Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 359/2023-28

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci

žalobkyně: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 15 168,74 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 189,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 14 667,34 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 856,74 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 044,46 Kč, 479,40 Kč, 700 Kč, 434 Kč, 312 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 189,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 14 667,34 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 856,74 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 044,46 Kč, 479,40 Kč, 700 Kč, 434 Kč, 312 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 168,74 Kč s příslušenstvím, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit, na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba ze dne datum, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná a bez vyživovacích povinností, její čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč, náklady na domácnost 10 000 Kč, přičemž tyto údaje žalované byly ověřeny proti tabulce předpokládaných příjmů a výdajů a nebyla zjištěna nekonzistence, a žalobkyně v registru SOLUS, ARES, CEE, INSR nezjistila žádné další závazky žalované po splatnosti. Na základě této smlouvy a po ověření úvěruschopnosti poskytla žalobkyně žalované revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč s úrokovou sazbou 22,68 %, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z vyčerpané částky, nejméně však 500 Kč. Za dobu trvání smlouvy žalovaná celkem vyčerpala částku 37 839,40 Kč a na předmětný úvěr uhradila celkem částku 37 650 Kč. Žalovaná však porušila své povinnosti hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, načež žalobkyně využila svého práva a od úvěrové smlouvy odstoupila k 31. 12. 2022 a vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru. Podle žalobkyně žalovaná dosud žalobkyni neuhradila částku ve výši celkem 15 168,74 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 14 856,74 Kč, smluvního úroku ve výši 2 044,46 Kč, poplatků ve výši 479,40 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, smluvní pokuty ve výši 312 Kč a nákladů na upomínání ve výši 700 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 11.1.2023 mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností ke dni 17.1.2023 k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem o oznámení o postoupení pohledávky. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou upomínkou ze dne 11. 5. 2023 k zaplacení dluhu. Žalovaná ničeho nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání nařízenému na 25. 4. 2024 se nedostavila žádná z procesních stran. Soud proto postupoval podle a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti procesních stran, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z y označené jako Žádost/Smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, podepsané dne datum a Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, bylo v řízení prokázáno, že se v této smlouvě žalobkyně měla dohodnout s žalovanou na tom, že poskytne žalované revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem 500 000 Kč s roční úrokovou sazbou 22,68 % a s měsíčním poplatkem za správu a vedení úvěrového účtu, žalovaná se naopak měla zavázat takto poskytnuté peněžní prostředky pravidelně splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z vyčerpané částky, nejméně však 500 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci následujícím po 1. čerpání úvěru s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky a poplatky. Nedílnou součástí uzavřené písemné dohody o poskytnutí úvěru se staly dle ujednání stran v samotné smlouvě úvěrové podmínky žalobkyně, v níž byly mj. sjednány poplatky, a dále byla sjednána i smluvní pokuta. V této ě uvedla žalovaná, že je svobodná, zaměstnána u právnická osoba s příjmem 23 000 Kč, za bydlení platí 10 000 Kč měsíčně. Dopisem žalobkyně s datem 28. 11. 2022 vzal soud v řízení za prokázáno, že žalobkyně vyhotovila písemné odstoupení od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky, doklad o odeslání, případně doručení tohoto dopisu žalované nebyl předložen, nebylo tedy prokázáno, že by odstoupení od smlouvy bylo žalované doručeno. Z platební historie vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku 37 839,40 Kč, když tato částka byla žalovanou vyčerpána v období od 7.7.2020 do 16.11.2022, v tomto období také žalovaná žalobkyni zaplatila na čerpaný revolvingový úvěr částku 37 650 Kč, byl proto žalované žalobkyní vyčíslen dluh k 21.11.2022 ve výši 18 392,60 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.1.2023 vzal soud za prokázané, že s účinnosti ke dni 17.1.2023 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 5. 2023, bylo v řízení dále prokázáno, že žalobkyně vyhotovila výzvu žalované k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaná neprodleně neuhradí, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr o tom, že předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru podepsanou datum žalobkyně poskytla žalované možnost čerpání z úvěrového rámce do výše 500 000 Kč opakovaně, přičemž žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z údajů vyplněných žalovanou ohledně příjmů a výdajů bez dalšího ověřování těchto údajů. Žalobkyně tak nemohla získat objektivní představu o schopnosti žalované úvěr splácet, když neznala její skutečné výdaje a ani to, jak plní své závazky např. z titulu nájemného, plateb za energie, jaké jsou její náklady na dopravu do zaměstnání, atd.. Rovněž tak nemohla mít bez ověření u zaměstnavatele žalované právní předchůdkyně žalobkyně za prokázané, že žalovaná pracuje u označeného zaměstnavatele, a že pobírá měsíčně příjem ve výši 23 000 Kč, a že z tohoto příjmu nejsou prováděny např. žádné exekuční srážky apod. Žalovaná vyčerpala od právní předchůdkyně žalobkyně prostředky celkem ve výši 37 839,40 Kč, aniž jí dosud tyto prostředky zcela vrátila, když fakticky zaplatila žalobkyni pouze 37 650 Kč, doručení odstoupení od smlouvy žalované nebylo v řízení prokázáno. Aktivní legitimace žalobkyně vznikla na základě toho, že pohledávky za žalovanou nabyla ke dni 17.1.2023, když uzavřela s právní předchůdkyni věřitele žalované smlouvu o postoupení pohledávek. Předžalobní upomínka ze dne 11. 5. 2023 byla žalované zaslána doporučeně dne 15. 5. 2023.

