Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 181/2023-22

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Vondrákovou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno, LL.M. se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o 18 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části na zaplacení částky 6 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 240 Kč a dále úroku z prodlení z částky 12 000 Kč za dobu od datum do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 961,30 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části na zaplacení částky 6 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 240 Kč a dále úroku z prodlení z částky 12 000 Kč za dobu od , datum, do zaplacení zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 961,30 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v adresa dne datum a doplněným podáním doručeným dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč rámci akce „Anonymizováno“. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni 12 000 Kč, splatnost úvěru byla sjednána v jedné splátce splatné 30 dnů od převedení finančních prostředků z účtu žalobkyně na účet žalovaného. Plnění bylo poskytnuto dne datum spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,9 % denně z vypůjčené částky. Žalovaný tak byl povinen uhradit žalobkyni částku v celkové výši 15 240 Kč, v termínu splatnosti ani později však žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky jistiny sjednané mezi žalobkyní a žalovaným pro případ prodlení žalovaného. Tato smluvní pokuta je nárokována ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tj. od datum do datum, ve výši 7 332 Kč. Žalobkyně uplatňuje toliko 6 000 Kč. Dne datum byla žalovanému zaslána výzva k zaplacení dlužné jistiny a jejího příslušenství před podáním žaloby, žalovaný do dnešního dne pohledávku neuhradil.

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.

právnická osoba Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly před uzavřením smlouvy poskytnuty předsmluvní informace o daném spotřebitelském úvěru ve smyslu 94 a násl. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „ “).

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč s tím, že částka 12 000 Kč bude převedena na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru. Smluvní strany ve smlouvě o úvěru sjednaly denní zápůjční úrokovou sazbu ve výši 0,9 %, V případě splnění podmínek akce „První půjčka zdarma“, byl sjednán úrok 0 %. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou cenu úvěru v částce 12 000 Kč do 30 dnů. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána povinnost žalovaného pro případ jeho prodlení zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru. Nedílnou součástí smlouvy jsou právnická osoba podmínky žalobkyně.

5. Z právnická osoba podmínek ke smlouvám o spotřebitelském úvěru uzavíraným společností právnická osoba s jejími klienty bylo zjištěno, že tyto podmínky jsou nedílnou součástí každé smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi věřitelem a klientem a stanoví základní pravidla, kterými se budou řídit vztahy mezi věřitelem a klientem vzniklé na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.

6. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že na účet č. č. účtu byla dne datum poukázána částka 12 000 Kč.

7. Z dotazníku a výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr, žalovaný v dotazníku uvedl, že má příjmy ve výši 25.000 Kč, výdaje uvedl ve výši 8 000 Kč. Dle výplatních pásek byl příjem žalovaného za období únor až duben 2021 ve výši 21 525 Kč čistého měsíčně.

8. Z výpisu aplikace kontomatik, které žalobce udělil přístup na jeho bankovní účet bylo zjištěno, že žalovaný za období datum do datum provedl desítky vkladů na sázkové a kasinové portály (Anonymizováno), dále je z výpisu zřejmě, že žalovaný si v předmětném období zařizoval půjčky i u dalších nebankovních institucí.

9. Z předžalobní výzvy s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Dokument byl žalovanému odeslán dne datum.

10. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť jejich obsah byl s ohledem na právní hodnocení nepodstatný.

11. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně vyplatila žalovanému dne datum částku 12 000 Kč, a to na základě smlouvy č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem 0,9 % denně do 30 dnů od odeslání finančních prostředků. Žalovaný takto ale neučinil a žalobkyně proto po žalovaném požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 12 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 240 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny kapitalizovanou za období od datum do datum, ve výši 6 000 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že měla k dispozici jeho výplatní pásky. Žalobkyně měla rovněž k dispozici výpis ze služby Kontomatik, které žalovaný udělil přístup do jeho bankovního účtu. Žalovaný měl v době poskytnutí úvěru příjem cca 21 500 Kč měsíčně, žalovaný každý měsíc většinu svých příjmu zasílal na portály sázkových a kasinových společností, dále je z výpisu zřejmě že žalovaný v předmětném uzavíral půjčky i s dalšímu nebankovními institucemi, např. Anonymizováno, právnická osoba a další.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn. spisová značka: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Dle rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci ve věci C-679/18 – OPR-právnická osoba. v. GK, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

Soud dospěl k tomuto právnímu hodnocení:

17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení ale nebylo prokázáno, že by žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila dostatečně.

18. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 21 500 Kč, který si ověřila výplatními páskami a také za pomoci služby Anonymizováno. Žalobkyně tak ověřením příjmu žalovaného splnila nezbytné minimum v rámci procesu ověření úvěruschopnosti a pracovala s ověřeným příjmem žalovaného. Žalobkyně ale již dále řádně nevyhodnotila další jí známé skutečnosti, které z jí dostupných dokumentů vyšly najevo. Z aplikace „Anonymizováno“, bylo zjištěno, že žalovaný každý měsíc většinu svých příjmu zasílal na portály sázkových a kasinových společností. Velmi závažným zjištěním je skutečnost, že žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru s žalobkyní uzavřel podobné smlouvy s minimálně třemi dalšími nebankovními institucemi. Žalobkyně si v daném případě vůbec neověřila výdaje žalovaného, kdyby tak udělala, bylo by zřejmé, že žádný další úvěr neměla žalobkyně žalovanému poskytovat. Postup žalobkyně tak je dle názoru soudu pouze formálním procesem, kdy si žalobkyně sice vyžádá dokumenty od spotřebitelů, formálně nahlídne do registrů, ale zjištěné informace nejsou náležitě přezkoumávány, neboť kdyby tak žalobkyně činila, nemohla by žalovanému, pokud by postupovala s řádnou péčí, žádný úvěr poskytnout.

19. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZoSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSU. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZoSU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila na jeho účet částku 12 000 Kč, přičemž žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 12 000 Kč, soud v této části žalobě výrokem I. vyhověl a uložil žalovanému částku uhradit.

20. Žalobkyně oproti výše uvedenému nemá právo na zaplacení žádných dalších nároků a ani požadovaného úroku z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaný je sice povinen vrátit zbývající jistinu, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSU, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem a dosud tak není v prodlení. Uvedené ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu povinnosti vrátit jistinu z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí jistinu z neplatné smlouvy, kdy soud neplatnost projednávané smlouvy z výše uvedeného důvodu konstatoval až tímto rozhodnutím, žalovaný tak dosud nebyl v prodlení a dostane se do prodlení až v momentě, kdy neuhradí dlužnou pohledávku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.

21. Soud své rozhodnutí ohledně úroků z prodlení opírá o shora citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž při intepretaci a aplikaci tohoto zákonného ustanovení na daný případ soud postupoval tak, aby byl výklad pro žalovaného, tedy spotřebitele, který je chráněn jako slabší strana, co nejpříznivější (kdy tuto povinnost soudu ostatně dovodil i Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. ). V dané věci je možné ustanovení o splatnosti jistiny z titulu absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vykládat dle názoru soudu dvěma různými způsoby.

22. V prvé řadě lze postupovat obdobně jako při splatnosti pohledávky z bezdůvodného obohacení, kdy je žalovaný (protože netvrdil, jaké byly jeho možnosti a schopnosti danou pohledávku splácet) povinen uhradit zbylou jistinu na základě výzvy věřitele, a žalovaný by se tak do prodlení se splácením jistiny dostal poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. Soudy za takovou výzvu věřitele v obdobných případech považují například oznámení o zesplatnění pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky nebo předžalobní výzvu a splatnost pohledávky pak stanoví dle lhůty uvedené v takové výzvě, s možným odůvodněním, že žalovaný byl povinen tvrdit a prokazovat, jaké byly jeho možnosti jistinu splácet v době před podáním žaloby, a pokud tak neučiní, tak se uplatní analogicky obecná úprava pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, tedy splatnost pohledávky na výzvu věřitele. S takovým výkladem se ale soud neztotožňuje, neboť není dle názoru soudu pro spotřebitele nejpříznivější a neodpovídá projednávané věci.

23. Dle názoru soudu se v projednávaném případě nejedná o pohledávku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, kde by jinak po konstatování neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru přicházela v úvahu aplikace § 2993 věta první o. z. ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., tedy že je splatnost vázána na výzvu k plnění dlužníkovi, ale jedná se o pohledávku v podobě nároku na vrácení poskytnuté jistiny dle § 87 odst. 1 ZoSU, tedy speciální nárok dle uvedeného ustanovení, který vzniká poté, co byla konstatována neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu řádného neprověření úvěruschopnosti a nejedná se o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení pro případ, že tu nebyl platný závazek. Obecná právní úprava splatnosti pohledávky z bezdůvodného obohacení a obecná právní úprava splatnosti tedy na projednávanou věc nemůže dopadat.

