Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
92 C 7/2024
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 93 270,43 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 93 270,43 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 91 170,43 Kč od 4.12.2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 91 170,43 Kč od 4.12.2022 do zaplacení.
2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 166 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve splátkách po 3 098 Kč. Žalovaný se však dostal se splácením úvěru do prodlení, v důsledku čehož žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován dopisem z téhož dne. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 91 170,43 Kč, poplatků ve výši 2 100 Kč, úroku z úvěru a úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 91 170,43 Kč od 4.12.2022 do zaplacení.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Protože se k nařízenému jednání nedostavil, soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 166 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 15,90 % ročně a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně s úrokem splácet ve splátkách ve výši 3 098 Kč měsíčně s tím, že úvěr bude doplacen nejpozději datum.
5. Z výpisu z účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalovaného za období od 1.4.2017 do 30.4.2017 bylo zjištěno, že dne 14.4.2017 byla na tento účet připsána částka 166 000 Kč s poznámkou „Anonymizováno“, čímž bylo prokázáno poskytnutí úvěru.
6. Z výzvy žalobkyně žalovanému ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dluhu ve výši 11 393 Kč a že žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru.
7. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o tom, že žalobkyně úvěr z důvodu nesplácení zesplatnila, a to ke dni 3.12.2022.
8. Z výzvy ze dne datum, ve spojení s dopisní obálkou, bylo zjištěno, že žalovaný byl dopisem z uvedeného dne vyzýván k úhradě dlužné částky ve výši 111 508,81 Kč a že byl upozorněn na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou. Zásilku si nevyzvedl, a proto byla vrácena zpět žalobkyni.
9. Z ceníku žalobkyně pro bankovní obchody bylo zjištěno, že pro případ prodlení byla ujednána úhrada nákladů spojených s prodlením ve výši 300 Kč za deset dní prodlení, s tím, že tyto náklady budou účtovány vždy k 10. 40. a 70. dni prodlení ve výši 300 Kč, 900 Kč a 900 Kč.
10. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla informace o poskytovateli úvěru, o úvěru samotném, o podmínkách splácení, o úrokové sazbě, o důsledcích nesplácení úvěru.
11. Z podkladů pro soudní jednání byla zjištěna historie splácení úvěru.
12. Z listiny označené jako „posouzení úvěruschopnosti klienta“ bylo zjištěno, s jakými údaji žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného kalkulovala. Tvrzený příjem žalovaného byl ve výši 16 000 Kč, žalobkyně však počítala s příjmem 13 717 Kč, který byl zjištěn z účtu žalovaného. Tvrzené výdaje žalovaného byly ve výši 4 000 Kč, žalobkyně na základě interního ekonomického modelu stanovila výdaje ve výši 8 160 Kč. Žalobkyně ověřila, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, z historie v interní evidence klientů nezjistila žádné negativní reference na žalovaného. Z registru Anonymizováno ověřila předchozí splátkovou morálku klienta – z této informace se však nepodává, jaká předchozí splátková morálka byla zjištěna. Žalovaný uvedl splátky ve výši 0 Kč, žalobkyně z registru Anonymizováno a z vlastních systémů zjistila spotřební úvěr žalovaného se splátkou 2 068 Kč.
