Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 67/2024-65
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Eliškou Bognárovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 32 131,79 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 948 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 183,79 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 012,58 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,91 % ročně z částky 20 592,61 od 2. 5. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 948 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 183,79 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 012,58 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,91 % ročně z částky 20 592,61 od 2. 5. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 32 131,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČ: IČO poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru dne 1. 9. 2022 úvěr ve výši 21 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve 48 měsíčních splátkách po 1 263 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na základě ujednání v článku 6. části B) Smlouvy mu tak vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní, právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním v článku 6. části B) Smlouvy úvěr zesplatnila a dopisem ze dne 1. 5. 2023 vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků a dlužných smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 26 808,58 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 2. 5. 2023 má žalobkyně i nadále právo na zaplacení úroku ve výši 29,91 % ročně (na základě uvážení žalobkyně v sazbě vycházející z úrokových sazeb z úvěrů poskytnutých bankami klientům dle statistiky ČNB) z dlužné jistiny 20 592,61 Kč až do jejího zaplacení. Smluvní strany si dále v článku 6. části B) Smlouvy sjednaly, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru (dále jen „nová jistina“). V důsledku zesplatnění úvěru a v případě nezaplacení nové jistiny byl žalovaný na základě ujednání v článku 6. části B) Smlouvy povinen ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 2. 5. 2023, zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 24 012,58 Kč za každý den prodlení. A od marného uplynutí 10denní lhůty pro zaplacení dlužné částky poskytnuté v oznámení o zesplatnění, tj. od 12. 5. 2023 pak žalobkyně uplatňuje v souladu s ujednáním v článku 6. části B) Smlouvy právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 24 012,58 Kč do zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany právnická osoba. na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2023 postoupena včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými žalobkyni, a to s účinností ke dni 29. 11. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 5 052 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení nové jistiny ve výši 24 012,58 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 8 119,21 Kč (vyčíslené ke dni 11. 1. 2024 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od 2. 5. 2023), úroků ve výši 29,91 % ročně z částky 20 592,61 od 2. 5. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 24 012,58 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
právnická osoba výpisu záznamů registru SOLUS soud zjistil, že v tomto registru neměl žalovaný žádný záznam.
4. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že v NRKI bylo žalovanému přiřazeno skóre 445, tj. kategorie III. (maximální počet bodů do interní Score Card, nízké riziko, nejlepší segment klientů).
5. Z historie pohybů na běžném účtu č. č. účtu vedeném na jméno žalovaného za období od 1. 8. 2022 do 1. 9. 2022 soud zjistil, že jedinou položkou je zde příjem platby ze dne 10. 8. 2022 od společnosti právnická osoba ve výši 25 371 Kč.
6. Z potvrzení o příjmu vydaném dne 1. 9. 2022 společností právnická osoba soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u zaměstnavatele právnická osoba, se sídlem adresa s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 22 291 Kč.
7. Z hodnocení klienta ze dne 1. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaný má vystudovanou VOŠ, je svobodný, formu bydlení uvedl vlastní. Žalovaný dále uvedl, že má měsíční výdaje ve výši 3 603 Kč na bydlení a životní minimum ve výši 4 620 Kč. V kolonce „ostatní“ (doprava, kurzy, záliby apod.) žalovaný uvedl 0 Kč. Příjmy žalovaného tak činily 22 000 Kč, výdaje celkem 8 223 Kč a volné zdroje 12 777 Kč. Z historie pohybů na účtu bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 10. 8. 2022 zaměstnavatelem vyplacena na účet mzda ve výši 25 371 Kč.
8. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 1. 9. 2022, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient uzavřeli dne 1. 9. 2022 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 60 624 Kč ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 263 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 66,81 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Při odstoupení od smlouvy dle bodu 7. 1 smlouvy činila částka úroku splatná za 1 kalendářní den 39,98 Kč, výše předpokládané RPSN na úvěr činila 91,59 %. V čl. 2 úvěrové smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 72 748,80 Kč. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Podle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Podle odst. 6. 2. smlouvy má právní předchůdkyně žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Podle odst. 6. 3., 6. 4. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle odst. 6. 5. smlouvy, jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou.
9. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 21 000 Kč žalovaný čerpal dne 1. 9. 2022, kdy mu byla právní předchůdkyní žalobkyně uvedená částka převedena na účet 5042741002/5500.
10. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr zaplatil toliko dne 3. 11. 2022 částku 1 263 Kč a dne 26. 1. 2023 částku 3 789 Kč.
11. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 5. 12. 2023 vč. přílohy č. hodnota prohlášení – seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy č. hodnota byla ze společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení ze dne 29. 6. 2023 na žalobkyni s účinností ke dni 29. 11. 2023.
12. Z oznámení o postoupení pohledávky a informace o zpracování osobních údajů vč. podacího lístku ze dne 12. 12. 2023 bylo zjištěno, že postoupení pohledávky za žalovaným z původního věřitele na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 12. 12. 2023 a současně dne 12. 12. 2023 byly žalovanému žalobkyní zaslány také informace o zpracování osobních údajů, které oznámení o postoupení pohledávky také obsahovalo.
13. Z oznámení ze dne 1. 5. 2023 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že dne 1. 5. 2023 vyhotovila žalobkyně oznámení o zesplatnění úvěru adresované žalovanému, ve kterém žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky 26 808 Kč sestávající ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 20 592,61 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 419,97 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč ve lhůtě do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení a upozornila žalovaného na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení.