6. Tím, že se žalobkyně nedostavila k ústnímu jednání, zbavila se tak možnosti být soudem poučena k tomu, aby označila důkazy a případně doplnila tvrzení ke skutečnostem rozhodným pro posouzení této věci, konkrétně k úvěruschopnosti žalované, když v řízení nebyly žalobkyni označeny důkazy, kterými by právní předchůdkyně žalobkyně alespoň elementárně ověřila zaměstnání žalované, výši její měsíční mzdy a dále také její výdaje. Rovněž tak nebylo prokázáno, že by se dluh žalované u právní předchůdkyně žalobkyně stal splatným odstoupením od předmětné revolvingové smlouvy, když žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by se odstoupení od smlouvy o revolvingovém úvěru dostalo do dispozice žalované. V tomto smyslu pak soud činí procesní poučení podle ust. a 3 při jednání, které ve věci nařídí a tím, že se nařízeného ústního jednání žalobkyně dobrovolně neúčastnila, zaslala soudu pouze omluvu, zbavila se této možnosti být soudem poučena a vyzvána k tomu, aby splnila svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní.

7. Podle ust. , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol. I. Obecná část ( –654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli. Navíc za situace, kdy ani nebylo prokázáno z dalšího průběhu úvěrového vztahu, že by se případná jistina s příslušenstvím stala splatnou, jak bylo tvrzeno žalobkyní, když nebylo prokázáno, že by se odstoupení dostalo do dispozice žalované.

12. Podle ( ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy (potažmo nyní žalobkyně, na kterou pohledávky za žalovanou přešly podle smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 17.1.2023) povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § Sb, podle kterého je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené její možnostem. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku 37 839,40 Kč, přitom žalovaná zaplatila jen částku 37 650 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně (po postoupení pohledávky za žalovanou) obohatila o částku rozdílu ve výši 189,40 Kč, proto žalovaná musí žalobkyni zaplatit částku 189,40 Kč.

14. Z ustanovení věty třetí rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

15. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 189,40 Kč coby poskytnuté a dosud nezaplacené jistiny. Na úrok z prodlení, obchodní úrok, náklady spojené s uplatněním pohledávky, měsíční poplatky a poplatek za odeslání upomínek, dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Soud zohlednil, že celý dluh ze Smlouvy měl být uhrazen ve splátkách, jak je popsáno žalobkyní v tvrzeních uvedených pod bodem 1. tohoto odůvodnění, výše dluhu představuje 189,40 Kč, přičemž poměry žalované nebylo možné zjistit, když se žalovaná, ač řádně předvolána, k jednání nedostavila. Soud proto vyšel z toho s ohledem na okolnosti případu, že je namístě za podpůrné aplikace věty první před středníkem uložit žalované povinnost k úhradě dlužné částky do 3 dnů od právní moci rozsudku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta pro neplatnost úvěrové smlouvy, a to v rozsahu, který odpovídá rozdílu mezi nároky uplatněnými žalobou a tím, který byl k zaplacení přiznán žalobkyni (viz výrok I. a výrok II. tohoto rozsudku), a to s odůvodněním a oporou o shora uvedený závěr korespondující s citovanou právní úpravou smlouvy o spotřebitelském úvěru.

17. O nákladech řízení soud rozhodl dle a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když v tomto směru je zřejmé, že procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, ovšem žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.