13. Z výpisu z účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalovaného za období prosince 2016 bylo zjištěno, že dne 19.12.2016 byla na účet připsána částka 10 859 Kč s poznámkou, že jde o mzdu. Téhož dne žalovaný vybral z bankomatu částku 10 800 Kč. Počáteční zůstatek na účtu byl – 146,95 Kč, konečný zůstatek - 89,32 Kč. Z výpisu z účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalovaného za období ledna 2017 bylo zjištěno, že dne 19.1.2017 byla na účet připsána částka ve výši částka s poznámkou, že jde o mzdu. Téhož dne žalovaný vybral z bankomatu částku 15 000 Kč a v následujících dvou dnech ještě částku 1 500 Kč. Počáteční zůstatek na účtu byl – 89,35 Kč, konečný zůstatek – 39,64 Kč. Z výpisu z účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalovaného za období února 2017 bylo zjištěno, že dne 17.2.2017 byla na účet připsána částka ve výši částka s poznámkou, že jde o mzdu. Následující den žalovaný vybral z bankomatu částku 10 000 Kč. Počáteční zůstatek na účtu byl - 39,64 Kč, konečný zůstatek 573,24 Kč. Z výpisu z účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalovaného za období března 2017 bylo zjištěno, že dne 17.3.2017 byla na účet připsána částka ve výši částka s poznámkou, že jde o mzdu. Téhož dne žalovaný vybral z bankomatu částku 15 000 Kč. V uvedený měsíc přišly na účet dvě platby z účtu žalobkyně ve výši 49 000 Kč a 48 918,80 Kč, žalovaný postupnými výběry z bankomatů účet znovu vyčerpal do záporných čísel, konečný zůstatek byl – 51,91 Kč.
14. Ze seznamu splátek úvěru bylo zjištěno, že úvěr byl schválený dne datum a že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 209 274,93 Kč.
15. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 166 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s příslušenstvím vrátit, přičemž dosud žalobkyni zaplatil částku 209 274,93 Kč.
16. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.
17. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
19. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného, resp. jí důkazy předložené důkazy jsou pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostačující. Žalobkyně nepředložila důkaz o tom, že by řádně prověřila výdaje žalovaného, žalovaný tvrdil a nijak nedoložil výdaje ve výši 4 000 Kč, žalobkyně si interním ekonomickým modelem vyčíslila výdaje žalovaného na částku 8 160 Kč, šlo však o čistě hypotetickou částku, která vůbec nemusela odpovídat realitě. Jediným dokladem, který žalobkyně měla skutečně k dispozici, byl výpis z účtu, ze kterého byla sice prokázána mzda žalovaného, avšak zároveň je z výpisů za období předcházející uzavření úvěrové smlouvy patrné, že žalovaný dosahoval nízkých příjmů, částku odpovídající mzdě ihned z účtu vybral a na konci měsíce byl účet v záporných číslech. Žádnou finanční rezervu žalovaný evidentně neměl. Z výpisu z března 2017 jsou pak zjištěné platby od banky (žalobkyně), svědčící o tom, že žalovaný měl zřejmě i jiné úvěry. Sám žalovaný jiné splátky zapřel, žalobkyně však existující splátky zjistila, mohla mít proto pochybnosti o majetkové situaci klienta, který skrývá jiné dluhy. Je sice pravdou, že žalovaný po určitou dobu úvěr splácel, avšak nakonec splácení nezvládl, když vzhledem k dalším závazkům je pravděpodobné, že žalovaný po určitou dobu tzv. vytloukal klín klínem, a proto byl po nějakou dobu schopen splácet, ale nebyl schopen úvěr doplatit. Počínání žalobkyně bylo z pohledu soudu lehkovážné, majetkovou situaci žalovaného řádně neprověřila, když se de facto spokojila s tvrzením žalovaného (o kterém však věděla, že není pravdivé) a s hypotetickými výdaji žalovaného, které si žalobkyně stanovila sama na základě interních mechanismů. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).
20. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.
21. V posuzované případě se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho výdajů, aniž by si tyto skutečnosti jakkoli prověřila, ačkoli se sama přesvědčila, že žalovaný zatajuje další dluhy. Požadavek na to, aby si žalobkyně vyžádala například nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit minimálně výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření možných výdajů žalovaného a nepřihlédla k transakční historii na účtu žalovaného, která svědčila o tom, že žalovaný nemá žádnou finanční rezervu, jež by mu umožnila celý úvěr splatit. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.
22. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.
23. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 166 000 Kč, žalovaný zaplatil žalobkyni částku 209 274,93 Kč, tedy více, než kolik sám obdržel. Jistina tak byla zcela splacena, a soudu proto nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.
24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého by žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, měl právo na náhradu nákladů řízení. Protože mu však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.