14. Z předžalobní výzvy vč. podacího lístku bylo zjištěno, že dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 30. 1. 2024, odeslaným téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 14. 2. 2024.
Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
15. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 9. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 60 624 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1 263 Kč, hrazených nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci ve kterém byl úvěr, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, kdy sjednaná zápůjční úroková sazba činí 66,81 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Při odstoupení od smlouvy dle bodu 7. 1 smlouvy činila částka úroku splatná za 1 kalendářní den 39,98 Kč, výše předpokládané RPSN na úvěr činila 91,59 %. V čl. 2 úvěrové smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 72 748,80 Kč. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalované. Podle odst. 6. 1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Podle odst. 6. 2. smlouvy má právní předchůdkyně žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitla v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Podle odst. 6. 3., 6. 4., jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle odst. 6. 5. smlouvy, jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z registru SOLUS, na základě výpisu z NRKI z potvrzení o příjmu a historie pohybů – běžný účet za období od 1. 8. 2022 do 1. 9. 2022. V registru SOLUS neměl žalovaný uveden v NRKI bylo žalovanému v NRKI bylo žalovanému přiřazeno skóre 445, tj. kategorie III. (maximální počet bodů do interní Score Card, nízké riziko, nejlepší segment klientů). Žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u zaměstnavatele právnická osoba, se sídlem adresa s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 22 291 Kč. Žalovaný v hodnocení klienta uvedl, že má VOŠ, je svobodný, formu bydlení uvedl vlastní. Žalovaný dále uvedl, že má měsíční výdaje ve výši 3 603 Kč na bydlení a životní minimum ve výši 4 620 Kč. V kolonce „ostatní“ (doprava, kurzy, záliby apod.) žalovaný uvedl 0 Kč. Příjmy žalovaného činily 22 000 Kč, výdaje celkem 8 223 Kč a volné zdroje 12 777 Kč. Z historie pohybů na účtu bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 10. 8. 2022 zaměstnavatelem vyplacena na účet mzda ve výši 25 371 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil toliko dne 3. 11. 2022 částku 1 263 Kč a dne 26. 1. 2023 částku 3 789 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní, právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním v článku 6.) Smlouvy úvěr zesplatnila a dopisem ze dne 1. 5. 2023 vyzývala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 26 808,58 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě žalobní pohledávky výzvou ze dne 30. 1. 2024.
16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
18. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.
19. Podle § 2398 odst. 1, 2 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
20. Podle § 2399 odst. 1, 2 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
22. Podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí roční procentní sazbou nákladů celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
23. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
24. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou téhož zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
27. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
29. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
30. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
31. Podle § 1881 odst. 1 o. z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.
32. Podle § 1882 dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná (odst. 1). Postoupil-li postupitel tutéž pohledávku několika osobám, je vůči dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dlužník dozvěděl nejdříve (odst. 2).
33. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.
34. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
35. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
36. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá podle § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
37. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
38. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když prověřila pouze měsíční příjmy žalovaného z potvrzení o příjmu z historie pohybů na účtu. Žalobkyně však vůbec neprověřila pravidelné měsíční výdaje žalovaného, když se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného o nákladech na bydlení ve výši 3 603 Kč měsíčně s tím, že bydlí ve „vlastním“, aniž by tuto skutečnost jakkoliv ověřovala, a s uvedenou částkou životního minima 4 620 Kč. Soud nepovažuje za vypovídající ani historii pohybu z účtu žalovaného za období 01. 8. 2022 do 1. 9. 2022, neboť z tohoto je zřejmé pouze vyplacení mzdy žalovanému, nedokládá však nic o výdajích žalovaného. Jak uzavřel Nejvyšší soud, pokud věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb. , tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb. ), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek, když lze akceptovat pro běžné životní výdaje (jídlo, hygienické potřeby) uvedení částky životního minima. V daném případě měla žalobkyně k dispozici prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a doklady o jeho příjmech (potvrzení o příjmu a historii pohybů na účtu), jakékoliv doklady o výdajích však k dispozici neměla a od žalovaného si je nevyžádala, když kromě běžných základních výdajů na jídlo a hygienické potřeby, které jsou kryté zohledněnou částkou životního minima, ostatní výdaje z valné většiny doložit lze a u jednotlivých dlužníků se mohou zcela zásadně lišit, a to v závislosti na formě bydlení či dalších pravidelných výdajích (telefon, internet, cesty do zaměstnání, léky atd.). Nadto neověřovala prohlášení o tom, že žalovaný bydlí ve vlastním, a že tedy náklady ve výši 3 603 Kč měsíčně odpovídají skutečným výdajům na bydlení.
39. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.
40. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku má žalobkyně podle § 2991 o. z. nárok na vydání dosud nevrácené části poskytnuté jistiny. Jelikož bylo v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 21 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o platby žalovaného ve výši v celkové výši 5 052 Kč (1 263 Kč + 3 789 Kč), tedy částku 15 948 Kč v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. n. 33 Cdo 3675/2021 ). Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaný zůstal v řízení pasivní a nekonkretizoval své možnosti vrátit dlužnou jistinu (bezdůvodné obohacení).
41. Vzhledem k tomu, že z neplatné smlouvy mimo nároku na vydání jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyni žádné další nároky nenáleží, byla žaloba z důvodů již výše uvedených ve zbývajícím rozsahu zamítnuta.
42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení, z důvodu jeho procesní pasivity, nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.