Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 117/2024
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 10 500,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do smluvní pokuty ve výši 500,15 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 390 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 561,64 Kč od 31. 07. 2022 do 15. 08. 2023 a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 22. 08. 2023 do 07. 09. 2023, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 037,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do smluvní pokuty ve výši 500,15 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 390 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 561,64 Kč od 31. 07. 2022 do 15. 08. 2023 a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 22. 08. 2023 do 07. 09. 2023, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 037,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 19. 01. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 500,15 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností Anonymizováno´Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., IČ IČO dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz, na které žalovaná vyplnila své údaje a požadavky a právní předchůdkyně žalobkyně jí následně zaslala na jí uvedené telefonní číslo kód, kterým žalovaná odsouhlasila uzavření smlouvy. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které jí byly zaslány na jí uveden účet. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku ve výši 14 290 Kč sestávající se z jistiny 10 000 Kč, poplatku ve výši 3 994,11 Kč a úroku ve výši 295,89 Kč, to vše ve lhůtě do datum. Žalovaná neuhradila smluvní závazek řádně včas, když nezaplatila ničeho. Žalobkyně se stala věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností Anonymizováno´Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno., IČ IČO jako postupitelem a žalobkyní jako nabyvatelem. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne datum. Žalovaná na pohledávku ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 03. 01. 2024.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, vydaný elektronický platební rozkaz byl pro jeho nedoručení do vlastních rukou žalované zrušen podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “).
3. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. o.s.ř. a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, čímž se její souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. ).
4. Z předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že žalovaná je majitelkou účtu č. č. účtu vedeného u peněžního ústav u právnická osoba., a že na tento účet obdržela dne datum částku ve výši 10 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol, a to od společnosti AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno Anonymizováno., IČ IČO z účtu č. č. účtu. Zda to byla skutečně žalovaná, kdo požádal o poskytnutí úvěru a kódem potvrdila svůj úmysl uzavřít smlouvu o úvěru, se z předložených listin prokázat nepodařilo, nebyly předloženy ani důkazy prokazující proces uzavření smlouvy. V listin ě označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno/Anonymizováno, která byla předložena žalobkyní a měla odpovídat ujednání stran, bylo uvedeno datum splatnosti úvěru do třiceti dnů o odeslání finančních prostředků žalované, poplatek za poskytnutí úvěru 3 994,11 Kč, úrok 295,89 Kč a RPSN 7 595,30 % ročně, jednorázová výše splátky je uvedena ve výši 14 290 Kč, to vše pro případ nepřekročení doby splatnosti a pro případ překročení této doby pak poplatek za poskytnutí úvěru 3 994,11 Kč, úrok 295,89 Kč a RPSN 7 595,30 % ročně, jednorázová výše splátky je uvedena 14 290 Kč. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že nebyla vrácena žádná částka. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku smlouvou na žalobkyni, přípisem ze dne 28. 08. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení a bylo jí právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno, že došlo ke změně v osobě věřitele. Předžalobní upomínkou ze dne 03. 01. 2024 pak vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, a nebyl tak prokázán ani vznik závazkového vztahu v podobě úročné zápůjčky či úvěru podle § 2390 nebo § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Nad rámec těchto závěrů soud musí uvést, že nebylo ani prokázáno, že by došlo ze strany žalobkyně ke splnění žalobkyní tvrzené povinnosti poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 03. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01. 04. 2018, sp. zn. 1 As 30/2015 , nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 05. 11 2018, sp. zn. C-679/18). Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů nevyplývá, že by si poskytovatel úvěru vůbec nějaké informace od žalované zjišťoval a tyto prověřoval. Smlouva o úvěru, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, by byla, pokud by vůbec byla platně uzavřena, což není prokázáno, absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 05. 03. 2020, sp. zn. C-679/18).
6. I kdyby však bylo uzavření smluvního vztahu prokázáno, jednalo by se o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru, což soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná ze zapůjčených peněz žalobkyni uhradit. Žalobkyní předložená smlouva uvádí výši úroku 295,89 Kč, nicméně současně požaduje tzv. poplatek ve výši 3 994,11 Kč, celkem tedy 4 290 Kč, které měla žalovaná uhradit navíc vedle jistiny ve výši 10 000 Kč. Podle citované smlouvy činí RPSN 7 595,30 % ročně. V případě, že by byla smlouva uzavřena, jednalo by se o úroky ve smyslu § 2392 či § 2395 občanského zákoníku , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování jejího zisku, nekryje individuálně odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu právní úpravy akceptovatelné. Ujednání odpovídající úroku 7 595,30 % ročně je dle názoru ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku (podle současné úpravy § 2392 občanského zákoníku ) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejího sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tato sazba v dané době nepřekračovala v průměru 15 % ročně (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku spotřebitelského úvěru.
7. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy o úvěru a s ohledem na skutečnost, že úrok je pojmovým znakem daného typu smlouvu, dospěl k závěru, že toto oddělit nelze.
8. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost, než žalobkyni vrátit poskytnutou částku – jistinu ve výši 10 000 Kč. Právním důvodem vzniku pohledávky s ohledem na neprokázání tvrzení o uzavření smlouvy a případnou absolutní neplatnost smlouvy jako celku, není závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, ale plnění žalované z neexistujícího či neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku . Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná nevrátila dosud žádné plnění, aktuální výše bezdůvodného obohacení tedy trvá v částce 10 000 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku , jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.
9. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že finanční prostředky byly zaslány na účet žalované dne datum. První doložená výzva právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 28. 08. 2023, spojená s oznámením o postoupení pohledávky na žalobkyni, stanovila žalované desetidenní lhůtu pro zaplacení, soud má tak za prokázané, že žalovaná je v prodlení až ode dne 08. 09. 2023, od kterého žalobkyni přiznal úroky z prodlení v zákonné výši.
10. Ve zbývající části, tedy požadované smluvní pokuty ve výši 500,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 390 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 1 561,64 Kč od 31. 07. 2022 do 15. 08. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 22. 08. 2023 do 07. 09. 2023, soud žalobu zamítl z důvodů výše uvedených.
11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 037,61 Kč, přičemž tato částka představuje 90,48 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,24 % a úspěchu žalované v rozsahu 4,76 %). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a.t. ”), z tarifní hodnoty ve výši 10 500,15 Kč sestávající se z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. , a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.