24. Výzvy, uvedené v bodě 23 tohoto rozhodnutí, jsou obvykle činěny v rámci režimu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a je jimi požadováno plnění přímo z těchto smluv, nikoliv z titulu vrácení jistiny z neplatné úvěrové smlouvy. Žalobkyně a žalovaný se v projednávané věci tak na žádném splácení dle možností žalovaného (tedy dohodnout se na hmotněprávní lhůtě určené ke splácení jistiny dle zákona o spotřebitelském úvěru), nemohli dohodnout, neboť jim ani nebylo zřejmé, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná (přestože věřitel, který neplatnost svým nesprávným postupem způsobil, by si měl být této skutečnosti vědom), přičemž neplatnost takové smlouvy je konstatována v projednávaném případě až soudem v návaznosti na proběhlé soudní řízení a i z tohoto důvodu nelze vázat splatnost pohledávky na výzvu věřitele, který navíc způsobil neplatnost úvěrové smlouvy svým špatným postupem a tímto výkladem by dopady jeho chování byly pro něj samotného zmírněny, kdy ustanovení zákona o spotřebitelské úvěru jsou mířena právě na postihnutí věřitele, který si neplní své povinnosti vyplývající ze zákona a takové chování mají sankcionovat, tedy první uvedený výklad by tomuto zákonu přímo i odporoval.

25. Dle názoru soudu se navíc žalovaný nemohl dostat do prodlení, neboť má povinnost plnit dle svých možností, přičemž ze skutečnosti, že neplní, je možné dovozovat, že v jeho možnostech vracet poskytnutou jistinu v dané době nebylo, přestože nic takového v řízení netvrdí ani neprokazuje. Věřitel (i spotřebitel) má dle § 87 odst. 2 ZoSU možnost podat návrh k soudu, aby určil dobu splácení, má-li za to, že spotřebitel nesplácí dle jeho možností. V případě, že věřitel podá žalobu k soudu, která je založena na skutečnosti, že spotřebitel nesplácí své závazky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž v řízení je konstatováno, že smlouva je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 ZoSU, je tím dle názoru soudu vyvolán i spor ohledně doby splácení, neboť je zřejmé, že spotřebitel nesplácí dle představ věřitele. V takovém případě je skutečně na spotřebiteli, aby následně v soudním řízením, které je vedeno projednací zásadou, tvrdil a prokazoval, jaké jsou jeho možnosti zbývající jistinu z titulu neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru splácet. Pokud neunese břemeno tvrzení a důkazní (například je v řízení zcela pasivní) pak soud určí lhůtu splatnosti s přihlédnutím k obecným ustanovení . Tato povinnost spotřebitele stíhá ale do budoucna od soudem konstatované neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, nikoliv do minulosti k době, kdy věřitel spotřebiteli zasílal výzvy k plnění dle neplatné smlouvy.

26. Stručně shrnuto, v případě, že soud konstatuje, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 87 odst.1 ZoSU z důvodu řádného neprověření úvěruschopnosti, což je povinností věřitele, kdy tato skutečnost má jít k jeho tíži, přičemž věřitel podá k soudu žalobu pro nároky vzniklé ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a soud konstatuje neplatnost uzavřené smlouvy, nemůže se spotřebitel dostat do prodlení do té doby, než je tato neplatnost soudem konstatována, přičemž soud v daném řízení stanovuje i lhůtu k plnění, a to s přihlédnutím k možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel neunese břemeno tvrzení a důkazní (například je v řízení zcela pasivní, nedostaví se k jednání) ohledně jeho možností dlužnou jistinu splácet, pak soud určí lhůtu splatnosti pohledávky s přihlédnutím k obecným ustanovení , která je ale zároveň i hmotněprávní lhůtou dle věta třetí ZoSU a spotřebitel se dostane do prodlení s plněním jeho povinností až uplynutím lhůty stanovené soudem. Výše uvedené samozřejmě nebrání tomu, aby si věřitel a spotřebitel ujednali lhůtu splatnosti nároku z neplatné smlouvy, rozpoznají-li neplatnost již před podáním žaloby.

27. Uvedený výklad je tak pro spotřebitele příznivější a je zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, s principy ochrany spotřebitele a také například s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, kde se mimo jiné uvádí, že „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“, přičemž soud se s uvedeným závěrem zcela ztotožňuje a pro stručnost na něj rovněž v rámci svého odůvodnění odkazuje.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zčásti (13 %) úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 961,30 Kč. Náklady žalobkyně při úspěchu 100 % by činily částku 7 394,50 Kč a sestávaly by ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) 1 820 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v a. t. (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), dále z částky 910 Kč za jeden úkon právní služby uvedených v a. t. (tj. jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v 56,5 %, žalovaný ve 43,5 %. Odečtením procentního neúspěchu žalobkyně od jejího procentního úspěchu je získána procentní výše nákladů, které je povinen žalovaný žalobkyni zaplatit, a to 13 % z částky 7394,50 Kč, tedy částku 961,30 Kč. Naposledy uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením k rukám advokáta žalobkyně.

29. adresa k plnění soud určil podle ustanovení jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod, když žalovaný netvrdil, jaké jsou jeho možnosti danou částku splácet.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.