 57.873,30 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 75.630,81 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobce, advokátky tituly před jménem jméno FO.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 747.426,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 747.426,76 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 71.261,51 Kč.II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 73.217,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 69.713,90 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7.388,22 Kč, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 817.140,66 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 57.873,30 Kč, zamítá.III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 75.630,81 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobce, advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21. 12. 2023 domáhal zaplacení částky 820.644,66 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 57.873,30 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 78.649,73 Kč, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 817.140,66 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 817.140,66 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 2. 8. 2022 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota ze dne 2. 8. 2022 (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 799.503 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci uhradit spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně a sjednanými poplatky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 11.151 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, prohlásil žalobce celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 2. 4. 2023. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný na jistině částku 817.140,66 Kč a na poplatcích částku 3.504 Kč, kterou přes opakované výzvy nezaplatil.

2. Žalovaný nevznesl vůči nároku žalobce žádné námitky, pouze požádal o možnost uhrazení dlužné částky ve splátkách.

3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 8. 2022 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 2. 8. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 799.503 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 11.151 Kč.

5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 24.152 Kč, který žalobce zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobce. Žalobce dále ověřil, že žalovaný a ani jeho zaměstnavatel nebyl v době podání žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB žalobce ověřil předchozí splátkovou morálku žalovaného a z historie v interní evidenci klientů žalobce ověřil, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Žalobce stanovil životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobce, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 7.662 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč, žalobce dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaný splácí úvěr pro fyzické osoby se splátkou 11.421 Kč, který byl v rámci žádosti zkonsolidován a kontokorentní úvěr s limitem 5.000 Kč a orientační splátkou 150 Kč. Nová splátka úvěru činila 11.151 Kč, nové splátkové zatížení tedy činilo 11.301 Kč. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo k pokrytí životních nákladů 12.851 Kč.

6. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 6. 2022 do 31. 8. 2022 bylo prokázáno, že reálné výdaje žalovaného byly výrazně vyšší než výdaje, s nimiž pracoval žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, neboť jen výdaje na nájem za červen 2022 činily 8.000 Kč, přičemž žalovaný v období, za který byl výpis pořízen dokonce přesáhl výši povoleného limitu kontokorentu (konečný zůstatek za červenec 2022 - 5.148,62 Kč, limit kontokorentu přitom činil 5.000 Kč).

7. Z výpisu z úvěrového účtu a z podkladů pre súdne konanie má soud za prokázané, že žalovaný se dostal do prodlení již s úhradou první splátky úvěru, kterou uhradil až po splatnosti, přičemž na dlužnou částku uhradil žalobci celkem 52.076,24 Kč.

8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 4. 2023 a z poštovního podacího archu ze dne 6. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobce tímto dopisem, který byl žalovanému odeslán dne 6. 4. 2023, prohlásil celou zbývající dlužnou částku za okamžitě splatnou ke dni 2. 4. 2023.

9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 11. 2023 a z poštovního podacího archu ze dne 23. 11. 2023 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 958.937,48 Kč s příslušenstvím a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.

10. Dokazování dalšími listinnými důkazy založenými ve spise, konkrétně se jedná o Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba., ceník pro soukromou klientelu účinný od 1. 1. 2020, poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 31. 1. 2023 a 1. 3. 2023, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl, neboť skutkový stav nutný pro rozhodnutí soudu ve věci byl dostatečně zjištěn již provedenými důkazy.

11. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 2. 8. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 799.503 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11.151 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně a včas nesplácel, prohlásil žalobce celý úvěr za splatný ke dni 2. 4. 2023. Žalovaný celkem uhradil žalobci částku ve výši 52.076,24 Kč. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žalobce se úvěruschopností žalovaného řádně nezabýval, a to především pokud jde o výdajovou stránku žalovaného. Žalobce vycházel ohledně výdajů ze sdělení žalovaného a ze svých interních informací včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, na jejichž základě stanovil výši měsíčních výdajů žalovaného na částku 7.662 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného však vyplývá, že skutečné výdaje žalovaného byly mnohem vyšší, žalovaný měl problémy s jejich pokrytím a dokonce překročil povolený limit kontokorentu. Nová splátka úvěru přitom činila téměř polovinu výše měsíčních příjmů žalovaného. Soud je toho názoru, že pokud měl žalobce k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, z něhož bylo možné zjistit skutečné výdaje žalovaného, nicméně žalobce tyto údaje při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nijak nereflektoval, nepočínal si při posuzování úvěruschopnosti s náležitou pečlivostí.

12. Podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se žalobce v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl závěru, že žalobce se sice před uzavřením Smlouvy zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr, ale úvěruschopnost žalovaného na základě podkladů, které měl k dispozici, neposoudil řádně a s odbornou péčí, a to především po stránce výdajové, jak je již podrobně popsáno shora. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě shora uvedeného posoudil soud Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že žalobce tuto svou povinnost řádně nesplnil.

19. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 799.503 Kč, žalovaný doposud uhradil žalobci pouze částku ve výši 52.076,24 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši 747.426,76 Kč, kterou žalovaný doposud žalobci nevrátil. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z dlužné jistiny od 12. 4. 2023, kdy se žalovaný dle názoru soudu dostal do prodlení s úhradou dlužné částky (první prokazatelně zaslaná upomínka k úhradě celé dlužné částky bylo rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 4. 2023, které bylo odesláno dne 6. 4. 2023, ve spojení s domněnkou doby dojít dle § 573 o. z. tedy byla upomínka žalovanému doručena dne 11. 4. 2023, ode dne následujícího po doručení této výzvy se tedy žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky). Soud zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný v současné době není zaměstnán a má pouze něco dohodnuto na dohodu o pracovní činnosti, nikoliv tedy na hlavní pracovní poměr, a žádné jiné příjmy nemá, je soud toho názoru, že s ohledem na výši dlužné částky, kterou je žalovaný povinen uhradit, by případné povolení splátek pouze oddálilo možnost žalobce uspokojit svůj nárok, neboť žalovaný dle názoru soudu by nebyl schopen splácet dlužnou částku v takových splátkách, aby nedocházelo k dalšímu navyšování příslušenství.

20. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a úroků soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaný dle názoru soudu dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, jak je blíže popsáno shora.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ ”), tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 75.630,81 Kč, přičemž tato částka představuje 82,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91,08 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 8,92 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 32.826 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 820.644,66 Kč sestávající z částky 11.620 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění ze dne 23. 11. 2023 a účast na jednání dne 17. 6. 2024) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 17. 6. 2024 za účelem účasti na jednání cestovné v částce 868 Kč (cesta Brno – Břeclav a zpět při ujetí celkem 120 km, při ceně pohonných hmot 38,70 Kč za litr paliva dle , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,2 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle , ve znění pozdějších předpisů) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48.948 Kč ve výši 10.279,08 Kč. Tyto náklady soud považuje za účelně vynaložené k úspěšnému uplatnění práva u soudu. Náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne 22. 4. 2024 soud žalobci nepřiznal, neboť je povinností žalobce tvrdit a prokázat všechny rozhodné skutečnosti již v samotné žalobě. Pokud je žalobce následně soudem vyzván k doplnění důkazů k prokázání všech svých rozhodných tvrzení, přičemž tak na výzvu soudu učiní, nelze takový úkon považovat za účelně vynaložený a po obsahové stránce jej ani nelze považovat za vyjádření ve věci samé. Za tento úkon právní služby proto soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.