Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 6/2024-16
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Slezákem ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 36 015 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 515 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 6 175 Kč od 28. 5. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 5. 2022 do 6. 6. 2022, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 515 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 6 175 Kč od 28. 5. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 5. 2022 do 6. 6. 2022, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 36 015 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne 28. 5. 2022, která sestává z jistiny ve výši 26 175 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 340 Kč (0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 28. 5. 2022 do 30. 5. 2022), nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (za 5 upomínek po 500 Kč). Na odůvodnění těchto žalobních požadavků přitom uvedla, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně dne 5. 5. 2022 žalovanému poskytla částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 27. 5. 2022 včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 175 Kč. Žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nezaplatil ničeho. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný ji žalobkyni ve vrátí do 27. 5. 2022, a to včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky. Žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouva o zápůjčce ze dne 5. 5. 2022).
Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že žalobkyně a žalovaný evidentně směřovali k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o.z. K platnému uzavření smlouvy o zápůjčce však nedošlo, a to přesto, že žalovaný od žalobkyně peněžní prostředky převzal. V posuzovaném případě totiž žalobkyně na straně zapůjčitele, resp. věřitele vystupovala v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů) a žalovaný na straně vydlužitele, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Na vztahy mezi žalobkyní a žalovaným tak plně dopadaly kromě obecné úpravy tzv. spotřebitelských smluv, jež je v občanském zákoníku obsažena v § 419 a násl. o. z. a § 1810 a násl. o.z., i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, když tento zákon považuju za spotřebitelský úvěr m.j. i půjčky, jejichž výše dosahuje minimálně výše 5 000 Kč. Zároveň ovšem v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V posuzovaném případě sice žalobkyně informace o majetkových poměrech žalovaného zjišťovala, nicméně tato zjištění byla zjevně nedostatečná a v důsledku toho došlo k nesprávnému, resp. mylnému vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného a postup žalobkyně nelze označit za odbornou péči ve smyslu níže citovaného zákona. Proti osobě žalovaného byla totiž v době, kdy žádal o poskytnutí zápůjčky, vedena exekuce (m.j. i pro předchozí nesplacený spotřebitelský úvěr), což samo o sobě vede k tomu, že žalobkyně řádně případné registry neověřila. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1 ,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplaná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).
Žalobkyní tak bylo žalovanému plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalovaného došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Proto soud zavázal žalovaného, aby peněžní částku 20 000 Kč žalobkyni zaplatil. Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
V posuzovaném případě prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 7. 6. 2022, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl k zaplacení vyzván dne 3. 6. 2022 po uplynutí 3 dnů – nastala splatnost 6. 6. 2022. Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako „náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokuta“) pak ty byly soudem zamítnuty. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, jelikož rozdíl úspěchu žalobkyně (55 %) a neúspěchu žalovaného (45 %) byl nepatrný a rozhodnutí o nepřiznání části plnění záviselo na úvaze soudu. adresa k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.